PostHeaderIcon Krajem Šimona kouzelníka (a Ivana Martina Jirouse)

21. ročník turistického pochodu, tentokrát po naučné stezce Březina k Orlíku nad Humpolcem
4. října 2014

Zrána byla obloha těžká, mrholilo a krajina kolem Humpolce nevypadala, že by měla radost z našeho rozhodnutí zaregistrovat se na startu pochodu v Hněvkovicích. Přesto jsme na návsi zaparkovali auto a vydali se na dvanáctikilometrovou okružní trasu připravenou organizátory z KČT TOM Šlápoty Hněvkovice. Zpočátku, na otevřené silnici k Humpolci, pořádně foukalo, ale ve městě se severák zklidnil.

Využili jsme příležitosti a zamířili do Jihlavské ulice, kde před domem, v němž se narodil básník Ivan Martin Jirous, řečený Magor, byla 27. září, v době, kdy by se býval dožil 70 let, odhalena pamětní deska.

památník Martinu Jirousovi byl odhalen na konci září 2014; www.svatosi.cz

My jsme se nemohli té slavnosti, kde byl hlavním řečníkem Jirousův přítel, básník, hudebník a vydavatel jeho díla, Jaroslav Erik Frič (*1949) zúčastnit (pobíhali jsme v tom čase v Malých Karpatech, proto jsme dneska využili možnosti vzdát poctu vůdčímu duchu českého undergroundu a členu rockové skupiny The Plastic People of the Universe.

autorem pamětní desky je Jan Zoubek

Martin Jirous (1944–2011) vystudoval po ukončení humpoleckého Gymnázia Dr. Aleše Hrdličky dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a postupně se stal pro svoji publikační činnost, názory i způsob života známou osobností. Protože se velmi kriticky vyjadřoval k poměrům v zemi (podepsal Chartu 77) a vůbec si nerozuměl s vládnoucí komunistickou garniturou, ocitl se pětkrát ve vězení. Tam napsal většinu svých básní i pohádek – za Magorovy labutí písně dostal Cenu Toma Stopparda, v roce 2006 obdržel literární cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo. Když v roce 2011 zemřel, přišlo se s ním do Kostelního Vydří, kde se usadil, rozloučit přes tisíc lidí

Kostelní Vydří 19.11.2011 - pohřeb Ivana Martina Jirouse; foto S. Poukarová

– nejen přátelé z disentu a undergroundu, ale i básníci, ministři, lidé z okolí – věděli, že Martin Jirous byl nevšední osobností, která zanechala za sebou výraznou stopu…

básníci Jiří Kuběna (s červenou šálou) a Jaroslav Erik Frič v Kostelním Vydří 19.11.2011

Je vám asi jasné téma našeho hovoru cestou…

K hradu Orlíku, kam nás před 14 dny zavedla zvolená trasa pochodu Cestami Oktaviána Strádala jsme vystoupali po naučné stezce Březina kolem židovského hřbitova a krásnými lesy nad městem.

trasa z Hněvkovic do Humpolce, pak po NS Březina na hrad Orlík, k rozcestí Na Štůlách a zpět do Humpolce a Hněvkovic 4.10.2014

Název naučné stezky, která seznamuje návštěvníky s přírodou a historií v okolí hradu Orlíka je vzpomínkou na jednu z velkých osobností Humpolecka z počátku 20. století, Otakara Březinu, jehož život, práce a pedagogické působení byly natolik výjimečné, že jeho jméno se dostalo do názvu stezky vybudované v osmdesátých letech minulého století.

na naučné stezce Březina u Humpolce

Členové sdružení Děti Země Mladé Bříště, jehož vůdčí postavou je pan Pavel Koubek, nyní kastelán na Orlíku, stezku na začátku našeho století obnovili a udržují.

u studny v podhradí Orlíku u Humpolce

U každého zastavení je infotabule, takže kdo chce, dozví se… například, že o této kamenem roubené, 19 metrů hluboké studni, je zmínka už v listinách ze 16. století, a třeba i nějakou pověst navíc…

Orlík u Humpolce - rozhledna ještě není otevřená

Jen jsme se ujistili, že rozhledna opravdu dosud není v provozu a šlapali dále kamenným mořem k rozcestí Na Štůlách.

kamenné moře na svazích nad Humpolcem

Nejběžnější horninou v okolí Humpolce jsou různé druhy rul, které prý snad vznikly už před 570 miliony let na počátku prvohor. Výsledkem mrazového zvětrávání ve čtvrtohorách jsou tyto podivuhodně tvarované balvany, které jitří představivost.

rulové balvany na svazích

Okruhem jsme se vrátili přes Humpolec do Hněvkovic, dostali diplom a pověstný vonící bramborák.

diplom od hněvkovických Šlápot

Jak to bylo v roce 2012, a také o tom, kdo vlastně byl Šimon kouzelník, se dočtete v tomto článku.

Posilněni a v dobrém rozmaru rozhodli jsme se zúčastnit Pohádkového lesa, který byl odpoledne v rámci turistického pochodu pořádán pro děti, dokonce i pro ty v „toulavých kočárcích“.

účastníci Pohádkového lesa ve Hněvkovicích

Toulavé kočárky se chystají na trasu "pohádkového lesa"

Ukázalo se, že i snaživí dospělí  mohou na trase zvládnout některé zadané úkoly a ještě při tom pobavit přihlížející drobotinu…

hastrman a jeho pomocnice žabka dozorují lov zlatých rybek

Stanovišť bylo asi deset – jedno hezčí než druhé.

Křemílek a Vochomůrka

hejkalové v hloubi lesa

Dnešní den nám dovolil nahlédnout do různých, jen zdánlivě nesourodých, vrstev života – vždyť všechno se proplétá, je v pohybu a nikdo z nás neví, kdy a kam…

Věřím, že Magorovy labutí písně, verše z části II., Dům s modrým beránkem, se hodí vždycky:

Když uléhají beránky
za obzor na západ,
půjdeš Františko taky spát.

Když vítr, který pásl je,
ulehne na souvratě,
zavřou se oči Martě,
usne a spí.

A andělíčci přiletí
do čela postýlek.
Vůně dne rozleží se v snech
a s vůní noci promíchány
obalí něžné usínání.

A zahrady se naplní
rosou a milostí.
Svěceným zrním ptáky v hnízdech
andělé pohostí.

Proč já nejsem pyromanem
srdce měla bys jak plamen
jako oheň z dračí tlamy
hořela bys jak vích slámy

Okolo Panny Marie
v závějích bílé hostie.
Je to tak správně, jak to je.

Od božích muk jde vůně sena,
na vodě plave bílá pěna,
pod vodou bílá břicha ryb.
Zbav nás, ó Pane, našich chyb.
Ukonči naše trápení.
Od božích muk jde vůně sena,
zavadle voní lupení.

Třpytí se slunce kosám na ostří.
Třpytí se slzy na řasách vás tří.
Pán Bůh nás nenechá v starosti,
Pán Bůh vás nenechá věčně plakat.
Nad sochou svaté Starosty
rozkvétá bíle akát.

4 komentáře - “Krajem Šimona kouzelníka (a Ivana Martina Jirouse)”

  • Jitka says:

    Vážení Svatošovi,
    zdraví vás neméně zanícená turistka z Podkrkonoší. Vaše stránky jsem objevila, když jsem hledala informace o dachsteinském visutém mostě a našla krásný popis výletů, které nás s velkou pravděpodobností v létě 2015 čekají. Odtud byl jen krůček narazit na vaše další zajímavé články. Smekám před množstvím tras, šíří záběru informací z různých oborů a krásného a poutavého provedení každého výletu.Jsem ještě ve věku,kdy mě kancelářská židle nedovolí vypadnout tak často, jak bych si přála a také jsme s partnerem spíš individualisté, neúčastnících se hromadně pořádaných akcí. I když, jak čtu, má to také své kouzlo. Ale vaše články jsou velkou inspirací.
    Přeji vám hodně zdraví a spoustu energie na další odšlapané a ujeté kilometry.
    Nadšená čtenářka, turistka a cykloturistka Jitka

    • Milá Jitko,
      udělala jste mi Vaším psaním velikou radost – jednak jste se trefila přesně do dne mých narozenin (a věřte, že to byl nejlepší dárek) a kromě toho jsem právě překonávala zdravotní problémy, a tak Váš komentář působil jako lék 🙂
      Víte, často se mi stává, že se zamýšlím nad tím, zdali moje snaha je úměrná výsledku a někdo má z toho, co se zarudlýma očima při nočním bdění vyprodukuji, prospěch, či dokonce potěšení – Vaše psaní mi dává naději, že ano…
      Děkuji Vám a doufám, že zůstanete naší čtenářkou, vážíme si Vašeho zájmu.
      Mějte se hezky a užívejte turistiky – myslím, že zatím nikdo nic lepšího pro zdraví duše i těla nevymyslel 🙂
      Ať nám to šlape! 🙂

      • Jitka says:

        Milá paní Svatošová,
        děkuji za milou odezvu. To jsem se tedy strefila! Opět se potvrdilo to známé, přesto neuvěřitelné, že „všechno se děje ve správnou chvíli“ a „všechno má svůj čas“. Přečetla jsem další Vaše nejnovější články a jak čas dovolí, jdu ve čtení proti jeho proudu. Pochopila jsem, že jste z Jihlavy. S tímto městem mám spojenou vzpomínku na paní profesorku Jaroslavu Dobešovou, která letos v létě zemřela ve svých cca 95 letech.
        Paní Svatošová, přeji vám oběma klidný vánoční a novoroční čas.
        Jitka

        • Dobrý den, děkuji za reakci a omlouvám se, že odepisuji se zpožděním – poslední dny byly hektické, a tak jsem opomněla poděkovat za Váš komentář, snad se časem objeví články o té době na blogu.
          Moji známí mi připomněli, že vlastně znám syna pí Dobešové, paní profesorku jsem bohužel neznala.
          Děkuji Vám za přání hezkého prožití svátků – hodnotíme je jako pohodové, turistické
          🙂 – i my Vám přejeme všechno nejlepší v roce 2015 podle Vašeho vlastního výběru.
          A děkujeme za Vaši přízeň našemu blogu. 🙂

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist