Havlíčkův Brod a okolí

Vánoční vycházka s KČT Tesla 28. 12. 2008

Je velmi příjemné a radostné, že některé typy turistických akcí se každoročně opakují, když ovšem pomineme fakt, že jsme zase o rok starší… Ano, rok se sešel s rokem a Iva Svobodová pro nás připravila další ze svých zážitkových vycházek, ve kterých nejde o výkon, ale o „pocitovou“ a „společenskou“ turistiku. Že je akce oblíbená napříč všemi jihlavskými odbory KČT, dokazuje účast 75 dychtivců. Tentokrát nás Iva přivítala před desátou hodinou u  nádraží v Havlíčkově Brodě.

Loni jsme si užívali sněhovou pohádku kolem Roštejna, letos byla vycházka ve znamení jiskřících hladin četných rybníků na sever od Brodu – bylo slunečno a kolem -5°C – tedy ideální počasí; jediná naše výzbroj byly „přípitkové butýlky“. Ve vstupu na náměstí nám, Jihlavákům, nikdo nebránil, vítala nás vánoční pohoda.

Ale nebylo to tak v historii vždycky, pro připomenutí situace před 536 lety stačí pohled do výklenku staré radnice na kostru proradného hlásného Hnáta, který prý v roce 1472 otevřel znepřáteleným a ozbrojeným Jihlavským brány města, za což byl Brodskými zabit a pro výstrahu vystaven. Jeho kostra postupně zchátrala, a tak místní řezbář Štáfl vyřezal „náhradního Hnáta“, zvaného také Brodská smrt.

Všechno souvisí se vším… Řezbář Štáfl měl syna Otakara, významného malíře, jehož některá díla, týkající se Vysočiny a Karla Havlíčka Borovského, můžeme vidět v tzv. Štáflově baště.

Otakar Štáfl je jeden z významných rodáků brodských, část svého života prožil ve Vysokých Tatrách, které miloval a maloval. Vysokohorské turisty možná bude zajímat, že je iniciátorem založení symbolického hřbitova obětem hor poblíž Popradského plesa. Také on i jeho žena bohužel zahynuli tragicky – pár měsíců před koncem války při náletu na Prahu. Ještě jedno významné turistické želízko mají Brodští v ohni – pobýval a učil zde Vilém Kurz, kterého jsem nazvala v jednom ze svých příspěvků pravou rukou zakladatele KČT Vojty Náprstka.

Štáflova bašta je jediný pozůstatek středověkého opevnění města zvaného Brod, které snad vzniklo už ve 12. století a postupně získalo na významu těžbou stříbrných rud. Dřívější Smilův, pak Německý, nyní Havlíčkův Brod má nespočet památek, jedna z nejcennějších je zvon Vilém ve věži děkanského kostela Nanebevzetí P.Marie. Byl odlitý už kolem roku 1300 a je dosud v činné službě!! Navíc – větší zvon prý snad mají jen v Benešově.

Po krátké procházce městem jsme nastoupili na zelenou TZ, abychom naplnili dnešní plán – dojít podél rybníků Cihlářského, Hajdovce a Zádušního k rybníku Knyckému, dále do Pelestrovské hospůdky a potom po modré TZ zpět do Brodu, což je celkem asi 15 km.

Nebojím se opakovat, že jsme si skvěle užívali přírody i přátel, protože lepší výraz těžko najít.

Když jsem hledala na netu informace o obci Knyk, dočetla jsem se, že první písemná zmínka o obci pochází z roku 1472, to datum už jste dneska jednou četli, vzpomínáte? Ano, všechno se vším… Je to rok, kdy hlásný Hnát zaplatil životem svoji zradu města Brodu… V okolní krajině byly dvorce, které původně ve středověku sloužily k odražení případných útočníků na stříbrem bohaté město Brod, z některých se vyvinuly malé osady, které jsou nyní částmi obce Knyk, např. Rozňák, Kotlasův Dvůr, Pelestrov a Český Dvůr. V posledně jmenované lokalitě mají Národní kulturní památku, totiž kapličku ze začátku minulého století, kterou ale bohužel nemáme na obrázku, tak nabízíme kapličku z návsi v Knyku, která sice není NKP, ale je hezky staročesky spolehlivě vyvedená.

Naše vycházka pokračovala Pelestrovským polesím do hospůdky (na mapce je značená jako hájenka), kde nás očekával personál i poctivá hrachovka či česnečka, což patří ke správné zážitkové turistice. Zpáteční cestou k Brodu jsme udělali odbočku ze značené trasy a zašli jsme k Pelestrovské studánce.

Kvůli mrazu jsme nevyužili nabídky posezení v zastřešeném odpočívadle, jen jsme ochutnali vodu z pramene (kupodivu nebyla ledová), o němž se dá říct, že je velmi vydatný, přítomní odborníci odhadli litr za vteřinu… Co mi opravdu zamotalo hlavu, byl malý omšelý obrázek na stromě, kde stálo, že studánka se jmenuje po svatém Pelestrovi. Nikdy jsem o svatém tohoto jména neslyšela (ale to neznamená, že není!), zato ve zdejších místních názvech je jméno hojné. I začala jsem pak doma usilovně a vytrvale prohledávat všelijaké zdroje, ale bez sebemenšího úspěchu. Nevím, kdo byl svatý Pelestr (či je jméno zkomolené?) a prosím toho, kdo o tajemném světci ví, aby se ozval.

Na nádraží jsme dorazili ve společnosti milých přátel jen s nezbytnou, ani ne desetiminutovou rezervou, v 16 hodin jsme nasedli do vlaku a teď už o akci musíme bohužel hovořit v minulém čase… Snažila jsem se zapamatovat si alespoň něco z informací, které nám během cesty dal znalec a náš přítel doc. Laštovička, ale s hanbou přiznávám, že jsem popleta a že ze dnešní vycházky asi po čase opravdu zůstane jen hezká vzpomínka a příjemný pocit… Myslím, že závěrem se hodí milý obrázek z brodských rybníčků: