32. ročník
Sobota 15. dubna 2023
Dva dny hodně pršelo a na sobotu byla podobná předpověď. Přesto byl ráno vlak plný jihlavských turistů, k nim přibyli havlíčkobrodští a do Třebíče přijelo přes dvě stovky lidí. Karlovo náměstí je spolklo jako malinu, celkem prý nás bylo 350, řekl předseda odboru KČT Třebíč Láďa Tomáš. Před zahájením, které bylo v 9 hodin, jsme si povídali se známými – to bývají moc hezká setkání.
Klub československých turistů v Třebíči vznikl v prosinci 1923 a přihlásilo se do něj 222 členů. Nejdříve začali turisté budovat síť značených stezek, postupně jich vzniklo více než 300 km. Značení se věnoval především učitel Rudolf Dvořák, který byl také autorem prvního Průvodce Pojihlavím a Pooslavím.
Láďa Tomáš mluvil věcně, povídal o trase, vysvětloval jednotlivé úseky a zval do hospody v Kracovicích, kde dostaneme pamětní listy a bude možnost koupit si občerstvení.
Zástupci města jsou si vědomi, jakou práci pro veřejnost vykonává KČT, proto při příležitosti 100. výročí založení odboru popřáli členům další úspěchy v činnosti, ocenili Láďovu práci a předali mu dárek pro třebíčské turisty.
Počasí bylo (stejně jako v roce 2017, kdy se tu konalo ZJTS také) nevlídné, větrné, ale zatím nepršelo, všude však byly louže, kterých jsme si dosyta užili v terénu.
Pořadatelé zařídili, že jsme si mohli za 100 Kč koupit v ÍČKU kartičku na návštěvu osmi zdejších kulturních zajímavostí, která platila až do konce června. My jsme nabídky nevyužili – Míla, Franta, Václav a já jsme zašli do bistra na kávu a chlebíček a pak se vydali na trasu. Foukal studený vítr, viditelnost pražádná.
Začátek všech tras pořadatelé vedli Libušiným údolím ke Kostelíčku a Vodojemu na Strážné hoře, cestou jsme se potkávali se známými a zastavovali se na kus řeči. O tom to je!
Více o této zajímavé oblasti je zaznamenáno ve článku Třebíč a okolí.
Rozhodli jsme se, že na rozhlednu Pekelný kopec kvůli bahnu nepůjdeme a udělali jsme moc dobře – kdo tam šel, vrátil se zalískaný až do pasu.
Vydali jsme rovnou do Kracovic. Asi čtvrt hodiny před tím, než jsme dorazili na místo, začalo ukrutně pršet – kde už byly louže, vzápětí vzniklo jezero. V kracovické hospodě nacpáno. Vykonali jsme potřebné úkony cílové, koupili si gulášovou polévku a uchýlili se s ní do průjezdu, protože stále pršelo. No, všechno jsme přežili a navíc v dobré společnosti. 🙂
Na vlakovou zastávku v Borovině to bylo 2,5 km, šli jsme už bez deště, odtud dojeli do Třebíče a přestoupili na rychlík k Jihlavě.
Námi zvolená trasa měřila asi 12 km, což v tom „rozploutí“, jak říkávala babička, bylo až dost.
Související články:
Třebíč – židovské město a synagoga