Branišov – Křemešník – Pelhřimov

Zimní vycházka s Ivou Svobodovou z KČT Tesla Jihlava
Čtvrtek 27. prosince 2018

Ve středu 7. listopadu jsme s Ivou procházeli cestu, po níž půjdou účastníci vycházky na konci prosince – jako zodpovědná pořadatelka chtěla mít Iva ve všem jasno. Autobusem jsme dojeli kolem Dušejova a Vyskytné (u Pelhřimova) do Sedliště a odtud se podle turistického značení vydali po modře značené trase na Křemešník, kde Iva v restauraci upozornila na příchod prosincové skupiny turistů. Po červeně značené cestě jsme sestoupili z Křemešníku ke kapli sv. Jana Křtitele a Zázračné studánce a putovali dál přes Proseč do Pelhřimova, odkud jsme se autobusem vrátili do Jihlavy.
Všechno proběhlo podle plánu, ušli jsme asi 19 km.

Většinou připadá termín vycházky na 27. prosince – hned po vánočních svátcích a krátce před tradičními Silvestrovskými a Novoročními pochody – letos se zúčastnilo 45 turistů, kteří v přívětivém, bezvětrném počasí a po dobrých cestách vystoupili na Křemešník. Dál se podle propozic rozhodli buď pro kratší trasu po červeně značené cestě do Nového Rychnova či opačným směrem do Pelhřimova.
Do následujícího obrázkového zpravodajství jsem zařadila fotografie z obou našich cest, nejdříve však mapka trasy:

Dočetla jsem se, že obcí jménem Sedliště je v Čechách sedm – upřesňuji, že autobusem jsme přijeli do obce Sedliště u Vyskytné pod Křemešníkem. 🙂

V současnosti má Branišov asi 50 obyvatel ve 35 domech, je to však obec s dlouhou a bohatou historií – na turistickém směrovníku je uvedeno, že se v blízkosti odehrála jedna z prvních bitev třicetileté války – zajímala jsem se o podrobnosti a na webu našla zápis z kroniky obce Vyskytná, který jsem použila pro následující text:

V místech jihovýchodně od Branišova, kde se dosud říká Na Bojišti a Na Království, se prý bojovalo se Švédy, ale existují doklady, že zdejší bitva se konala ještě před bitvou Na Bílé hoře, hned na počátku českého povstání roku 1618, kdy se po Českých zemích potulovalo mnoho císařských žoldáků – jedna jejich část, vedená generálem Dampierem, se utábořila u nedaleké Rohozné v místech, kde se dosud říká V Šancích.
Vojsko plánovalo útok na Moravu a jedna jeho část se utkala 3. listopadu 1618 u Branišova se stavovským vojskem vedeným hrabětem Thurnem – císařská vojska byla stavovskými poražena.
Důkazem o této bitvě je větší množství koňských podkov uložených v muzeu v Pelhřimově, které byly v lokalitě Na Bojišti nalezeny při dobývání pařezů v lese.
Po této prohrané bitvě u Branišova nečekala císařská vojska u Rohozné na další porážku a stáhla se k Jihlavě a Jindřichovu Hradci.

K bitvě Na Bojišti se zachovala pověst:
Raněný voják se odplížil k jakési studánce, jejíž vodou si omýval utržené rány, které se začaly rychle hojit a voják se uzdravil. Správně tušíte, že šlo o studánku, později nazývanou Zázračná, kam začalo putovat množství churavých, což byl určitě podnět k pořádání pozdějších poutí na Křemešníku i vzniku známého poutního areálu.

Pověstí o objevení Zázračné studánky však existuje řada 🙂 Někde se uvádí, že voda je mírně radioaktivní, ale to se při chemickém zkoumání nepotvrdilo, našly se však stopy stříbra, které způsobuje, že voda se nekazí – pro svou trvanlivost se kdysi rozvážela po celé monarchii.

Na cestě k vrcholu kopce panovala tajemná mlha, stromy podřimovaly, jen letité kříže bděly.

Po krátkém občerstvení v restauraci hotelu Křemešník jsme před odchodem na další část trasy zavzpomínali na projekt 100 let republiky, 130 let v pohybu, který skončil 28. října 2018.

Dějiny Křemešníku jsou bohaté – krátký souhrn událostí a fotografie z této lokality naleznete především ve článcích z roku 2012 a 2016.

Kromě sakrálních staveb v poutním areálu, Větrného zámku a hotelu, postaveném ve 30. letech minulého století tesařským mistrem panem Veselým, vznikly na Křemešníku dvě vily vybudované týmž stavitelem. Dříve tu bývala vesnice o šesti domech, prý s 36 obyvateli, škola, kostel, hospoda a myslivna, dokonce i pošta tu na začátku 20. století fungovala.

Původní křížová cesta byla postavena roku 1689, několikrát se opravovala, ale v první polovině 20. století se k tomu nenašly peníze ani čas, proto se v roce 1946 musela vystavět nová – na obnově se podílel především Viktor Foerster, konečný návrh Antonína Theina byl inspirován původním námětem od Antonína Bílka (bratra Františka) – tuto podobu vidíme i dnes, po nejnovější opravě třinácti kapliček křížové cesty – čtrnáctým zastavením je Boží hrob v umělé jeskyni ve skále, kde je socha Ježíšova těla od Antonína Bílka.

Voda vyvěrala přímo pod oltářem, ale pak byla z praktických důvodů vyvedena třemi trubkami přibližně 5 metrů od kaple. V současnosti bohužel voda netekla, ačli to prý kolem vánoc bývávalo zvykem.
Nalevo, pár metrů za kaplí, je poustevna obývaná už v 17. století – doložena jsou jména čtyř poustevníků.

Z míst tajemných, zázračných a promodlených jsme vstoupili na starou cestu vedoucí k Pelhřimovu – tudy se po staletí ubírali poutníci se svými prosbami a nadějemi na Křemešník, dnes se tu nejčastěji objevují turisté a dětští osadníci tábora na Sluneční pasece.

Výhledy na volném prostranství kolem půvabné obce Proseč pod Křemešníkem byly poměrně dobré – louky zelené, po sněhu ani památky.

V Pelhřimově nám zbyl čas právě tak na procházku centrem a krátké zastavení u stánku s vonícími vánočními dobrotami. 🙂

Valem se šeřilo a blížila se hodina odjezdu autobusu (16:35) – zelená turistická značka nás dovedla na nádraží, cestou Mirek vyfotil objekty, které nás zaujaly – prohlídka jejich interiéru nám zůstává pro příští návštěvu. 🙂

Dnešní pohodový výlet skončil, zanedlouho nás čeká několik tradičních turistických akcí k ukončení starého a přivítání nového roku.

V článku Zimní vycházka z Bransouz do Bítovčic: údolí řeky Jihlavy a Brtničky jsou pro zvědavé a zvídané čtenáře odkazy na minulé vánoční vycházky.