Jarní Vysočinou

Hledání náznaků jara v okolí Havlíčkova Brodu, sobota 23. března 2013

Turisté z Havlíčkova Brodu pořádali pochod s optimistickým názvem už po třiatřicáté, přesto však jedna jeho důležitá část měla letos premiéru – poprvé vystupovali účastníci na vrchol Vysoké, aby získali razítko do záznamníku Vystup na svůj vrchol a přispěli na stavbu Bezručovy chaty na Lysé hoře.
Akce je dvoudenní, trasy vedou bližším či vzdálenějším okolím města – podle toho, kterou z navržených si turisté vyberou; my jsme se naposledy zúčastnili nedělního putování v roce 2011, kdy jsme se vydali po ZTZ kolem rybníků do Knyku a přes Pelestrov zpět do Havlíčkova Brodu (M+M Svatošovi – Jarní Vysočinou 2011), dva roky předtím jsme v sobotu šli po ČTZ do Pohledu (M+M Svatošovi – Jarní Vysočinou 2009). Tímto výčtem chci sdělit, že trasy jsou pokaždé vedeny jinou částí krajiny – letos jsme si vybrali obzvláště milou stezku přes Petrkov.
Na startu jsme se porozhlédli, vyřídili všechny formality

a vydali se na cestu s nadějí, že třeba sluníčko během dne milostivě vykoukne a zimní zakletí bude konečně prolomeno.

Trasa: Havlíčkův Brod – Petrkov – Svatý Kříž – Vysoká – Mírovka = 15 km

Naučná stezka z Brodu do Petrkova byla vyznačena v roce 2011 jako pocta básníku a grafikovi Bohuslavu Reynkovi (1892–1971), který tudy často a rád chodíval.
První záchytný bod pro fotografy byla vodní nádrž Žabinec, u které jsme jaro nenašli.  :-((

Vody potoka Žabince, které jsou zde zachycovány a usměrňovány dříve než se o kus dál spojí s vodami řeky Sázavy, přinášejí sběr ze vzdálenosti asi patnácti kilometrů; potok pramení nedaleko Úsobí.
Jdeme údolím proti proudu k Petrkovu

a nad Grodlovým Mlýnem se konečně smutná a unavená krajina rozsvítí zářivou zelení mladého obilí.

Zanedlouho stojíme před domem, kde se narodil a většinu života prožil Bohuslav Reynek a jeho žena, básnířka Suzanne Renaud (1889–1964),

před domem, kde dosud žijí jejich synové Daniel a Jiří (M+M Svatošovi – Daniel Reynek – Fotografie),

před domem, který každého, kdo jen ochutná z darů, které z tohoto magického místa vzešly – a dosud nepřestávají proudit – přitahuje siločárami lidských osudů spojených s těmito místy.

Bohuslav Reynek nejdříve ilustroval svoje básnická díla, později grafikou vyjadřoval to, co nechtěl vyjádřit slovy – obě umění se u něj propojovala – jeho obrázky s prostými motivy jsou jako básně, veršem kreslí a umožňuje čtenáři nahlédnout za slova…
Nelze projít kolem domu a nezastavit se:

I bývalé lázně na druhém konci Petrkova jsou místem s bohatou historií (začátek 18. století), v současnosti je Štěstěna obrácena k nim zády, ale ještě není vše ztraceno; léčivá voda v dobré kvalitě zde dosud vyvěrá.
Podrobnosti o lázních, potoku Žabinci a nedaleké obci Svatém Kříži jsou ve článku M+M Svatošovi – Z Petrkova do Brodu.

Ze směrovníku je patrné, kolik kilometrů jsme ušli a jak daleko je na Vysokou.

Ve Svatém Kříži jsme na hřbitově postáli u hrobu rodiny Reynkových a pak zeleně značenou cestou pokračovali pět kilometrů na Vysokou, kde dosud panovala na 400 metrů dlouhé sjezdovce na svahu s převýšením 90 metrů, obráceném k severu, zima.
Brodští lyžaři zjistili už ve dvacátých letech minulého století, že tento kopec je obzvláště vhodný pro lyžování, v průběhu času zde postavili chatu, v roce 2002 vznikl lyžařský areál.

V chatě bylo množství milých známých, dobré jídlo, dobré pití, možnost udělat dobrý „vrcholový“ skutek – prostě pohoda.

S pamětním listem v ruksáčku jsme před chatou obdivovali výhled do kraje

a pořídili vrcholové foto skupiny 🙂

Informace o Vysoké (587 m n.m.) a jejím okolí jsou ve článku M+M Svatošovi – Předjarní vycházka 2011, teď přikládám k radosti z pěkného dne ještě tklivě krásnou pověst, vysvětlující, proč se místům nedaleko odtud říká Ve Stříbrném sloupu. Tedy:
Žil na svém hradě pán, který vypěstoval nádhernou jabloň s plody vynikající chuti, strom miloval a pečoval o něj – stříbrný sloup podpíral větve obtížené jedinečným ovocem. Když byl jednou na lovu daleko odtud, přišla bouře, blesk zapálil hrad, jablůňka zničená, sloup přeražen. Nešťastník neunesl tu zkázu, odjel do války a nikdy se už nevrátil.
Po letech zabloudili ve zdejších lesích kupci, přenocovali ve zříceninách a v noci uzřeli zvláštní světlo, šli za ním – stříbrný sloup zářil…

Náznaky jara, které všichni toužebně vyhlížíme, se při troše dobré vůle dají spatřit na vysocké sjezdovce – jehnědy se zadržet nedaly a přišly na svět, břízy jsou rozechvělé a člověk přímo cítí, jak v nich míza kolotá.

Je třeba zmínit se o drobné události, která se stala cestou – jako děti jsme věřili, že když se  staneme terčem, který si vybere pro svoje přistání ptačí trus, štěstí nás nemine! Označena tedy očekávám v nejbližší době pořádný příděl, snad věk nebude překážkou. 🙂

Z kopce jsme šli mílovými kroky k Mírovce (dříve německé obci Frýdnavě, krátce po válce též Svobodná zvané),

kde jsme se oddělili od naší skupiny, která šla delší cestou do Brodu, my jsme však vlakem ze zdejší staničky odjeli už do Jihlavy.

Podle sdělení hlavního organizátora pochodu Vládi Maršíka absolvovalo sobotní trasy 230 účastníků, v neděli 24. března 2013 stálo na startu 50 turistů – příspěvkové konto pro stavbu turistické chaty na Lysé hoře povyrostlo po akci Jarní Vysočinou o 3 000 Kč.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*