Jubilejní 45. ročník dálkového a turistického pochodu a cyklojízdy
6. září 2014
Stalo se už tradicí, že první zářijovou sobotu trávíme zpravidla na akci, kterou pořádají havlíčkobrodští turisté. Dnešní počasí si dalo záležet, aby organizátorům nepokazilo jejich úsilí věnované zdárnému zajištění dění na startu i trasách – zrodil se jásavý, skoro letní den…
Vybrali jsme si trasu podobnou jako v roce 2011, když se v rámci HB 50 otevírala při příležitosti 40. výročí úmrtí petrkovského grafika a básníka Naučná stezka Bohuslava Reynka, i když jsme ji naposledy prošli v září minulého roku s přáteli z Českých Budějovic.
Protože však dneska byl v Havlíčkově Brodě Den otevřených dveří památek, zařadili jsme návštěvu několika z nich před turistickou část výletu. Do doby, kdy se otevírala 51 metrů vysoká vyhlídková věž děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, jsme měli čas užít si procházky po náměstí žijícím dnes jarmarkem a hudbou country kapely.
Na infocedulce pod pamětní deskou je text:
Dům Rejnovský čp. 160
Nejstarší zápis o domě pochází z poloviny 16. století. Od roku 1667 náležel uzdaři Rejnovskému, jehož vdova jej odkázala děkanskému kostelu. Od záduší děkanského kostela dům koupil měšťan a varhaník Antonín Stamic a 17. června 1717 se zde jeho manželce Rozině rozené Böhmové, narodil slavný hudební skladatel Jan Václav Stamic.
Světově uznávaný skladatel a houslista, zakladatel tzv.“ mannheimské školy“, z níž vyšli významní skladatelé klasicismu, byl považován i za nejlepšího dirigenta své doby a obdivován Mozartem, zemřel v roce 1757 v Mannheimu.
V místní Galerii výtvarného umění jsme stihli výstavu (končí zítra) nazvanou Baroko na Havlíčkobrodsku, na které jsme mezi nejrůznějšími vzácnými barokními památkami z let 1620–1780 pocházejícími z několika panství na venkově obdivovali především rozměrnou nejstarší rytinu Německého Brodu ze 17. století, jejímž autorem je místní rodák, spisovatel, historik a kněz Jan František Beckovský (1658–1725), ale i exponáty související s barokní hudbou reprezentovanou v době baroka rodinou Stamiců.
Turisté mají dostatek možností k poznání okolí města – pohleďte na množství směrovek na rozcestníku:
První návštěvníky věže prováděl sám pan místostarosta Libor Honzárek, od kterého jsme si vyslechli historii města Smilova, pak Německého, nyní Havlíčkova Brodu, děkanského kostela i obdivuhodného zvonu Vilém.
Zvon byl pravděpodobně ulitý pro vilémovský klášter a do Německého Brodu na věž kostela Nanebevzetí Panny Marie se dostal po rozboření kláštera husity. Je to nejstarší zvon v činné službě v českých zemích, i když už se na něj zvoní jen výjimečně – naposledy při příležitosti návštěvy prezidenta Václava Havla.
Na ochoz ve výšce 38 metrů jsme vyšlapali po 141 schodech a odměna byla více než bohatá!
Dozvěděli jsme se, že v posledním patře věže bydlela až do sedmdesátých let minulého století početná rodina hlásného. Na stěnách visí staré, zajímavé fotografie:
Jeden z hlídačů na věži, pověstný hlásný Hnát, dopadl špatně v roce 1472, kdy buď zradou či nedodržením pracovních povinností 🙂 dopustil vpád znepřátelených katolických Jihlavanů do kališnického Německého Brodu. Brodští nakonec útok odrazili, ale viník Hnát byl rozzuřeným davem svržen z hradeb a ukamenován. Od těch dob jeho kostra s kosou zvaná Brodská smrt umístěná na fasádě radnice za trest dává o sobě vědět zvoncem každou hodinu… A na mostě přes Sázavu je kámen, který se prý váže k této události, jak praví vedle umístěná deska…
Využili jsme i možnosti prohlédnout si otevřený špitální kostel sv. Kateřiny, založený ve 13. století a během let mnohokrát katastrofami postižený – ani teď nemá na růžích ustláno, chybějí peníze na jeho údržbu. O peníze šlo v souvislosti s jeho provozem vlastně vždycky – při založení byl definován jako špitální kostel pro chudé a ubohé a financován z darů měšťanstva.
Na oltáři z roku 1670 je obraz sv. Kateřiny pocházející z první poloviny 18. století.
Naposledy jsme se ohlédli k historickému centru města
a definitivně vykročili do přírody.
A hned po dosažení úseku kolem potoka Žabince jsme užasli – stezka, která vede údolím potoka a vlhkými loukami směrem k Petrkovu, byla vysečená a skvěle průchozí! Po návratu jsme se dozvěděli, že turisté-pořadatelé se domluvili s městem na způsobu zajištění průchodnosti stezky v plném rozsahu ve všech ročních obdobích a aktivně se na vyčištění zanedbaných úseků podíleli. A hlavně – nebude to jednorázová akce… Vím, o čem mluvím, procházeli jsme ji loni v červnu a pro srovnání zařadím obrázky.
V Petrkově před zámečkem Reynkových nám tak veselo nebylo – věděli jsme, že oba bratři, fotograf Daniel i překladatel Jiří, staří pánové, nejsou na tom se zdravím nejlépe, a tak jsme je nechtěli návštěvou rušit. Seděli jsme na lavičce u domu a ze vší vůle a upřímnosti jim přáli klid a zdraví… V té době jsme netušili, že staršímu Danielovi zbývá jen čtrnáct dní života a Jiří ho bude po třech týdnech na věčnost následovat…
Co jsme tam přemítali a vzpomínali, vyšla ze dvora majestátně jako vyslankyně vší země rezavá kočka, jedna ze sedmnácti, kterým celé stavení s přilehlou zahradou a hospodářstvím patří, a doprovázela nás k odpočívadlu na blízké návsi, kde jsme si naplánovali svačinu.
Na její hebké srsti jsme nechávali oběma bratrům pozdravení…
Krajinou vrcholícího léta, přepevnými nitkami propojenou s Petrkovem Bohuslava Reynka, jeho ženy, básnířky Suzanne Renaud a jejich synů Daniela a Jiřího, jsme se vrátili do Havlíčkova Brodu, bohatší o zážitky dnešního dne.
Podle sdělení pořadatelů se 45. ročníku Havlíčkobrodské padesátky zúčastnilo 279 turistů.
Související články: