PostHeaderIcon Hluboké Mašůvky, Přímětice

Procházka mariánským poutním areálem a prohlídka míst, kde žil a vynalézal Prokop Diviš
Pátek 13. listopadu 2015

Věděli jsme, že program, který jsme si stanovili na dnešní den, nebude turisticky příliš náročný, vydali jsme se „objevovat“. Na Vysočině bylo chladno, čerstvo a jasno, před Moravskými Budějovicemi jsme potkali mlhu, která, čím více jsme se blížili ke Znojmu, houstla a padala, skoro stejně jako naše nálada. Odbočka za Grešlovým Mýtem nás dovedla k Hlubokým Mašůvkám – a jak jejich název napovídá – v hlubokém údolí potoka Svatoňovec panoval klid, vymodlený staletými prosbami – prostě jiný svět…

poutní kostel Navštívení Panny Marie v Hlubokých Mašůvkách; www.svatosi.cz

Několik hodin strávených v liduprázdném poutním místě nám přineslo osvěžení a zcela nové informace, které si říkaly o hlubší poznání – atmosféra údolí a zalesněných strání nad ním je magická, i když návštěvník není předem informován o historii a původu tohoto prostoru, vyhledávaného lidmi po staletí. Když se postupně dozvídá, žasne, a dojde mu, že tady se jedná o něco vyššího nežli běžně slyší kolem sebe…

V období baroka byl na Moravě značně rozšířen mariánský kult, proto v místech, kde se nacházel pramen, většinou stála kaplička zasvěcená Panně Marii. Nejinak tomu bylo tam, kde dnes leží obec Hluboké Mašůvky – dřevěná svatyňka na vršku nad studánkou a název potoka Svatoňovec, tekoucího kousek od pramene, který se dnes nazývá Svatá studna, napovídá, že lidem byly známy léčivé účinky vody. Už před třicetiletou válkou je písemně doloženo první uzdravení, po ní se změnou poměrů přicházejí změny i do tohoto údolí – v roce 1680 se stal majitelem jevišovického panství Jan Ludvík Raduit de Souches, vítězný obránce Brna před Švédy v roce 1645, a provedl stavební akce, které mají přesah do současnosti. Tento francouzský šlechtic ve službách Habsburků dokázal jako velitel v době obléhání Brna Švédy po bitvě u Jankova město ubránit před obávaným generálem Torstenssonem a jeho 28 tisíci muži s posádkou čítající 1475 obránců, z nichž pouze 426 byli vojáci. Legenda o konci obléhání není pravdivá, obránci byli opravdu stateční – velitel města Jan Ludvík Raduit de Souches si tím vydobyl skvělou pověst a zajistil další vojenskou kariéru (dosáhl hodnosti polního maršála) – císař věděl, že kdyby padlo Brno, padne celá Morava.

Když se tedy za věrné služby císaři stal de Souches majitelem zámku a panství Jevišovice, k nimž náležela i ves Hluboké Mašůvky, o níž nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1220, přestavěl dřevěnou kapličku na návrší nad tehdy již proslulou Svatou studní na kamenný kostel a u pramene, jehož vodu nechal soudně prozkoumat, zbudoval malé lázně a velkou lázeňskou budovu. Ze Svaté studny se přinášela voda a v ohřáté se v dřevěných vanách lázeňští hosté koupali. Lázně byly dosti známé a setrvaly v provozu až do roku 1866 – pramen zůstal po všechny časy k dispozici veřejnosti a o zázračná uzdravení nebyla nouze.
A navíc – Raduit de Souches daroval kostelu vzácnou sošku Panny Marie de Foy s podivuhodnou historií:
V roce 1609 při kácení dubů na stavbu lodí byl rozříznut kmen, ve kterém byla dutina chráněná železnými tyčkami a v ní asi 20 centimetrů vysoká soška z bílé pálené hlíny – korunky na hlavě Panny Marie a Ježíška, kterého drží na rukou, byly zdobené perlami – přiložený pramen vlasů značil zaslíbení Panně Marii. Nález musel být starý, když dokázal zcela zarůst do kmene stromu… Sošku vložili do jiného stromu a její věhlas se šířil, zázraky se děly…
Ze dřeva toho dubu udělali sošky, které byly postupně rozvezeny do všech koutů Evropy. Jednu z nich dostal Raduit de Souches od představené belgického kláštera Foy nedaleko města Dinant (Foy = víra) za to, že jeho vojsko klášter ušetřilo a nevypálilo. Abatyše mu řekla, že soška ho ochrání v bitvách, bude-li ji mít stále při sobě – a skutečně, ze všech vyšel nezraněn…

Teď tedy stojíme pod mohutnými starými lipami na poutním prostranství před kostelem, na jehož průčelí je mozaika Panny Marie de Foy, nad vchodem erb rodu de Souches, vlevo od kostela na nízkém domku pamětní deska Františku Bauerovi, příteli Otokara Březiny, řediteli místní školy a dlouholetému varhaníkovi kostela v Hlubokých Mašůvkách,

pamětní deska Františku Bauerovi

také na kostelní zdi jsou pamětní desky, které stojí za shlédnutí:

z pamětní desky poznáme novodobou historii kostela

Když si povšimnete uvedených dat, možná vás překvapí, že v letech, kdy byla víra silně potlačovaná, se v Mašůvkách od základů opravoval a rozšiřoval poutní kostel – povídá se, že toho dosáhl P. Josef Parma, protože se v mládí znal s Gottwaldem – každopádně stavba mašůvského kostela byla tehdy na dlouhou dobu poslední povolená…

Sestoupili jsme do údolí, kde nás stezka lemovaná šedesáti obrazy mariánských poutních míst v Čechách, na Moravě, Slovensku a Rakousku vedla ke Křížové cestě na Kalvárii.

mariánská cesta v údolí Svatoňovec

Našli jsme i mariánský obraz z Pulkau, obce v Rakousku, kterou jsme loni po prohlídce ametystového dolu v Maissau navštívili.

jeden ze šedesáti obrazů poutních míst z ČR, Slovenska a Rakouska

Teď je namístě uvést, že v Mašůvkách nejsem poprvé – několikadenní putování Mlynářskou cyklostezkou nás v září 2010 zavedlo i sem a já jsem byla zdejším poutním areálem nadšená, pořídila jsem fotky, ale ani ony, ani článek se na blog pro nedostatek času nedostaly – o svou příležitost se přihlásily teď, když počasí nebylo zcela vlídné k fotografům. 🙂 Proto na některých obrázcích je bujná vegetace, jinde holé stromy.

Postupně jsme procházeli tichým lesem, minuli Ježíše v zahradě Getsemanské

Ježíš v zahradě Getsemanské

a blížili se ke Křížové cestě se čtrnácti zděnými kapličkami a třemi kříži na vrcholu kopce Kalvárie. Dříve to býval holý kopec, na začátku 20. století Kalvárii zalesnili a místo dřevěných kapliček postavili zděné.

čtrnáct kapliček Křížové cesty na vrchol kopce

tři kříže na Kalvárii

Pod Kalvárií je Boží hrob – přistihujeme se, že výjimečné prostředí nás nutí mluvit tiše…

Boží hrob na Kalvárii

obraz Bedřišky Znojemské na Božím hrobě

Boží hrob v roce 2010

Na svahu Kalvárie na mírné vyvýšenině je socha Plačící Panny Marie z La Saletty,

Panna Maria La Salettská

u níž začíná Sedmibolestná cesta Panny Marie s obrazy Bedřišky Znojemské v sedmi kamenných kapličkách – stoupáme po úbočí kopce na protilehlé straně úzkého údolí a necháváme na sebe působit zadumanou podzimní přírodu i všechny náznakové artefakty shromážděné v tomto unikátním prostoru.

informace o kapličkách s obrazy Bedřišky Znojemské

první ze sedmi kapliček Bolestné Panny Marie

kaplička na konci cesty

Před námi se otevřelo prostranství s Památníkem osvobození, pietní místo věnované legionářům.

Památník osvobození

pamětní deska legionářům

paměť lidí

Vraceli jsme se kolem Bolestné Panny Marie z La Saletty

Panna Maria La Salettská - Bolestná

do romantického údolí potoka Svatoňovce, abychom prošli všechna poutní zastavení. V roce 1946 vznikla Lurdská jeskyně se sochou Panny Marie a sv. Bernadetty.

Lurdská jeskyně v listopadu 2015

Lurdská jeskyně v září 2010

Inu, musím přiznat, že k této symbolické jeskyni je potřeba mít důvěru, nikoliv porovnávat nakolik je s tou opravdovou v Lurdech identická – věřím, že i v Hlubokých Mašůvkách může Panna Maria hlas prosebníka zaslechnout a vyslyšet…

údolí Svatoňovec

Okruhem jsme nakonec došli k tomu nejzásadnějšímu místu – ke Svaté studni. Aby byl pramen chráněn před nápory návštěvníků (až 100 procesí ročně prý sem chodívalo), byla nad ním vystavěna kulatá kaple a voda se ze studny hloubky asi čtyřmetrové, v níž vodní sloupec dosahuje zpravidla jednoho metru, čerpá pumpou. Vedle vznikla malá kolonáda vyzdobená čtyřmi lunetami, jejichž téma je voda – na reliéfech je Mojžíš vyvádějící holí vodu ze skály na poušti, Kristův křest v Jordánu, Ježíš se Samaritánkou u studnice Jákobovy a Jelen prahnoucí po prameni – voda je v křesťanském světě symbolem života, křtu, očištění a uzdravení.

Svatá studna a kolonáda

Na připojeném panelu se dozvíme, kdo a kdy se zde vyléčil, ale také, že meditovat v tomto výjimečném prostoru přináší úlevu a posilu…

Hluboké Mašůvky - poutní areál v údolí Svatoňovec

Vystoupali jsme po schodech kolem bývalého lázeňského domu, který vystavěl Raduit de Souches, na prostranství před kostelem, a zjistili, že i Lázeňský hostinec, jím na konci 17. století zbudovaný, dosud stojí (jak je to ale s provozem, nevím).

bývalý Lázeňský hostinec, v popředí sochy českých světců

Na kamenné terase, která přechází v poutní prostranství, je galerie českých světců – sedm soch je dílem znojemského Jana Tomáše Fischera (1912–1957), sochaře a medailéra, žáka Otakara Španiela. Na protilehlé straně je Památník padlých, u něhož se slouží mše svatá při hlavní pouti.

Památník padlých v obou válkách

Po roce 1990 se areál dále zveleboval, na farní zahradě byly vystavěny chatky a sociální zařízení pro účastníky poutí – konají se pravidelně každou první sobotu v měsíci a zúčastňují se jich i poutníci z nedalekého Rakouska, o prázdninách je pořádán mezinárodní letní pobytový dětský tábor – Hluboké Mašůvky mají lidem co nabídnout.

v chatkách na zahradě jsou ubytovaní účastníci pravidelných měsíčních poutí

A zřejmě tomu tak bylo nejen v dobách historických, ale tisíce let před křesťanským letopočtem – tvrzení, že lidé tu žili od pradávna, jistě i kvůli dobrým pramenům vody, je podpořeno neolitickými nálezy, z nichž ten nejslavnější se nazývá Mašůvská venuše – po Věstonické je to nepopulárnější nález toho druhu u nás. 32 centimetrů vysoká soška ženy, která má ruce zvednuté před sebou jakoby k modlitbě, je stará šest tisíc let. V Hlubokých Mašůvkách ji našel při vykopávkách v roce 1934 František Vildomec, řídící učitel z nedalekého Boskovštejna, archeolog, který prozkoumával osm významných pravěkých lokalit v blízkém okolí. Archeologická bádání na Znojemsku prováděl se svým přítelem Jaroslavem Palliardim (*1878 Telč –†1922 Moravské Budějovice) – tomu před dvěma měsíci pořídili v Moravských Budějovicích pamětní desku – dneska ráno jsme ji cestou do Mašůvek vyfotili. (Více o něm ve článku K pramenům Jevišovky 2013)

pamětní deska na domě v Moravských Budějovicích

František Vildomec (1878–1975) nashromáždil za svůj život bohatou a vzácnou archeologickou sbírku, která je, včetně Mašůvské venuše, k vidění na zámku v Jevišovicích. Tam jsme bohužel nebyli, přesto ale můžeme nabídnout její obrázek – uviděli jsme ho dva dny po návštěvě Mašůvek v Domě umění ve Znojmě – výše zmíněný sochař a medailér Jan Tomáš Fischer vytvořil k 75. narozeninám Františka Vildomce medaili, na níž je Mašůvská venuše a stylizované lidské postavy, jaké objevil František Vildomec vypíchané jako ozdobu na tzv. střelické váze.

Mašůvská venuše

Plni dojmů a svěží nálady jsme opouštěli Hluboké Mašůvky s přesvědčením, že zase někdy příště…

osvěženi opouštíme Hluboké Mašůvky - terasa před Lázeňským hostincem

Další plánovaná zastávka cestou do Znojma, kam jedeme Za posledním puchýřem, jsou Přímětice, vlastně předměstí Znojma. Cestou počítáme, jestli kapliček na poutní cestě nazvané Sedm radostí Panny Marie je opravdu sedm – nechal je k poctě Matky Boží a jako poděkování za uzdravení zhotovit na místech, kde musel, ještě těžce pohyblivý chromý člověk ze Znojma odpočívat na své cestě ke Svaté studni do Mašůvek. Ano, je jich správný počet, ale volají po údržbě – blízkost rušné silnice jim asi nesvědčí…

Sotva jsme se dopočítali, byli jsme v Příměticích, kde poblíž rušné křižovatky nelze přehlédnout Památník věnovaný osvobozené půdě, vybudovaný v roce 1928 (podobný lze najít i v blízkém Boskovštejně):

památník Osvobozené půdě v Příměticích

Náš zájem však zcela patřil kostelu sv. Markéty, právě tomu, v němž byl téměř celý život farářem Prokop Diviš (1698–1765), proslulý vynálezce.

kostel sv. Markéty v Příměticích, památník Prokopa Diviše a replika bleskosvodu

Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek, člen Řádu premonstrátů, doktor teologie a filosofie, se coby farář v Příměticích intenzivně věnoval výzkumné činnosti v oblasti statické elektřiny. Sestrojil první uzemněný bleskosvod na světě a v roce 1754 ho vztyčil na farské zahradě – „povětrnostní mašina“ byl přístroj funkční, ale značně složitý – jeho replika, sestrojená Dr. Ing. Vladimírem Sachem, znalcem života a díla Prokopa Diviše, je k vidění před kostelem. (Ve světě se nakonec prosadil jednodušší typ vynálezce Benjamina Franklina.)

Zájmy Prokopa Diviše byly všestranné – stal se průkopníkem elektroléčby, v roce 1753 sestrojil i originální skříňový nástroj s kovovými strunami, který napodoboval zvuk různých hudebních nástrojů, tzv. denisdor (Denis ďor = Zlatý Diviš).

V památníku, postaveném v roce 1936 podle návrhu Bohuslava Fuchse, se návštěvník v případě zájmu dozví mnohé. Kostel sv. Markéty, který na tomto místě stojí už od první čtvrtiny 13. století, byl naštěstí otevřený, a paní, zdobící oltář kytkami, nás vlídně pozvala dál. Pobyli jsme tedy pár minut v prastaré chrámové lodi, pohlédli na nástěnnou malbu podobizny Prokopa Diviše, potěšili se dřevořezbami zastavení křížové cesty od staroříšského Jana Floriana (1976) – sice jen letmé zastavení, ale hluboký prožitek a radostná vzpomínka.

interiér kostela v Příměticích, jde byl farářem Prokop Diviš; dřevořezby zastavení křížové cesty jsou dílem Jana Floriana ze Staré Říše

nástěnná malba podobizny Prokopa Diviše v kostele sv. Markéty

Za kostelem je fara, v průčelí s pamětní deskou, na níž stojí: Zde působil od r. 1736–1765 kněz řádu Premonstrátů P. Prokop Diviš, věhlasný přírodozpytec a vynálezce hromosvodu. Věnováno ku oslavě 200 leté památky jeho narození. Roku 1898.

fara, kde bydlel Prokop Diviš

V Příměticích můžeme sledovat ještě další historickou rovinu – pobyt francouzského císaře Napoleona. (viz M+M Svatošovi – Korsika 2015)
Po porážce Rakouska Napoleonem v bitvě u Znojma 11. 7. 1809 se v budově přímětické fary vedla jednání o příměří – den poté tam bylo uzavřené – jednání měla podstatný vliv na uspořádání Evropy až do roku 1815 (bitva u Waterloo), v některých částech kontinentu trvá dosud.

V bývalém letním sídle šlechtického rodu Ugartů, na statku v Příměticích (vlevo před kostelem sv. Markéty), byl 10. –11. 7. 1809, kdy se odehrávala bitva u Znojma, umístěn hlavní štáb císařsko-královské rakouské armády. V oblasti bylo asi 200 000 vojáků, což je víc, nežli v roce 1805 před bitvou u Slavkova – tehdejší pobyt Napoleonův připomíná nedaleko odtud, na znojemském Horním náměstí, oprýskaný dům s naleštěnou tabulkou a textem: V tomto domě roku 1805 před bitvou u Slavkova pobýval francouzský císař Napoleon Bonaparte. Vive ľEmpereur.

Renesanční palác byl postaven ve 2. polovině 16. století, od roku 1680 připadl jevišovickým pánům de Souches, po jejich vymření (1736) zdědili panství Ugartové a nechali dotyčný dům barokně přestavět. 17. listopadu 1805 se v něm na dvě noci ubytoval Napoleon před tím, než s vojsky, která pronásledovala ustupující Rusy, odtáhl a 2. prosince slavně zvítězil u Slavkova. Dnes se domu říká Ugartův palác.

dům, kde pobýval v listopadu 1805 francouzský císař Napoleon; www.svatosi.cz

V pozdním odpoledni jsme dojeli do Znojma, kde v centru už postávaly barevné skupinky turistů, zaujatě diskutujících – Poslední puchýř 2015 po trasách v Národním parku Podyjí byl před námi…

2 komentáře - “Hluboké Mašůvky, Přímětice”

  • Josef Janoušek says:

    P. Josef Parma, který stavěl v Hlubokých Mašůvkách kostel, jej mohl dostavět pouze proto, že po zákazech komunistů okresní úrovně, dokázal sehnat povolení od Klementa Gottwalda, za kterým zajel do Prahy. Oba dva totiž vyrůstali v sousedních vesnicích a rodina Parmova v určitý čas patrně pomohla rodině Klementa Gottwalda. Je smutné, že komunisté okresní úrovně si to s P. Parmou vyřídili ihned po smrti K. Gottwalda, jeho přesunem do Chvalkovic, kde tento inteligentní a schopný kněz těžce snášel šikanu a ponižování místních komunistů, což vedlo k jeho předčasné smrti v roce 1957.

    • Vážený pane Janoušku, velice Vám děkuji za Váš cenný příspěvek, který významným způsobem obohacuje článek!
      Moc si vážím zajímavého upřesnění údajů.
      Jsem vděčná za komentář i za to, že jste se věnoval našim stránkám.
      Přeji Vám vše dobré!

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist