PostHeaderIcon První značená turistická trasa vznikla před 130 lety!

Článek, který jsem napsala pro Kalendář turistických akcí 2019 v oblasti KČT Vysočina

Klub českých turistů byl založen 11. června 1888 v Praze a hned zpočátku vedoucí činitelé zformulovali cíle, platné v plném rozsahu dodnes – podporovat cestování, vzdělávat se jím a otužovat, usnadnit přístup k místům turisticky atraktivním a zvelebovat je. V rámci těchto snah byl kladen důraz na ubytovací možnosti a na značení turistických cest – začala vznikat jednotná síť značených tras.
Činnost v terénu byla zahájena roku 1889 – právě letos je to už 130 let!

První trasa byla vyznačena v okolí Svatojánských proudů, kde Vltava protékala mezi Štěchovicemi a Slapy romantickým hlubokým údolím – dnes je území zatopeno vodní nádrží.
„Družstva označovací“, až šestičlenná, s nosiči materiálu a stravy, prý dokázala značkami, které byly tehdy mnohem větší, označit za pět dní i 55 km cest! Není divu, že rychle přibývaly, a tak po čase nebylo na křižovatkách značených tras zcela jasno o správném směru. V roce 1916 byl tedy zaveden zdokonalený systém pásového značení, který pro svou jednoduchost a účelnost platí dodnes: trasy, tímto systémem vyznačené, spolehlivě dovedou na určené místo, bez použití mapy, i člověka, který terén nezná.

Ke značení pěších turistických tras se užívá červené, modré, zelené a žluté barvy, prostřední, tzv. vedoucí barva, je ve stejné šíři jako bílé pruhy, které ji ohraničují – značky pro pěší turistiku mají velikost 10 x 10 cm.

značky, které maluje Ing. Míla Bradová, jsou nejen funkční, ale i krásné – tato je ve Spělově na trase Dolní Cerekev – Batelov; foto F. Janeček

radost pohledět na elegantní výsledek značkařské práce Františka Janečka u řeky Jihlavy na trase Dolní Smrčné – Bítovčice; foto M. Bradová

Mirek Svatoš značí s chutí a pečlivě – trasa poblíž rozcestí Velký Ochoz na Polensku (úsek Čihadlo – Ochoz – Stáj); www.svatosi.cz

Zde je třeba připomenout, že průkopníkem značení na Jihlavsku byl Turistický klub Čeřínek, založený v roce 1920, který podle tehdy platné metodiky KČT značil cesty v okolí populárního vrchu Čeřínek u Kostelce, kde vlastním nákladem vybudoval dvě chaty.

Po vzniku Československa došlo v turistice k podstatným změnám – klub změnil název na KČST, neboť se připojilo Slovensko, poté Podkarpatská Rus – byla snaha po celém území státu uplatňovat jednotnou metodiku značení turistických cest. V roce 1920 dosáhla síť značených tras délky asi 25 000 km, roku 1938 činila už 40 000 km, ale situace opět dospěla ke změně… Válka narušila (nejen) značené cesty, ale značkaři se vzápětí pustili do jejich obnovy.

Po roce 1957 byla do nově založeného ČSTV začleněna také turistika a po celém území Československa platila směrnice o jednotném značení tras – v roce 1990 jich bylo 35 000 km. Toho roku se konala ustavující konference Klubu českých turistů a v roce následujícím byl zvolen předsedou KČT Ing. Jan Havelka, který se svým týmem navázal na původní cíle a ideály zakladatelů, využil všeho pozitivního, co bylo v turistice dosaženo mezi roky 1948 a 1989, a během let vybudoval organizaci moderního typu – v roce 1997 vystoupil KČT z ČSTV, čímž došlo k osamostatnění a návratu před rokem 1948.

To vše mělo samozřejmě kladný dopad i na značení turistických tras: v několik desetiletí nepřístupném terénu u západních hranic začali turisté chodit podle nově instalovaného značení, i systém metodický dostal novou tvář – při ústředním výboru KČT vznikla Rada značení, na území obvodů řídí veškerou značkařskou činnost Krajské komise ustavené při oblastních výborech KČT, na financování značení a údržby turistických tras se podílejí stát a Krajské úřady.

u Věžničky na trase Rytířsko – Polná; www.svatosi.cz

Celková síť značených turistických cest v ČR činí v současnosti 42 885 km pěších, 539 km lyžařských tras a 3 757 km pásových cyklistických tras pečuje o ni 1 713 značkařů.

Celé území České republiky je pokryto tzv. zelenou edicí 98 mapových listů KČT (1 : 50 000), kde jsou v pravidelně aktualizovaných vydáních zaneseny všechny značené pěší trasy.

K pěším turistickým značkám přibyly postupně též lyžařské (s oranžovými pruhy na krajích), žluté pásové a silniční cykloturistické, jezdecké, v poslední době i vozíčkářské – to jen pro připomenutí, jak mnohotvárná je síť značených tras v České republice.

V sedmi značkařských obvodech na Vysočině pracuje v současnosti 111 značkařů, kteří se starají téměř o 3 200 km turistických značených tras, z nichž všechny jsou pravidelně po třech letech obnovovány. Vznikají však i trasy nové – v roce 2017 jich bylo na Havlíčkobrodsku, Jihlavsku a Pelhřimovsku vyznačeno 82 km.

obnova značení na Cestě Gustava Mahlera, úsek Kaliště – Želiv, vesnička Lískovice; www.svatosi.cz

Nedílnou součástí sítí značených cest jsou vývěsní mapy ve stojanech a rámech (na Vysočině jich naleznete 104), ocelové a dřevěné směrovníky (330 ks), na nichž jsou instalovány směrovky a tabulky (těch je přes 4 000 ks) – nátěry těchto technických prvků se obnovují pravidelně po pěti letech – v průměru odpracuje každý značkař z Vysočiny 43 hodin v terénu.

Želiv – po práci na obnově značení si Mirek zasloužil sladkou odměnu – energie sbalená na cesty přišla vhod 🙂

Značené trasy se staly přirozenou součástí naší krajiny a jsou viditelnou vizitkou značkařů Klubu českých turistů – jejich dobrovolnickou činnost denně hodnotí nejširší veřejnost.

Pro zpracování použity archivní materiály KČT a Učební texty pro značkaře vydané v roce 2012.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist