Relaxační putování Vysočinou
3. září 2016
Nejen pochod konaný letos už po sedmačtyřicáté, ale i brodští pořadatelé, kteří neustále udržují jeho atraktivitu, si zaslouží, aby každý turista z okolí si našel čas k účasti. Letos se pohybovalo na trasách 324 pochodníků různých věkových a výkonnostních kategorií – pro každého z nich se našla odpovídající činnost – pět tras pro pěší (51 – 13 km), tři cyklotrasy (70 – 30 km), 6 km dlouhá dětská trasa nazvaná „Toulavý kočárek“ a letos nová, 13 km dlouhá běžecká trasa, která vedla po Naučné stezce Bohuslava Reynka. Podle sdělení pořadatelů všech 6 zúčastněných běžců splnilo časový limit stanovený na 100 minut.
My jsme se vydali do Brodu s Jitkou a Honzou Korbelovými a Ivou – vše probíhalo stejně jako vždycky: na startu V Rámech vstřícné přijetí, ochutnávka dobrých moučníků, registrace na trasu 15 km, převzetí mapky i popisu a odchod do přírody. Nejdříve vyšperkovaným a elegantním brodským náměstím, pak po cestičkách vlídným parkem k rybníku Cihlář. Máte-li v partě dvě posedlé plavkyně, které když uvidí rybník, snadno si vsugerují pocit, že počasí je právě stvořené pro koupání (brrr!), tak se můžete nadít přestávky na trase – s tím se nedá nic dělat. 🙂 Aspoň jsem měla čas popovídat si s kolemjdoucími. 🙂
Ve Vlkovsku byla, stejně jako loni, zastavení „dětské trasy“, na které jsme tehdy strávili hezkou chvíli – i letos jsme navštívili každou štaci a potěšili se pohledem na soutěžící děti a neúnavné pořadatele, kteří se jim věnovali. Láďa Rásocha šéfoval s velkým úspěchem na značkařském stanovišti – děti pečlivě malovaly značky na sloupky z tuhých papírových rolí od přepravy koberců a nadšeně povídaly, co vědí o turistickém značení. 🙂 Nevynechali jsme ani stanoviště „klobáskové“ – na ohníčku vlastnoručně opečená uzenka chutná skvěle a člověk při její konzumaci naprosto zapomene na všechna výživová doporučení… 🙂
Zeleně značená trasa nás dovedla do Knyku, kde v místní hospodě byla razítková kontrola. Z Knyku jsme ťapkali na Rozňák a ignorovali modrou značku, po níž jsme podle propozic měli pokračovat – odbočka ze stanovené trasy vedla do Pelestrovské hospůdky. Kdo ví, jak je tam příjemně, nediví se. 🙂
Podívejte se na mapku dnešního pochodu:
Mnohokrát prošlápnutá neznačená cesta nás po občerstvení zavedla na modrou trasu – nejdříve lesem, pak kolem rybníka Drátovce jsme romantickým údolím směřovali k Havlíčkovu Brodu. Nemůžu odolat, abych nezařadila obrázek stavení Na Rozkoši, které má na fasádě zajímavou pamětní desku:
Na ceduli je informace o návštěvách gymnazisty Karla Havlíčka – podrobnosti jsou ve článku Jarní Vysočinou 2015. Jen velmi stručně připomenu základní data o mladém Karlu Havlíčku Borovském (1821–1856), skvělém novináři a básníku, jehož epigramy jsou nadčasové a mnohé z nich přesně sedí i na současnost.
Roku 1830 se rodina Havlíčkova odstěhovala z Borové do nedalekého Německého Brodu, Karel strávil rok v Jihlavě, aby se naučil dobře německy, a v letech 1833 – 1838 studoval v Brodě gymnázium. Po maturitě odešel do Prahy, do roku 1840 se kvůli přípravě na univerzitní studium věnoval filosofii a pak vstoupil do semináře, neboť se toužil stát vlasteneckým knězem – na podzim 1841 byl však z něj vyloučen – jeho přímočaré názory nekorespondovaly s tehdejší výchovou ke kněžství. Během studií strávil devětkrát jeden měsíc letních prázdnin v Batelově u Jihlavy, kde byla teta Františka hospodyní na faře. Spřátelil se s místním farářem Slavíkem a jako bohoslovec kázal ve farním kostele sv. Petra a Pavla. (Viz článek Teslácký přechod Jihlavských vrchů 2011)
Do cíle jsme se vraceli zcela vyrovnaní a odpočinutí – krása nenáročných cest na Vysočině spočívá v jejich přívětivosti – a my jsme se neostýchali nabrat si do duše klidu, co se do ní vešlo…
Máte-li zájem, podívejte se na minulé ročníky HB 50:
Havlíčkobrodská padesátka 2015,
Havlíčkobrodská padesátka 2014,
Havlíčkobrodská padesátka 2013,
Havlíčkobrodská padesátka 2009.