PostHeaderIcon Fláje – vodní nádrž a Nový plavební kanál, Český Jiřetín

Pochod Giacoma Casanovy 25. – 28. 8. 2016
Den třetí, plný objevů – sobota 27. srpna 2016

Moc jsme si přáli projít krajinou na sever od tzv. Krušnohorského zlomu – zde se až k hranici s Německem táhne podcelek Krušných hor, Loučenská hornatina. Má podobu náhorní plošiny, nad níž vystupují ojedinělé vrcholy, z nichž žádný nepřesahuje 1000 metrů, i když výstup na některé z nich není kvůli výchozím bodům z údolí vodních toků zcela nenáročný. V rozsáhlých rašeliništích pramení množství potůčků. Svahy jsou zalesněné a turistika v těchto místech je objevná a romantická – celý den nepotkáte živou duši. Nebylo tomu tak vždycky – v této oblasti bylo dost osad, jejichž většinou německy mluvící obyvatelé se živili převážně prací v lese či sklářstvím, pastviny bylo nutné urvat lesu, výnos z obdělávání půdy stačil jen na skromné živobytí.

Turistika v této oblasti je pro zájemce z jiných částí republiky ztížená dopravními možnostmi – kdo se právě nechce ubytovat v některém penzionu v pohraničních obcích a strávit zde několik dní, musí si pečlivě prostudovat jízdní řády a snad se zadaří výlety do některých lokalit. My jsme využili autobusu od pořadatelů pochodu, který nás stejně jako loni zavezl z Duchcova, místa našeho ubytování, na Dlouhou louku, kde byl start pochodu po hřebeni. My jsme se ale vydali jiným směrem: modře značená turistická trasa vedla nejdříve k rozhledně na Vlčí hoře, potom na rozcestí u zaniklé vsi Vilejšov, odkud jsme pokračovali po červené značce.

z Dlouhé louky na hřebeni k rozhledně Vlčí hora, směrem k Flájské přehradě 27.8.2016 - 1. část

Byl krásný slunný den, šli jsme liduprázdnou krajinou, cesta vedla převážně lesem – kde byla holina, většinou se jednalo o zaniklou obec – procházeli jsme totiž spádovým územím vodní nádrže Fláje.

v těchto místech stávala obec Vilejšov; www.svatosi.cz

malá obec, která stávala zde, ve spádové oblasti přehrady, byla prý z důvodů ochrany čistoty vod zrušená

Z hygienických důvodů bylo zrušeno několik obcí (Vilejšov, Oldříš, část obce Mackov), obec Fláje byla zatopena přehradou, která slouží od roku 1962 jako zásobárna pitné vody pro severní Čechy. Velikost vodní plochy, kterou napájí Flájský potok, je téměř 150 hektarů, pod hladinou zůstala obec Fláje. Vesnice vznikla v údolíčku při horním toku Flájského potoka, který pramení asi 7 kilometrů odtud na severovýchod ve vřesovišti pod Oldřišským (878 m n.m.) a Sklářským vrchem (864 m n.m.) severozápadně od Nového Města v Krušných horách. První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1413, podle archivních údajů zde v polovině 19. století žilo na 600 lidí – usedlosti jejich potomků leží pod hladinou v hloubce 47 metrů.

vodní nádrž Fláje, po NS Flájský kanál do Českého Jiřetína 27.8.2016 - 2. část cesty

U Flájské hájenky při silnici, jediného stavení, které zbylo ze zatopené obce, jsme se vydali k přehradní zátoce hledat minulost.

jediné stavení zbylo z obce Fláje - hájenka

zde bývala obec Fláje

kamenná podezdívka, na níž stával roubený kostel sv. Jana Křtitele

památky po obci Fláje

sv. Jan Nepomucký na původním podstavci sochy, která stávala na návsi ve Flájích

dobová fotografie obce na horním toku Flájského potoka - šipkami je označen dřívější a dnešní stav lokality

osamělý sv. Jan Nepomucký u vodní nádrže Fláje; autorem sochy je Bořivoj Rak

stříbrné jezero čisté vody z krušnohorských hřebenů

poslední stopy po lidech a stromech

za pár desítek let zmizí i kamenné základy posledních domů

V lese u cesty směrem k hrázi je kříž na památku zaniklé obce:

na desce připevněné ke kříži je nápis: In memoriam. Na památku bývalé obce Fláje.

Vrátili jsme se k hájence a po zeleně značené trase pokračovali na hráz přehrady – výhledy na stříbrnou vodní hladinu stály za putování v palčivém srpnovém slunci.
Přehrada leží ve výšce 735 metrů n. m., betonová hráz, 56 metrů vysoká, je 459 metrů dlouhá.

Flájská přehrada byla dokončena v roce 1960

betonová hráz má délku 459 metrů, výšku 56 metrů

rajský klid a lesknoucí se hladina

nekonečné lesy Loučenské hornatiny

Po odpočinku v altánu

turistické odpočívadlo u hráze Flájské přehrady

nám zbýval poslední pětikilometrový úsek cesty, který přinesl řadu překvapení – žasli jsme nad existencí Flájského plavebního kanálu, kolem něhož jsme v délce asi tří kilometrů procházeli po naučné stezce osazené 11 infotabulemi.

Příběh vzniku jedné z nejstarších technických vodních památek u nás je tak zajímavý, že je třeba začít v dávné minulosti:
Saské město Freiberg potřebovalo množství dřeva pro provoz hutí, hamrů, na stavby i pro topení a zásoby v okolí byly v 15. století zcela vyčerpány, proto bylo nutné hledat zdroje ve vzdálenějších oblastech. Levným způsobem přepravy se stalo plavení po řece Muldě, čili Moldavě, která podle historických zpráv sloužila na svém toku u města už v roce 1438 pro plavení dřeva – to však také záhy došlo, proto se zájem obrátil k hornímu toku řeky Flöha, tedy Flájskému potoku – na české straně byly obrovské lesy, v té době téměř nedotčené. V roce 1560 provedl freiberský lesní správce průzkum v této oblasti a přišel s myšlenkou využití vody Flöhy pro umělý kanál vedoucí do řeky Muldy, a to i přes pohoří ležící mezi jejich toky. Mezi lety 1569 a 1574 provedl důlní mistr Planer z Freibergu vyměřování, roku 1593 byla s majitelem českého panství, hrabětem z Lobkovic, uzavřena smlouva. Velmi nákladné stavební práce, financované z více zdrojů, trvaly pět let a probíhaly mezi lety 1624 a 1629 – tehdy dokončené dílo bylo pojmenováno „Nový plavební kanál“ (z německého „Neugrabenflöße).

Plavební kanál začínal ve Flájích a končil po 18,2 km v Clausnitz, kde přecházel do Freiberské Muldy, po které bylo dřevo dopravováno dále do Freibergu.
Spád od Flájí na konec kanálu u Clausnitz je minimální, s tím se museli při projektu vyrovnat. Do Českého Jiřetína se vodní dílo táhne podél svahu Flöhy (Flájského potoka) částečně i přes skalní stěny – tam museli stavitelé mistrovsky zvládnout nejrůznější vlnění terénu a ostré zatáčky, vše při zcela přesně vypočteném spádu – nelze než obdivovat technickou úroveň. Šířka strouhy byla 280 cm nahoře, dole se zužovala na 180 cm, hloubka po celé trati činila 120 cm. Ke kanálu patřila nepropustná hráz, 140 cm vysoká, s pochůznou korunou, po níž se při provozu pohybovali plavci vyzbrojení dlouhými tyčemi zakončenými kovovými háky a bodci, kterými usměrňovali plavená polena tak, aby neuvízla.

Stavební práce byly prováděny horníky, kteří vykonávali odborné řemeslnické činnosti, s úpravami skalních bloků a hloubením koryta pomáhali i trestanci – těžká a nebezpečná práce na příkrých úbočích (nejstrmější úseky se sklonem až 45°) přinesla obdivuhodný výsledek – kanál, který musel překonat výškový rozdíl 150 metrů, sloužil skoro 250 let – provoz byl ukončen v roce 1874.

Plavení dřeva probíhalo převážně na jaře, kdy byl vysoký stav vody, sezona trvala maximálně 14 dní, pak byl kanál vyčištěn a opraven. Během zimy se dřevo sváželo na složiště u Flájí, nařezalo na délku 127 cm a uložilo do šráků. Časem pozbylo plavení dřeva na významu, nastoupila spotřeba uhlí a koksu.

Z Flájí do Českého Jiřetína je kanál z větší části ještě zachován, na saské straně jsou jen některé původní úseky. V roce 2012 začaly opravy celého díla tak, aby naučná stezka v délce 23 km ukázala současníkům vyspělost měřického a stavitelského umu na začátku 17. století. V létě 2013 byla stezka otevřena, na české straně měří 7 km – návštěvníkům slouží i dvě nové lávky pro pěší – nejatraktivnější část trasy vedoucí ve skále a na strmém svahu, kde jsou opravené výpusti, jsme dneska prošli.

naučná stezka Flájský plavební kanál

Flájský kanál vede přes Český Jiřetín do Clausnitz v Sasku

plavební kanál překonává i skalní bloky

Flájský plavební kanál byl vybudován v letech 1624 - 1629

Zajisté jste si při přečtení data vzniku Nového plavebního kanálu a tvrzení, že je nejstarší u nás, vzpomněli na mnohem známější plavební kanály na Šumavě, tak jen pro zajímavost uvádím data jejich vzniku:
44 km dlouhý Schwarzenberský plavební kanál byl vybudován v roce 1793, sloužil do roku 1962, Vchynicko-Tetovský, dlouhý 13,6 km, slouží od roku 1800, jedna jeho část dosud přivádí vodu do hydroelektrárny Čeňkova pila.

Flájský kanál je 18,2 km dlouhý, na české straně má délku 7 km

v těchto místech bývala výpusť a můstek pro dobytek

výňatek z textu na infotabuli

kanál se táhne podél příkrého úbočí, některé úseky mají sklon až 45°

plavební kanál je svědectvím měřického a stavitelského umu lidí z doby před Třicetiletou válkou

plavení dřeva probíhalo převážně na jaře, kdy byl vysoký stav vody

na trase bylo několik výpustí - stezka byla před několika lety opravena, aby byla schůdná po celé délce

Flájský plavební kanál je jedna z nejstarších technických památek u nás

Podívejte se na mapku naučné stezky, kterou jsme prošli:

kanál začíná poblíž hráze přehrady, po svazích nad Jiřetínem teče přes hranici do Saska, u Clausnitz ústí do Muldy (Moldavy)

Zajímavé je, že prameniště Moldavského a Flájského potoka leží ve výšce asi 850 m n. m. necelý kilometr od sebe – Moldavský pramení severně od Sklářského vrchu v údolí zvaném Kapsa, Flájský přibližně na jih od Sklářského vrchu, z obou potoků se na saském území stávají řeky – Mulda se po 231 km toku vlévá do Labe, Flöha, 67 km dlouhá, ústí u města Flöha (Fláje) do Zschopau – je tedy potěšitelné, že název lidského sídliště Fláje zůstal zachován alespoň na druhé straně hranice.

Ze zalesněného hřebene jsme sestoupili do údolí, kde na soutoku Flájského a Bystrého potoka leží obec Český Jiřetín. Městečkem probíhá hranice – na druhé straně je Deutschgeorgenthal (Německý Jiřetín). Po odsunu německých obyvatel z Českého Jiřetína obec zpustla, dnes ji obývá 80 usedlíků a prostředí se neustále zlepšuje – turistům slouží dobře vyznačené pěší turistické trasy, na okolních svazích a loukách jsou v zimě běžecké stopy, ubytovací a stravovací možnosti dobré.

ulice v Českém Jiřetíně - v pozadí osada Deutschgeorgenthal

Německý Jiřetín - hraniční přechod

Nás nejvíce zajímal dřevěný kostel sv. Jana Křtitele přenesený sem ze zatopené obce Fláje.

kostel sv. Jana Křtitele byl z bývalých Flájí přestěhován do Českého Jiřetína

Kostel byl vlastně v roce 1563 postaven jako luterská modlitebna – v kraji žili převážně protestanté. Po Bílé hoře byli nuceni přestoupit na víru katolickou, proto se jich mnoho odstěhovalo do Saska. Modlitebna byla v roce 1670 přestavěna na kostel – ten jako doklad stavebního stylu v Krušnohoří přenesen před zatopením obce do Českého Jiřetína, v roce 1995 prošel generální opravou.

budova vznikla v r. 1563, je dokladem stylu církevních staveb v kraji pod Krušnými horami

Sotva jsme stihli v 15:13 odjezd autobusu do Litvínova, v 16:36 z Litvínova do Duchcova – rychle domů převléknout, protože v 18:00 začínala hradozámecká noc. Taneční a pěvecká vystoupení v nádherném prostředí duchcovského zámku byla příjemnou tečkou za dnešním vzrušujícím výletem. Protože letní den během produkce přešel do časného večera, poseděli jsme při sklence vína na terase zámku, pozorovali park s temnou hradbou hor v pozadí a chválili Mílin dokonalý informační servis, díky němuž jsme viděli maximum možného v kraji, který nám, poutníkům z Jihlavy, během několika let přirostl k srdci.

Večerní procházka historickým centrem Duchcova byla předzvěstí zítřejšího odjezdu

Související články:
Den první – Rainerova freska v Duchcově,
Den druhý – Milešovka, královna Českého středohoří.

4 komentáře - “Fláje – vodní nádrž a Nový plavební kanál, Český Jiřetín”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist