Středa 29. července 2026
Dohodly jsme se s Ivou a Martou, že navštívíme nově otevřené výstavy v Telči a uděláme si hezký den. Vyjely jsme z Jihlavy autobusem v 9.32, asi za hodinu jsme byly v Telči a nejdříve jsme zašly ke Štěpnickému rybníku, u něhož byla před několika málo dny instalovaná nová socha od Františka Skály.
Nová socha na břehu Štěpnického rybníka v Telči – pomník nečistých ras a ohrožených druhů.
Čtyřtunová socha s názvem Vulpes Gott Dratoslav von Michling je nepřehlédnutelná a veskrze zajímavá. Kříženec nejspíše psa a lišky je šedivý, sedm metrů dlouhý a přes tři metry vysoký – výsledek spojení rozdílných druhů nečistých ras, který na okraji společnosti nikdy nic nedobyl, ničím nevynikl, nikomu ale neublížil a jen se snažil o holou existenci, tedy antihrdina, který u některých lidí budil soucit, u jiných opovržení – tak zní průvodní slovo autorovo, který prý tomu obrovskému stvoření z nerezového drátu říká Slávek nebo Chudáček boží.
Tady začínala naše poznávací vycházka Telčí. Foto Iva
Jeden z nejkrásnějších obrázků magického města Telč se nabízí z Belpské lávky přes Ulický rybník. Foto Iva
Hlavním bodem návštěvy byla čtvrť Staré Město, kam jsme došly po kamenné stezce na břehu Staroměstského rybníka kolem řady soch.
Socha Jana Nepomuckého je jedna z mnoha, které lemují ulici Na Dlážkách – ta vede z hráze Ulického rybníka ke Staroměstskému rybníku na Staré Město. Foto Iva
Srdcem Starého Města v Telči je kostel Matky Boží. Foto Iva
Dvojsoší Zvěstování před vchodem do hřbitova – Panna Maria a archanděl Gabriel – tvoří pomyslný závěr barokní sochařské galerie z let 1740–1750, jejímž autorem je Kašpar Ober. Foto Iva
Na prostranství před kostelem Matky Boží stojí žulový sloup se sochou Panny Marie ve svatozáři, který nechal postavit Ferdinand Vilém Slavata v roce 1673. Foto Iva
Celý působivý areál kostela Matky Boží na Starém Městě se nachází v památkové zóně. Prolíná se tu několik slohových období od středověkého základu náměstí přes ranou až pozdní gotiku až po baroko.
Hrob rodiny Polákových. Foto Iva – viz články v příloze
Pamětní deska v kostele Matky Boží na Sterém Městě v Telči. Foto Iva
Nové působiště telčské pobočky muzea Vysočiny je v blízkém areálu bývalého špitálu na Starém Městě v Telči. Kromě zcela unikátní dlouhodobé výstavy Křehká krása rašelinišť mohou návštěvníci také zhlédnout prezentaci věnovanou odkazu sochaře a cestovatele Františka Vladimíra Foita (1900– 1971) původem z nedalekého Doupí, a rovněž krátkodobé tematické výstavy.
Na začátku července byla otevřená výstava Vladimíra Komárka s názvem Maluji oltáře útěchy.
Marta a Iva ve výstavní síni s obrazy Vladimíra Komárka.
Zvěstování – Vladimír Komárek
Milosrdný samaritán – Vladimír Komárek
Strom a ptáci – Vladimír Komárek. Foto Iva
Výstava rozhodně stojí za zhlédnutí – v tichu a soustředění jsem si uvědomila, že Komárkovy snové obrazy jakoby navazovaly na obrazy Jana Zrzavého, které v Telči na zámku byly kdysi dlouhou dobu domovem…
I když jsme expozici etnografických sbírek F. V. Foita viděly několikrát, rády jsme si prohlídku ve vedlejších výstavních místnostech zopakovaly a osvěžily si paměť.
Velmi stručné informace. Foto Iva – viz články v příloze
Etnografická sbírka manželů Foitových, z druhé cesty do Afriky.
Africkou kolekci věnoval F. V. Foit muzeu společně se svými díly. Foto Iva
Autor František Vladimír Foit. Foto Iva
Výrobky domorodých obyvatel z doby před téměř sto lety jsou zachovány v telčském muzeu a stojí za shlédnutí.
Předměty, které sochař F. V. Foit daroval telčskému muzeu. Foto Iva
Zleva JUDr. Karel Kramář, RTDr. František Staněk, Dr.h.c. – švédská černá žula, autor F. V. Foit. Foto Iva
JUDr. Karel Kramář (1860–1937) – Po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení.
RTDr. František Staněk (1867–1936) – Československý politik, poslanec, ministr vlády ČSR, předseda agrární strany.
Další novou příležitostnou výstavou v muzeu jsou práce telčských gymnazistů na téma Stopy jedné ženy, vystavené na chodbách muzea a vytvořené v rámci letošních oslav Roku Františky Slavatové. Obrazy malovali studenti pod vedením jejich profesorky Marty Veselé Jirousové, jejíž obraz šlechtičny, která měla zásadní vliv na vzhled města Telče, je také k vidění. Františka Slavatová dokázala skvěle navázat na renesanční období Zachariáše z Hradce barokní výstavbou a rozšířením Telče tak, že dodnes tvoří výjimečný umělecký celek.
Františka v mlze zapomnění – Marta Veselá Jirousová
Příběh vrytý do stínů – Nikola Matoušková. Foto Iva
Zastávka ve Špitální kapli, pečlivě obnovené, byla chvilkou oddechu a přepnutím mysli na následující vědomostní údaje.
Špitální kaple z roku 1769 je součástí prohlídkové trasy telčského muzea.
Na oltáři kaple zvané Dítě Ježíš je socha Ježíška, která vizuálně a symbolicky připomíná slavné Pražské Jezulátko. Barokní malby byly značně poškozené – celkové opravy byly dokončeny v roce 2000.
Na klenbě kaple je nástěnná malba Josefa Daisingera – zobrazuje nebe s řadou postav kolem ústředního monogramu IHS.
Zcela novou informací pro nás byla existence tzv. svatebních praporců, na které nás upozornila pracovnice muzea. Ve vesnicích v okolí Telče panoval zvyk, že ženich, držící v rukou praporec ozdobený rolničkami a figurkou, jel s koňským povozem do bydliště nastávající nevěsty, aby ji i s výbavou převezl do svého domu. Praporce byly vyšívané, není znám počátek této tradice, ví se jen, že zanikla s I. světovou válkou. Telčské muzeum vlastní asi dvacet těchto výjimečných praporců, vystaveny jsou čtyři, jejichž podoby nabízím na fotografiích.
Výjimečné sbírkové předměty tvoří v muzeu tzv. svatební praporce.
Telčské muzeum vlastní asi dvacet svatebních praporců z Vysočiny.
Počátek této tradice není znám, ví se jen, že zanikla s I. světovou válkou.
Ve vesnicích v okolí Telče se v 19. století dodržoval zvyk, že ženich se svatebním praporcem jel slavnostně s koňským povozem pro nevěstu, aby ji odvezl do svého domu.
Na webu muzea je vysvětlující text, který uvádím:
Svatební praporce se používaly na území českého a moravského Horácka, kde plnily důležitou obřadní funkci v lidovém svatebním obřadu zejména v průběhu 19. století. Dochované praporce pochází z Telčska, Počátecka, Dačicka a Třešťska, celkem se dochovalo 33 kusů. Z tohoto počtu je v telčském muzeu uložených 16 kusů, tj. téměř polovina ze všech dochovaných praporců. Navíc jsou zde uloženy i kopie svatebních praporců – 7 ks, které byly zhotoveny na přelomu 19. a 20. století. Celou sbírku doplňuje kolekce devíti žerdí se stuhami a 2 figurky šaška, mouřenína a kavalíra, které zdobily žerdě, na kterých byly praporce upevněny.
Po obědě v pizzerii na náměstí jsme pokračovaly do budovy informačního centra, kde je výstava Umění skejtu 2.0 . Expozice představuje autorské desky a práce členů Skate Clubu Telč.
Ve vstupní síni (mázhausu) telčské radnice je výstava Umění skejtu 2.0 . Foto Iva
V podzemí budovy jsou obsažné panely s údaji o historii města a archeologické nálezy – vybírám jen část o nálezech na dně Staroměstského rybníka:
Počátky osídlení telčské kotliny – Nálezy na dně Staroměstského rybníka
Staroměstský rybník při pohledu z historické cesty Na Dlážkách. Foto Iva
Ve vstupní síni radnice, která v tomto domě sídlí, začne příští týden výstava Norbi Kovács: Portréty. Vše už je nachystáno a lze si fotografie nástrojů přátel-hudebníků Norbiho Kovácse prohlédnout.
Pozvánka na výstavu v Malé galerii Šatlava.
Jedna z vystavených prací Norbiho Kovácse. Foto Iva
Mířily jsme k univerzitnímu centru v bývalé jezuitské koleji, ale nejdřív jsme se zastavily v kostelích na náměstí.
Část telčského náměstí s kostelem Jména Ježíš a 53 metrů vysokou věží kostela sv. Jakuba. Foto Iva
Kostel Jména Ježíš na náměstí Zachariáše z Hradce nechala v letech 1663–1667 vybudovat hraběnka Františka Slavatová, která do města v 50. letech 17. století povolala jezuitský řád. Kostel navrhl architekt Giovanni Domenico Orsi a postavil stavitel Štěpán Pertl.
V nedalekém farním kostele sv. Jakuba z roku 1372 jsme kromě jiného zašly k pamětním deskám zdejších obětí I. světové války.
Pamětní deska obětem I. světové války v kostele sv. Jakuba v Telči.
Druhá deska válečným obětem – obě díla pocházejí z Lidové malírny v Telči.
Následovaly prohlídky výstav v univerzitním centru: nejdříve jsem ale nafotila panely k Roku Františky Slavatové, umístěné na nádvoří centra. Myslím, že jejich text stojí za přečtení a uchování:
Slavatové z Chlumu a Košumberka – mecenáši, stavitelé a státníci
Slavatové na zámku v Telči
Církevní stavby v Telči – viz Karlova kaple
Stavba jezuitské koleje a kostela Jména Ježíš
Hraběnka Františka Slavatová, rozená z Meggau
Poslední mužský potomek z rodu Slavatů – Karel Felix od sv. Terezie
Portrét Jana Karla Jáchyma Slavaty, který se symbolicky vzdává světských majetků a přijímá povolání ke kněžské službě.
Výstavu obrazů Ivy Linhartové Doteky proměn jsme si prohlídly v chodbách univerzitního centra, pokračovaly jsme do místností s vystavenými obrazy Luke Tomskiho: S ilustrátorem na kole (nejen) po Vysočině. Iva připomněla, že umělec vyzdobil velmi čtivé knihy cestovatele Ládi Zibury, který v Jihlavě několikrát s úspěchem vystupoval.
Samozřejmě, že víme o nejúžasnější stálé výstavě v této budově věnované Míle Doleželové – už jsme ji viděli a je na ni potřeba samostatný den, který máme v plánu si ještě toto léto vyčlenit.
A nebylo možné nezastavit se ve zdejší vynikající cukrárně, zvláště, když nás pozvala Marta, která dnes slavila svátek! 🙂 Borůvkové řezy přišly před cestou domů vhod!
Těší mě, že s námi byla kamarádka Marta. Foto Iva
V 15.35 odjížděl vlak z Telče a já jsem v Jihlavě poprvé vystoupila na zcela novém městském nádraží, před několika týdny po rekonstrukci otevřeném.
Související články:
Telč – nejen výstava obrazů Míly Doleželové
Telč – obrazy Míly Doleželové a Jiřího Mareše
Výstavy v Telči 2022
Procházka Telčí
Telč současná i historická
Vernisáž výstavy Otokar Březina v Nové Říši