PostHeaderIcon Turnov a Hruboskalsko

Výlet v rámci akce Za posledním puchýřem do Semil 15. – 18. listopadu 2018
Druhý den: pátek 16. 11. 2018

Z Železného Brodu, kde jsme byli ubytovaní v penzionu Starý Mlýn, to bylo do Turnova autem asi 20 km. Rozhodli jsme se pro prohlídku města, návštěvu Muzea Českého ráje a pěší trasu z Turnova na rozhlednu Hlavatici a dále populární a pohodovou hřebenovkou kolem hradu Valdštejna přes Hruboskalské vyhlídky až k zámku Hrubá Skála, pak Myší dírou do Lázní Sedmihorek a návrat vlakem zpět do Turnova k autu (celkem 17 km).

Do zdejšího kraje jsme přijeli jako účastníci akce Za posledním puchýřem, letos pořádaným odborem KČT Semily, a přestože nabídka v rámci společného programu byla bohatá, dali jsme přednost putování v pětičlenné skupince místy dobře známými z dřívějších návštěv.

Ranní prohlídka města pod paprsky slunce prohřívajícího podzimní chlad v téměř prázdných ulicích nás plynule uvedla do KPČ (kulturně-poznávací činnost 🙂 ), které jsme chtěli věnovat začátek dnešního dne.

Jak jsem zmínila, nebyla to první návštěva, proto zájemce odkazuji na články z roku 2009: Český ráj a Český ráj II., kde naleznou fotozpravodajství, dnes zařadím pouze nové komentované fotografie.

Prohlídku Turnova (asi 14 tisíc obyvatel) jsme zahájili nedaleko od místa, kde náš kamarád Václav zaparkoval auto.

novorenesanční budova základní školy z roku 1907; www.svatosi.cz

bronzové sousoší truchlící matky s dcerou je dílem Josefa Drahoňovského; pomník mezi školou a sokolovnou byl padlým v první válce odhalen v roce 1927, pak byla dedikace rozšířena o mrtvé z druhé světové války a po roce 1990 také o oběti komunistického režimu

bronzový pomník zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše (1832–1884) byl realizován podle návrhu sochaře Josefa Drahoňovského, odhalen v roce 1932, podstavec je obložen mrákotínskou žulou

bronzová busta z roku 1938 na podstavci obloženém žulou ve Skálově ulici v Turnově patří českému historikovi Josefu Pekařovi (1870–1937), autorem je Josef Drahoňovský

Josef Pekař, označovaný za následovníka Františka Palackého, se narodil v Malém Rohozci, jeho vědecký zájem patřil zejména husitství a pobělohorské epoše. Skandálním závěrem jeho dlouholetého zkoumání bylo, že husitství způsobilo v zemi rozklad a anarchii, také dobu jiráskovského „temna“ zdaleka nepovažoval za temnou – není proto divu, že za komunismu byly knihy profesora Josefa Pekaře, rektora Karlovy univerzity, na indexu, a povědomí o něm a jeho práci bohužel mizivé.

budova Obchodní akademie a hotelové školy v Turnově

na pamětní plaketě se skví nápis: Nadace B. Jana Horáčka Českému ráji; MECENÁŠ a FILANTROP; na vedlejší desce je text o historii budovy – pan Horáček finančně podpořil i další projekty ve městě

V 9 hodin se otevřelo místní Muzeum Českého ráje a já jsem svým souputníkům slibovala, že mimo jiné tu uvidíme slavné kopie Českých korunovačních klenotů zhotovené učiteli turnovské šperkařské školy – v roce 1967 vznikla kopie Svatováclavské koruny pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO Montreal 67, v roce 1980 kopie žezla a jablka. Při návštěvě v roce 2009 ve mně zanechala prohlídka vystavených Korunovačních klenotů mohutný dojem, který dosud nevyprchal. Ale… Nejenže klenoty se tu nenacházely, nikdo z personálu dokonce neměl ani povědomost o podobné výstavě… Poslední informace, kterou jsem doma zjistila, uvádí, že tehdejší výstava v Turnově byla příležitostná, kopie klenotů jsou snad majetkem Správy pražského hradu a občas se někde vystavují.

Přesto návštěva muzea zdaleka nevyšla na prázdno a já jsem jako vždycky při odchodu litovala, jak čas při daném limitu rychle pádí…

Muzeum Českého ráje v Turnově

Rozhlédli jsme se po náměstí Českého ráje (jak jinak pojmenovat, že? 🙂 ), našli směrovník a vydali se po zeleně značené trase směrem Hrubá Skála.

náměstí Českého ráje v Turnově – zcela vlevo děkanský kostel sv. Mikuláše, uprostřed novorenesanční budova městské spořitelny, vpravo kostel sv. Františka z Assisi

Turistická značka nás vedla kolem rodného domu profesora Jana Patočky.

rodný dům Josefa Patočky (1907–1977), nejvýznamnějšího českého filosofa evropského významu; 1. 1. 1977 se stal spolu s Václavem Havlem a profesorem Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77 – vyčerpávající výslechy STB zavinily jeho smrt – v březnu téhož roku zemřel

Významnou historickou památkou města Turnova je židovský hřbitov – dočetla jsem se, že prý jsou na něm pochovaní předkové Pavla Tigrida a spisovatele Ivana Olbrachta.

židovský hřbitov v Turnově byl založen ve 2. polovině 17. století, v roce 1991 byl nad ním při budování silničního průtahu postaven most

na ploše židovského hřbitova v Sobotecké ulici v Turnově je zachováno asi 550 náhrobků – nejstarší kámen je z roku 1680, poslední pohřeb se uskutečnil v roce 1956

Na městském nádraží jsme podle pokynů na směrovníku přešli na červenou značku, opustili postupně městskou zástavbu a během stoupání k rozhledně Hlavatice vydatně obdivovali na obzoru nepřehlédnutelný stříbrolesklý hrot rozhledny na Ještědu.

směrovník u městského nádraží Turnov – až na Hrubou Skálu půjdeme stále po červeně značené turistické trase

start v Turnově – Hlavatice – hrad Valdštejn – vyhlídky – arboretum –zámek Hrubá Skála – Lázně Sedmihorky – žst. Karlovice-Sedmihorky – 16.11.2018

stříbrná jehla Ještědu zabodnutá do nebe

rozhledna Hlavatice na konci hruboskalského hřebene – skála má výšku 12 metrů a je přístupná po ocelovém točitém schodišti

kdysi se tato pískovcová skála nazývala „Zub času“ – je z ní krásný pohled do kraje, na Turnov i na ještědský a kozákovský hřeben

Asi postačí sdělení, že hruboskalská vyhlídková cesta se povedla a zcela naplnila naše očekávání – snad to bude patrné i z následujících obrázků.

podzimní pohoda na oblíbené hřebenovce

hrad Valdštejn je nejstarší v Českém ráji – ve 13. století byl vybudován na pískovcových rozeklaných skalách

most, kterým se vstupuje do hradu, je zdoben barokními sochami českých patronů

tabulka na vyhlídce U Lvíčka sděluje, že zdejší místo bylo zpřístupněno zásluhou Spolku rodáků a přátel Turnova za přispění sponzorského daru pana B. J. Horáčka

vyhlídka U Lvíčka – skála zvaná Sfinga, v pozadí Kozákov

vyhlídka na Kapelu

cestou mezi Valdštejnem a Hrubou Skálou

populární a nenáročná hřebenovka po Hruboskalských vyhlídkách

v dobré společnosti a líbezné přírodě – co si přát víc?!

na místních infotabulích je uvedeno, že v Hruboskalském lesním komplexu se nachází na čtyři stovky pískovcových skalních věží

v arboretu Bukovina je prý 40 druhů dřevin

hotel u zámku Hrubá Skála

kostel sv. Josefa, částečně vysekaný ve skále, byl na Hrubé Skále vystavěn na začátku 19. století

tabulka u kostelních dveří se zajímavým historickým a kulturním sdělením

na přístupovém mostě do nádvoří zámku Hrubá Skála jsou sochy sv. Vavřince a sv. Floriana z doby kolem roku 1730

zámek Hrubá Skála vystavěl v roce 1350 na zalesněné skalní plošině Hynek z Valdštejna

v 16. století začali Smiřičtí s přestavbou objektu, pak ho získal pro svůj rod Albrecht z Valdštejna

po válce se zámek Hrubá Skála stal vlastnictvím státu, od 60. let 20. století sloužil jako odborářská zotavovna, dnes je tu hotel

jedinečný výhled na hrad Trosky ze zámeckého nádvoří

Z parkoviště před hotelem na Hrubé Skále jsme se vydali zeleně značenou cestou do Lázní Sedmihorky – začátek sestupu je velmi atraktivní, neboť vede úzkou a vysokou skalní rozsedlinou zvanou Myší díra.

skalní rozsedlina zvaná Myší díra, dlouhá asi 100 metrů, zavede návštěvníky do centra divoce vyhlížejících Dračích skal

pohled na zámek Hrubá Skála ze Zámecké rokle

skála zvaná Osudová prý je učebnicí geologie

obdivovaná partie pískovcových skal při cestě Hrubá Skála – Lázně Sedmihorky

pomník zakladatele Lázní Sedmihorky MUDr. Antonína Šlechty (1810–1886) – busta je dílem J. V. Myslbeka z roku 1890

Dr. Šlechta založil na tomto místě vodoléčebné lázně v roce 1841, název zvolil podle minerálního pramene Sedmihorka, známého od roku 1702. Lázně měly dobrou pověst a přilákaly i mnoho známých osobností – jezdili sem Neruda, Krásnohorská, Mošna a mnozí další, též zahraniční, návštěvníci. Po válce tu bývala zotavovna ROH (kdysi na začátku sedmdesátých let jsem tu také byla, též na Hrubé Skále, ale vzpomínka na tehdejší bezčasí mi nezůstala žádná), od roku 2000 tu snad byl hotel, teď vše zeje prázdnotou…

Ještě nějaký kilometr jsme šlapali na nádraží Karlovice-Sedmihorky, odkud jsme v 15:18 odjeli do Turnova a autem pak do Železného Brodu.

z nádraží Karlovice-Sedmihorky je do Turnova-město asi jen 5 km

Čas se nachýlil a v železnobrodském Starém Mlýně dovolil jen kratičkou pauzu – v Semilech začínal puchýřový program, o který jsme hodně stáli: Václav, František, Mirek a já jsme si velice užívali v kině Jitřenka na přednášce Turistika za kamennou krásou po Libereckém kraji – Ing. Jan Grégr z Technické univerzity v Liberci doprovázel slovem svou obsáhlou prezentaci, kterou jsme při nejlepší vůli nebyli schopni při prvním shlédnutí vstřebat. Ten hodný pán sdělil posluchačům svůj mail, na němž mohli požádat o zaslání videoprezentace – hned po návratu jsem tak učinila, on okamžitě vyhověl a do této doby, kdy vlastně až skoro po roce píšu o Semilsku, jsme se zdejšími polodrahokamy a horninami zařazenými v zájmovém souboru Ing. Grégra potěšili už několikrát.

S Miluškou jsme se sešli až po 9. hodině večer, kdy skončila schůze sekce pěší turistiky, jíž se zúčastnila – ve štábu jsme poprvé uviděli Kalendář turistických akcí 2019 v oblasti KČT Vysočina, který tu byl pro zájemce volně k dispozici – měli jsme radost, protože my jako jeho tvůrci jsme ho poprvé viděli vytištěný – členové vedení naší oblasti neměli pocit, že by nás mohl zajímat – inu, kdo nikdy nic takového nevytvořil, nemá představu, co autor prožívá…

V semilské pizzerii jsme u vynikající krmě uspořádali brífink a ujasnili si program na zítřek – podle propozic pořadatelů Posledního puchýře projdeme v sobotu 17. listopadu 2018 turistickými vavříny ověnčenou Riegrovu a Kamenického stezku.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist