7. 7. 2010 – Jihlava

Jak to bylo v Jihlavě

V den oslav 150. výročí narození Gustava Mahlera bylo nejočekávanějším bodem programu odhalení sochy v novém parku těsně za bývalými městskými hradbami, v místech, kde stávala od roku 1863 synagoga, vypálená v roce 1939 nacisty. Při té příležitosti přijely do Jihlavy osobnosti, které potvrdily výjimečnost dne a se kterými třeba jen pár vět promluvit jsme pokládali za prémii od života a nevšední zážitek.

Dopoledne bylo uspořádáno shromáždění v gotické síni jihlavské radnice, kterého využili představitelé města k proslovům a my ostatní jsme měli možnost neformálně si popovídat s váženými hosty. Ráda bych několik z nich představila.

Ústřední postavou dnešního dne byl autor odhalované sochy Jan Koblasa, který je na následujícím obrázku se svým přítelem a spolupracovníkem Jaroslavem Řehnou.

sochař Jan Kolblasa s přítelem a spolupracovníkem Jaroslavem Řehnou

Představte si, že na Vysočinu vážil cestu (s nadšením a rád!) největší Mahlerův životopisec, muzikolog profesor Henry-Louis de La Grange, zakladatel Mahlerovy společnosti v Paříži a nyní její čestný prezident, autor čtyřsvazkové publikace o Gustavu Mahlerovi (dosud nepřeložené do češtiny). Jen pro zajímavost uvádím, co jsem zjistila: první díl se jmenuje The Road to Vienna a zabývá se roky 1860–1897, druhý díl má název Vienna: The Years of Challenge a pan profesor provádí čtenáře roky 1900 až 1904, třetí kniha Vienna: Triumph and Disillusion zahrnuje roky 1904–1907 (každý ze tří svazků je několikasetstránkový a s množstvím fotografií) a ve čtvrté části nazvané A New Life Cut Short se na téměř 1800 stranách textu, s osmdesáti fotografiemi, podrobně zabývá životem a dílem Gustava Mahlera v posledních letech jeho života 1907–1911.

Šestaosmdesátiletý vitální vědec a znalec GM přijel do Jihlavy a Kaliští se štábem francouzské televize jako průvodce mnohadílným televizním seriálem o Gustavu Mahlerovi a byl pozván na slavnostní setkání do gotické síně jihlavské radnice.

primátor města vítá profesora de La Grange

Dalším hostem slavnosti byl luteránský teolog Helge Adolphsen, hlavní pastor v kostele sv. Michaela v Hamburku – právě z toho kostela, který je symbolem města a v němž v roce 1894 při mši sloužené za dirigenta Hanse von Bülowa získal Gustav Mahler při poslechu chorálu inspiraci k dokončení Druhé symfonie zvané Vzkříšení.

Helge Adolphsen

Lektor už dvou ročníků dirigentských kurzů GM Charles Olivieri-Munroe přijel na jihlavskou slavnost se svou sympatickou manželkou a dětmi.

dirigent Charles Olivieri-Munroe s manzelkou a dětmi

Jihlavský architekt Martin Laštovička zpracoval návrh parku Gustava Mahlera a nebyla to jeho první práce spojená s odkazem na slavného dirigenta a skladatele – od roku 2000 je v hale Horáckého divadla Laštovičkův památník, který připomíná datum 13. 10. 1870, den prvního veřejného vystoupení GM v tehdejším Městském divadle.

architekt Martin Lastovička, autor parku GM a Olga Poukarová

V mé soukromé galerii obdivovaných nemohou chybět protagonisté Společenství Josef Poukar a Petr Dvořák, z jejichž nápadu se narodil i sborník, mapující situaci, která vyústila do dnešního happyendu.

předseda Společenství Josef Poukar a jihlavský archivář Petr Dvořák

Protože nad oslavami výročí narození génia světové hudby převzal záštitu prezident Václav Klaus, tak v momentě, kdy přijelo prezidentské vozidlo před radnici, bylo shromáždění v gotické síni ukončeno a všichni jsme se vydali sluncem zalitou Jihlavou do parku, kde už vyhrávala Hudba Hradní stáže a Policie České republiky. Prostory v okolí byly zcela zaplněné lidmi, televizními štáby a dokumentaristy se to tu jen hemžilo, Jihlava prožívala svých pár hodin slávy…

zcela zaplněné prostory v parku a okolí

sochař Koblasa a dva senátoři z Vysočiny - Jehlička a Vystrčil

Už jsem popsala průběh slavnosti, teď jen pár fotografií – nejdříve Boni pueri, kteří se po krátkém zastavení v Jihlavě chystali na večerní koncert v Kalištích,

Boni pueri

pak trumpetista z orchestru Hradní stráže napodobující zvuk šofaru, což je zvířecí roh, na který se troubí při slavnostních židovských příležitostech. Zvuk trubky byl symbolickou připomínkou, že na tomto místě stávala synagoga

zvuk trubky napodoboval troubení na šofar

a barytonista Ivan Kusnjer zazpíval Šema Jisra´el (Slyš, Izraeli!) – vyznání víry, nejdůležitější židovskou modlitbu.

Ivan Kusnjer zpívá Sema Jisrael

Pak, jako poslednímu, přidělili pořadatelé slovo tajemníku Společenství JUDr. Šimánkovi (celý text je v červencovém článku)

tajemník Společenství JUDr. Simánek při projevu

a nadešel ten dlouho očekávaný okamžik, kterému vedoucí osobnosti Společenství věnovaly tolik sil – návrat Gustava Mahlera domů na Vysočinu, přičemž cílem nebyla jen socha, ale i rozšíření všeobecného povědomí o významném krajanovi.

okamzik odhalení

Pozorně se podívejte na ty, kteří sochu odhalovali – sochař Koblasa, prezident Klaus, primátor a hejtman… Také hledáte Josefa Poukara či jiného zástupce Společenství? Ne, nenašlo se místo pro autora nápadu, člověka, který této práci zasvětil několik let života… Organizátoři se zachovali podle hesla: Každý dobrý skutek musí býti po zásluze potrestán… Nerozumíte tomu? Ani já ne. Ale Josef Poukar říká něco o tom, že nebeské počty jsou trochu jiné než lidské…

Podstatné je, že cíle bylo ve všech směrech dosaženo.

manzelé Poukarovi to dokázali!

Dr. Zlůva a Ing. Poukar

Jihlavská slavnost končila v hotelu Gustav Mahler a tam jsme si připili, protože odpoledne se naše cesty dělily – Poukarovi mířili do pražského Rudolfina a my jsme odjížděli do Kaliští.

na chodbě hotelu Gustav Mahler - přípitek na oslavu dokončení několikaleté práce

2 odpovědi na “7. 7. 2010 – Jihlava”

  1. Ano,paní Kociánová moderovala program při odhalování sochy. :-))
    Zdravíme a jsme rádi, že pozorně čteš :-))

  2. Neznevažňuji,ale tu kropenatou sukni jsem viděl už vedle Klause.
    Vaší slavnostní chvíli neruším a prchám a nechci slyšet omluvu pro mě.

    A stejně tam byla

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*