Dobronín – Rytířsko

Vánoční vycházka s Ivou 29. 12. 2009

Vycházka před koncem roku, kterou pravidelně pořádá Iva Svobodová z KČT Tesla Jihlava, je hodně navštěvovaná a oblíbená, protože lidé, ač sytí vánočními dobrotami, jsou lační přírody a svých přátel. Je to vlastně společenská záležitost, jen povídáme při chůzi a ne při schůzi, nepolykáme kilometry, nýbrž produkujeme endorfiny.

Já jsem si cestu užívala už podruhé, protože Iva, zodpovědná turistka, nenechala nic náhodě, tak jsme před vánoci celou trasu prošly, aby viděla, že není „zarubaná“. Plánovaný úsek jsme si tehdy rozšířily o zacházku na louku Budínka u Dobronína, o které se v poslední době hodně mluví v souvislosti s vraždami německého obyvatelstva při odsunu. Prý dne 19. 5. 1945, po skončení první taneční zábavy po válce, bylo opilými „spravedlivými“ ubito 17 německých mužů z okolních vesnic a zakopáno na jmenované louce asi 1,5 kilometru od Dobronína. Zatím není nic úředně potvrzeno (ale ani vyvráceno), zřejmě o té skličující události v budoucnu uslyšíme – každopádně lze na netu najít informace. Svěřím se, že od té doby mám pořád před očima ten klidný kout u lesa, který před pár desetiletími nemohl utéci před lidským neštěstím ani zlobou.

Smutné intermezzo uvádím proto, že bychom měli mít na paměti události nejen slunečné…

Trasa: Dobronín – Filipovské Chaloupky – Věžnička – Rytířsko – Kozlov – Velký Beranov – Malý Beranov = asi 20 km

Do Dobronína jsme přijeli vlakem, otevřená krajina cestou k Filipovským Chaloupkám nás přijala a vesele se rozzářila červenými turistickými bundami. Byl nádherný den, a tak ani jeden ze 65 účastníků vycházky nelitoval svého rozhodnutí. Fotograficky vděčným objektem bylo okolí vesnice Věžnička, ležící pod kopcem Březinou v údolí Jamenského potoka.

Potok obtéká zalesněný vrch Březinu a pod kopcem Homolí vtéká ve tři kilometry vzdálené Polné do rybníka Peklo. Pak po soutoku se Zhořským a Ochozským potokem tvoří říčku Šlapanku, ta ještě přibere před mostem Lutriánem Zlatý potok z Jihlavska, a krátce nato její přibližně 35 km dlouhý tok končí v Havlíčkově Brodě při splynutí se Sázavou.

Ve Věžničce, dříve nazývané Malá Věžnice, bydlela nešťastná Anežka Hrůzová, zabitá na konci března roku 1899 „ve Březině, v té husté křovině…“ Jistě už jste slyšeli o „hilsneriádě“, která následovala po uvěznění domnělého vraha, Žida Leopolda Hilsnera z Polné.

Teď to vypadá v obci schoulené mezi kopci naprosto mírumilovně a starosvětsky.

Na obrázcích vidíte sklepy, kterým se říkalo „lochy“ – představuji si, jak se lidé z okolních chalup u nich potkávali při odnášení uloženého základního živobytí…

Naše trasa je vyznačená na přiložené mapce – tohle jsme viděli cestou:

Studánka na následujícím obrázku získala 3. místo v soutěži Studánka Vysočiny roku 2008 a jmenuje se Na Kralovicích – název se už v dávných dobách ujal proto, že prý se u ní na svých cestách do Polné zastavoval český král Jiří Poděbradský.

Jiřík jezdil do Polné často – navštěvoval tam syna, Viktorina z Kunštátu, který vyženil Polnou s dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna Žofií. Král Jiří odtud řídil v 70. letech 15. století vojenské akce proti Matyáši Korvínovi, jehož první žena Kateřina byla Jiříkova dcera! 

Nedaleká osada, zvaná Rytířsko, ostatně už podle názvu dokládá, že lokalita je stará a významná; došli jsme k ní kolem Hladového rybníka, který leží u křižovatky lesních cest.

Na Rytířsku je penzion a v jeho restauraci vlastně končila vycházka – dál už každý zvolil některou z nabízených variant návratu. My jsme se po kávě vydali do vesnice Kozlov, pak přes Velký Beranov, a když jsme s přáteli přicházeli do Malého Beranova, už tam na nás čekala časná zimní tma, aby nás objala – slunečné obrázky ale zůstaly v očích…