Třebíč

Židovské město a synagoga

27. 2. 2010

Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je zapsáno dvanáct památek z České republiky, z toho jsou tři na Vysočině: v roce 1992 získala tuto čest Telč, v roce 1994 poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou a roku 2003 k nim přibyla Třebíč, v níž je vzácné spojení křesťanské památky, baziliky sv. Prokopa (kolem roku 1260), a židovského města a hřbitova.

Třebíč je druhé největší město na Vysočině, má asi 39 tisíc obyvatel; její původ souvisí se založením benediktinského kláštera v roce 1101. Už od 12. století začalo současně růst i židovské město, které vznikalo na levém břehu řeky Jihlavy, sevřeném svahy kopce Hrádku a navíc často ohrožovaném povodněmi; křesťané se usazovali na břehu pravém. Danými podmínkami vzniklo židovské ghetto s křivolakými uličkami, tajemnými průchody pod domy, zdobenými kamennými portály dveří, balkóny, spojovacími schodišti a zákoutími. Zůstaly zachovány i tzv. prampouchy, což jsou klenuté rozpínací oblouky v uzounkých uličkách mezi domy.

Na začátku války zde žilo asi tři sta Židů, v květnu 1942 byli dvěma transporty odvezeni do Terezína – holocaust přežilo devatenáct z nich, židovská obec třebíčská zanikla. Čtvrť v Zámostí chátrala a v osmdesátých letech minulého století bylo rozhodnuto o asanaci, tedy kompletním zboření. Naštestí se jednání táhla, pár osvícených protestovalo, pak přišla léta devadesátá a s nimi přehodnocení situace. Židovské město se začalo opravovat a velké úsilí mnoha lidí bylo korunováno v roce 2003 zápisem na prestižní seznam UNESCO. V dnešní době zde můžeme vidět ucelený soubor 123 domů v různých stavebních slozích, dvě synagogy a hřbitov ze 17. století se třemi tisíci náhrobky, který byl založen na místě původního, zničeného za třicetileté války.

My jsme měli namířeno na prohlídku Zadní synagogy z roku 1669, zvané "nová". Objekt prošel kompletní rekonstrukcí a v roce 1997 byla synagoga zpřístupněna. Protože ji nevyužívá náboženská obec, slouží ke konání kulturních akcí, především koncertů. Dobře vybavené informační středisko je v těsné blízkosti.

Zadní synagoga

Východní stěna směřuje k Izraeli, byla zde umístěna schránka s Tórou.

východní stěna synagogy

Malby na stěnách jsou ze začátku 18. století, je zázrak, že se je podařilo obnovit, protože už v roce 1926 přestala synagoga sloužit náboženským účelům, po roce 1950 zde dokonce byl sklad brambor.

západní stěna synagogy

Na stěnách jsou hebrejské liturgické texty a celek působí velmi harmonicky.

zenská galerie

Na galerii je model ghetta v dobách největšího rozkvětu a návštěvník si může poslechnout podrobnou historii zajímavých míst. Je zde i výstava předmětů, užívaných kdysi v civilním i náboženském životě.

rituální umyvadlo

V zadní části synagogy jsou jména třebíčských židovských občanů, kteří nepřežili válku.

vzpomínka na třebíčské Zidy

Ve slunném odpoledni jsme se procházeli židovským městem a udělali jsme obrázky, které nabízíme.

dům ze 17. století

jeden z průchodů pod domy

průchod a vchod do domu

Dům s kamenným opěrným pilířem je jeden z nejstarších zdejších domů, pochází ze 16. století, bydlíval zde rychtář.

renesanční dům ze 16. století

Na následujícím obrázku je "stará" Přední synagoga z poloviny 17. století, prý ale stojí v místě, kde už v 10. století synagoga bývala… V roce 1954 byla přestavěna na sbor Církve československé a ta ji doposud využívá, v devadesátých letech prošla stavba opravami. Přilehlé náměstíčko se po právu jmenuje Tiché…

Přední synagoga

Dneska je naším cílem jen židovská čtvrť, na křesťanskou baziliku sv. Prokopa se díváme z hloubi ghetta stejně jako se po celá staletí dívali Židé…

křes»anská bazilika sv. Prokopa v pozadí

Uličky židovského města ústí na nábřeží, dnes nazývané Havlíčkovo, a můstek spojuje tuto čtvrť s centrem Třebíče:

můstek z Havlíčkova nábřezí spojuje Zidovské město s centrem Třebíče

Na závěr jsem si nechala fotku, která je na jednom z nástěnných panelů na galerii v Zadní synagoze – spolu s rabínem je na ní pan Bohumír Pavlík, školní inspektor ve výslužbě, nežidovský správce židovského hřbitova, člověk, kterému vděčíme za záchranu této památky.

správce zidovského hřbitova Bohumír Pavlík

Pan Pavlík se narodil a žil v domku kousek od hřbitova a když bylo na konci sedmdesátých let rozhodnuto o jeho zrušení, byl už v důchodu. Nechtěl se smířit se špatným koncem druhého největšího židovského hřbitova u nás, kde je podle odhadu pochováno přes jedenáct tisíc lidí a začal vlastníma rukama pracovat na záchraně zdevastovaného území na příkrém svahu nad Týnským potokem – čistil, sekal, odvážel nepořádek, vykopával ze země zavalené náhrobky a nic nedbal na to, že mu v době započetí prací bylo 73 let – začal se učit i hebrejsky, aby rozuměl nápisům na náhrobcích – to vše v době, která rozhodně nepřála podobným aktivitám.

Tlak ze strany dalších lidí proti zrušení hřbitova, brigádnická výpomoc studentů ze všech končin republiky a zpopularizování celé záležitosti nakonec způsobily zrušení dřívějšího rozhodnutí. Pan Pavlík pracoval jako správce hřbitova celých 17 let, provázel návštěvníky a mnoha z nich, kteří přijeli ze zahraničí, pomohl nalézt hroby jejich předků. Zemřel více jak devadesátiletý v roce 2002,
nedočkal se slavnostního zápisu třebíčského židovského hřbitova na seznam světových kulturních památek.

Příběh správce hřbitova jistě nevyvolá emoční bouři, ale neokoralým může být svědectvím o lidskosti a slušnosti.

2 odpovědi na “Třebíč”

  1. Interiér synagogy je velmi krásný, nemohu říci nejkrásnější, protože se mi líbilo ve všech synagogách co jsem spatřila a každá byla úplně odlišná od ostatních… naposledy Jičín – nově otevřeno.

  2. Obdivuhodný člověk, ten příběh evokuje vzpomínku na knihu o muži, který sázel stromy (viděla jsem dříve podivuhodný kreslený film než četla knihu …), slyšet a číst o takových lidech ve mne vyvolává pocit hluboké pokory.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*