PostHeaderIcon Jilemnice, Kozákov

Závěrečný den akce Za posledním puchýřem do Semil 15. – 18. listopadu 2018
V Jilemnici, kolébce českého lyžování, jsme navštívili úžasné Krkonošské muzeum a z vrchu Kozákova se rozhlédli po nádherné krajině Českého ráje
Čtvrtý den: neděle 18. 11. 2018

Poslední den našeho pobytu v Českém ráji jsme si naplánovali jako poznávací – lákaly nás nejen stálé expozice Krkonošského muzea v Jilemnici, ale i ty příležitostné, konané k právě probíhajícím výročím: výstavu Jan hrabě Harrach jsme stihli v její poslední den a vidět zde na dva týdny instalované panely s texty nazvanými Pomníky Velké války byla další šance, jak přidat kamínek do souboru akcí oslavujících konec války a vznik samostatné ČSR před 100 lety.

v Jilemnici, v bývalém zámku hraběcího rodu Harrachů, sídlí od roku 1953 Krkonošské muzeum; www.svatosi.cz

Krkonošské muzeum bylo založeno v roce 1891, po umístění v různých jiných prostorách nakonec získalo stálé sídlo v zámku rodu Harrachů. Velkou zásluhu na vybudování muzea měl Jáchym Metelka (1853–1940), ředitel dívčích škol v Jilemnici. Jedna ze stálých expozic, která už léta přitahuje návštěvníky, je právě Metelkův mechanický ozvučený betlém se 142 pohyblivými figurkami – s očima rozsvícenýma jsme sledovali dění ve svatém okrsku za zvučného troubení ponocného a odbíjení hodin, zpěvu chórů andělských, jímavá ukolébavka a koledy samozřejmě nechyběly – to vše během let 1883 –1913 vytvořil Jáchym Metelka!

Několik sálů zaplňuje historicko-etnografická expozice zaměřená na oblast západních Krkonoš, odtrhnout jsme se nemohli ani od obrazů zdejšího rodáka Františka Kavána (1866–1941) – a že jich tu v galerii mají na devadesát!

plakát ke skvělé výstavě, kterou jsme stihli v poslední den jejího trvání

Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828–1909) byl český šlechtic, politik, mecenáš a podnikatel, aktivně se zapojil do budování Národního divadla v Praze. Na výstavě bylo umístěno mnoho artefaktů spojených s jeho osobou – ze všech vyplývalo, jak váženou osobností byl a jak jsou výsledky jeho práce dosud viditelné a slouží dobře i nám.

Ředitel muzea Jan Luštinec napsal v úvodu k výstavě: „Hrabě Jan Harrach si uvědomoval, že komu je více dáno, tak by měl i více odevzdat. A to nejen po hmotné stránce, ale i duševně. Podporoval spoustu užitečných věcí.“

Nelze v této souvislosti nezmínit, že to byl právě hrabě Harrach, který na začátku 90. let 19. století přivezl z Norska svým dělníkům první lyže jako pomůcku pro snadnější pohyb v zasněžených horských lesích na jilemnickém panství – jak významně ovlivnila vlna zájmu o lyžování a sportovní dění, je dokladováno v samostatné expozici Krkonošského muzea.

Další výstava, před nedávnem ke 100. výročí ukončení Velké války otevřená, byla velmi emotivní – za všechny exponáty zmíním zveřejněnou korespondenci zdejšího rodáka Jaroslava Havlíčka (1896–1943), spisovatele (např. Petrolejové lampy), který v listopadu 1917 psal z války svému děvčeti – ofocený dopis máme uložený, neškodí jednou za čas do něj nahlédnout…

plakát k výstavě

Výstava Pomníky Velké války ve zdejším muzeu plynule navazuje na předchozí válečné téma –  tomu, kdo se zajímá o tuto část evropské historie, poskytly texty a fotografie hodně uceleného materiálu a inspirace k budoucím návštěvám zde prezentovaných míst.

pozvánka na výstavu Pomníky Velké války v Erbovním sále Krkonošského muzea v Jilemnici

Různé zdroje uvádějí, že při válce padlo přibližně deset milionů lidí, zraněných bylo asi dvacet milionů a skoro osm milionů pohřešovaných.

S poválečnou obnovou úzce souvisí i budování pomníků padlým vojákům všech národností, kteří položili své životy na frontách Velké války.
Válečné pomníky vznikaly ve městech i na vesnicích a svou uměleckou hodnotou stále spoluvytvářejí charakter veřejných míst.

v síni bývalého zámku byly umístěny tabule s fotografiemi pomníků doprovázené texty o vzniku díla a autorovi

Nedovedu si představit vhodnější prostor nežli ten, v němž byla expozice umístěna.
Pro názornost zařadím tři fotografie panelů a výpis z jejich textů:

mramorová stéla je umístěná na náměstí Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem; pomník navrhl Jaroslav Rössler, autorem reliéfu je sochař Rudolf Breza, který sám bojoval v Haliči a na italské frontě, jako legionář ve Francii a na Slovensku, osobně se znal s Milanem Rastislavem Štefánikem a roku 1919 sejmul jeho posmrtnou masku; pomník v Lysé nad Labem byl odhalen 7. října 1923

tři metry dlouhý pískovcový pomník padlým legionářům – autorkou je Karla Vobišová-Žáková, odhalen byl v Nové Pace 9. října 1921

autorem pomníku, který znázorňuje meč zabořený do země a Pannu Marii Sedmibolestnou s raněnými vojáky, je autor několika válečných pomníků, významný slezský sochař německé národnosti Josef Obeth, absolvent vídeňské Akademie výtvarných umění; pomník byl v Opavě odhalen 2. listopadu 1927

Realizace památníků se často kvůli potížím s finančními prostředky, kvůli diskuzi o ideové náplni díla, ale také kvůli výběru vhodného autora (byli jimi významní umělci) protáhla až do třicátých let 20. století.

Závěr několikahodinového pobytu v muzeu patřil expozici Bílou stopou, která zachycuje vývoj lyžování v Krkonoších od počátků na konci 19. století do roku 1938 – a byla to opravdu třešinka na dortu!

expozice Bílou stopou je umístěna v sálech starého panského pivovaru, jimž na sklonku 19. století vtisknul podobu Jan hrabě Harrach, který v roce 1892 přivezl do Jilemnice první lyže

Hrabě Harrach byl v roce 1892 na světové výstavě v Oslu, odkud přivezl Ski a nechal podle nich doma vyrobit další kusy. Záhy je začali používat nejen jeho lesní dělníci a lyžování se rychle stalo oblíbeným sportem. Už v roce 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski a za pár let se uskutečnily první závody na lyžích. Zde je namístě připomenout zaníceného regionálního organizátora turistiky, dolnoštěpanického učitele Jana Buchara (1859–1932), jednoho z prvních lyžařů, který si na rozdíl od hraběte Harracha, uvažujícího o lyžích jako pracovní pomůcce, uvědomil jejich možnosti pro turistiku.

lyžařské kurzy v roce 1912 vedli instruktoři z Norska

Při prohlížení výše uvedeného panelu mi padlo do oka jméno N. R. Oestgaard a uvědomila jsem si, že je to právě ten nadporučík norské královské armády, který v roce 1912 působil jako lyžařský instruktor na Čeřínku, když jihlavský odbor Českého spolku pro zimní sporty organizoval výuku lyžování! Nikolai Ramm Oestgaard dovršil svou kariéru v roce 1934, kdy se stal předsedou Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a tuto významnou funkci zastával až do roku 1951. (Více o něm a jihlavských začátcích lyžování v Almanachu vydaném v roce 2010 u příležitosti 90. výročí založení KČT Čeřínek Jihlava.)

Nikolai Ramm Oestgaard, královský norský nadporučík, pořádal v lednu 1912 kurzy lyžování na Čeřínku u Jihlavy a v Lázních Svaté Kateřiny u Počátek, jak vyplývá z této pozvánky

program kurzů lyžování a všeobecné podmínky účasti

lyžování jako nový sport se těšilo v tehdejší společnosti velké oblibě

fotografie N. R. Oestgaarda a pozvání do jeho lyžařského kurzu

Legendárním lyžařem zdejšího kraje byl Bohumil Hanč (1886–1913), zde ho vidíme při povinném předvádění lyžařských cviků v rámci soutěže:

Bohumil Hanč jako krasojezdec v Novém Městě na Moravě

Je samozřejmé, že na zdejší výstavě je slovem i obrazem zachycen tragický lyžařský závod na 50 km, při němž zahynuli Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata.

několik panelů bylo věnováno legendárnímu závodu, v němž při náhlém zhoršení počasí a po sérii nešťastných náhod umrzli ve sněhové vánici Hanč a Vrbata

závod na 50 km v běhu na lyžích po hřebenech Krkonoš se konal o velikonocích 24. března 1913, kdy se náhle extrémně zhoršilo počasí

fotografie B. Hanče a V. Vrbaty, dole medaile špičkového lyžaře B. Hanče

Účastníkem památného závodu po hřebenech Krkonoš byl také architekt Karel Jarolímek (1888–1970), který, stejně jako ostatní (kromě B. Hanče), závod pro špatné povětrnostní podmínky vzdal – zmiňuji se právě o něm proto, že podle jeho projektu byla na Čeřínku vybudovaná dřevěná lyžařská chata tzv. alpského stylu – slavnostní otevření se konalo 29. června 1913 – pro potřeby lyžařů ze širokého okolí ji zřídili členové jihlavského odboru Českého spolku pro zimní sporty a chata do současnosti slouží turistům!

doklad o tom, že také Klub českých turistů (založen 1888) se v 90. letech 19. století zajímal o lyžování: Časopis turistů, ročník VII, číslo 12, zveřejnil v prosinci 1895 na straně 71 stať nazvanou Ski. Na obálce časopisu je cestovatel a fotograf Enrique Stanko Vráz (1860–1932)

Stejně jako vždycky musím napsat, že k prohlídce muzea bych potřebovala mnohem více času,

tak nás před Krkonošským muzeem v Jilemnici zvěčnila Míla Bradová

ale poznávací vycházku po Jilemnici (asi 5 500 obyvatel) jsme si chtěli též dopřát.

městečko Jilemnice a okolí

Pro vzpomínku zařadím několik obrázků, které Mirek s péčí pořídil:

pomník obětem obou světových válek na Tyršově náměstí před Sokolovnou

kostel sv. Vavřince s velmi ceněným interiérem – mimo jiné je zde gotická madona z počátku 15. století

pseudorenesanční budova bývalé dívčí školy z roku 1898 je dílem architekta Jana Vejrycha; dnes ZŠ

socha Panny Marie byla u školy od jejího založení, za komunismu zle poničena, v roce 2011 obnovena

budova bývalé chlapecké školy z roku 1869 byla původně určená pro úředníky města, od roku 1967 tu sídlí gymnázium

roubené domky patří v Jilemnici k nejnavštěvovanějším památkám

„Zvědavá ulička“ získala svůj název podle typického uspořádání domků – každý je při pohledu k vrcholu uličky posunut o jednu okenní osu do středu ulice, takže zvědaví obyvatelé mohli pozorovat dění na náměstí

současnou podobu dostala ulička po požáru v roce 1788

Kromě významných osobností spjatých s Jilemnicí a uvedených ve článku jmenujme ještě Jiřího Šlitra (1924–1969), člena divadla Semafor, herce Stanislava Zindulku (1932–2019) a fotografa Zdenko Fejfara (1913–2001) – samá dobrá společnost!

Počasí se začalo valem kazit, takže jsme jen kratičce zahlédli krkonošské hřebeny a rychle se autem vydali z Jilemnice na vrch Kozákov (744 m n. m.) s úmyslem předejít mlhu nežli zcela zahalí krajinu, na niž jsme chtěli popatřiti z tamní rozhledny. Ne zcela se nám to povedlo, podívejte se na obrázky:

vrch Kozákov s chatou KČT z roku 1928 a rozhlednou otevřenou roku 1995

Kozákov (744 m n. m.) je nejvyšším vrcholem Ještědsko-kozákovského hřbetu, vede na něj 10 značených stezek

Kozákov a okolí – před několika miliony let zde byla činná sopka, proto má vrch zajímavou geologickou a geomorfologickou skladbu – od roku 2002 je Kozákov součástí CHKO Český ráj, o tři roky později byl zařazen do sítě evropských geoparků a stal se zároveň i geoparkem UNESCO

Riegrova turistická chata, postavená ze sbírek, darů a příspěvků okolních měst podle projektu pražského architekta Jana Václavíka, byla slavnostně otevřena 24. června 1928 a předána do péče Klubu českých turistů

vrch Kozákov je vyhledávaný jako rozhledové místo, je centrem paraglidingu, v zimě lyžařským střediskem; ve středu fotografie vystupuje na obzoru z mlhy Ještěd

celková výška rozhledny činí 40 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 24 metrů – za pěkného počasí prý z ní lze vidět až čtvrtinu Čech

na vrchol Kozákova vedou dvě silnice: hlavní od Semil přes Bačov a Komárov, vedlejší od Železného Brodu

Riegrova turistická chata a rozhledna na Kozákově; www.svatosi.cz

Bylo nás v autě pět a cestou domů jsme samozřejmě hodnotili zážitky ze čtyřdenního pobytu na Semilsku, kde se letos konal závěr celostátní turistické sezony – snadno jsme se shodli, že všechno, včetně slunečného počasí, bylo bez vady. Když jsme dojeli na Vysočinu, začal padat sníh a pole byla bílá…

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist