PostHeaderIcon Daniel Reynek – Fotografie

Vernisáž, úterý 19. června 2012

V horkém všedním odpoledni se naskytla všem, kdo přišli do Domu Gustava Mahlera na vernisáž fotografií Daniela Reynka, příležitost vymanit se z ruchu světa a z rozpálených jihlavských ulic přejít do harmonické krajiny v blízkém okolí Petrkova. Motivy, které se uměleckému fotografovi Danielu Reynkovi v okolí domu, kde po léta žije, nabízejí, dokáže vrstvením negativů přetvořit do snových obrázků a záleží na divácích, zdali přijmou jeho náhled – a nevím o nikom, kdo by při setkání s poetickými snímky obdivně nevydechl a oči se mu nerozsvítily.

Daniel, starší syn Bohuslava Reynka, se narodil v roce 1928 poblíž Grenoblu, odkud pocházela jeho matka, francouzská básnířka Suzanne Renaud. Osud rodiny, která musela z příkazu německých úřadů opustit za války svoji petrkovskou usedlost a za pár let nato se vyrovnávala s tím, že komunisté zabrali jejich hospodářství, do domu byli nastěhováni cizí lidé a oni platili těžkou prací při ošetřování zvířat soustředěných zemědělským družstvem v jejich stájích a chlévech za možnost zůstat bydlet v části svého domu, je dostatečně znám.

V roce 1990 byl Reynkovým vrácen zabavený, značně zničený majetek a společnost se, stejně jako v šedesátých letech, kdy se Bohuslav Reynek stal výraznou postavou intelektuální scény, začala znovu zajímat nejen o jeho dílo grafické a básnické, ale i o práce obou jeho synů, protože ti během let vyspěli v podobně unikátní osobnosti jako byli jejich rodiče. Způsob života, který jim osud určil, nebrali jako příkoří, vedli tichý, nenápadný, ale citově naplněný život, ve kterém se našlo dost příležitostí vytvářet věci, které přirozeně vyplynuly z jejich nadání a intelektu.
Daniel se prosadil svými fotografiemi, o rok mladší Jiří vynikajícími překlady francouzských autorů (dvakrát obdržel Cenu Josefa Jungmanna za překlady) – jeho čeština je vcítivá, barvitá a osobitá, je radost začíst se do nevšedních textů a průběžně obdivovat slovní spojení slýchaná kdysi v dětství – přesně vystihují dané situace a nutí k přemýšlení o podstatě sdělení.

O tom, že příjmení Reynek je prestižní, svědčila velká návštěva na vernisáži, přestože by se mohlo očekávat, že lidé dají v horku, které panovalo, přednost pobytu na koupališti – výstava, dnes zahajovaná, trvá až do 19. srpna.
Oba bratry dovezla z Petrkova na vernisáž do Jihlavy režisérka Tereza Brázdová, která o nich před nedávnem natočila dokumentární film Kluci, který jsme po úvodních proslovech shlédli.

V úvodní řeči jsme se dozvěděli, že první fotoaparát dostal Daniel v roce 1940 od známého rodiny Reynkových, Dr. Filipa Herrmanna, který jako Žid musel do transportu. Začal fotit to, co bylo nejblíže – krajinu, ovce, kočky, oblaka a také motivy prosté a nenápadné – otec mu zprvu radil, jak se na ně dívat, aby vystihl jejich skrytý půvab. Během let vytvořil Daniel Reynek techniku, jejímž výsledkem jsou radostné obrázky, které visí na stěnách kolem nás.
O ryzím charakteru Danielově svědčí, že při setkání s dcerou Dr. Herrmanna, která holocaust přežila, usadila se v cizině a mnoho let po válce přijela navštívit krajinu svého dětství, jí předal fotoaparát, darovaný mu jejím otcem – jistě si dovedete představit, jak si jediné věci, která jí po otci zbyla, považovala.

Režisérka Tereza Brázdová vyprávěla o setkáváních s oběma bratry, o pohodě, kterou kolem sebe šíří, o tom, že překročit práh petrkovského domu, znamená sice vstoupit nepřipravení, ale vzápětí podlehnout kouzlu místa i osobností obou bratrů, naučit se říkat o nich „kluci“ a nechat se obtékat energií, která je všude kolem… Z jejích návštěv vznikl zmíněný film, který jsme bez dechu sledovali a ocenili pravdivost a citovost výpovědi, protože jsme Petrkov navštívili a s bratry několikrát pobyli.

Na výstavě jsou nejen díla Daniela Reynka, ale i panely, kde se dozvíme důležitá data z jeho života, Mirek se pokusil udělat obrázky.

A teď, jen pro představu, jaké fotografie byly na jihlavské výstavě, zařazuji to, co se podařilo zachytit Mirkovi v prostředí, kde se jen obtížně dalo fotit.

Setkání s bratry Reynkovými bylo jako vždycky osvěžující – člověku v jejich blízkosti připadá, že svět je jen dobrý – snad moje tvrzení vyčtete z posledních dvou obrázků…

Tenhle, se čtveráckým úsměvem Danielovým a plachým Jiřího, se myslím Mirkovi povedl:

 

V září 2011 byla otevřena Naučná stezka Bohuslava Reynka – ve článku najdete další informace o rodině Reynkových.

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist