Jarní Vysočinou

Havlíčkův Brod a okolí

V sobotu 28. 3. 2009 jsme se vydali na 29. ročník pochodu výše uvedeného názvu a počasí se rozhodlo vyhovět pořadatelům i nám pochodníkům, tvářilo se optimisticky jarně, jakoby ten včerejší podpásový liják při koukoříkové vycházce ani nebyl. Přijeli jsme autíčkem do Brodu, zaregistrovali jsme se na startu, laskavé soukmenovkyně nás vybavily propozicemi a dobrými radami a už jsme se hnali světem s větrem kolem řeky Sázavy vstříc jarní Vysočině.

Trasa: Havlíčkův Brod – Termesivy – Pohled – Svatá Anna – Bartoušov – Havlíčkův Brod = 19 km.

Po červené TZ jsme za městem odbočili z říčního údolí Cestou Karla Havlíčka Borovského vzhůru k osadě Termesivy (z německého názvu ve významu Tirmanovy dvory) a já nemůžu nezařadit obrázky stromů, které nelze přehlídnout a neobdivovat.

Při chození Vysočinou zaujmou člověka aleje, prastaré obrovité stromy a křížky u cest, ani na Havlíčkobrodsku tomu není jinak. Poutník krajinou tu nalezne vše potřebné pro kultivaci duše a záleží jen na něm, jak s tím naloží…

Po pár kilometrech jsme došli do Pohledu, kde byla první kontrola, zastávka a prohlídka místního klášterního areálu. Jen stručně: obec existovala už ve 12. století, na významu získala ve 2. polovině 13. století při založení ženského kláštera cisterciaček. Ty postavily na konci 13. století na místě původního kostelíka nový a ten se po různých úpravách, útrapách a požárech dočkal dnešní doby v poměrně zachovalém stavu. Kostel sv. Ondřeje s kaplí Všech svatých prochází rekonstrukcí a vstup do něj v nás budil radost. Ani se nechce věřit, že zvony na kostelní věži jsou původní, jeden prý z roku 1105, druhý má nápis 1300!

Myslím, že za kouknutí stojí i nádherný empírový náhrobek od Václava Práchnera (1784–1832).

Vzpomínáte si, že jste od něj viděli sousoší v planderské kapli sv. Jana Nepomuckého? Je v příspěvku z března 2008 ze zahájení JTS v Jihlavě.

Přilehlé klášterní budovy radost nevyvolávají, jejich minulost je bohatá na požáry – i husité si tradičně přiložili polínko, v roce 1782 byl klášter při josefínských reformách zrušen, pak přestavěn na zámek, teď je tu škola a pro nedostatek peněz nevlídno, neveselo a nejisto. Náladu nám spraví pohled na zrenovované proboštství, postavené v roce 1714 podle plánů architekta Santiniho.

Po necelých dvou kilometrech nás dovedla nově vyznačená žlutá TZ na kopec s poutním kostelem sv. Anny.

I ten byl v polovině 18. století postaven podle Santiniho (1677–1723), vnitřní výmalba je rokoková. Jaký je důvod poutí a procesí ke svaté Anně? Zázračná studánka s léčivou vodou, tedy nic nového pod sluncem. Pohledecký klášterní písař zapadl podle pověsti v hustém lese při lovu do bahna, měl pramalou naději na zachránění a v hrůze už slyšel zpěv andělských kúrů, ve kterém rozeznával slova „svatá Anna“. Té slíbil při úpěnlivé modlitbě za záchranu kapličku, jak to dopadlo, je jasné: při kopání základů vytryskl pramen a pak už následovala zázračná uzdravení (ve 2. polovině 18. století 28 případů), což statisticky dokladoval místní poustevník.

Věhlas se šířil, u Svatoanenské studánky přibyl k původní kapličce i kostel, pak 14 kapliček křížové cesty,

v polovině 19. století došlo i na stavbu lázeňské budovy, na začátku 20. století však lázně ukončily provoz poté, co zázračná voda ve studánce zmizela a musela tam být svedena voda jiná, nezázračná, ale zdravě léčivá.

Po ochutnání vody z pramene jsme se z lesního poutního areálu vraceli historickou lipovou alejí zpět do Pohledu.

Zastavili jsme se na vyhlídce a hned nám bylo jasné, kde se vzal název obce. V dálce na nás vystrkovala Lipnice růžky svých věží, břízky už byly nafialovělé, olše v tušení žlutozelené, nebe vysoko, politické hašteření daleko – endorfiny konaly své.

Z Pohledu jsme po ŽTZ došli do Bartoušova (původně německá hornická osada vznikla kvůli dolování stříbra, po poslední válce byla většina obyvatelstva odsunuta kvůli německé národnosti). V hospodě jsme si koupili polévku, odpočinuli si a dostali diplom za absolvování trasy a informaci, že celkem dnes přišlo 195 turistů, upřímně jsme pochválili Vláďu a Martina, hlavní tahouny celé akce, a už jsme cupali ke Brodu.

Po 19 km jsme byli lační nějakého bonbónku, a tak jsme zašli na nábřeží řeky Sázavy, abychom si prohlídli Havlíčkův Hydepark, což je sochařský výtvor, který byl do zdejšího parku instalován u příležitosti 185. výročí narození KHB (1821–1856), tedy 31. 10. 2006. Autorem je Radomír Dvořák (další jeho díla jsou v lipnických lomech), spolu s ním betonovou skládanku asi tisíce knih, dva a půl metru vysokou, vytvořili jeho studenti.

Odvážný řečník, který vyšplhá nahoru (sloup je členěn na tři díly navzájem mírně pootočené), může svobodně ostatním sdělovat své názory stejně jako v londýnském Hyde Parku. Pro takové (zvláště politické) řečníky je ale na vrchu sloupu vepsáno heslo: Nelhat a nekrást.

S jídlem roste chuť, a tak jsme si v odměňovacím jarním odpoledni dali ještě jeden dáreček – most U Lutriána. Tam jsme ovšem dojeli autem, protože leží na hranicích Havlíčkobrodska a Polenska, blízko Věžnice na řece Šlapance.

Jsem si jistá, že při prohlídce lokality na vlastní oči byste byli u vytržení stejně jako my, ale nevím, nakolik vám naše fotky k tomu dají důvod…

Středověký most leží na staré obchodní stezce pod soutokem Šlapanky, která přitéká z Polné, a Zlatého potoka od Kamenné. Patří k nejstarším kamenným mostům u nás, pravděpodobně je z 15. století, ale spolehlivé písemné zprávy chybějí.

V roce 2003 byla dokončena oprava mostu a my voláme hurá! Protože je fakt krásnej!

Proč U Lutriána? Pravděpodobně proto, že v blízkém mlýně se usadil mlynář luterského (evangelického) vyznání.

Vždycky říkám, že turisté jsou Pánaboha milé děti, a zase se to potvrdilo – romantický pohled byl až k nevydržení, když se objevily  lodě s vodáky, kteří nedočkavě hladili vodu na úseku Kukle – Lutrián.

Ještě pohled na mlýnskou strouhu k Lutriánu.

Líbilo? Přidám… Kousek odtud je u Věžnic Klábenešova kaplička a vedle ní kamenný kříž ( na mapce jsem místo vyznačila červeným čtverečkem).

Prý je to milník z 15. století, opředený mnoha pověstmi, já ale pohříchu neznám přesně žádnou z nich, hovoří se (jak jinak) o násilné smrti. Na ramenech je snad kolo, meč a sekera…

Dnešní dobrodružství slova skončilo, raději běžte ven vítat jaro…