17. ročník akce
Sobota 24. ledna 2026
Zimní setkání turistů na Čeřínku probíhalo podle léty osvědčené šablony, přesto každý, kdo o to stojí, vždycky zažije něco nového. Pořadatelé pozvali turisty z jihlavských odborů a vysočinských oblastí KČT k účasti a byli překvapeni jejich vstřícností. Celkem dorazilo během několika hodin na plošinu před turistickými chatami 121 lidí, což v dost nevlídném počasí a hlavně při zledovatělém terénu předčilo naše očekávání.
Výstup na Čeřínek využívají vysočinští turisté kromě vycházky přírodou k osobnímu setkávání s přáteli z jiných odborů, ale letos měli zájem také o nově opravenou restauraci v chatě Klubu českých turistů Čeřínek, kterou provozuje od loňského léta nový nájemce.
Zasazení lípy na Čeřínku a křest Sborníku ke 100. výročí vzniku KČT Čeřínek
Před 100 lety byl založen Klub českých turistů Čeřínek Jihlava
V 11 hodin zazněla na plošině před chatami fanfára, kterou přivítal shromážděné účastníky člen KČT Čeřínek, trumpetista Karel Melichar.
Poté jsem jménem pořadatelů přivítala turisty a krátce zmínila důvody, proč se akce koná právě v lednu.
Karlovi patřila další chvíle, v níž zaznělo několik písní k tanci a dobré náladě při zpěvu publika.
Zařazuji přibližný text mého sdělení:
Vážení přátelé, milé turistky, milí turisté!
Jménem odboru KČT Čeřínek Vás vítám na akci Slavnostní oheň na Čeřínku, která se letos koná po 17. Když jsme ji zakládali, chtěli jsme upozornit na události, které proběhly na Čeřínku a oslavit schopnosti našich předchůdců.
Jistě víte, že Turistický klub Čeřínek byl založen v roce 1920, tedy loni jsme si připomínali 105. výročí vzniku našeho odboru. V roce 1923 byla péčí předsedy klubu pana lékárníka Františka Srdínka postavena první chata, která pozvedla prestiž turistů a stala se velmi populární. Sloužila dobře 10 let, ale 16. ledna 1934 vyhořela do základů. Turisté začali okamžitě se stavbou nové, zděné chaty a v září téhož roku už byla předána veřejnosti. Za to úžasné nasazení musíme být vděčni tehdejšímu předsedovi klubu Oskaru Herzovi, který stále zůstává trochu ve stínu prvního předsedy Srdínka, který zemřel v říjnu 1933, tedy zkázy chaty se nedožil.
Chata, kterou vidíte, vznikla v roce 1988, je v pořadí třetí stavbou na tomto místě.
A je tu i úplně první zde vystavěná, tzv. malá lyžařská chata z roku 1913 – už v prvním desetiletí minulého století se na Čeřínku scházeli kvůli zdejším skvělým podmínkám pro lyžování milovníci tohoto sportu, který v té době zažíval rozvoj. Konala se tu výuka lyžování i lyžařské závody, jichž ze účastnili borci z celé Vysočiny.
Jedním z instruktorů lyžování byl i nadporučík norské královské armády Nikolai Ramm Oestgaard, který závodil za české země, později se stal pobočníkem norského prince Olava, výborného lyžaře, a jeho kariéra dosáhla vrcholu v roce 1934 (tedy ve stejném roce, kdy vyhořela a znovu byla vystavěna turistická chata), kdy se stal předsedou Mezinárodní lyžařské federace (FIS), kterou zastával až do roku 1951, zemřel v roce 1958.
Vidíte, že Čeřínek nebyl nějaké zapadlé místo na Vysočině, ale zavedená a známá lyžařská lokalita. Není tedy divu, že po První světové válce vznikl zde, v této „kolébce jihlavské turistiky“ Turistický klub Čeřínek.
Od léta loňského roku je v chatě nový nájemce pan Jurač, který usiluje o to, vrátit významnému turistickému místu dobrou pověst, během posledních let značně pošramocenou.
Akce Slavnostní oheň na Čeřínku má od roku 2021 podtitul memoriál Mirka Svatoše – toho si velice vážím a sděluji, že Mirek je dnes symbolicky mezi námi – dřevo, které hoří na ohni, pochází ze starých stromů v naší zahradě a štípal ho Mirek. V našem dřevníku je ho ještě hodně, tak věřím, že se na tomto místě budeme i v budoucnu setkávat.
Velice si vážím toho, že jste přišli a jménem Mirkovým i svým vám srdečně za to děkuji.
Také upřímně děkuji Karlovi, že svým hudebním vystoupením přispěl k slavnostní atmosféře shromáždění.
Přeji Vám krásný den a hodně zdraví v celém roce 2026.
Děkuji, že jste mě vyslechli.
Autorka pamětního listu, Věra Veselá, je rozdala turistům jako připomínku dnešního dne.
Postupně lidé přecházeli od ohně do restaurace, kde byli dobře obslouženi a odtud už se vydávali na cesty vedoucí k dopravě do bydliště či na pěšácké stezky. Myslím, že spokojenost byla na všech zúčastněných stranách.
S přáteli jsme si připili na zdárné ukončení akce a zašli ke sjezdovce, která zdaleka nebyla opuštěná, i když tu panovaly dost drsné povětrnostní podmínky.
S Libuškou jsme odjeli autem na okraj Jihlavy, odtud jsem k cestě do Bedřichova použila trolejbus. Doma mě zaplavila vlna vděku za dobrý a důstojný den.