PostHeaderIcon Grešlové Mýto – Boskovštejn – rozhledna Anička – zřícenina Bukovina – Příštpo – Jaroměřice nad Rokytnou

Den plný objevů v krajině mlhy
29. listopadu 2014

Konečně pravý podzimní den – už pár dní pršelo, krajina prosákla vodou, nad ni se položila těžká a urputná mlha. Drobně pršelo, když jsme ráno o půl sedmé sedali do vlaku, abychom po přestupu v Okříškách vystoupili v Grešlovém Mýtě, které Láďa Tomáš z KČT Třebíč určil jako startovní místo dnešní vycházky, jejíž rámcová trasa je názvem tohoto článku. Vzhledem k počasí se nás sešlo jen sedm – tři z Jihlavy, čtyři z Třebíče (ženské pokolení jsem zastupovala sama 🙁 ).

příjezd do Grešlového Mýta

A jak už to bývá – věřte-nevěřte – s prvními kroky přestalo pršet, mlha se líně převalila z boku na bok, pak ale zcepeněla bez hnutí – ignorovat ji bylo jediné rozumné řešení. 🙂
Dychtivě jsme se rozhlíželi po blízkém okolí, protože trasa (kromě cílového města) byla pro nás zcela neznámá – zásluhou povětrnostních podmínek teď mám krajinu uschovanou v paměti jako veliké, na vodě postavené jeviště, na němž se jako romantické kulisy vynořují z mlhy pozoruhodná místa a objekty.

na okraji Grešlového Mýta je kříž a nad ním ve stráni porostlé břečťanem vestavěná kaplička

Grešlové Mýto je obec (asi 200 obyvatel), která vznikla kolem přechodu přes řeku Jevišovku – na mostě se vybíralo mýto. A jak praví historické spisy: ještě v 16. století se podél silnice z Moravských Budějovic do Znojma táhly tak husté lesy, že musely být z rozkazu královského mýceny, aby se v nich neloupilo a nevraždilo…
Opravený barokní most z roku 1766 se sochou sv. Mikuláše ze stejné doby je zdejší chloubou – prý je zvykem pozdravit světce zatroubením při projíždění kolem něj autem.

na barokním mostě přes Jevišovku je socha sv. Mikuláše

Jevišovka přitéká do Grešlového Mýta od západu a naše trasa po žlutě značené turistické cestě až do Boskovštejna vedla jejím údolím. Krása krajiny v okolí řeky byla důvodem vyhlášení přírodního parku Jevišovka.

v údolí Jevišovky

Při vysokém vodním stavu jsme si užili adrenalinových přechodů po kamenech, ale ani po lávce to vždycky nešlo jen halabala. 🙂

lávka přes Jevišovku

prkna lávky byla slizká a kluzká

Boskovštejn byl pro nás opravdu objev – až při teoretické přípravě na výlet jsme se dozvěděli, že v malé obci (asi 150 obyvatel) je zámek, o jehož existenci jsme dosud neměli ani tušení.

zámek v Boskovštejně

Vznik se datuje do první poloviny 16. století, kdy byla na návrší u rybníka napájeného Jevišovkou postavena dvoupatrová vodní tvrz, za několik desetiletí přestavěná na renesanční sídlo.

opravený zámek v Boskovštejně čeká na využití

Na počátku 18. století byl objekt upraven jako sýpka, pak jej ve století minulém využívalo místní JZD a nakonec bylo rozhodnuto, že bude sloužit jako muzeum. Pro obec to bylo velké sousto, tak částečně opravený zámek v devadesátých letech prodala. Opravy nový vlastník sice dokončil, ale smysluplné využití zatím chybí.

Boskovštejn působil v mlze tajemně

V Boskovštejně jsme se také poprvé setkali s památníkem Osvobození půdy – nikdy jsem neslyšela o podobných pomnících!

památník Osvobození půdy v Boskovštejně

Z údajů na památníku jsme se dovtípili oč běží, ale doma jsem se poradila s googlem a ten pravil, že tyto kameny byly vztyčovány jako upomínka na pozemkovou reformu, která nejintenzivněji probíhala v letech 1923–1926. Chtěla jsem vědět, kde ještě jsou podobné památníky k vidění a zjistila jsem, že nejblíže je to v Jakubově u Moravských Budějovic (nedávno byl opraven a znovu instalován), dále v Bystřici pod Hostýnem a v Sedlišti u Frýdku-Místku na vrcholku kopce Černá zem.
Kdo nevěří, ať tam běží (a podá zprávu 🙂 )!

Myslím, že je čas nabídnout mapku trasy:

trasa z Grešlového Mýta přes Boskovštejn, Jiřice, Bukovinu a Příštpo do Jaroměřic, pak na ČD do Popovic 29.11.2014

Trasa: Grešlové Mýto ČD – ŽTZ – Grešlové Mýto obec – údolí Jevišovky – Boskovštejn ZTZ – Jiřice u Moravských Budějovic – meditační areál B. Znojemské – rozhledna Anička – údolí Nedveky MTZ – zřícenina Bukovina – Líšný rybník – hájovna Kyničky – Příštpo ŽTZ – lom Královec – kolem Rokytné – Jaroměřice nad Rokytnou – Popovice ČD = 25 km

jdeme do Jiřic k rozhledně

Jiřice u Moravských Budějovic leží na severozápadním okraji přírodního parku Jevišovka nad údolím říčky Nedveky, která je přítokem Jevišovky. My jsme si kvůli časovému rozvrhu mohli dovolit jen prohlídku odpočinkového areálu s meditační křížovou cestou – vlastně to byla jen průzkumná mise k budoucí návštěvě zdejší galerie Bedřišky Znojemské. Výstavní síň (v tomto ročním období zavřená) je ve vedlejší kamenné budově a nás láká dobrá pověst, která provází meditační obrazy umělkyně (vlastním jménem Boženy Krejčové) vystavované v Evropě i Americe.

vstup do odpočinkového areálu v Jiřicích u Moravských Budějovic

Vstupní částí s průhledy do starého ovocného sadu se dostaneme na cestu lemovanou sochami,

sochy u cesty v ovocném sadu

která nás zavede k rozhledně, jejímž autorem je Pavel Navrkal mladší z Mikulovic u Třebíče.
Galerista Petr Vystrčil, který provozuje areál, nazval rozhlednu Anička, podle své vnučky.

rozhledna Anička v Jiřicích

Dřevěná rozhledna, postavená z darů občanů, byla otevřena 11. září 2011, kdy si celý svět připomínal 10. výročí tragických událostí v New Yorku.

jezírko v areálu před rozhlednou

Je jasné, že jsme vzdor mlze vystoupili po čtyřiačtyřiceti schodech (označených jmény donátorů) na plošinu desetimetrové rozhledny:

z rozhledny jsme kvůli mlze spatřili jen cestu sadem

Přešli jsme polem k lesu a tam se cesta svažovala do údolí říčky Nedveky – ta nás potrápila hledáním nejvhodnějšího místa přechodu na druhý břeh – po deštích byla bujná a nebrala ohledy na poutníky.

údolí Nedveky pod Bukovinou

Údolí říčky je v těchto místech zalesněné a romantické – to v případě, že se člověku podaří projít (poměrně) suchou nohou na opačný břeh, kde pokračuje modře značená cesta na ostroh, kde se několik století ukrývaly a upadly v zapomnění zbytky rozsáhlého hradu Bukovina.

je třeba dostat se na druhý břeh

Pánové byli velmi galantní – uvědomili si, že moje vykoupání by přineslo mnohem větší obtíže nežli podaná ruka při neobratném balancování nad hladinou rozdováděné Nedveky…

Mirek plně soustředěn

Všechno dobře dopadlo, začneme stoupat k tajemné Bukovině…

začneme stoupat na ostroh k Bukovině

O podobě hradu, který vznikl asi koncem 13. století a je doložen v dokumentech z roku 1337, získáme představu podle dochované kresby z roku 1784, dnes tu jsou jen zbytky příkopů, valů a válcové obranné věže.

na kopci nad údolím Nedveky stával hrad Bukovina

Poslední údaj o existenci hradu Bukovina je z roku 1417, během dalších desetiletí došlo k zániku opuštěného a neobydleného sídla i osady v podhradí – zbytky postupně zahladila příroda…

místo jako stvořené ke svačině a klábosení

Dočetla jsem se, že na soustavný archeologický průzkum a historické zhodnocení hrad Bukovina ještě pořád čeká…

z mohutného hradu jsou jen zbytky zdí, vše ostatní zahladil čas

Všechna atraktivní turistická lákadla dne byla za námi, zbýval jen dlouhý „choďák“ hustými lesy – prošli jsme kolem rybníka Líšný, u hájenky Kyničky překročili lesní silnici a vydali se do Příštpockého polesí. Čas jsme měli dobrý, náladu též.
Na okraji obce Příštpo jsme opustili modrou značku a vydali se po žluté kolem mlhou zatopeného lomu Královce, místy po břehu Rokytné, k Jaroměřicím.

před Jaroměřicemi

Začínal advent, a tak zachmuřené a netečné Jaroměřice zdobil na náměstí barevný ostrůvek očekávané radosti:

advent na náměstí v Jaroměřicích

Fotku jednoho z nejmohutnějších barokních zámků v Evropě nenabídnu kvůli nepříznivým podmínkám pro focení, ale podívejte se na následující nenápadnou, ale rovněž významnou budovu, která stojí přímo proti němu:

dům na náměstí, ve kterém bydlel skladatel František Míča

Hrabě Johann Adam z Questenbergu, známý svou zálibou v hudbě a jiných uměních, zaměstnal na svém dvoře syna zdejšího varhaníka, Františka Antonína Míču, komorníka, skladatele, kapelníka a vynikajícího tenoristu. Hudba na zámku v Jaroměřicích byla na počátku 18. století na nejvyšší evropské úrovni – k její proslulosti přispěl i jmenovaný František Míča, který složil operu O původu Jaroměřic na Moravě, která je považovaná za první operu prováděnou v českém jazyce. Zajímavé je, že party (velmi obtížné) zpívali místní poddaní, které nechal hrabě Jan Adam školit v umění zpěvu…

pamětní deska na Míčově domě

Právě jste se dočetli, že František Václav Míča se narodil v roce 1694 v Třebíči – muzikoložka Jana Peroutková z brněnské Masarykovy univerzity napsala před pár lety knihu, v níž podle nejnovějších výzkumů uvádí některé údaje na pravou míru – zjistila, že František Václav, narozený v Třebíči (a uvedený na pamětní desce v Jaroměřicích), byl zemřelý bratr budoucího hudebního skladatele, který se narodil až v roce 1696 v Náměšti nad Oslavou a dostal jméno František Antonín…a celý život se tak podepisoval… (Jana Peroutková – František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích)
Dílo ovšem zůstává, a bohudíky je pravé…

barokní kostel sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

Občerstvili jsme se v příjemné jaroměřické restauraci Viola a doťapali asi tři kilometry houstnoucí mlhou a tmou na nádraží ČD v Popovicích, které si zákeřně říká Jaroměřice nad Rokytnou 🙂
Odjeli jsme v 16:12 s přesvědčením, že údolí Jevišovky, Nedveky a Rokytné projdeme znovu někdy v létě…

Fotky pořídili Mirek Svatoš a Láďa Tomáš

Související články:
M+M Svatošovi – K pramenům Jevišovky,
Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.

2 komentáře - “Grešlové Mýto – Boskovštejn – rozhledna Anička – zřícenina Bukovina – Příštpo – Jaroměřice nad Rokytnou”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist