Návštěva významného mariánského poutního místa v Kladsku
Středa 28. září 2016
Dějiny Vambeřic jsou od samých počátků spojeny se soškou Matky Boží. Na začátku 13. století, když tu ještě nebylo osídlení, rostla na místě, kde dnes stojí bazilika, uprostřed hustého lesa mohutná lípa, na které byla zavěšena soška Madony s děťátkem. Mezi lidmi, kteří se k ní přicházeli modlit, byl i nevidomý Jan z Ratna. Vnučka, která ho sem obvykle doprovázela a večer zase odváděla domů, se jednoho dne, právě když se chystalo na bouřku, opozdila, slepec se proto vydal lesem sám, ale zakopl a ztratil vědomí. Když se probral, zjistil, že vidí a od sochy se k němu line neobvyklá záře. Zpráva se rychle rozšířila, začali sem putovat lidé a časem se na okolních návrších začali usazovat.
Taková je legenda o vzniku slavného poutního místa nedaleko českých hranic, další řádky už jsou historickou skutečností.
V roce 1253 sem z iniciativy českého krále Přemysla Otakara II. přišli kolonisté, kteří Vambeřice založili. Nejstarší listiny z roku 1417, psané latinsky, označují místo jako Albertivilla, německy Albertsdorf – dnešní název obce Wambierzyce se odvozuje z českého názvu Vambeřice.
Dřevěný kostelík u lípy, na níž bývala připevněná milostná soška, zničili husité (jak jinak?), pozdější kamenný kostel brzy nestačil přílivu poutníků, a tak přes různé stavební pokusy nakonec vznikl mezi lety 1695 až 1750 církevní areál s barokní svatyní (projekt je připisován Dientzenhoferům), křížovou cestou a asi stovkou kaplí a kapliček, samozřejmě i poutní domy a vše, co sloužilo poutníkům přicházejícím do Kladska i z velké dálky. Majitel panství Daniel von Osterberg se rozhodl, že na svých pozemcích vytvoří miniaturu Svatého města Jeruzaléma.
Ke kostelu vede monumentální trojité schodiště – počet schodů prostřední části symbolicky upomíná na 33 pozemských let Ježíše Krista, dalších 15 schodů představuje léta Mariina života před jejím mateřstvím – celkový počet kamenných stupňů je v každém písemném prameni udáván různě: 52 až 56 🙂 a tomu je přizpůsobeno vysvětlení – buďto čtyři evangelisté či ještě někdo další. My jsme je bohužel nespočítali, každopádně působí schodiště impozantně, po jeho stranách jsou ještě kryté schody do baziliky.
Názvy okolních kopců jsou připomínkou Jeruzaléma a jiných míst popsaných ve Starém a Novém zákoně. Návrší s bazilikou pojmenovali Sion (odpovídá jeruzalémské Olivové hoře), protější hora Kalvárie symbolizuje Golgotu. Další kopce nesou biblické názvy Sinaj, Oreb, Tábor. I potok, který protéká Vambeřicemi zove se Cedron. 🙂
S odkazem na Jeruzalém bylo vybudováno čtrnáct bran, které kromě upozornění na Svaté město z doby Ježíšova života vytvářejí městský ráz Vambeřic (v současnosti tu žije asi 1 200 obyvatel).
Renesanční průčelí baziliky dosahuje výšky 52 metrů – poutník stoupající po schodech je uchvácen – dojem umocňují i sochy apoštolů na zábradlích v horní části budovy. Barokní interiér chrámu s obrazy, sochami a jedenácti kaplemi – vše v blyštivém zlatě balené –přitiskne věřícího do lavice a tomu dá jistě velkou práci soustředit se na modlitbu v tomto prostředí překypujícím nádherou.
V roce 1936 povýšil papež kostel na baziliku minor, roku 1980 došlo k nejvýznamnější církevní události v historii svatyně – soška Matky Boží byla z pověření papeže Jana Pavla II. korunována kardinálem Wyszyńskim – 28 cm vysoká, polychromovaná gotická soška (vznikla kolem roku 1380) z lipového dřeva dostala název Vambeřická Královna rodin a patronka Kladské země.
Hlavní oltář je vzácná ruční práce řezbáře Karla Flackera, stříbrný svatostánek vyrobili benátští zlatníci.
Kněžiště je od oltáře odděleno ručně kovanou mříží představující chrámovou oponu.
Od roku 2007 se starají o celý poutní areál františkáni.
Na klenbě jsou medailony se zobrazením svatých, uprostřed nich je obraz Navštívení Panny Marie u sv. Alžběty.
Nejen v ochozech oválné baziliky, ale všude v interiéru jsou votivní obrazy a dary jako díkůvzdání za uzdravení a pomoc věřícím.
Náš čas byl limitovaný, proto z návrší sionského rychle aspoň nahlédnout na protější Kalvárii, abychom získali představu o zdejších exteriérech a síti poutnických cest. Původní kaple byly průběžně přestavovány až do první poloviny 20. století. Na svahu hory proti kostelu vzniklo v 19. století terasové uspořádání, čímž se ustálily trasy, kterými podle vzoru Jeruzaléma putovali věřící z městské zástavby na Kalvárii a odtud na Novou horu (Tábor, Sinaj). Křížová cesta vznikla v roce 1732 – není snadné, aby náhodný návštěvník udržel správný směr v husté síti kapliček, a tak jsme prostě šli vzhůru rovnou za nosem… 🙂
Pohlédli jsme na místo, kde bývala poustevna, postáli u Božího hrobu a museli jsme dolů.
Mezi všemi stavbami na Kalvárii mě zaujala kaplička sv. Wilgefortis, čili česky sv. Starosty, pomocnice v beznadějných situacích, o níž Fráňa Šrámek napsal:
Často jsem ve Vesci postál
u svaté Starosty,
to je ta nešťastná svatá,
co vousy jí narostly.
By se mužům znelíbila
ty vousy prý si vymodlila.
Řekli byste, nenarostou,
vidíte a narostly.
Úcta k portugalské světici z období konce Římské říše se šířila po Evropě od 14. století – o jejím osudu více ve článku Český ráj.
Myslela jsem na zájezd z časných 80. let – hodně se od té doby ve Vambeřicích změnilo – a taky jsem vzpomínala na svoji babičku, která se na začátku 20. století vydala z Vysočiny do Vambeřic pěšky – teď a tady jsem k ní měla hodně blízko…
Poutač na náměstí nás zval na další poutnickou stezku,
my jsme se však museli, ač neradi, s Vambeřicemi rozloučit.
Iva Svobodová, autorka programu zájezdu KČT Tesla Jihlava, měla ještě pro dnešní den stanovený bohatý program – z nedalekého Karlówa si vyšlápneme na Velkou Hejšovinu.