PostHeaderIcon Nasavrky a okolí

Putování Keltskou stezkou v Železných horách, ale i návštěva památných stromů a míst v kraji mezi řekami Chrudimkou a Doubravkou
30. dubna 2016

Stát se dnešního dne, ve zcela vzkříšeném jaru, průzkumníky ve východní části Železných hor, nebylo nám ani Jitce a Honzovi vůbec proti mysli. Využili jsme krásného dne s neuvěřitelně modrou oblohou k seznámení s trasou Naučné Keltské stezky, neboť bychom ji chtěli na podzim nabídnout svým kolegům jako tip na vycházku. Dojet do Nasavrk s klapkami na očích a nevšímat si blízkých, turisticky přitažlivých cílů, bylo však nad naše síly. A tak jsme si dopřáli, když už to přívětivé jaro přineslo situaci, kdy Dřěvo sě listem odievá a slavíček v keřku spievá, 🙂 krátkou zajížďku do kraje několika slavných stromů-velikánů i bezpočtu těch bezejmenných, v tomto radostném tepajícím období ale bez rozdílu ozdobených drobným, něžně zeleným mladým listovím, které nechá poutníkovi dost prostoru obdivovat velebnost věkovitých mohutných kmenů a haluzí.
Ano, zatoužili jsme vidět jen lehce přioděnou Královskou lípu v Klokočově a lípu, která dala jméno zámečku v Lipce…

Protože však Jitčin rod má v tomto kraji kořeny, rádi jsme spolu s ní podnikli vzpomínkovou jízdu na několik míst – nejdříve jsme krátce nakoukli do Malče, ležící na jižní hranici chráněné krajinné oblasti Železné hory. Nedaleký výrazný kopec Hradiště mezi Malčí a Libicemi nad Doubravou byl patrně významným strážním místem na Liběcké stezce, doložené od 10. století, trvalé osídlení a rozvoj kraje ale nastal až po založení kláštera ve Vilémově (r. 1120).
Kraj mezi řekami Chrudimkou na severu a Doubravkou na jihu je přímo předurčen pro útočiště stromů s pamětí a lidí výjimečných a přemýšlivých.

Zámek v Malči byl postaven na konci 17. století na místě dřívější gotické tvrze a obklopen parkem, jehož ústředním bodem je rybník s ostrůvkem; pozdějším významným majitelem zámku byl politik a vlastenec František Ladislav Rieger, který sem často zval svého tchána Františka Palackého – zde vznikla podstatná část jeho Dějin národu českého v Čechách a na Moravě. Je samozřejmé, že za těmito dvěma nepřehlédnutelnými osobnostmi přijížděli významní lidé té doby – z těch jmenujme alespoň Antonína Dvořáka, který tu pobýval často a rád. Po opravě budovy v sedmdesátých letech vznikla expozice Dějiny české hudby umístěná v zachovaných interiérech pracoven Riegera a Palackého, roku 1994 byl však zámek vrácen v restituci a je nepřístupný.
Na návsi nelze bez povšimnutí přejít kolem soch sv. Jana Nepomuckého a Marie Panny:

sochy na návsi v Malči; www.svatosi.cz

zámek Maleč má slavnou historii

Klokočovská lípa s tisíciletou historií prý bývala orientačním bodem v časech, kdy hustými lesy a bažinatou krajinou s řídkým osídlením vedla stezka z Čech na Moravu. Podle pověsti si v jejím stínu odpočinul roku 1370 sám Karel IV. při cestě z Lichnice k léčivému prameni do Modletína – už tehdy byla vzrostlým stromem. Na jeho počest se nazývá Královská či Karlova lípa.

Královská lípa v Klokočově

Klokočovská lípa pamatuje Karla IV.

Mohutný kmen s obvodem asi 9 metrů byl na začátku minulého století sevřen železnými obručemi, aby se nerozlomil a od té doby je o chráněný strom pečováno. Plůtek kolem lípy chrání kořeny proti odírání.

lípa byla v roce 1923 sevřena železnými obručemi

V dutině hlavního kmene jsou vzdušné kořeny, vlastní vahou rozlomené větve chrání stříšky – strom péči oplácí a prospívá, dodnes k němu přicházejí poutníci – značkaři KČT tudy vedou pěší značené trasy. 🙂

lípa v Klokočově je pravidelně ošetřována

pamětní deska u stromu

Návrší nad nivou Chrudimky v katastru obce zdobí od konce 18. století barokní lovecký zámeček, nedávno zrekonstruovaný:

barokní lovecký zámeček v Klokočově

zámeček v Klokočově byl postaven na konci 18. století, nedávno byl zrekonstruován

Klokočovský zámeček teď slouží pro pořádání společenských akcí, právě dnes se měla v jarně oděném parku konat na mladém pažitu pod velebnými stromy svatba.

u zámečku je anglický park s mohutnými stromy

v podhůří Železných hor se daří věkovitým stromům

v parku se prý dnes bude konat svatba

Vrátili jsme se k autu, které čekalo na parkovišti poblíž Královské lípy a jeli směrem k Nasavrkům. Silnice vede náhorní plošinou a výhledy na hřeben Železných hor jsou za tak dobré viditelnosti, která nám byla dneska dopřána, opravdu záviděníhodné. U Rušinova jsme opět nechali Pežotka čekat a vydali se do osady Nohavice – čím výš jsme stoupali, tím širší obzor se nám otevíral – jedno ze stavení, k jejichž součtu není třeba ani prstů jedné ruky, bylo to památeční – Jitka se ujistila, že místo zrodu jejích předků je, kde bývalo, a tak jsme se měli k odchodu. 🙂

osada Nohavice patří k Rušinovu

Pravděpodobně jsme jeli stejnou cestou, kterou se se svým doprovodem ubíral Otec vlasti z Lichnice k pramenu léčivé vody v Modletíně. Podle pověsti se u studánky zjevila sv. Anna, lidé zjistili, že voda je léčivá, a tak se k prameni i sv. Anně utíkali o pomoc. Vznikly tu dokonce malé lázně, pacienti se koupali ve vanách s teplou až horkou vodou a výsledky byly podle dochovaných zápisů velmi dobré. (Lázně zanikly na konci 18. století, když se v okolí objevila  lepší místa k využití.)
Na úplném konci 17. století vystavěli věřící nad pramenem dřevěnou kapli, asi po dvaceti letech zděný kostel, který dneska, zpustlý, žadoní o opravy. Podle slov místní kronikářky prý při stavbě kostela přinášeli cihly vypálené v Přemilově dva velbloudi, které využil k přepravě nákladu přes kopec zakladatel kostela Leopold Schmiedel ze Schmiedenu, jemuž zvířata patřila. Každý velbloud snad nosil na hřbetě 100 cihel, což je asi 500 kg.

kostel sv. Anny v Modletíně

kostel sv. Anny potřebuje opravu

budovu vlastní spolek Benediktus, který se stará také o opravu kostela

V obci, která dnes čítá 20 stálých obyvatel, stávala tvrz a lovecký zámeček, nechyběla ani fara. Osadu Modletín koupil v roce 1862 výše zmíněný pražský právník, později baron F. L. Rieger, který tu často s rodinou, do níž patřil i tchán F. Palacký, pobýval. Riegerova sestra Terezie je pochovaná na modletínském hřbitově, kaštanová alej nás k němu zavedla – výhled odtud na hřeben Železných hor svou malebností až dojímá – Modletín je ve výšce skoro 600 m n.m. a masiv hor se zdá být mohutný.

Necelé dva kilometry směrem na východ je ves Lipka, jíž dala jméno lípa, zasazená pravděpodobně při stavbě tvrze ve 13. století.

lípa v Lipce

lípa je vysoká 32 metrů, stáří asi 700 let, tvrz postavena ve 13. století

Je to úctyhodný strom, který jistě požíval na panství vážnosti – stojí v polovině cesty mezi zámkem, na nějž byla tvrz přestavěna v 16. století, a hrobkou tehdejších majitelů panství Kustošů ze Zubří.

lípa stojí u zámečku Lipka, který vstává z popela

hrobka rodiny Kustošů ze Zubří, kteří přestavěli v 16. století tvrz na zámek

Od konce 18. století zámeček i rozlehlé hospodářské budovy chátraly, v letech socialistického hospodaření využívalo celý objekt JZD, takže nynější majitel koupil ruinu, z níž se přesto snaží vybudovat rodinné sídlo – přestavbu areálu má v plánu financovat z chovu plemenného dobytka původem z Francie; stádo se opravdu páslo v rozlehlé ohradě.

zámek má být po opravě rodinnou usedlostí

V přízemí budovy se zachovaly ceněné renesanční a barokní klenby, bohatě zdobený portál hlavního vchodu a zbytek původní tvrze.

jako zázrakem se zachoval krásný renesanční strop

Podívejte se na mapku kraje mezi dvěma řekami, kde jsme viděli několik zajímavých míst:

Maleč, Klokočovská lípa a zámeček, Nohavice, Modletín, lípa a zámeček v Lipce 30.4.2016

Místa označená na předchozí mapce jsme navštívili v letech 2007 a 2008 – ve článcích uvidíme jejich fotografie v jiné roční době a připomeneme si, kolik barev a možností má příroda.

Devět kilometrů z Lipky do Nasavrk nás stálo jen pár minutek, krátce po poledni jsme zašli do Íčka sídlícího v zámku a dozvěděli se všechno, co jsme potřebovali. Vybaveni mapkami a dobrými radami stáli jsme na začátku 9,5 km dlouhé trasy Naučné Keltské stezky Železnými horami. Při pohledu na mapu jsme ale věděli, že určitě neodoláme atraktivním nabídkám v okolí…
Začnu, jako obvykle, troškou historie:
Kvůli ochraně zemských stezek byla v místech dnešního města Nasavrk vybudovaná mezi 10. – 11. stoletím tvrz, která sloužila jako stražiště pro celníky dohlížející na bezpečnost. První písemná zmínka však pochází až z roku 1318 – tvrz i nedaleký hrad na ostrohu nad Chrudimkou patřily králi. Karel IV. je v roce 1355 daroval Janu Očkovi z Vlašimi, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi. Během času se majitelé střídali a osada rozrůstala, až kolem roku 1600 vznikl místo tvrze renesanční zámek, v současné době krásně opravený.

zámek v Nasavrkách

V zámku sídlí i správa CHKO Železné hory, v 1. patře je, nikoliv náhodou, expozice Po stopách Keltů – na nedaleké ostrožně nad řekou Chrudimkou bývalo ve 2. – 1. století před naším letopočtem keltské oppidum. Předměty nalezené při archeologickém výzkumu lze spatřit právě v nasavrckém zámku. Ani ti, kdo nezajdou na prohlídku vykopávek, nejsou však zkráceni na informacích – stezka dlouhá 9,5 km se 14 zastaveními a ještě dalšími 6 ve vnitřním okruhu na někdejší keltské akropoli nabízí spoustu skvěle sestaveného textu a ilustračních obrázků, takže by dychtivý zájemce o život Keltů více stál a četl nežli procházel nádhernou přírodu Železných hor. Mirek všechna zastavení ofotil, já jsem je doma pečlivě pročetla a o tom, co považuji za důležité, se postupně zmíním.

Keltská stezka značená šikmým zeleným pruhem na podstatné části trasy kopíruje modrou turistickou značku pro pěší a na několika místech se potkává s Vlastivědnou stezkou Krajem Chrudimky, která v délce 82 km prochází od pramene řeky celým regionem a spojuje zajímavá a krásná místa.

Východiště Keltské stezky je v Nasavrkách před zámkem, jen kousek od kostela sv. Jiljí z konce 13. století.

kostel sv. Jiljí v Nasavrkách

Vzápětí začne terén klesat a postupně se svažuje do údolí k řece Chrudimce a my kromě dalekých výhledů žasneme nad unikátní přírodní památkou, kterou máme pár kroků od sebe – první zastavení v Nasavrkách patří Kaštance, výjimečnému sadu jedlých kaštanů v městském parku.

přírodní památka Kaštanka v Nasavrkách

Od začátku 18. století patřily Nasavrky Auerspergům, v roce 1776 přivezl kníže Jan Adam Auersperg šest sazenic jedlých kaštanů z Itálie a nechal je zasadit ve svažitém terénu za zámkem. Postupně k nim přibyly další a vzácný sad se rozrůstal. Do dnešní doby se dochovalo 20 původních stromů, celkem jich je v současnosti v Nasavrkách 97 (jsou očíslovány). Největší z těch prvotně vysázených je velikán zvaný Knížák s obvodem kmene 534 cm.

Asi po dvou kilometrech jsme došli na rozcestí Peklo, kde informační tabulka na směrovníku svádivě sdělovala, že ke zřícenině hradu Strádov jsou po zelené značce přírodní rezervací Strádovské peklo pouhé 3 km… Všichni čtyři jsme byli okamžitě domluveni – takovou příležitost nemůžeme vynechat! 🙂 V místech, kde nad řekou Chrudimkou jsou skalnaté srázy, stávaly kdysi dva mlýny – Ráj a Peklo, do dnešní doby přetrval jen mlýn Peklo (to je vždycky odolnější 🙂 ).

mlýn Peklo u Chrudimky

Špacírovali jsme svěží jarní přírodou romantickým chodníkem nad řekou, mlčeli a užívali si.

romantická stezka pod skalními srázy nad Chrudimkou

most přes Chrudimku poblíž zříceniny Strádov

Výstup na ostroh nad řekou, kde stával hrad Strádov, správní středisko celého panství až do začátku 15. století, nebyl nic nesnadného a rozhodně stál za to – výhled do hlubiny na hladinu Chrudimky lesknoucí se ve slunci byl překrásný – zvolený termín návštěvy, kdy se stromy teprve šatí, jsme si pochvalovali, za plného léta už dolů nelze dohlédnout. Pověst praví, že zámecké sklepy v Nasavrkách jsou chodbou propojeny s hradem Strádov, jisté ale je, že po přeložení správy panství do Nasavrk skončila hvězdná éra Strádova a od té doby už slouží jen jako romantický cíl vycházek.

do začátku 15. století byl Strádov středem panství

na ostrohu nad řekou jsou zbytky kdysi mocného hradu

Využili jsme možnosti trochu se projít po protáhlé ostrožně v blízkosti hradu – místo je pro lesní hospodaření nedostupné, a tak se příroda chová po svém a člověk musí obdivovat její výtvory.

nádherná procházka po srázech nad řekou Chrudimkou

v hloubce pod skaliskem, na němž stával hrad, teče Chrudimka - foceno z útesu na protější straně

Stejnou cestou jsme se vrátili k rozcestníku v Pekle a pokračovali po trase Keltské stezky, která v těchto místech prochází snad nejkrásnější částí údolí, kde už ve 30. letech minulého století vznikla jedna z prvních trampských osad v ČR – první zbudovaná trampská bouda se prý jmenovala Šolišanda, osada dostala název Peklo. 🙂 Dnes tu zřídili přírodní rezervaci Krkanka a je tu jako v ráji nikoliv v pekle.

nejstarší chaty v osadě Peklo pocházejí ze 30. let minulého století

vzkříšení jara v údolí Chrudimky

nádherný úsek cesty v přírodní rezervaci Krkanka

Došli jsme k místu, odkud trasa značené stezky strmě stoupá z údolí řeky vzhůru k osadě Hradiště. Potok, který z výšky od Hradiště skáče přes kameny, aby ukončil svou pouť v Chrudimce, byl nejen krotký, byl skoro neviditelný. A to prý se na jaře chlubí vodopádem až tři metry vysokým…

A teď myslím přišel ten čas, kdy se konečně budeme věnovat životu a kultuře dávných obyvatel této krajiny – nejdříve mapa stezky:

trasa Keltské stezky v okolí Nasavrk

Právě jsme došli do osady Hradiště patřící k Českým Lhoticím a chystáme se do oppida.

trasa naučné Keltské stezky nedaleko Hradiště

Poblíž dnešní osady Hradiště, na vyvýšenině, kterou obtéká řeka, existovalo během 2. – 1. století př. n. l. na ploše asi 20 hektarů opevněné keltské hradiště, jediné dosud známé ve východních Čechách. Archeologické nálezy potvrdily, že se jednalo o významné místo, dokonce výrobní a náboženské centrum oblasti. Keltové tak byli prokazatelně prvními trvale usídlenými obyvateli Železných hor.

Jediným viditelným pozůstatkem tehdejšího keltského opevnění jsou dvojité, místy trojité valy a příkopy – byly však hodně porušeny při stavbě silnice z Hradiště do Křižanovic a výstavbou domů.

První výraznější doklady přítomnosti Keltů na Chrudimsku pocházejí z konce 4. a v průběhu 3. století př. n. l., ve 2. století přišli noví osadníci, založili oppidum u Českých Lhotic a další menší sídliště. Místo bylo příhodné – poblíž vedla dálková cesta mezi oppidem na Závisti a moravským Starým Hradiskem (západně od dnešního Prostějova), z něhož byla dosažitelná Jantarová stezka, v okolí dostatek nerostných surovin, které těžili a zpracovávali v pecích, rýžovali zlato, našly se doklady o existenci keramických a kovářských dílen, vyráběli zlaté šperky a stříbrné mince, sklo, opracovávali kámen.

jedna z infotabulí na Keltské stezce Železnými horami

Osady byly zakládány v blízkosti vodních toků, lidé se živili zemědělstvím – pěstovali pšenici a ječmen, méně proso, oves, žito, z luštěnin hrách, čočku, vikev; obilí mleli na kamenných rotačních mlýncích, tzv. žernovech. Pěstovali i len a konopí pro výrobu tkanin, pravděpodobně i některé ovocné stromy. Chovali domácí zvířata v sortimentu podobném dnešnímu, lovili divokou zvěř, ryby, sbírali lesní plody, houby, med lesních včel.

Keltové bydleli ve dvorcích, což byl shluk několika staveb, a v opevněných hradištích – oppidech, která se ale stavěla v méně přístupných místech a opevnění plnilo jednak funkci obrannou, ale i prestižní a symbolickou.
Tehdejší lidé žili v polozemnicích či v nadzemních kůlových stavbách, dokonce i v domech s kamennou podezdívkou. Součástí lidských sídlišť byly nadzemní sýpky, zásobní jámy či pece – chlebové i keramické. K běžné výbavě interiéru domu patřilo ohniště, tkalcovské stavy, žernovy, jednoduchý nábytek, nádobí, nářadí, náčiní. Nalezly se klíče a kování, tedy dveře některých domů byly asi opatřeny zámkem.

K cestování užívali koně, k převozu těžkých nákladů čtyřkolové vozy či dvoukolové káry. Prostřednictvím člunů dlabaných z jednoho kusu kmene využívali i vodní dopravu. Tato sdělení jsou doložena archeologickými nálezy. Měli spojení s celou Evropou, resp. tehdejším známým světem, sůl běžně nakupovali od dovozců z rakouské Solné komory.

tabule poskytují dostatek informací o životě v této oblasti před dvěma tisíci lety

Informace o duchovním světě Keltů pocházejí z antických písemných pramenů – náboženství bylo silně propracované, hlavní božstva byli bůh nebes, bůh války a bůh podsvětí a stromoví, bohyně matka a patronka koní, dále řada dalších bohů; uctívali i zvířata a stromy. Své bohy usmiřovali lidskými oběťmi, ale i mincemi, šperky či železnými nástroji, které vkládali do země, do bažin či vodních pramenů.
Na vrcholu hierarchie keltských kněží stáli druidové, kterým kromě náboženských obřadů a věšteb byla svěřena výchova mládeže a soudní pravomoc. Keltové znali písmo, ale ve větší míře ho nepoužívali, prý bylo druidy zapovězeno.

Z vnějšího okruhu stezky jsme zvědavě zabočili i do míst, kde bylo na vrcholové plošině široké ostrožny v meandru řeky Chrudimky ve 2. polovině 2. století př. n. l. vybudováno ve výšce 430 – 460 metrů oppidum. Archeologové tu prokázali osídlení už v mladší době kamenné, ale nejvýraznější pozůstatky ukazují právě na keltské osídlení – opevněné hradiště zabíralo plochu přes 20 hektarů, k němu přiléhalo neopevněné předhradí o velikosti asi 10 hektarů.

letecký pohled na oppidum České Lhotice - obrázek z infotabule

Nejdůležitější částí oppida bývala tzv. akropole, výrazné, zpravidla nejvyšší místo vnitřní plochy, kde bylo centrum mocenské, správní a duchovní. K akropoli přiléhalo volné prostranství sloužící jako shromaždiště či tržiště. Rozsáhlý terénní výzkum v památkové archeologické rezervaci, kterou bylo keltské oppidum České Lhotice v šedesátých letech minulého století prohlášeno, odhalil v 70. a 80. letech mimo jiné nálezy dlážděnou cestu a dvě plochy o průměru 8 a 5 metrů vyskládané z kamenů, které odborníci určili jako základy pohřebních mohyl.

podoba oppida přibližně v polovině 1. století př. n. l.

Museli jsme se plně soustředit na text tabulí, protože popravdě na rozsáhlém poli nebylo nic k vidění – představivost jsme tedy nekrotili.

v místech, kde v keltském oppidu kdysi stávaly pohanské mohyly, je pamětní deska Mistra Jana Husa :-)

Během 1. století př. n. l. intenzita osídlení postupně slábla a zbytky keltského obyvatelstva byly v době kolem změny letopočtu asimilovány nově příchozími Germány, kteří se usazovali hlavně na Hradecku, Chrudimsku a Jičínsku. Pravěký vývoj byl završen epochou doby stěhování národů v 5. – 6. století n. l. – tehdy postupně osidlovaly naše území slovanské kmeny.

Rekapitulace dnešní trasy:

okruh z Nasavrk přes Peklo ke zřícenině Strádov, pak Keltskou NS do oppida, dále Hradiště, rozhledna Boika a zpět do Nasavrk 30.4.2016

Lavičky na okraji bývalého oppida nabízely spočinutí a utřídění informací i dojmů.

výhled z bývalého oppida na hladinu Křižanovické nádrže na Chrudimce

Chrudimka, k jejímuž Filipovskému pramenu ve Žďárských vrších častokrát putujeme, teče přes Hlinsko a Trhovou Kamenici k Hornímu Bradlu, za ním ji zachycuje vodní nádrž Seč, ze které se ohýbá na východ (proto dřívější název Ohebka) a zanedlouho je znovu zadržena přehradou Křižanovice, kterou právě máme na dohled. Z ní obtéká ostroh, na kterém kdysi stávalo keltské oppidum a hlubokým údolím se skalními výchozy a suťovisky ve strmých stráních pokrytých vegetací (Peklem) teče řečištěm plným balvanů (proto též někdejší název Kamenice) směrem ke Strádovu, za nímž nedaleko je vyrovnávací nádrž Práčov, pak už Slatiňany, Chrudim a Pardubice, kde se po 106 kilometrech vodní pouti vlévá do Labe.

údolím protéká řeka, proto bylo hradiště vybudováno právě zde na výšině

Dávné historie bylo už dost, vydali jsme se na zbytek Keltské stezky, která nás vedla osadou Hradiště k Českým Lhoticím.

současný život v bývalém předhradí oppida - osada Hradiště

Ze zalesněného údolí jsme stoupali na otevřenou náhorní plošinu, odkud byl výhled do rovin u Pardubic, ale i na místa, kde bývalo keltské sídliště. Pro ještě lepší zážitek při obzírání krajiny byla v roce 2006 vybudována dřevěná, 14,5 metru vysoká rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 11 metrů, kam se návštěvníci dostanou po 32 schodech – rozhled je fantastický!

rozhledna Boika u Českých Lhotic

výhled do míst, kde stávalo keltské hradiště

Kdybyste snad po nasavrckém výletu do keltských dob měli chuť navštívit další místa, kde se keltské osídlení prokázalo, lze zajít na oppidum v Závisti, do IC Keltské kultury na zámku v Nižboru, kde jsou nálezy z blízkých Stradonic, do muzea Keltů v Dobšicích nad Cidlinou, a ovšem do Moravského muzea v Brně a Národního muzea v Praze. Kdo má hluboký zájem a dost času, jistě ho potěší prohlídka Hadriánova valu v severní Anglii, vybudovaného Římany na začátku 2. století n. l. proti keltským nájezdníkům z kmene skotských Piktů ze severu. 🙂

Asi tři kilometry cesty nás dělily od Nasavrk, ke kterým jsme po příchodu měli mnohem bližší vztah než kdy předtím. Zbývala plánovaná kratičká prohlídka Geologického zastavení u Horního rybníka, jedné z několika podobných expozic vybudovaných pod společným názvem Geopark Železné hory. V Nasavrkách vzniklo informační stanoviště představující hlubinné vyvřeliny – centrální část Železných hor tvoří žuly, odborníci mluví o „žulovém srdci“.
Kolem dřevěné stavby, v níž je umístěno pět tabulí s informacemi o hlubinných vyvřelinách, je rozmístěno asi dvacet ukázek – kameny jsou označené tabulkou a „rodným listem“ s komentářem o původu a složení horniny.

geologická expozice hlubinných vyvřelin u Horního rybníka v Nasavrkách

Při zpáteční cestě jsme se shodli, že můžeme našim přátelům vřele doporučit návštěvu, případně je při výletě, který máme naplánovaný na listopad, provázet.

Už jen jako exotický bonbónek bylo okouknutí Čertova stolku v Chotěboři – betonové, tři metry vysoké sochy Michala Olšiaka, instalované v prosinci 2013 v parčíku u hlavní silnice na Ždírec nad Doubravou.

Čertův stolek v Chotěboři

Vím dobře, že Čertův stolek nemá nic společného s keltskou tematikou, ale přece jen patří k Železným horám – stejnojmenná skála, z níž pokoušel čert poustevníka, se tyčí nad nedalekým údolím Doubravky, která tvoří jižní hranici CHKO Železné hory… 🙂

slunce už zapadalo, tak jsme s Čertem u šachového stolku neposeděli...

4 komentáře - “Nasavrky a okolí”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist