Vídeň s návštěvou parlamentu

Sobota 16. května 2026

Výlet pořádala paní Alena Svobodová, s níž jsme s kamarádkou Martou jely poprvé. Autobus vypravený z Telče přijel pro nás Jihlaváky v 6.15 – předpověď počasí nebyla dobrá, v noci pršelo hodně, ráno méně, ale deštník byl nutný. Věřili jsme, že ve Vídni bude líp, ale nejen ráno, ale během celého dne byly přeháňky – přesně podle předpovědi. Musím ale hned na začátku říct, že nám to nikterak neubralo na náladě a pobyt ve Vídni jsme si užili. Jistě je to zásluha i paní průvodkyně Svobodové, který zná Vídeň dokonale a přesně plnila slíbený program.
Po Vídně jsme přijeli asi o půl deváté, autobus nás zavezl k Belvederu, kde jsme si prohlédli zahrady a zámek, k nimž jsme dostali dobré informace historické. Vždy při průjezdu městem jsme byli upozorněni na významné budovy a důležitá místa.
Ve 12 hodin jsme měli zamluvenou návštěvu parlamentu – německý výklad průvodce tlumočila paní Svobodová do velmi dobré češtiny. V parlamentu jsme byli do 15 hodin, pak následovala komentovaná prohlídka Vídně po místech, z nichž některá jsme viděly Marta i já poprvé – považovali jsme si i toho, že už jsme se obešli bez deštníku – počasí se hodně vylepšilo.
V 17.30 jsme odjížděli od pomníku Marie Terezie domů.
O fotografickou dokumentaci se se mnou laskavě podělila Libuška Bohatá, za což jí moc děkuju! 🙂

Zahradní palác Belveder si nechal jako letní rezidenci vystavět princ Evžen Savojský (1663– 1736), milovník umění a slavný vojevůdce ve válce proti Turkům.
Zámek Belveder má dvě části a byl vystavěn v 1. čtvrtině 18. století podle návrhu dvorního architekta Johanna Lukase von Hildebrandta.
Parlament na vídeňské třídě Ringstraße je jednou z nejvýznamnějších rakouských budov a architektonickým skvostem.
Parlamentbyl vystavěn v letech 1874–1883 podle návrhu dánského architekta Theophila Hansena.
Stavba vznikla v antickém neoklasicistním stylu, který měl symbolizovat kolébku demokracie – starověké Řecko.

Vzhledu dominují antické bohyně – před hlavním vchodem kašna s 5,5 metrů vysokou sochou Pallas Athény, bohyní moudrosti, která drží v ruce kopí a symbolizuje spravedlnost, a na střeše budovy parlamentu Niké, zvěstovatelka božské moci a bohyně vítězství.

Sloupová síň parlamentu, tzv. Agora, ve vstupní části budovy, centrální místo parlamentu. Foto Libuše Bohatá

Každý z 24 korintských mramorových sloupů, které podpírají strop a skleněnou střechu, váží zhruba 16 tun a je vyroben z jediného bloku. Prostor má rozměry 40 x 24 metrů, tedy téměř 1000 m² a slouží jako foyer a místo pro konání akcí.

V letech 2017–2023 prošel parlament generální rekonstrukcí, která obnovila historické prostory do původní krásy a vybavila je nejmodernějšími technologiemi.
Vstupní síň parlamentu s antickými božstvy.
Vstupní síň parlamentu, tzv. Horní vestibul.
Vstupní síň parlamentu – k výzdobě byly použity na znamení jednoty mramor a další materiály z téměř všech zemí tehdejšího Rakouska-Uherska – zasedali zde poslanci ze 17 království a zemí, které byly v rakouské Říšské radě zastoupeny.
Architekt Theophil Hansen navrhl každý detail včetně vnitřního vybavení – vše má vztah k antice.
Před Spolkovou zasedací síní. Foto Libuše
Historická Spolková zasedací síň je vytvořená po vzoru antického divadla. Foto Libuše
Historická zasedací síň rakouského parlamentu.
Úchvatného pohledu na toto místo se nelze nabažit – skládá zde slib spolkový prezident a konají se slavnostní zasedání.
V letech 1891–1899 zde jako poslanec působil pozdější československý prezident T. G. Masaryk – seděl právě v té lavici blíže k uličce.
V půlkruhovém tvaru síně je 456 míst k sezení.
Ručně malovaná skleněná střecha korunuje krásu Spolkové zasedací síně rakouského parlamentu. Foto Libuše
Síň Spolkové rady – erby rakouských spolkových zemí jsou umístěny nad prezidiem, erb právě předsedající spolkové země je uprostřed. Foto Libuše
Na kazetovém stropě zasedací Síně Spolkové rady jsou vyobrazeny erby dřívějších království a zemí, které bývaly zastoupeny v Říšské radě.
Síň zdobí dva velmi těžké lustry. Foto Libuše
Síň Národní rady. Foto Libuše
Paní Alena Svobodová nám v Síni Národní rady překládá komentář rakouského průvodce (sdělil nám také, že jeho babička pocházela z Moravy).
Skleněná kopule Síně Národní rady – navazuje na ni prosklený ochoz pod střechou. Foto Libuše

Obrázky z míst, která jsme ve Vídni navštívili:

Bývalý obchodní dům, dnes budova banky Raiffeisen, byl postaven v roce 1909 podle návrhu česko-rakouského architekta Adolfa Loose (1870–1933).

Modernistická budova Loosova domu má strohé linie a čisté plochy bez ornamentů – stojí naproti vjezdu do Hofburgu. Měla množství odpůrců, mezi něž patřil i sám císař František Josef I.

Na Michalském náměstí mezi Hofburgem a Loosovým domem je unikátní archeologické naleziště ze 2. až 4. století n. l. kdy se tu rozkládal římský vojenský tábor – byly odkryté základy původního antického osídlení a kanalizace.

Kostel svatého Michaela Archanděla byl postaven kolem roku 1220. Kolem hlavního oltáře sedí sochy čtyř evangelistů, po stranách stojí sochy ochránců proti moru – svatého Šebestiána a svatého Rocha.

Hlavní oltář Michalského kostela vytvořil Jean Baptiste d’Avrange v roce 1782, reliéf znázorňuje Pád andělů od Karla Georga Mervilla.
Autorem sádrového sousoší Ukládání Ježíše do hrobu je Franz Kaufmann – Ježíšovo tělo nesou Josef z Arimatie a Nikodém, Na oltáři je také figurální skupina Ukřižování – Panna Maria, Jan Evangelista a Marie Magdalena.

Skotský klášter ve Vídni (přesněji Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů), je benediktinský klášter, který založil roku 1155 vévoda Jindřich II. Babenberský, když povolal irské benediktiny do Vídně. Řeholníci však nepřišli přímo z Irska, nýbrž ze skotského kláštera svatého Jakuba v Řezně. Mariánská bazilika skotského kláštera je na náměstí Freyung.

Interiér klášterního kostela Panny Marie u Skotů.
Panna Maria benediktinů v bazilice.

Kostel Panny Marie na nábřeží je jeden z nejstarších kostelů ve městě – konají se tu české mše svaté. Říká se, že v 9. století byl na tomto místě dřevěný kostel, který sloužil jako místo uctívání rybářů a námořníků, ale v dokumentech je kostel uveden až v roce 1137. Současná budova byla postavena na konci 14. století.

Maria am Gestade – český kostel Panny Marie na nábřeží. Foto Libuše
Hlavní oltář kostela Panny Marie na nábřeží.
Jeden z bočních oltářů kostela Panny Marie na nábřeží. Foto Libuše
Hlavní loď kostela Panny Marie.

Nejvýraznější charakteristikou kostela je 56 m vysoká gotická věž, rozpoznatelná z velké vzdálenosti a zobrazená na nejstarších obrázcích města.

Hlavní vchod do kostela Panny Marie na nábřeží. Foto Libuše

Vídeňský orloj Ankeruhr je vlastně spojnice dvou částí budov pojišťovny nedaleko Stephansdomu, na náměstí Hoher Markt. Orloj byl postaven v letech 1911–1914 podle návrhu secesního malíře Franze Matsche.

Vídeňský orloj. Foto Libuše
V průběhu dvanácti hodin přes most orloje postupně prochází dvanáct významných postav z rakouské historie. V pravé poledne se ukážou za doprovodu varhanní hudby všechny.

Zajímalo mě, kdo jsou ty historické postavy z orloje, našla jsem seznam – třeba i vás budou zajímat:
Josef Haydn – hudební skladatel
Marcus Aurelius – římský císař, který zemřel ve Vídni
Karel Veliký – za jeho vlády se stalo Rakousko součástí Římské říše
Leopold VI. – vévoda z Rakouska, který udělil Vídni městskou listinu v roce 1221
Walther von der Vogelweide – slavný potulný zpěvák z dob Leopolda VI.
Rudolf von Habsburg se ženou – první habsburský vládce
Hans Puchsbaum – architekt a stavitel z 15. století, spolutvůrce Stephansdomu
Maximilian I. – vládce, za jehož vlády došlo k velkému rozmachu habsburské monarchie a mecenáš umění
Johann Andreas von Liebenberg – vídeňský starosta z dob obléhání města Turky v roce 1683
Ernst Rüdiger von Starhemberg – vedl obranu města v roce 1683
Prince Eugene of Savoy – vojenský génius a stavitel zámků Belvedere a Schloss Hof
Marie Terezie s manželem – rakouská panovnice

Odtud už jsme mířili kolem Štěpánského dómu k autobusu na okružní třídu Ringstraße nedaleko pomníku Marie Terezie.

Počátky stavby katedrály sv. Štěpána, symbolu Vídně, sahají k roku 1137.

Pomník Marie Terezie je monumentální bronzové sousoší císařovny a královny Marie Terezie (1740–1780) od významného německého umělce Caspara von Zumbusche. Od roku 1888 stojí na dnešním Náměstí Marie Terezie přímo před vchodem do Hofburgu.

Marie Terezie sedí na trůnu s žezlem a Pragmatickou sankcí v rukou, kolem podstavce jsou čtyři její nejvýznamnější vojevůdci (generálové Daun, Laudon, Traun a Khevenhüller) a sochy po stranách symbolizují státní ctnosti jako spravedlnost, moudrost, sílu a zbožnost. Foto Libuše

Související články:
Vídeň
Vídeň 2014
Mahler – Vídeň – Grinzing – Kahlenberg

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*