Nizozemsko – Zeeland 20. 7. – 27. 7. 2007

Obrázky z Holandska (pane Karle Čapku, promiňte, lepší podtitulek jsem nedokázala vymyslet)

mapka provincie Zeeland

Holandsko je naše srdeční záležitost. Vlastně ani nedovedu vysvětlit důvody, které nás už po několikáté nutí znovu a znovu podniknout tu docela dlouhou cestu autem s koly na „zahrádce“ – tam a zpět téměř 2300 km. Neznám žádné jiné místo, kam bychom se tak rádi vraceli. Mnozí to nechápou, ani já někdy ne. Letos ale byla radikální změna: místo obvyklé provincie Noordholland jsme jeli strávit náš cyklotýden na ostrovy Zeeland. Tam jsme jeli tzv. horní cestou (Drážďany, Halle atd.), zpět potom spodní cestou (kolem Frankfurtu), protože jsme se doposud nedokázali rozhodnout, která je výhodnější.

Provincie Zeeland leží na jihozápadě Holandska ( Belgie je za rohem) a v podstatě se skládá ze tří ostrovů a jednoho poloostrova. „V podstatě“ jsem napsala proto, že všechny lokality jsou propojené mosty s dálnicemi tak dokonale, že si nevšimnete přejezdu z jednoho ostrova na druhý…A dále – kde je v Holandsku dneska mělké moře, může za pár let být pevnina – na to jsou zdejší lidé machři. Vždyť říkají, že Bůh stvořil svět, ale Holandsko stvořili Holanďané. A ve vysoušení moře, stavění hrází a přečerpávání vody se stále zdokonalují – je to zde životní nutnost.

Bydleli jsme na prostředním ostrově: když se podíváte na úvodní mapku, je to ten, kde je vyznačeno městečko Zierikzee. Ostrov se jmenuje Schouwen-Duiveland, to uvádím kvůli těm, kteří si potrpí na přesnost, ale hlavně kvůli sobě, abych se měla kam podívat, až to zapomenu. Teď vám ještě nabídnu mapku zmíněného ostrova.

ostrov Schouwen-Duiveland

 Hned při vjezdu na ostrov je přístavní městečko Bruinisse, u kterého je velká rekreační oblast s asi dvěma sty domky (říkáte si Proboha!!, ale není to tak hrozné, jak se zdá) a v jednom z nich jsme společně s našimi čtyřmi dobrými přáteli-turisty bydleli.

To je on:

 naąe ubytování

Dalších 12 českých turistů bydlelo v podobném, ale větším domku. Vždycky jsme se z cyklovýprav těšili domů, ale, pravda, toho komfortu uvnitř jsme si moc neužili – celkem jsme za 6 dní ujeli 465 km, což je za nepřízně počasí, která nás postihla, docela velká denní porce…Prázdninové městečko se jmenuje Aqua Delta a všechno je tam úhledné a spořádané, jako ostatně v celém Holandsku.

prázdninové městečko Aqua Delta

Hned v sobotu 21.7. jsme si obstarali mapku ostrova a vyrazili jsme. Byli jsme celí natěšení, protože jsme od mnoha lidí slyšeli, že z celé země právě tady je nejkrásněji. Musím přiznat, že zpočátku jsme byli trochu zklamaní, protože jsme očekávali to, co už známe, ale ono to bylo jiné než na severu. Teď, když na náš pobyt vzpomínám, teprve si uvědomuji, že jsme zažili   opravdu krásnou dovolenou (včetně trápení s počasím). Takže: protože je kolem samá voda, je tu deštivěji a větrněji než jinde. Ten zákeřný vítr byl většinou proti nám, málokdy v zádech. Ale úvodní projížďka ostrovem neměla chybu – bylo krásně, protivítr přiměřený. Jeli jsme kolem zemědělských usedlostí – pěstuje se převážně zelenina – a kolem farem (chovají zde ovce, krávy i koně). Nabízím obrázky, které jsou běžné zde na ostrovech, ale i v celém Holandsku.

sklizeň cibule

obrázek z Holandska

nekonečné lány zeleniny

bez komentáře

Domky jsou většinou malé, ale krásně upravené a vyzdobené. Snad proto, že okolní příroda nehýří rozmanitostí, lidé si přepečlivě zdobí a udržují předzahrádky, okna a okolí svých domů.

v Sirjanslandu

u Middelharnis

Schuddebeurs

Skoro každé městečko je přístavní, to jsme si užili barev, dálek a všelijakého hemžení. Nebudu vyjmenovávat přístavy, ale na našem ostrově jsme postupně navštívili všechny a na okolních ostrovech většinu z nich. Nejvíc se nám líbil přístav v Zierikzee, možná i proto, že jsme si tam moc pochutnali na smažených rybách s remuládou, takže naše láska tu prošla i žaludkem…

v prístavu Zierikzee

vjezd do prístavu Zierikzee

A teď už opravdu lodě. Z množství fotek jsem vybrala následující, i když bych vám přála vidět jich víc, ale…

Brouwershaven

prístav na ostrově Oostflakee

Že jsem zatím nepsala o větrných mlýnech? Ale jistě, jsou zde a jsou fotogenické. Tenhle je z vesnice Dreischor na našem ostrově

mlýn v Dreischor

a tento stojí blízko měsečka Veere na ostrově Walcheren.

mlýn u Veere

Vidíte, že každý z nich je trošku jinak stavebně řešený, oba jsou dodnes funkční.

Vesnice v celé provincii Zeeland mají podobné stavební uspořádání: v centru stojí (většinou obrovský) cihlový kostel, kolem něj je bezvadně udržovaný trávník obkroužený vodním kanálem a kolem je prstenec domů, takže náves nebo náměstí je kruhové a z něj se do čtyř stran rozbíhají ulice.

kostel v Noordgouwe >

Domy v okolí kostela vystavují hrdě na obdiv svoji historii.

Dreischor

A teď dost holandského proslulého šerosvitu a poklidu, přejdeme do tvrdé reality. V neděli 22.7. jsme si naplánovali cestu na spodní ostrov Beveland. Ukolébáni bezproblémovým průběhem sobotního osmdesátikilometrového výletu jsme žádostivě pokukovali po nádherném šestikilometrovém mostě spojujícím oba ostrovy a moc jsme nekoukali na ty mraky, které se nad námi začaly stahovat. Následující obrázek není dost dobrý pro vaši představu o velikosti mostu, ale jiný nemáme.most Zeelandbrug

Most končí v nedohlednu, ale ty mraky jsou vidět docela dobře. No, my jsme přesto na ten most vjeli i když už trochu začínalo pršet, ále co, nějak to dopadne…Dopadlo. Déšť se postupně měnil v liják, pak v bouřku s vichřicí a nakonec v peklo! Sděluji vám, že do té doby jsem ve svém životě nic podobného nezažila. Prostě jsme skládali bobříka odvahy. Zkuste si představit, že na vás proudí z hadice voda, jste u větráku, je bouřka a vy se snažíte udržet se na kole. Naštěstí jsou tam na podobné případy zařízení – zábradlí nedovolí, aby vás to smetlo dolů do moře. To bylo dlouhých šest kilometrů, samozřejmě, že přestalo pršet teprve na druhé straně. Ale pak už všechno bylo SUPER! Většina oblečení na nás kvůli všudypřítomnému větru uschla (boty si to ale pamatovaly ještě následující den) a my jsme si považovali života. Projeli jsme severním pobřežím ostrova na druhý konec a tam jsme se vydali po jiném mostě zpět.

druhý most

Vůbec nejsem technický typ, ale oba mosty mě okouzlily. I naprostý laik vidí, že je to dokonale vymyšlené a navíc elegantní. Hráze, které jsou v okolí, jsou nejen životně důležité, ale i krásné.

Neeltje

Na západě ostrova Schouwen-Duiveland, kam ústí most, je rozsáhlá rekreační oblast s dunami a plážemi. Samozřejmě, že jsme prozkoumali vše, na co nám naše cyklistické síly stačily a co nám čas dovolil. Tahle část ostrova je asi nejromantičtější.

duny na západě ostrova

maják v dunách u Haamstede

místa dost

A který obrázek nám ještě chybí? Karel Čapek napsal, že malý Holanďan se rodí s koly na nohou. Zdejší bicykly jsou trochu jiné, než na jaké jsme z našich končin zvyklí. Holanďané jsou urostlí, na kolech sedí rovně a ačkoliv vypadají ležérně, jedou velmi rychle. Na kolech vozí nákupy, děti, převážejí různé náklady, jezdí i ve společenském oblečení, telefonují za jízdy, baví se se sousedy, prostě na kolech žijí.

bez kol se neobejdou

A ještě něco, co u nás nevidíme, je zde běžné – padací mosty. Vše jde velmi rychle: zazní signál, zakrátko jsou dole závory, zároveň se zvedá most a už projíždějí uvolněným prostorem lodě, vše jsou minutové záležitosti, pak signál a už zase pokračuje dopravní ruch na mostní komunikaci.

bězný obrázek

Připadá mi, že všechno je v mém povídání moc idylické a tak přitvrdím – blízko vesnice Ouwerkerk jsme si prohlédli muzeum a památník povodně, která začala 1.února 1953. Hráze se protrhly a voda zatopila téměř všechny ostrovy, smetla vesnice, byly stovky mrtvých. S touhle hrozbou zde žijí pořád, proto se tolik snaží udržet vodu na uzdě.

památník povodně

Povšechný obrázek o Zeelandu jsme si udělali, rezervy jsou ale veliké. Zatím budeme náš pobyt považovat za prvotní průzkum.

Celkové zhodnocení : 1-. To mínus je za počasí – byl neustálý silný vítr, dopoledne většinou poprchávalo nebo přímo lilo, ale každý den nám příroda dovolila vyjet na kolech a o to vlastně šlo. Ryb a jogurtů (tradičních taháků pro nás) jsme si užili dosytosti, společnost jsme měli výbornou, náladu dobrou, úraz žádný.

Už teď jsme si jistí, že za rok…

3 odpovědi na “Nizozemsko – Zeeland 20. 7. – 27. 7. 2007”

  1. Pingback: Purmerend
  2. Jsem nadšenProjel jsem tento kout pár krát, ale pouze vlakem a tak nemám ani 1/4 těch pohledů, co vy. Tak jsem v těch mašinkách studoval místní, co mají a naši ne, že to mají vše tak upravené, hezké a čisté. řekl bych, vše dotažené do konce a k dokonalosti.
    Toužil jsem, sehnat 10 lidí /ekonomika pronájmu/ a najmout si přiměřenou loď na měsíc a plout jen tak různě po holandských, ale i ostatních nizozemských kanálech /třeba zéélandských/a tak.
    Hezké fotky, rád jsem při nich zavzpomínal na krásné dny v této ušlechtilé a pracovité zemi.

Napsat komentář: buteo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*