PostHeaderIcon Jarní vycházka z Kostelce přes Popice a Větrník do Jihlavy

Velikonoční pondělí 21. dubna 2014

Přátelé z KČT Bedřichov vymysleli pro tento sváteční den výlet, který v začátku nesliboval žádné zvláštní události, když nepočítáme to, že všichni přítomní muži cítili svoji zodpovědnost za naše „pomlazení“, a tak se zhostili tohoto nesnadného úkolu každý podle své nátury… Po nepřehledné juchavé pětiminutovce jsme vklouzli do běžného chování a před započetím cesty postáli kvůli památečnímu fotu ve výchozím bodě, což bylo nádraží v Kostelci.

Vedoucí vycházky Jiřina Mlejnková nám stručně připomněla navrženou trasu cesty a upozornila na zajímavosti, které bychom neměli přehlédnout. Jediný záchytný bod byl stanoven v restauraci v Popicích – dále zvolí každý účastník variantu podle nálady a schopností. Kdo se zúčastňuje podobných akcí, ví dobře, že jsou spíše záležitostí společenskou nežli výkonnostní…
Pár kilometrů (asi šest) do Popic rychle uběhlo, v lokále jsme se domluvili, že všechny okolnosti jsou příznivé pro delší pobyt v přírodě – vytvořila se skupinka, která měla náladu jít po modré značce na Okrouhlík a pak po zeleně značené cestě do Jihlavy. Ještě musím dodat, že jsem tentokrát šla sama, Mirek asi cítil potřebu zdržet se vší společnosti a užívat si samoty. 🙂
Pro pořízení případné dokumentace jsem vzala „ščudlu“, ale nevěřila jsem, že přijde její chvíle…

Na Okrouhlíku bylo krásně jako vždycky, ne nadarmo zdejší rybníky, lesy, přívětivé cesty a stezky začaly lákat lidi ke stavbě chat skoro už před sto lety… Když mě souputnice zavedly ke staré cestě do Popic a ukázaly v lese, kterému se říkávalo „zapovězený“, smírčí kámen, o kterém jsem dosud nevěděla, bylo jasné, že „ščudla“ nastoupí do služby.

I na fotce je dobře znát letopočet 1593 – v literatuře jsem se nedočetla nic bližšího, jen to, že se v okolí těžilo stříbro i v pozdějších stoletích, když už opadla hlavní vlna jeho dobývání.

Do Jihlavy jsme měli namířeno přes „Pístovské mokřady“, lokalitu v bývalém vojenském prostoru, o kterou pečují od roku 2008 ochránci přírody. Snaží se zde zachovat, nebo i zvýšit, biologickou hodnotu území – pravidelně kosí trávu, odstraňují náletové dřeviny, obnovují mělké tůně – a považte, využívají k tomu organizovaných jízd offroadových aut!
Auta narušují a strhávají drny, vytvářejí v terénu mělké prohlubně a tůňky, což slouží živočichům, kteří si území vybrali za svoje místo k žití. Tyto „divošské“ nájezdy za obnovou biotopů samozřejmě probíhají mimo období rozmnožování ohrožených živočichů a rostlin.
Výsledkem by měla být (a prý i je) podpora růstu vemeníku dvoulistého (nádherná kytka) a jiných vzácných rostlin a zajištění vhodných podmínek pro čolky, kuňky, ještěrky, žábronožky a další havěť, která mnohým z nás není příjemná, ale všichni uznáváme, že jejich existence je obohacením našeho světa…

Za občasného mlsání velikonočních perníčků

jsme se přiblížili k Jihlavě a já jsem poprvé měla dostatek času odbočit z cesty a vystoupit na nedaleký Větrník, 570 metrů vysoký zatravněný kopec, odkud je věru větrný, ale spanilý pohled na Jihlavu – to jsem brala jako sváteční, mimořádnou příležitost!

Znáte to – podej zpovykané turistce prst – chytne celou ruku! A tak jsem vlekla ostatní na další kopec, dříve zvaný Krkavčí kámen, k Merfortovu kříži obnovenému v roce 2012.

Staneme na kopci a díváme se na město od jihu – v pozadí jsou věže jihlavských kostelů, červená střecha radnice, bělostná Brána Matky Boží, v místech, kde je pod kopcem, kousek od Koželužského potoka, panelové sídliště a komín kotelny, býval dvůr Johanna Merforta, k němuž náležely okolní pozemky včetně travnatého pahorku.

Na vrcholku kopce dali manželé Merfortovi, jihlavští patrioti, postavit v roce 1866 vysoký litinový kříž a na kamenný sokl německy vytesat prosbu: Bože, zachovej město Jihlavu.

Zdaleka viditelný kříž tu stával do padesátých let, po jeho zničení proběhl pokus o náhradu, ale vandalové měli dlouho navrch. Není divu – musela tu být bez něj spousta negativní energie – od roku 1583 bývalo na tomto kopci jedno z několika jihlavských popravišť. Podle historika Zdeňka Jaroše byl prvním sťatým místní občan Haidenmacher, který v hospodské rvačce pobodal soka; roku 1604 byli prý najednou popraveni tři raubíři, kteří v okolí přepadávali a loupili.

Mnoha lidem připadal kopec bez kříže prázdný – už dva roky si užívají pohledu, jemuž uvykli v dětství…

Nelze odtud nesestoupit do parčíku na Skalce

a aspoň krátce nepobýt v líbezném koutku na předměstí.

Vzpomínáte? Zašli jsme sem v létě 2011 (M+M Svatošovi – Studánka na Skalce), když toto místo nabylo po letech zmaru někdejší důstojný vzhled. Kdysi tu bývalo předměstí Matky Boží a u lomu stál od roku 1736 sloup se sochou Panny Marie.

Z výtoku důlní vody (těžilo se tu stříbro) byla roku 1926 zřízena  Zellerova studánka. Po druhé světové válce a odsunu jihlavských Němců byla socha stržena, rozbita a zavezena odpadky a stavební sutí, studánka zůstala až do roku 2010 bez péče – při její opravě byly náhodou nalezeny části sochy a příslušní odborníci začali konat…

Neznámý autor sochy Panny Marie s Ježíškem by jistě ocenil snahu sochaře Otakara Marcina docílit původního vzhledu a krásy díla.

Od dvacetikilometrové vycházky v nejbližším okolí Jihlavy jsem neočekávala mimořádné objevy, přesto se z ní při souběhu šťastných okolností stala sváteční a povznášející záležitost, ne jen bezmyšlenkovitá konzumace prázdných kilometrů…

5 komentářů - “Jarní vycházka z Kostelce přes Popice a Větrník do Jihlavy”

  • Hlaváček says:

    Zdravím Vás. Kámen jsem uspěšně našel dle vašeho návodu. Děkuji Haváček Popice

  • Hlaváček says:

    Mužete zdělit konkrétní místo toho smírčího kamene. Děkuji Hlaváček Popice

    • Sděluji, že smírčí kámen je vpravo v lese při silničce do Čížova, blízko první zatáčky za Okrouhlíkem. Potěší mě, když dáte vědět, zda jste byl při hledání úspěšný. Zdravím

  • Jarda Vála says:

    Podle mapky bych řekl, že na trase nemohu očekávat bůhvíjaká překvapení, ale pár Tvých fotek svědčí o pravém opaku!

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist