Nádherná příroda i řada kulturních památek: rozhledna, rybníky, skaliska a balvany u Valtínova, bizoní farma v Rožnově, zámek Malá Hluboká v Českém Rudolci, tajemný Klášter u Nové Bystřice a sluncem rozsvícená renesanční perla Slavonice.
2. června 2018
Ano, to všechno jsme si mohli vychutnat na výletě, který pořádal odbor KČT Čeřínek Jihlava!
Stínem byla jen neúčast Mirka, který měl neodkladnou práci – při zveřejnění atraktivního programu, který většinou známe z dřívějších návštěv, jsem nemohla odolat vábení, i když jsem věděla, že fotky budu pořizovat sama, navíc „ščudlou“. 🙂
Pomyslné hranice Přírodního parku Česká Kanada se obvykle vymezují oblastí mezi Kunžakem a Českým Rudolcem, odkud se táhnou na jižní pomezí Čech a Moravy, přibližně mezi městy Nová Bystřice a Slavonice.
My jsme se vydali po příjezdu do Valtínova po zeleně značené turistické cestě směrem k nejznámějšímu skalisku Ďáblova prdel a pak pokračovali kolem kaskádových rybníků na Havlovu horu (680 m n. m.).
Rybníky před několika málo lety opravené čekají na příchod léta – procházky kolem nich jsou tak krásné, že jsem neodolala zařazení více fotografií – ušetřím na obrázcích rozhledny, které jsou v hojné míře ve článku z roku 2013, kdy jsme ji krátce po jejím vzniku navštívili /viz (Nejen) rozhledna v České Kanadě/.
Mnohé se v okolí rozhledny U Jakuba změnilo – pro návštěvníky a jejich děti tu vzniklo mnoho lákadel. Já jsem ale svou pozornost zaměřila na informační texty:
Výhled z horní plošiny od Jakuba je fascinující:
Jinou cestou jsme sešli k hlavní silnici, odkud nás zanedlouho autobus dovezl do Českého Rudolce, kde jsme měli dostatek času na prohlídku městečka s přibližně 920 obyvateli (včetně 10 přiléhajících obcí) a hlavně okolí zámku.
Zámek v Českém Rudolci nazývaný Malá Hluboká byl původně gotickou vodní tvrzí, v 17. století ho přestavěli na renesanční zámek, po požáru získal v roce 1860 podobu anglické novogotiky a byl obklopen rozsáhlým parkem.
Na první pohled je patrné, že v současné době neprožívá objekt své nejšťastnější období, ale potěšitelné je, že nový majitel začal před několika lety se zásadními opravami, takže se pětiboký třípatrový zámek, jehož dominantou je hranolová věž, snad jednou zaskví v bývalé kráse.
Podle programu, který nachystali manželé Věra a Jirka Veselí, jsme se autobusem přepravili do osady Rožnov, kde v roce 2007 vznikla z ruiny starého statku moderní stavba a kolem ní bizoní farma.
Následoval přesun autobusem do osady Klášter u Nové Bystřice – na prohlídku kostela Nejsvětější Trojice jsem se moc těšila – uplynulo hodně času od doby, kdy jsme měli možnost do velmi omšelé chrámové lodi se zaprášenými obrazy a potemnělým oltářem nahlédnout – a hned říkám, že rozdíl je úžasný. Vstoupíte do prostorné svatyně a světlo vás až překvapí… Výjimečná sakrální památka opět ožila, snad ji čekají klidnější časy – těch se ale nedočkal klášter postavený v roce 1501.
Stavbu financoval majitel zdejšího panství Konrád Krajíř z Krajku poté, co paulánští mniši po dlouhém hledání konečně našli příhodné místo. Pověst, která se ke vzniku kláštera vztahuje, říká, že tři mniši byli pověřeni najít prostor, kde se poblíž tří rybníků a třech lip stékají tři prameny, což nebylo nijak snadné – zde našli vše, jen prameny byly dva, usilovně se modlili a třetí pramen vytryskl – i označili tento okrsek pro stavbu kláštera a kostela Nejsvětější Trojice. Krátce po jejich vzniku, v roce 1533, byl klášter přepaden a vypálen stejně jako sousední vsi, mniši pobiti. Ani třicetiletou válku nepřečkali pauláni bez následků a škod na stavbách. Až příslušníci rodu Slavatů začali v roce 1668 poničený klášter a kostel přestavovat podle návrhů slavného architekta Giovanni Domenica Orsiho.
Jak čas běžel, byl zrušen a pak zase obnoven jak řád paulánů, tak klášter – padesátá léta minulého století však znamenala naprostý konec – klášterní budovy zdevastované využíváním pro socialistické hospodaření byly z bezpečnostních důvodů zbořeny, zůstala jen tzv. Červená chodba přiléhající ke kostelu, který zázrakem zbourání unikl. V průběhu minulých dob se, také kvůli zdejším léčivým pramenům, kostel stal oblíbeným poutním místem – přicházeli sem věřící z Moravy, Čech i Rakouska.
Mladík, který nám v kostele podrobně a se zápalem vyprávěl dějiny zdejšího místa, byl tak laskav, že nám dovolil fotit. S hrdostí upozornil na schránku s ostatky sv. Felixe, papeže, kterou kostelu daroval v roce 1628 hrabě Slavata – bohužel jsem si nezapamatovala, který ze tří svatořečených papežů jménem Felix to vlastně byl (papežové toho jména žili ve 3., 5. a 6. století). 🙂 Řekl, že je to jediný papež, jehož ostatky jsou jinde než v Římě.
Měli jsme možnost nahlédnout do podzemí – průvodce každému půjčil svíčku, po strmých schodech jsme sestoupili do tísnivé, tajemné tmy a mnoho v černočerných, mokrých a pachem staleté plísně prosáklých chodbách neviděli, všimla jsem si ale kamenných skruží, v nichž občas zazvonil padající vodní pramínek – to jistě putovala voda od oltáře do studánky před kostelem…
Krátce se zmíním o tzv. Stromu života, díle barokního řezbářství z poloviny 17. století, které kdysi zdobilo klášterní kostel – virtuózní dřevořezbu asi dva metry vysokou prý vyřezal kapesním nožíkem mnich vězněný za jakýsi přečin. Průvodce nám ukázal jen velmi nekvalitní fotografii – dílo prošlo restaurováním, nějaký čas bylo vystavené v Národní galerii, teď je k vidění v bývalém minoritském klášteře v Jindřichově Hradci. Pokud se tam hned nevydáte, doporučuji podívat se na zmíněný umělecký výtvor na stránkách muzea – opravdu je výjimečný – znázorňuje poslední události Kristova pozemského života, zároveň je přítomna symbolika Nejsvětější Trojice, jíž je zasvěcen klášterní kostel v osadě Klášter u Nové Bystřice.
Poslední část krásného dne jsme prožili ve Slavonicích – naposledy jsem o nich psala ve článku (Nejen) za sochami Regionu Renesance II, proto jen krátce připomenu, že trhovou ves v nehostinné oblasti založil Přemysl Otakar II. a pozval do ní německé kolonisty, z králova příkazu začalo v roce 1278 opevňování sídla hradbami a příkopy, vstup zajišťovaly tři brány. Ve středověku vlastnili město páni z Hradce, za jejichž éry se Slavonice proměnily v renesanční klenot – sgrafitová výzdoba domů tehdejších bohatých měšťanů vytváří dodnes jedinečnou atmosféru města. Přitom byla malovaná průčelí dlouhá staletí zakryta omítkou – když neměli majitelé domů kvůli válkám či moru peníze na drahou obnovu fasád, zabílili je a tím vlastně došlo ke konzervaci maleb.
Podívejte se na několik obrázků, které jsem pořídila při zážitkové procházce.
Stěny kašny z 2. poloviny 16. století jsou zdobené reliéfy pětilistých růží pánů z Hradce, štíhlý sloupek ve středu prý pochází z pranýře. Soška Madony stojí na kouli symbolizující svět, u nohou má hada, který představuje Satana.
60 metrů vysoká kamenná městská věž se 172 schody byla vystavěna v první polovině 16. století při trojlodním farním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Toto je viditelná část Slavonic, domy však mají rozlehlá sklepení, část středověkých chodeb je zpřístupněna – jejich návštěva je mimořádným zážitkem.
