Za posledním puchýřem – Riegrova a Kamenického stezka v Semilech

Třetí den: sobota 17. 11. 2018 – Atraktivní pěší stezky nám umožnily poznat údolí Jizery ze skalních vyhlídek

Hlavní srazový den Posledního puchýře 2018 jsme začali v pořadatelském štábu pochodu umístěném v Kulturním centru Golf v Semilech – přijeli jsme z asi 10 km vzdáleného Železného Brodu, kde jsme od čtvrtka ubytovaní v penzionu Starý Mlýn. Naše pětice se domluvila s Ivetou a její sestrou (vizovickými turistkami), že dnešního dne společně projdeme zdejší dvě stezky, o nichž už mnohá desetiletí je slyšet pouze chvála. Jednu z nich, Riegrovu stezku, jsme při putování Českým rájem absolvovali v létě 2011, takže jsme věděli do čeho jdeme a tím víc se těšili na podzimní výhledy ze skalnatých svahů do říčního údolí.

Ve štábu jsme dostali popis námi vybrané trasy dlouhé 15 km, na níž jsme měli při vycházce po Riegrově a Kamenického stezce poznat okolí Semil.

Pořadatelé nachystali celkem 7 variant pro pěší turisty v délkách 5 až 50 km, 2 zajímavé trasy pro cyklisty a návdavkem 10 km dlouhý turistický běh kolem Semil, takže účastníci měli z čeho vybírat – podle pozdějšího sdělení organizátorů se akce Za posledním puchýřem 2018 zúčastnilo ve dnech 15. –18. listopadu celkem 1968 turistů.

popis trasy vedoucí po Riegrově a Kamenického stezce

Riegrova stezka, pojmenovaná po nejvýznamnějším rodákovi ze Semil politikovi Františku Ladislavu Riegrovi (1818–1903), spoluzakladateli Staročeské strany a významnému poslanci Říšského sněmu, byla otevřena v roce 1909. Původně vedla ze Semil do Železného Brodu, dnes je její uspořádání změněno tak, že nejatraktivnější část z Bítouchova do Podspálova (obě vesnice jsou spolu s Podmoklicemi součástí Semil) je označována jako Riegrova stezka, která se nedaleko soutoku řek Jizery a Kamenice potkává s Kamenického stezkou, vedoucí stejným údolím, ale ve svazích o mnoho metrů výše, a vrací se též do Bítouchova. Tak mohou turisté pozorovat Jizeru z Riegrovy stezky a celé údolí obsáhnout z vyhlídek na skalách vysoko nad řekou, kudy vede Kamenického stezka.

Červeně značená Riegrova stezka je zčásti vylámaná ve skále, do soutěsky 40 m vysoké se vchází po úzké visuté galerii dlouhé 77 m, zakotvené ve skále ve výšce 5,5 m nad korytem řeky Jizery. Kousek za galerií prochází stezka kolem jezu, od něhož teče voda 1300 metrů dlouhým podzemním tunelem do hydroelektrárny ve Spálově.

dobový obrázek galerie v soutěsce nad Jizerou
trasa vede ze Semil kolem Jizery do Bítouchova, po ČTZ Riegrovou stezkou údolím řeky k elektrárně ve Spálově, od soutoku Jizery a Kamenice po MTZ Kamenického stezkou výstup na Spálov a Myší skálu, od rozcestníku na Moravě po ŽTZ vyhlídkovou cestou do Bítouchova a zpět do Semil

Dnešní putování bylo zcela jiné, nežli tiché a jímavé včera po Hruboskalsku – na stezky se vydalo mnoho turistů, takže jsme potkávali známé, radovali se z toho a zároveň si užívali zdejší charakteristické, nevšední krajiny, modelované činností vody.

na začátku trasy, v parku na Ostrově, který vytvořila řeka Jizera svými rameny, připravili pořadatelé pro pochodníky zábavné a sportovní disciplíny, kterých se naši přátelé s potěšením zúčastnili; www.svatosi.cz
na okraji města je dobré značení všemi směry
za Bítouchovem nabídli turisté z Hoška Tour občerstvení – voňavé svařené víno se skvěle snoubilo s jiskřivým podzimním dnem – bylo 9°C
visutá galerie vybudovaná v soutěsce nad Jizerou patří k atraktivním úsekům Riegrovy stezky
nelze projít bez obrázku na památku 🙂 ; foto F. Janeček
mnoho turistů se vydalo stejným směrem jako my – právě přicházíme k tunelu vytesanému ve skále nad řekou
12 metrů dlouhý tunel vznikl na Riegrově stezce při jejím budování v roce 1909; foto M. Bradová
Böhmova vyhlídka na skalním útesu, z níž je v hloubce vidět řečiště plné balvanů a na protilehlém břehu železniční trať (Antoním Böhm, okresní hejtman v Semilech, inicioval vznik semilského odboru KČT)

Na vzhledu jizerského údolí se podepsal i technický pokrok – mezi unikáty patří série tunelů na železniční trati na levém břehu řeky.

na zadní straně historického obrázku je text: U Kamenného lva. Nedaleko před výstupem na Böhmovu vyhlídku míjí chodci několik skalních srázů, padajících téměř kolmo k řece. V ohybu cesty, kde se schází až téměř k řečišti, ční nad hladinou skalisko, jemuž lidová fantazie přisoudila podobu lvího těla. Nejlépe byl útvar pozorovatelný z tohoto místa od Semil; tvar skály proti propustku pod tratí skutečně připomíná hlavu lva s charakteristickou hřívou. V současnosti tyto partie vyhlíží odlišně. Vzrostlá zeleň zakrývá oba břehy, a tak je pro turisty identifikace tohoto místa krajně obtížná.
pramen spisovatele Antala Staška (1843–1931), významné semilské osobnosti, byl na Riegrově stezce upraven členy KČT v roce 1925
hydroelektrárna Spálov poblíž soutoku Jizery a Kamenice
stavba elektrárny byla zahájena v roce 1921, autorem návrhu byl profesor VUT v Praze Ing. Dr. Antonín Jílek, do provozu uvedena v roce 1926, sloužila až do roku 1998, po roční rekonstrukci vyrábí elektřinu dál

Dopřáli jsme si krátký odpočinek a prohlídku zajímavé lokality, než jsme se vydali modrou trasou na Kamenického stezku, po níž jsme se souběžně s Riegrovou stezkou, ale vysoko nad ní, vlastně vraceli po hraně údolí k Semilům.

modře značenou cestou po svahu vzhůru na Kamenického stezku

Od směrovníku je možné se vydat také Palackého stezkou směřující údolím řeky Kamenice do Tanvaldu. Řeka Kamenice vytéká z josefodolské přehrady a je nejvýznamnějším pravostranným přítokem Jizery, do níž se vlévá na Podspálově blízko elektrárny. Pro pořádek uvádím, že Jizera pramení na jižním svahu hory Smrk v Jizerských horách a po 50 km dlouhé pouti přitéká do Semil, které dělí na dvě části – na pravém břehu leží Semily, na levém jejich součást Podmoklice. Jizera opouští město romantickým skalním kaňonem (Riegrova stezka) a po 115 km se u Toušně vlévá z pravé strany do Labe.

výhled na protější stranu nad údolím řeky Kamenice
evangelická kaple ve Spálově byla postavena roku 1888, od počátku 90. let se její osud po dlouhodobé devastaci obrátil k dobrému

Po změně politických poměrů na začátku 90. let byla ve zcela zničené kapli uspořádaná výstava, která se setkala s úspěchem – od té doby se Spálovské babí léto pravidelně opakuje a výnosy z dobrovolného vstupného jsou použity na postupnou rekonstrukci kaple, přispívá i město Semily – na vlastní oči jsme viděli, že péče už je znát!

svah nad Jizerou, kudy vede Kamenického stezka ke skalním vyhlídkám

Značně členitá Kamenického stezka je modře a žlutě značená, spojuje Podspálov s Bítouchovem a ze šesti skalních vyhlídek odkrývá jedinečné výhledy. Byla otevřena v roce 1941 za přítomnosti Jana Kamenického (1876–1951), průkopníka zdejší turistiky a autora mnoha publikací.

výstup na Myší skálu, nejznámější vyhlídku do údolí Jizery
z vrcholu čedičového útesu na vrchu Medenec, zvaného Myší skála, je na podzim skvělý výhled do celého kraje

Asi kilometr od Myší skály je rozcestí Morava, odkud jsme pokračovali po žlutě značené stezce k vyhlídkám s romantickými názvy Peretka, Jiřička, U Peršinky, U Bakala, U Bukového mezníku.

výhledy na masiv hor na protější straně říčního údolí – úplně vzadu je vrchol Ještědu
výhled z Kamenického stezky na ještědský hřeben
sestup ze svahů nad Jizerou k Bítouchovu, kde od rozcestníku půjdeme po ČTZ do Semil
Kamenického stezka ústí v Bítouchově, odtud pokračuje turistické značení do centra Semil

Neuškodí stručné zopakování trasy:

přehledné připomenutí trasy obou stezek – z Bítouchova do Podspálova po ČTZ, pak po MTZ do Spálova, na Myší skálu, přechod na ŽTZ a návrat do Bítouchova, jedné ze čtvrtí Semil
kolem elegantní nové lávky přes Jizeru do centra Semil

Nedaleko od lávky je stadion a u něj pizzerie, kde jsme si včera hodně pochutnali – i dnes jsme se tam zašli odměnit – zase naprostá spokojenost!

Poté nezbývalo, než dojít do cíle pro dokument, připomínku dnešního putování:

ve štábu Posledního puchýře nás odměnili Pamětním listem, který ladil s celkovým vzhledem všech tištěných materiálů vydaných k této turistické akci
oblíbený sběratelský artikl mnoha turistů – dárek od semilských pořadatelů

Dostali jsme též pišingr, dali si k němu kávu a pak už šupitopresto do Železného Brodu převléknout a vrátit se do semilského kulturního centra, kde ve 20 hodin začínala Puchýřová zábava. Musím přiznat, že této kratochvíle se zúčastnili jen naši tři přátelé, my jsme zůstali „doma“ – 22 dnešních kilometrů, ušlapaných převážně v členitém terénu, stačilo! Ostatně po návratu tanečníků jsme dostali podrobné a zcela nadšené reference o dění. 🙂 Semilští tam předali pořadatelské žezlo do Olomouce, kam pojedeme Za posledním puchýřem v listopadu 2019.

Zítra, v neděli 18. 11. 2018, máme namířeno do Jilemnice a na Kozákov.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*