Školení vedoucích a cvičitelů PT na Čeřínku

„Stolová“ turistika měla tento víkend převahu

Mám doma cvičitele. Protože jsem chtěla držet krok s turistickou kariérou mého muže a naskytla se příležitost, zkusila jsem ze své pozice vedoucí pěší turistiky postoupit na cvičitelský post. To se mělo stát prostřednictvím výuky příslušného oboru a následným vypracováním testu na odborném školení 22. – 24. 2. 2008 na turistické chatě na Čeřínku. Srdnatě jsem do toho šla, takových nás bylo celkem 27 ze 7 odborů z Vysočiny, z toho vyšší svěcení (cvičitelské) chtěli 4 nadšenci, ostatní nicnetušící si přišli vyslechnout, co jako vedoucí PT musí a nesmí a jak celkově na to. Pravda je, že po přednášce právníka nás většina měla pocit, že už nikdy nevkročí do lesa, natož aby vedla skupinu turistů, ale protože jsme buď optimisté nebo dobrodruhové, nabyté informace jsme si v hlavě zálohovali s přesvědčením, že je třeba nebudeme potřebovat…

Bez legrace sděluji, že jsme se dozvěděli hodně užitečných věcí o turistice (vedení vycházek a výletů, první pomoc atd.), navzájem o sobě a svých odborech a že to bylo fajn.

V pátek večer jsme měli po první výuce možnost vidět fotky a poslechnout si povídání našeho lektora Vládi Mazala o jeho nedávné africké cestě na Kilimandžáro a Mont Kenya. To jsou oblasti, které si já už projdu jenom virtuálně. Osobně a v reálném čase jsem klopotně prošla praktickou výukou určování azimutu, ale stejně doufám, že jako doposud budu chodit po značkách, které tak výtečně malujeme my, značkaři.

Závěrečný test nám trochu kazil nádherně slunečné nedělní dopoledne, ale nakonec jsme ho přežili všichni, nikdo nepropadl, nikoho neranila mrtvice (ani lektora z našich neznalostí). Naše nová kvalifikace nám byla zapsána do průkazů a já jsem byla doma pochválená za snahu, protože jsem byla v podmínce (nevracej se, jestli…)

Láďa Tomáš, který byl také na školení, mi laskavě poskytl předchozí fotky, protože já jsem je nezvládla, cele jsem se totiž ponořila do „papírové“ turistiky.

Ještě napíšu, kde se odehrávaly naše sobotní praktické zkoušky: v oblasti Čertova hrádku a pak na žulovém skalisku v masivu Čeřínku – Na Skalce, což je přírodní památka na rozloze asi 30 ha. Ve dvacátých letech minulého století, v dobách rozvoje turistiky, bývala tato lokalita vyhlášená a hojně navštěvovaná. Turistickým činovníkem v té době byl prof. Fiala z Telče a podle něj byla dříve Skalka nazývána Fialovy skály.

Ujišťuji vás, že nic ze své romantické tajemnosti žulová skaliska neztratila a vřele doporučuji návštěvu. Pro ilustraci vkládám pět fotek, dělala jsem je já, takže…se tam raději jeďte podívat, to bude jistější.

Čekali byste na Čeřínku takovou divočinu?

Závěr: novou turistickou sezónu očekávám já, stará turistka, nabitá nově nabytými vědomostmi.