Silvestr na Chrudimce 2013

30. prosince 2013

Seriál tradičních pochodů pořádaných na konci roku pokračoval výletem k Filipovskému prameni Chrudimky, který letos už po třicáté pořádal KČT Hlinsko. Když jsme před půl osmou ráno vyjížděli z jihlavského nádraží, nevydávali jsme se do neznáma – naposledy jsme mířili do těch končin v létě na pochod Krajem malířů Vysočiny, jehož trasa nás tehdy provedla územím vedlejšího zdroje Chrudimky. (Tento pramen u Dědové byl ale v minulosti znehodnocen melioracemi.)

Z Hlinska jsme se vydali k hlavnímu, Filipovskému prameni po zeleně značené stezce, která hned kousek za městem vklouzla do údolí hojně zarostlého vegetací – v této roční době ovšem umožňovaly holé stromy jindy nevídané průhledy a celá lokalita působila dojmem odlehlosti a příslibem nenadálých tajemných náhod.

Trasa: Hlinsko – Lány – Kameničky – Filipov – polesí Stará obora – pramen Chrudimky – zpět do Kameniček – autobusem do Hlinska = 18 km

Krása některých říčních zákoutí je v jejich prosté existenci,

chtějí být objevována.

Meandry řeky se zachovaly v luční nivě poblíž Lán – úpravnou osadou je radost procházet.

Všechny podstatné informace, které jsem dokázala o tomto kraji získat, jsou uvedeny v minulých článcích (M+M Svatošovi – Silvestr na Chrudimce), dnes zařadíme jen fotogalerii z akce, jíž se zúčastnilo více jak 600 lidí.

Pro snazší orientaci zařazuji směrovník z Kameniček:

Stále jsme se drželi zelené značky a vydali se stoupavou silničkou k Filipovu – na rozcestí trpělivě snášela Svatá rodina zkoumavé pohledy kolemjdoucích a tvářila se tak přívětivě, jak jí motorovou pilou virtuózně vložil do výrazu autor Jaroslav Pecháček z Hanušovic.

I Filipov je místní částí Kameniček, jméno má po původním majiteli hraběti Filipu Kinském.
Od nově zrekonstruované kaple je výhled, na který se vždycky těším.

V lese u pramene Chrudimky se nám naskytl očekávaný obrázek – skupinky lidí, opodál několik koní, hořící oheň a voňavé klobásky… 🙂

My jsme bohužel museli zkonzumovat svačinu z batůžku – spoléhali jsme na to, že jako vždycky budou ke koupi výborné hlinecké klobásky, ale neviditelná ruka trhu prý smetla místní výrobnu z povrchu zemského – příště si musíme přivézt uzenku z Jihlavy, jinak budeme u pramene sušit hubu jako letos. 🙂
S úklady tržní ekonomiky jsme se v tomto případě vyrovnali kvůli přívětivé atmosféře setkání vcelku snadno, popovídali se známými, finančně přispěli na Novoroční čtyřlístek, převzali pamětní list pochodu

a pohledem polaskali a pozdravili mladou Chrudimku, dříve Kamenice zvanou – svým jménem se pyšní na leštěném kameni u pramene a oznamuje lidem, že vystoupila z hlubin země pro jejich radost a užitek…

Vraceli jsme se stejnou cestou a ta svižně ubíhala nejen proto, že jsme šli z kopce a že jsme se rozhodli posledních šest kilometrů z Kameniček jet autobusem, abychom stihli vlak odjíždějící z Hlinska v 15:06. 🙂

V Kameničkách stojí proti galerii, před níž jsou sochy malíře Antonína Slavíčka a spisovatele Karla Václava Raise, budova školy s pamětními deskami obou umělců.

Udržujme desky při životě tím, že si je občas přečteme…

Pouť k prameni je skončena, zítra se vydáme do úplně jiné části Českomoravské vrchoviny – Javořice je místo důstojné pro strávení posledního dne roku. 🙂