6. ročník konaný v rámci oslav 100 let Československa a 130 let KČT
Pořádala Československá obec legionářská jednota Frýdek-Místek a Klub českých turistů Třinec
28. července 2018 – sobota
Pochod, o kterém chci podat (s ročním zpožděním) následující zprávu, má oproti jiným, které jsou zaznamenány na našich stránkách, několik zvláštností – předně: absolvovali jsme na něj z Vysočiny cestu téměř třistakilometrovou, účast na Legionářském marši jsme považovali za uctivou vzpomínku na vznik republiky a zároveň i KČT, a konečně, na dlouhou dobu byl bohužel poslední, kterého jsme se kvůli nemoci, nejdřív mojí, teď Mirkově, mohli v pohodě aktivně zúčastnit.
Úvodem pár slov o historii pochodu, jehož hlavním úkolem je pocta legionářům a generálu Josefu Šnejdárkovi, tedy důležitým aktérům začátků samostatného Československého státu. O úloze legionářů při vzniku ČSR není třeba se zmiňovat, je všeobecně známá a oceňovaná, o armádním generálu Josefu Šnejdárkovi, který na Těšínsku sehrál v začátcích mladé republiky podstatnou roli, jsem do účasti na akci neměla nejmenší ponětí. Důležitým posláním akce se tedy jeví také informovat účastníky o historických souvislostech, a v neposlední řadě je třeba zmínit i sportovní výkon, který je nutné podat na trase členitým územím Slezských Beskyd.
Generál Josef Šnejdárek (1875–1945) se zúčastnil první světové války, pak jako velitel tzv. Sedmidenní války o Těšínsko (23. – 30. ledna 1919), na nějž si dělali nárok Poláci, vybojoval toto území pro ČSR a následně měl velký podíl na vítězné bitvě u Zvolena, když si tamní oblast začali nárokovat Maďaři.
Z výše uvedených důvodů byl dne 28. října 2012 vztyčen členy Československé obce legionářské na vrcholu hory Polední (672 m n. m.) obelisk generálu Šnejdárkovi a položen základ Mohyly české státnosti. Poláci žijící na Těšínsku protestovali, dokonce byl v prosinci toho roku památník vandaly poničen, ale na konci ledna 2013 opět obnoven. Od roku 2013 se koná Legionářský marš, jehož 6. ročníku jsme se zúčastnili.
Na důkaz úcty všem vojákům, kteří pod velením armádního generála Josefa Šnejdárka při bojích o vznik ČSR a poté o hranice Těšínska padli, jsme, stejně jako většina účastníků akce, vynesli a položili kámen na Českou mohylu v prostoru Památníku legionářů na vrcholové plošině hory Polední, za což jsme byli odměněni památečním, ručně raženým Šnejdárkovým grošem.
Ještě dodám, že generál Šnejdárek, rodák z Napajedel, napsal v roce 1939 svoji autobiografii nazvanou Co jsem prožil – roku 1994 byla kniha znovu vydána pod názvem Pochoduj, nebo zemři! – toto heslo bylo leckde k vidění a též užito jako logo na tričkách barvy khaki, které si mužští účastníci jako suvenýr z pochodu hodně kupovali.
Pavel a Naše Věra nás autem zavezli z Oldřichovic u Třince do Bystřice nad Olší, kde byl v areálu restaurace Lisztwan start pochodu.
Hned při příchodu jsme si všimli, že vše je s péčí připraveno – spousty cenných informačních materiálů, dokonce možnost účasti na kvízu ve znalostech stoleté historie ČSR, samozřejmě jsme dostali registrační číslo a tzv. Legolist, v němž byly uvedeny potřebné informace o pochodu a přehledná mapka tras.
Po odchodu z prostoru startu jsme si upravili doporučenou trasu tak, že jsme dojeli autem do Nýdku, který leží asi 8 km od Třince pod hraničním hřebenem Slezských Beskyd, prohlédli si obec a pak se po červeně vyznačené turistické trase vydali na vrchol hory Polední (672 m n. m.), která tvoří rozhraní mezi Bystřicí a Nýdkem.
Je jasné, že jsme nevynechali historický dřevěný kostel sv. Mikuláše:
Měli jsme štěstí a viděli také interiér, protože v kostelní lodi právě probíhal úklid.
Cestou jsme si každý našli kámen těžší nežli 1 kg, abychom ho vynesli na Českou mohylu – někteří mladí bouřliváci si vzali větší sousto – připomínám, že výstup byl místy dosti strmý. 🙂
Zaznamenám, co jsem se dozvěděla o Jiříkovi Třanovském: studoval ve Wittenbergu, působil jako pedagog a spisovatel v Čechách i na Moravě, po Bílé hoře odešel coby evangelík na rodné Těšínsko, pak na Slovensko, kde byl kaplanem. Jeho nejvýznamnějším dílem je evangelický zpěvník, dosud využívaný, a kniha modliteb. Zemřel ve věku 45 let, je pohřben v Liptovském Mikuláši.
Plk. Petr Majer nám laskavě dovolil uvést zde jeho projev:
Vážení hosté, sestry a bratři, vážení turisté, chlapci a děvčata!
Scházíme se na tomto místě v rámci Legionářského marše pošesté. Je nás rok od roku více. Všichni prožíváme výjimečný rok, naše země, Česká republika, se dožívá sta let. A současně si naši kamarádi z KČT připomínají 130 let od založení svého klubu. Nebudu se zamýšlet nad mezníky české turistiky, ale dovolte mi vybrat z historických okamžiků starých celé století ty, které nezapadly a tvoří mozaiku, z níž odvozujeme naši národní hrdost a sebevědomí.
Zahraniční hnutí sklízelo úspěchy. Vláda Spojených států amerických 2. září 1918 uznala Čs. národní radu. Podobná uznání přišla už dříve od vlády francouzské, anglické a italské. Následně vzniká zatímní vláda s Masarykem v čele, která byla všemi dohodovými státy uznána. 18. října jejím jménem Masaryk vydává Prohlášení nezávislosti čs. národa, zvané též Washingtonskou deklarací, v následujícím znění: „Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ …“.
Toto prohlášení zaznělo ve vážné chvíli, kdy císař Karel sliboval přeměnu Rakouska ve spolkový stát. V tomto okamžiku dostal Masaryk od prezidenta Wilsona sdělení, v němž se de facto pravilo, že národům Rakouska-Uherska bude zabezpečena možnost autonomního vývoje. Nastal poslední týden říše habsburské. Nota Wilsonova mluvila nekompromisně: „a nelze se nepodrobit“. Nastala naprostá kapitulace.
Ovšem první měsíce našeho státu, po 28. říjnu 1918, byly tvrdé. Naše svoboda se rodila na rozvalinách tehdejších zřízení ve střední Evropě, na rozpadající se Rakousko-Uherské říši. Těžké poměry vládly také v českých zemích. Kraje s většinovým německým obyvatelstvem neuznávaly vládu Národního výboru.
Těšínsko obsazovali Poláci. Velká část Slovenska byla v rukou maďarského úřednictva. Důsledkem dlouhé války byly vyčerpanost a nespokojenost širokých lidových vrstev. V takovéto atmosféře probíhala první schůze Národního shromáždění československého po jehož zahájení bylo sděleno, že habsbursko-lotrinská dynastie ztrácí všechna práva na trůn český. Ve druhé polovici listopadu se vrátil do osvobozené vlasti její první prezident T. G. Masaryk a s ním několik jednotek zahraničního vojska. Den po návratu pronesl v Národním shromáždění:
„Dosáhli jsme svého cíle. Teď se vynasnažíme, abychom si ho navždy zabezpečili. Úkol snad těžší než za války. Všichni občané dobré vůle, …, mají dánu možnost vybudovati vzorný demokratický stát“.
Ze stoletého života chci zmínit, že letos uběhne 80 let od podepsání Mnichovské dohody, 70 let od Února 1948, 50 let od Pražského jara a následné invaze vojsk Sovětského svazu a jeho satelitů a také 25 let od vzniku samostatné České, ale i Slovenské republiky. Nic z vyjmenovaného už založení Československa nepřekonalo. Chci věřit, že se ani v dalším století naší existence jako národ nerozplyneme, že neztratíme smysl své existence. Že zůstaneme zakotveni v demokratickém světě.
Před měsícem jsme si připomněli 100. výročí slavnostní přísahy našich legionářských jednotek v Darney. Po 84 letech byl 30. červen rozkazem prezidenta republiky Václava Havla stanoven Dnem ozbrojených sil České republiky.
Letos poprvé vlaje na Polední francouzská vlajka, symbol našich spojenců. Její přítomnost zvýrazní krátká zdravice pana plukovníka ve výslužbě francouzské námořní pěchoty, pana Bruna Bucherie, kterou uslyšíte po mém projevu.
Jedním z posledních dějství první světové války na východní frontě bylo střetnutí čs. legionářů s německými vojsky u Bachmače, ležící na dnešní Ukrajině. I od této události uplynulo sto let. V bojích s několikanásobnou přesilou německých divizí zde padlo 45 čs. legionářů, 210 bylo zraněno a 41 je zahrnuto mezi nezvěstné.
V červnu jsme si připomněli 100. výročí bojů našich legionářů na řece Piavě v Itálii a následné popravy čs. dobrovolníků, kteří padli do rakouského zajetí.
Z uvedených míst dnes uložíme prsť pod Mohylu české státnosti.
Naše mohyla se prostřednictvím této tradice stává opravdovým pietním místem, těžištěm Památníku legionářů hodným úcty a pokory.
Přeji všem přítomným krásný den. Sám si přeji, aby další rok do 7. marše plynul klidně, bez průlomových změn.
Se svolením paní Byczanské zařazuji její proslov:
Vážení turisté, přátelé Klubu českých turistů, příznivci Legionářského marše!
V témže roce jako 100. výročí vzniku Československa si Klub českých turistů, jeden z nejstarších zájmových spolků v českých zemích, připomíná 130 let od svého založení. Své kulatiny slaví stylově, realizací projektu 100 let republiky, 130 let v pohybu. K tomuto seriálu, nabízejícímu stovku turistických a kulturních zážitků, jsme – ze společné legionářsko-turistické vůle – přiřadili i dnešní Legionářský marš.
Byla jsem jako předsedkyně KČT Třinec požádána o zdravici. Měla bych být stručná. Přesto musím vyjádřit obdiv nadšencům, kteří se před 6 lety rozhodli založit ve Slezských Beskydech tuto neobvyklou akci, o jejíž životaschopnosti svědčí i dnešní účast. Zdá se mi, že se v ní nenásilně potkávají činy odkazující na kořeny novodobé české státnosti s prvky zdravého životního stylu, které nabízí aktivní turistika. Neobvyklá myšlenka zapustila kořeny možná proto, že i činnost našeho spolku vychází z vlasteneckých tradic.
KČT má bohatou historii, přežil mimo jiné i druhou světovou válku, ale komunistický režim nikoliv. Nebudu opisovat z učebnic dějepisu, pouze několika slovy zmíním odlišný úděl KČT na jižním Těšínsku, přesněji Třinecku a Jablunkovsku. Před 1. světovou válkou zde neexistovaly podmínky pro ustavení českých turistických žup ani odborů. Čeština po staletích užívání byla postupně vytlačena ze škol, úřadů i kostelů, a proto se místní turistiky-chtiví Češi dočkali svých odborů až po vzniku ČSR. V meziválečném období nastal velký rozmach české turistiky. Trval však jen do roku 1938, kdy nejprve polská a po necelém roce německá okupace zlikvidovaly vše české, včetně turistických spolků. Stali jsme se součástí Velkoněmecké říše se všemi dopady na život místního neárijského obyvatelstva. Definitivní návrat k mateřskému KČT tak byl možný až v roce 1990.
Pro úplnost krátce ke KČT Třinec. Byl založen v roce 1923. Jeho zakladatel, ing. Theofil Hepner, se také stal prvním předsedou. Zapsal se nesmazatelně do naší klubové historie. Nechal postavit chaty na Ostrém (byly nám navráceny až v roce 1992), skautský dům v Třinci, pro klub zakoupil Schröderův penzion na Javorovém. Teprve před pár lety se mu dostalo zaslouženého uznání, podařilo se nám ho uvést do Síně slávy české turistiky. Z činnosti třineckého KČT vzpomenu jen nejdůležitější aktivity. Jsme zakladateli a organizátory turistického pochodu Mánesovou stezkou, na jehož 39. ročník vás srdečně zvu. Stáli jsme u zrodu pochodu pro děti nazvaného „Pohádkový les“, novoročních a velikonočních výstupů na Ostrý (v minulosti i na Čantoryji), lyžařského běžeckého přechodu Za tajemstvím Ostrého aj. Jako první v Moravskoslezském kraji jsme začali upravovat běžecké lyžařské stopy. Spolupodíleli jsme se na záchraně turistických stezek, které měly být zrušeny, zasloužili jsme se o vyznačení mnoha nových tras – mezi nejatraktivnější patří samozřejmě červená přes Polední, která by nebyla nebýt Památníku legionářů.
Přeji nám a naší republice mnoho zdaru do další stovky. Legionářskému marši, dálkoplazům i rekreačním turistům dlouhá léta a KČT tisíce spokojených turistů na toulkách krajinou nejen po České republice.
Několik hodin v kruhu milých a vstřícných lidí, strávených vzpomínkami na slavnou minulost, poctou statečným bojovníkům a osobnostem, nás přeneslo do světa oproštěného od běžných starostí a připomnělo, že existují ideály, bez nichž se svět neobejde…
Po svých stopách jsme se vrátili do Nýdku, kousek pod vrcholem Polední jsme mohli spatřit i podobný, veskrze realistický obrázek:
Z Nýdku jsme autem přejeli asi 6 km do lesní restaurace Hluchová-Kolibiska, kde byl cíl pochodu.
Od pana plukovníka Majera jsme dostali jeho knihu Museli zemřít?, v níž shrnul výsledky mnohaletého bádání na Těšínsku a Jablunkovsku a poskytl čtenářům „náhled do minulosti bez příkras, mýtů a lží“. Teď, když píšu tuto zprávu, už vím, že obsah knihy je historicky důležitý nejen pro obyvatele zmiňovaného regionu, ale dokáže oslovit i „vzdáleného“ čtenáře a plasticky mu přiblížit dramatickou dobu první poloviny minulého století v místech, kde se stýkají hranice České republiky a Polska.
Za čas jsem od pořadatelů akce získala vyhodnocení 6. ročníku Legionářského marše, který pro úplnost přikládám:
Jubilejní 6. ročník Legionářského marše přivítal na 450 účastníků z celé České republiky i ze zahraničí. Každý na startu obdržel trikoloru s logem ČsOl, pochodový list s jubilejním razítkem, kde byly připomenuty dvě nosné události – 100. výročí vzniku ČSR a 130. výročí vzniku Klubu českých turistů. Potěšil nás počet těch účastníků pochodu, kteří se přihlásili na nejdelší trať – 50 km, kterých se registrovalo 14 (jeden trať nedokončil) a 3 absolvovali tuto velmi náročnou trať na kolech.
Tradičně nejvíc účastníků bylo z Bystřice, celkem 66, poté Třinec 35, Ostrava 22, Český Těšín 20, Havířov 16, Nýdek 10, následovaly skoro všechny obce v našem regionu, ale i velmi vzdálená města a obce, Praha, Mladá Boleslav, Kolín, Hradec Králové, Napajedla, Brno, Opočno, Hranice na Moravě, Bzenec, Studénka, Bílovec, Olomouc atd. V letošním roce jsme přivítali poměrně hodně účastníků ze Slovenska, přijeli z obce Čierne, z Trenčína, z Bratislavy, z Nové Dubnice, z Popradu, z Oravy a Vrútek.
Během pietního shromáždění na vrchu Polední v Památníku legionářů vystoupili někteří hosté se zdravicí, jmenujme PhDr. Ferdinanda Vrábela – člena Nadácie Milana Rastislava Štefánika z Bratislavy, a paní Ing. Irenu Brabcovou – starostku města Napajedla, rodiště gen. Josefa Šnejdárka a pplk.v.v. Ing. Jiřího Bílského z česko-slovenské obce dělostřelecké. Přítomní pak ze záznamu slyšeli zdravici pana plukovníka v.v. francouzské námořní pěchoty Bruna Bucherie a poprvé na Polední zazněla francouzská státní hymna na počest generála Josefa Šnejdárka, který byl až do roku 1927 francouzským občanem.
Jako každoročně, i letos byl program zpestřen příjezdem prvního prezidenta ČSR Tomáše Garrigue Masaryka na koni, kterého doprovázel čs. legionář v dobové uniformě.
Poděkování patří sponzorům letošního Legionářského marše – ČsOL, Ministerstvu obrany ČR, městu Frýdek-Místek. Již po druhé nám s organizací marše pomáhali profesionální vojáci AČR z posádky Lipník nad Bečvou.