Podzimní Vysočinou

Mezi Žďárem nad Sázavou a Novým Městem na Moravě

24. října 2009

Ačkoliv na Žďársko jezdíme poměrně často, vždycky se najde trasa, kterou jsme ještě neprošli. Při dnešním pochodu jsme si vybrali modře značenou cestu mezi dvěma městy, která už svými názvy naznačují, že nejsou obyčejná. Akce, kterou pořádají turisté ze Žďáru, je dvoudenní, zázemí mají v ZŠ Palachova; tím míním, že je zde start, cíl i ubytování ve spacích pytlích na podlaze v tělocvičně pro zájemce zdáli. Hned ráno jsme se potěšili shledáním s několika známými ze severní Moravy, kteří přijeli za turistikou a kulturou.

Trasa: Žďár – Lhotka – Harusův kopec – SKI hotel – Nové Město = 20 km

trasa ze Zdáru do Nového Města

Podzim sluší Vysočině, ať už jsou barvy ve slunci ostré či jako dnes tlumené mlžným oparem. Bylo čerstvo, počasí pro turistiku jako stvořené,

idylka

ale na cestě jsme mohli přijít např. i k úseku u Lhotky, který si vyžádal trochu vynalézavosti a hravosti, než byl vítězně překonán:

u Lhotky

Na ceduličce stojí, že zde obnovili původní rybník a vedle vybudovali jeden menší nový, to vše nákladem 7 miliónů Kč – a to už stojí za to, trochu si při procházení kolem radostně povyskočit.

Na Harusově kopci (741 m n.m.) bylo mlžné pohanské šero, ale bez úhony jsme prošli do polidštěných poloh nižších – pohled na úpravné studánky a stromy vždycky potěší.

studánka u Nového Města

u Nového Města

barevný podzim u novoměstských rybníků

Na hlavním náměstí zval poutač do Horáckého muzea – proč nezajít?

Horácké muzeum

V budově dříve bývala radnice – vstupní hala je zachovaná v podobě ze 16. století, v ní ale byly dvě současné a přívětivé průvodkyně, které se nám věnovaly, a tak jsme neplánovaně z turistiky přešli do kultury. Shlédli jsme výstavu o slavných vilách kraje Vysočina a pak stálou expozici o moravském Horácku a lyžařské muzeum. Srdce každého lyžaře (i tetičky-běžkařky) zajásá, když vidí historii výroby lyží i ceny, které sbírali místní borci.

lyze v muzeu

Mirek s dovolením ofotil povídání prvního výrobce lyží na Novoměstsku, truhlářského mistra Adolfa Slonka z Rokytna, které jsme považovali za čtivé.

vyprávění výrobce lyzí A.Slonka z Rokytna

A ještě malou vzpomínku jednoho z prvních velmi úspěšných závodníků Cyrila Musila:

vzpomínky závodníka Cyrila Musila

Při shromažďování informací o něm jsem narazila na otřesný příběh o komunistické zvůli v padesátých letech minulého století. Cyril Musil se narodil v roce 1907 ve Studnicích, od dvacátých let byl průkopníkem lyžování, v roce 1936 se zúčastnil olympiády v Garmisch-Partenkirchenu (s výborným výsledkem), během války se velmi aktivně zapojil do protifašistického odboje a protože jako známý člověk odolal nabídce spolupráce s komunisty, byl v roce 1949 zatčen a určený k likvidaci; široká rodina a známí uvězněni. Jemu se podařilo z ilavského vězení po čase utéci (později napsal, že to byl jeho nejdelší a nejtěžší závod – a byl to hodně tvrdý člověk), pak opustil republiku a žil v Kanadě, kde v roce 1977 zemřel, aniž se domů na milovanou Vysočinu znovu podíval. Dosud jeho jméno není známé tak, jak by si tento výborný lyžař a slušný člověk zasloužil.

Rozhlédnete-li se po náměstí Vratislava z Pernštejna, nemůžete přehlédnout ani kostel sv. Kunhuty s unikátní sgrafitovou výzdobou novoměstského rodáka Karla Němce, kterou provedl při generální opravě kostela ve dvacátých letech minulého století,

kostel sv. Kunhuty v Novém Městě

sgrafitová výzdoba kostela v Novém Městě

ani sochu Vratislava z Pernštejna (1530–1582) se svitkem výsad, které jako významný příslušník vlivného rodu udělil v roce 1580 Novému Městu (autor Karel Dvořák):

Vratislav z Pernstejna

Všichni víme, že se zde narodil sochař Jan Štursa (1880–1925) i jeho žák Vincenc Makovský (1900–1966). Rodný dům Jana Štursy je hned u náměstí, před ním je jedna z jeho nejznámějších soch, Raněný:

Raněný před Stursovým domem

Je škoda, že mu byl vyměřen tak krátký čas k práci – skrze vnadné tělo ženy využila bájná Salomé, kterou sochal, své moci a požádala o jeho hlavu, kterou dostala nikoliv uťatou jako Křtitelovu, ale prostřelenou vlastní sochařovou rukou po zjištění devastující, v té době nevyléčitelné choroby.

Na Palackého náměstí vzhlížíme ke Štursovu pomníku našeho historika, otce národa (1798–1876), ať chceme či ne – stojí ve svahu

Palacký v Novém Městě

a skoro do očí můžeme pohlédnout prostému pasáčkovi na kašně:

Písen hor

Sochu nazvanou Píseň hor vytvořil Vincenc Makovský podle Štursova originálu, který je teď ve vstupní síni Horáckého muzea.

Povzneseni kulturně jsme se odebrali kolem dalších soch, kterých je v desetitisícovém Novém Městě úctyhodné množství, k nádraží, abychom kolem třetí hodiny odjeli zpět do Žďáru. Cesta vlakem byla svěží, protože koukat na velkorysost zdejší přírody z příjemně vyhřátého kupátka, být v dobré společnosti – to prostoupí člověka klidem a provoní mu duši.

Ve Žďáře nás pořadatelé zahrnuli přívětivostí, obdarovali diplomem a my jsme si cestou domů ještě zajeli do vyhlášené žďárské cukrárny na kafíčko a větrník jako kolo od vozu. Zlatým hřebem dne byla ale návštěva na pomyslné moravsko-české hranici u Pilské nádrže za Žďárem.

nové sochařské výtvory u Pilské nádrze

Kdo už viděl některou sochu Michala Olšiaka, není na pochybách, že je i tohle jeho dílo. Originálně a nově je tu označena hranice, starší hraniční kámen byste našli u silnice ke Stržanovu, kousek odtud. Dílo je zatím nedokončené, kámen z hořického pískovce bude stát na vyvýšenině mezi českým Lvem, který hledí na Moravu a moravskou Orlicí, která bedlivě sleduje krajinu českou.

na náspu bude stát hraniční kámen

Pravá hranice je tam, kde se cyklostezka ze Žďáru k Polničce nejblíže dotýká Pilské nádrže, ale je to soukromý pozemek, proto bylo zvoleno blízké návrší, ze kterého ostatně mají zemské symboly lepší výhled.

Lev hledí na Moravu

Orlice hledí do Čech

Na orientační mapce je Pilská nádrž, napuštěná v roce 1963 po rekonstrukci rybníka, malou červenou tečkou je označený i starý hraniční kámen na stržanovské silnici.

Pilská nádrz u Zdáru

Téměř všechny Olšiakovy sochy v okolí Žďáru můžete vidět v květnovém příspěvku, o výletech na Žďársko se dozvíte v příspěvcích Podzimním Žďárskem, Tři Studně, Velikonoční Žďársko, Sochy a Studnice.

3 odpovědi na “Podzimní Vysočinou”

  1. Pingback: Novoměstsko
  2. Obrázky podzimuMám před očima neustále. Barvičky jsou krásné, ale mlha po většinu dne a když se ještě v tom musíš kolem baráku několik hodin pohybovat a všude je vše zablácené, tak si občas řeknu ku.a, už aby umrzlo a třeba zabělilo. U vás najdu obrázek blátivé cesty a pohodový přístup, cit. "který si vyžádal trochu vynalézavosti a hravosti, než byl vítězně překonán"
    Užívejte romantiku podzimu a ať se vám Schweinegrippe vyhne.

Napsat komentář: buteo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*