Jan Koblasa

Výstava v Jízdárně Pražského hradu

Úterý 24. dubna 2012

 

Při první dobré příležitosti jsme vyjeli do Prahy, abychom si prohlédli výstavu Retrospektiva Jana Koblasy. Už samotná cesta byla zážitkem, protože Ing. Poukar, který jel do Jízdárny s námi, ač se zúčastnil i vernisáže, je osobnost, která rozhodně má co říci nejen o Mistru Koblasovi, ale i mnoha jiných umělcích (např. z Vysočiny) – a jeho sdělení, informací a kultivovaných názorů si my oba hodně považujeme.

Výstavnímu sálu v přízemí i na galerii jsme věnovali několik hodin, v mezipatře budovy jsme shlédli dva velmi zajímavé filmy o práci všestranného umělce Jana Koblasy – a celou dobu, kdy jsem se opravdu odpoutala ode všeho „světského“ a dovolila si vklouznout do jiného světa, jsem se podvědomě zabývala i tím, jak tento silný zážitek přiblížit našim čtenářům. Nakonec jsem se rozhodla, že se zdržím komentářů a k fotkám některých vystavených děl přidám sochařovy básně, ve kterých najdeme vše, co nám i sobě chtěl Mistr sdělit… Básně jsou nedílnou součástí výstavy a působivě dotváří atmosféru.

Ráj - Eva, had, Adam, 2009-10, polychromované dřevo

Návrat ztraceného syna, 1958, polychromovaná sádra

Návrat ztraceného syna

Sochy

sochy znamení
         ukazatelé
         sdělení
         mámení
svaté  sochy
         i nesvaté
sochy zjevení

Anděl I.-V., 2010 (spolupráce: Sonia Jakuschewa), malované dřevo

Anděl 1996-97, polychromované dřevo

Skeptik 1973-74, polychromované dřevo, umělá hmota

Intimita, 1974, umělá hmota, polychromované dřevo

Sochy k pohlazení

sochy k pohlazení
         k objetí
         k odcházení
         k procházení
               k zastavení
               k zamyšlení
               k dotýkání
sochy k podpěře
                 i k spočinutí
sochy k bytí

Balance I., 1992, dřevo, kámen, železo

Balance III., 1992, dřevo, kámen, železo

Trakař (Hommage a Mikuláš Medek), 1974, polychromované dřevo, železo

Zlaté tele, 2004, polychromované dřevo

Sochy z kamene

sochy z kamene
         ze dřeva
         ze slonové kosti
         ze sladkostí
                        a líbezností
         z kovu
                        a z hlíny
         z  prachu
         z nářku a strachu
         ze slzí
sochy z opuštění
sochy z odpuštění
sochy z dopuštění

Odysseus a jeho přátelé, 2000, polychromované dřevo

Zeď nářků, 1973-74, umělá hmota, polychromované dřevo

Sochy z popela

sochy z popela
         z ohně
         z vody
                vzduchu
         z par
sochy z žáru
                ze zmatku
sochy ze zbytků
            a odpadků
sochy z chladu
               z přestořádu
         ze tmy
               z příšeří
         a světla
sochy z jasu hlasu
                 tohoto světa
         z jeho myšlení
         zákona
         a dechu
         sochy požehnání
         sochy díkůvzdání

Rainer Maria Rilke, 2010-2011, bronz

Rainer Maria Rilke

Busta Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) je jedna z posledních prací letos osmdesátiletého jubilanta Jana Koblasy, kterému si dovolujeme popřát hodně zdraví a tvůrčích sil. My, Jihlavané, jsme ti šťastní, kteří mohou, kdykoliv se jim zachce, vidět jeho sochu Gustava Mahlera, instalovanou v roce 2010 v novém jihlavském parku.

Při pročítání rozhovorů, které u příležitosti otevření výstavy dával profesor Koblasa novinářům, jsem natrefila pár útržků jeho vět, které zde uvádím:

bez kořenů nelze být

každý den ráno mě napadne nějaká jihočeská písnička

před odchodem do emigrace a během ní jsem netušil, že někdy budu zahrnut tak velikými poctami a budu vystavovat v tak atraktivním prostoru na Pražském hradě

Na závěr zařazuji obrázek vstupu na výstavu-ohlédnutí za životním sochařským dílem respektovaného a obdivovaného umělce a skvělého pedagoga, která je významnou kulturní událostí současnosti a jistě ovlivní umění doby příští.

vstup do výstavního sálu Jízdárny Pražského hradu

9 odpovědí na “Jan Koblasa”

  1. Ahoj Míšo. Dnes ráno jsem si „zopakla“ Tvoje cenné emailové táborské odkazy z 3.10. včetně doplňujících podrobných informací a reakcí (už letitých). Při té příležitosti jsem si znovu uvědomila, jak dramatická byla doba, kdy hrozilo, že se Tvoje tak pečlivě zpracované a obsahově skvěle naplněné články z blogu ztratí. Jsem šťastná, že to tenkrát dopadlo dobře a že váš/Tvůj blog dál funguje a že máš sílu tam dál přispívat. Nikdo z nás tupých uživatelů nemá představu, co je za tím hodin studia různých zdrojů informací a mnohých předělávek a dodělávek, než nový příspěvek na blogu zveřejnis (omlouvám se, píšu to na mobilu a v tom jsem neumětel). Vydrž i dál! Těch akcí, které absolvujes a o kterých se s námi chceš podělit, je moc. Díky za vše. Doufám, že dnešní výjezd z Bechyně do Tábora se mi i díky Tvým radám vydaří. Budu na to mít kvůli změnám v jízdním řádu a našim lázeňským povinnostem zase jen dvě hodiny, takže to bude opět „bojovka“. Iva

  2. zuzi,děkuji za vše, poprosila jsem už o pomoc a doufám, že vše dobře dopadne – i když nervozní jsem docela dost. Navíc je mi líto, že ten konec je neslavný – dočetla jsem se o zájmu o převzetí bloguje.cz, ale reakce provozovatele není vstřícná… Je to pro nás všechny špatné

  3. Míšo, já také nevím co s tím archivem počít. Snad by člověk dokázal to zpětně příspěvek po příspěvku zkopírovat, třeba do Wordu včetně fotografií, ale toho času… já jsem to vzdala, tedy spíš doufám, že bloguje.cz nepadne. Je mi také líto té práce a spousty textů, nesmím nad tím moc přemýšlet. Jsem spíš bezradná a nechci se kvůli tomu zbytečně nervovat. Myslím, že by šlo požádat odborníka v místě o pomoc, přinejhorším. Tvůj blog by se rozhodně ztratit neměl. Na rozdíl od jiných na různých turistických serverech kde se jen opisuje a recykluje, ten tvůj je poctivý, spolehlivý, dotažený. A všestranný. Umění, krajina, příroda. Raději někoho požádek o pomoc a nespoléhej, že to nekrachne… z.

  4. zuzi,nesmírně si vážím Tvého komentáře – jako odbornice víš, že "poslat" něco do světa je zodpovědná práce, která by se neměla odbývat. Moc Ti děkuji, Tvoje reakce znamená, že mé snažení nepostrádá smyslu – tím víc mě trápí ukončení provozu na Bloguje.cz, nejsem technický typ a vůbec si nevím rady co podniknout. Jsem smutná z toho, že možná celá moje několikaletá práce přijde čísi nezodpovědností vniveč. Poradíš mi? Jak se zachovᚠTy?

  5. Skvělá reakce, Míšo, nechtěla jsem dnes komentovat, jen se kochat tvým blogem, který mne obohacuje vždy kdykoli sem zamířím a nalézám zde nové podněty. A vždy se nad jeho faktickou dokonalostí dotaženou do konce zastydím za ten svůj "umělecký" – snad to tak mohu říci, chaos. Vím, že to dá zatraceně práce a sebere to spoustu času. Ale má to smysl. Pro tebe i tvé čtenáře. 🙂

  6. Jirko,velikost díla Mistra Koblasy jistě nebude nikterak umenšena tím, že se ty nepřijdeš podívat na výstavu v Jízdárně.
    Jinak ti závidím jistotu, se kterou vynášíš soudy, a tvůj dokonalý přehled v různých druzích umění.

  7. Míšo díkyza přiblížení té výstavy. Když vím o co jde, tak mě na ni nikdo nedostane. Mám totiž rád realistické umění, moderní v řadě případů chápu jako pochybné. Hned 1. snímek jsem tipoval, že jsou to kudlanky nábožné – a ona je to Eva, had a Adam.

Napsat komentář: Jirka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*