PostHeaderIcon Za posledním puchýřem do Semil

47. ročník celostátního ukončení turistické sezony
15. – 18. listopadu 2018
První den: čtvrtek 15. 11. 2018 – Návštěva výstavy KČT a prohlídka města Semily

Kdo tvrdí, že listopad není vhodný na turistiku a poznávání památek, mýlí se! Už léta jezdíme v polovině listopadu na čtyřdenní akci Poslední puchýř a během této doby jsme poznali velmi atraktivní místa naší republiky – zajisté i díky organizátorům z pořádajících turistických odborů. Do Semil jsme se kvůli zveřejněnému programu hodně těšili a vyhradili si pro něj celý příjezdový den.

pozvánka na tradiční turistickou akci

Kulturní centrum Golf v Semilech, kde byla prezentace účastníků a sídlo štábu turistické akce; www.svatosi.cz

ve čtvrtek odpoledne jsou pořadatelé připraveni zajistit přijíždějícím účastníkům všechny informace, vydat brožury a mapy i propagační materiály

První návštěva v Semilech patřila turistické výstavě ověnčené několika významnými výročími: 130 let uplynulo od založení KČT, 100 let od vzniku Československé republiky a 90 let od slavnostního otevření Riegrovy turistické chaty na Kozákově!

informace o jubilejní turistické výstavě

Prostředí pro vystavené exponáty bylo vpravdě důstojné – punc budovy okresního archivu v Semilech po právu povýšil turistické dění k historii, která už od konce 19. století začala formovat život lidí naší země.

budova Státního okresního archivu v Semilech

velký sál archivu, kde byla instalovaná výstava k významným turistickým výročím

všechny turistické odbory Liberecké oblasti KČT prezentovaly svoji historii a současnost na tabulích – jedna zajímavější druhé

naší skupiny se ujal emeritní ředitel archivu pan Ivo Navrátil, který nás provedl celou výstavou a zasvěceně povídal o historii i současnosti Semil, o stavbě Riegrovy chaty i vzniku Riegrovy stezky

Výše popsané lokality máme v úmyslu navštívit – články o nich budou následovat.

Živý zájem členů naší jihlavské skupiny inspiroval přítomného redaktora místních novin k obrázku, který nám dovolil zveřejnit – tady jsme:

obrázek naší výpravy pořídil redaktor webu Naše Pojizeří a dovolil zveřejnění

Z mnoha infotabulí turistických odborů Liberecké oblasti KČT (bohužel jsme ve vyměřeném čase nestihli všechny pročíst) zařadím pro příklad, jak kvalitní ty texty byly, jen dva, které se týkají turistického odboru Semily, pořádajícího letošní Poslední puchýř.

historie KČT Semily, pořadatelského odboru letošní celostátní akce Za posledním puchýřem – rozhodně stojí za přečtení

současné dění v odboru Klubu českých turistů v Semilech

Naše turistické srdce plesalo téměř u každého exponátu, navíc k nim průvodce výstavou pan Navrátil přidával zajímavá sdělení, takže jsme si bez všeliké námahy krásně užívali nového druhu turistiky zvané výstavní. 🙂

nezbytnosti, všemi turisty vysoce ceněné

historické fotografie a zápisy o vzniku Riegrovy turistické stezky, otevřené v roce 1909

doklad o aktivitách odboru KČT v roce 1923

plakát z roku 1928 oznamující otevření Riegrovy turistické chaty na Kozákově

pozvánka na oslavu 10. výročí vzniku Riegrovy chaty na Kozákově

historické propagační materiály KČT v oblasti Českého ráje

doklady o aktivitách turistů zdejšího kraje na konci minulého století

Při cestě z budovy archivu do centra města si nelze nevšimnout impozantní lávky přes řeku Jizeru:

lávka přes řeku Jizeru byla otevřena v roce 2012, je dlouhá 46 metrů, široká 3 metry, výška oblouku nad hladinou činí 16,5 metru

Ve 14 hodin začala podle programu Prohlídka města Semily – sraz účastníků byl před Turistickým informačním centrem, kde sídlí i Muzeum a Pojizerská galerie.

v rodném domě Ivana Olbrachta je Muzeum a Pojizerská galerie, dům patří k nejstarším v Semilech – byl vystavěn v roce 1760

Mezi významné semilské občany patří Antal Stašek (1843–1931) a jeho syn Ivan Olbracht (1882–1952) – spisovatel Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, působil od roku 1877 v Semilech jako advokát a osoba veřejně a politicky angažovaná, jeho syn Kamil Zeman zvolil pro svou literární činnost pseudonym Ivan Olbracht.

Staškovo a Olbrachtovo sousoší nazvané Otec a syn vytvořil v roce 1960 sochař Josef Malejovský – tato Mirkova fotografie vznikla v červnu 2011 při naší tehdejší návštěvě Semil

Pro začátek prohlídky města zvolila průvodkyně výstup na věž kostela sv. Petra a Pavla, která neodmyslitelně patří ke zdejšímu panoramatu a z níž je překrásný výhled na Semily a okolí.

přestavba kostela sv. Petra a Pavla s hranolovou věží byla dokončena v roce 1911 na místě barokního kostela z roku 1702; sochu sv. Václava nechal v roce 1864 postavit F. L. Rieger jako památku na svého otce Václava

Průvodkyně velmi detailně a poutavě popsala historii Semil (dnes ≈ 9 tisíc obyvatel) i významných budov, které jsme z výšky téměř 40 metrů měli jako na dlani – na následujících obrázcích některé z nich uvidíme:

pohled na centrum města z věže kostela sv. Petra a Pavla – v popředí radnice, vlevo vzadu návrší Koštofrank s kostelem sv. Jana Křtitele a hřbitovem

Na návrší s podivným názvem Koštofrank si na konci 16. století vystavěla katolická menšina na místě bývalé tvrze dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele, protože kostel sv. Petra a Pavla obsadili utrakvisté, v roce 1725 tu vznikl kamenný kostel a hřbitov (je tu pochován i otec F. L. Riegra, vážený mlynář).

čtyřpatrová novorenesanční budova Obecního domu byla na počátku 20. století postavena Janem Vejrychem jako hotel; z 39,5 metru vysoké věže je vidět, že Semily jsou obklopené zalesněnými kopci, pod jejichž ochranou vzniklo původní město – písemná zpráva o zdejším osídlení je z roku 1352

bývalý zámek z počátku 17. století byl značně přestavěn, nyní slouží státní správě

výhled na novější zástavbu v Semilech

Součástí komentované vycházky byla i prohlídka interiéru děkanského chrámu sv. Petra a Pavla, zařazeného mezi kulturní památky České republiky.

současná podoba trojlodní novorománské baziliky sv. Petra a Pavla je dílem architekta Bohumila Štěrby – délka chrámu činí 38 metrů, šířka 23 metrů

Tři mimořádně dobře zachované roubenky z 18. a 19. století u Jíloveckého potoka pod svahem Koštofranku jsme navštívili závěrem prohlídky.

Nemohli jsme vynechat ani kašnu sv. Václava a další sochy, které jasně vypovídají o historii a kulturnosti města.

pramen sv. Václava pod Koštofrankem byl objevený v roce 1793, byla tu zřízena kamenná studna a v roce 1895 instalována socha sv. Václava

socha z roku 1756 znázorňuje sv. Annu vyučující Pannu Marii

Čas se nachýlil, v 17 hodin začínalo v kině Jitřenka zahájení Posledního puchýře, proto jsme jen v rychlosti proběhli podvečerně ztmavlé Riegrovo náměstí s majestátní sochou významného politika.

Riegrovu náměstí vévodí pomník nejslavnějšího zdejšího rodáka Františka Ladislava Riegra z roku 1928, dílo sochaře Ladislava Šalouna

Při odhalení pomníku byl slavnostním řečníkem první předseda československé vlády Dr. Karel Kramář – na šest metrů vysoké bronzové soše je Rieger zpodobněn v řečnickém postoji „kterak hájí ve vídeňském parlamentu právo českého národa“. Riegrovy citáty ( např. „Nedejme se – vytrvejme“, „Nikomu křivdu, ale sobě své právo“) uvedené na bocích podstavce, nebyly po chuti totalitním režimům.

Protože fotografie pomníku je kvůli pokročilé denní době nezřetelná, zařadím kresbu uvedenou na informační tabuli:

kresba Riegrova pomníku z městské informační desky

František Ladislav Rieger (1818–1903) pocházel ze zdejšího známého mlynářského rodu, v majetku rodiny byl od roku 1773 mlýn, údajně postavený na konci 15. století. Ten byl pak zbourán, na jeho místě postavená tkalcovna, kterou v roce 2005 přestavěli pro potřeby městského úřadu.

O F. L. Riegrovi se dočtete i ve článcích Nasavrky a okolí a Hořice – město kamenné krásy.

Velký sál kina Jitřenka byl při slavnostním zahájení Posledního puchýře narvaný k prasknutí, ale po půlhodince, když skončily proslovy městských a turistických činovníků i organizátorů a začínal další program s názvem Český ráj známý a neznámý, se prostor uvolnil do té míry, že jsme získali místo k sezení. A to bylo dobré, protože vyprávění Ing. Pavly Bičíkové bylo tak úžasné, že nemohlo být rušeno nepohodlím. Paní Bičíková bydlí na Hruboskalsku, miluje Český ráj a pro dobrý fotosnímek neváhá uskutečnit několik cest na to nejlepší stanoviště v ideálním čase – její komentované velkoplošné fotografie zcela zaujaly a jistě mnohé z přítomných inspirovaly k návštěvě.

Teprve před 8. hodinou večerní jsme dorazili do penzionu Starý Mlýn v Železném Brodě, kde jsme měli zamluvené ubytování.

penzion v Železném Brodě, kde jsme bydleli

Zítra se chystáme do Turnova a na Hruboskalsko.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist