Dolní Kounice – město a klášter Rosa coeli

Také návštěva Arnolce a vzpomínka na P. Josefa Toufara, výstup na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně a rozhlednu Alfonse Muchy na vrchu Réna nad Ivančicemi.
Úterý 16. srpna 2022

První zastávka byla v Arnolci nedaleko Jihlavy – jela jsem autem s Ivou – laskavým a trpělivým řidičem nám byl její manžel Bohouš. Zastavili jsme se u nové busty P. Josefa Toufara, zdejšího rodáka, abychom zapálili mučedníkovi z Vysočiny svíčku a položením květin uctili jeho památku.

Busta Josefa Toufara (1902–1950), římskokatolického kněze.
Rodný dům P. Josefa Toufara v Arnolci – více zde na konci článku a tady.

Potom jsme se vydali do Dolních Kounic, ale nemohli minout rozhlednu Vladimíra Menšíka, zpřístupněnou v roce 2007 u silnice nedaleko obce Hlína.

Rozhledna na Hlíně je 22 metrů vysoká, na výhledovou plošinu jsme vystoupili po 96 schodech.

Dolní Kounice jsou známé množstvím historických památek, pěstováním vína a ovoce – naším hlavním zájmem byl dnes klášter Rosa coeli (Růže nebeská – tak je nazývána Panna Maria, jíž byl klášter zasvěcen), který od začátku 18. století zůstává v ruinách a jeho rozsáhlý komplex přitahuje řadu návštěvníků.

Stručná historie města Dolní Kounice.

Před začátkem komentované prohlídky kláštera zbýval čas na prohlídku města – podívejte se na fotografie, které jsme s Ivou pořídily.

Novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla, dokončený roku 1879, nahradil na náměstí starší církevní stavbu, který musela být po povodni v roce 1862 stržena.
Kaple sv. Antonína je nejvýznamnější kounickou dominantou. Na kopec k ní vede křížová cesta se 14 zastaveními.
Kaple sv. Jana Křtitele je pozdně gotická stavba na místě, kde do roku 1947 býval hřbitov.
Synagoga v Dolních Kounicích byla dostavěna v roce 1655 v raně barokním slohu a patří k nejstarším na Moravě. V letech 1988–2004 prošla kompletní renovací a nyní slouží ke kulturním a společenským účelům.

Neodolaly jsme s Ivou prohlídce a užily si nejen nádherného interiéru, ale i vystavených fotografií a zašly do židovského muzea umístěného v jedné části budovy.
Okolí synagogy s některými dosud zachovanými domky tvořilo dříve ghetto. Židovská obec byla nejpočetnější v roce 1848, kdy tu žilo 650 obyvatel. Po 2. světové válce se vrátila pouze jedna paní.

Interiér synagogy ve slohu maursko renesančním.
V synagoze v Dolních Kounicích probíhají výstavy a je tu umístěno i židovské muzeum.

Nedlouho před začátkem prohlídky jsme přicházely ke klášteru – pro Ivu to byla první návštěva, my jsme tu s Mirkem byli naposledy v roce 2016 a z té doby pochází fotografie i text, na který nyní odkazuji – dnes jen stručný komentář k fotografiím od Ivy.

Zřícenina kláštera Rosa coeli v Kounicích – je to nejstarší ženský klášter na Moravě.
Klášter pro sestry premonstrátského řádu byl založen roku 1181 Vilémem z Pulína, který dostal od papeže nařízeno vystavět jej za trest, že zpustošil některé kláštery a kostely v Rakousku.

Nejstarší premonstrátský klášter v Čechách vznikl v roce 1187 v Milevsku.

Kostel Panny Marie a klášter byl za husitských válek vypálen.

Prostor bez střechy silně připomíná kostel v Panenském Týnci, který jsme před rokem navštívili.

Po požáru v roce 1703 zůstal objekt ve stavu, v jakém ho dodnes vidíme.
Zachované původní klenutí, svorníky a sloupy ve sklepení.
Křížové chodby kláštera Rosa coeli.
Maketa kláštera v Dolních Kounicích.

Průvodkyně byla vstřícná, dala nám dostatek času na prohlídku celého areálu a nešetřila výkladem – odnesly jsme si hluboký zážitek.
Krásný letní den nás přímo vybízel k cestě na vrch sv. Antonína a vyhlídce na město.

Jedna z kapliček křížové cesty, která vede ke kapli sv. Antonína.
Výklenkové kapličky křížové cesty vedoucí z města ke kapli sv. Antonína.
Text z infotabule.
Tak uvidí příchozí kapli na kopci nad Kounicemi.
Kaple sv. Antonína je dominantou Dolních Kounic.
Iva na kopci sv. Antonína, odkud je krásný pohled na město a řeku Jihlavu.
ýhled na klášter a zámek, původně vystavěný jako hrad na obranu kláštera.
Informace pro návštěvníky.
Celkový výhled na Dolní Kounice z vrchu sv. Antonína.
Jeden z litinových reliéfů křížové cesty.

Dolní Kounice nám otevřely svou náruč a štědře nás obdarovaly – odjížděli jsme s dobrým pocitem a mnohými informacemi. Cestou domů jsme si s Ivou ještě vyšláply na vrch Réna, abychom z rozhledny Alfonse Muchy popatřily na město Ivančice.

Park na vrchu Réna prošel nedávno celkovou obnovou, a tak jsme podle dobrého značení a upravených cestách zamířily vzhůru k rozhledně. Hned na začátku stoupání byl na zábradlí nápis: „Cítíte-li se skvěle, buďte bez obav, to přejde!“

Bohyně Réna v parku při cestě k vrchu s rozhlednou nad Ivančicemi.

Právě teď je záhodno povědět si o mýtické Réně a vzniku Ivančic podle pověsti zapsané
Augustinem Kratochvílem:
Okolní krajina a lesy náležely zemanovi, který měl dvě dcery, Evu a Rénu. Eva založila město Evančice. Réna obdržela od svého otce horu Rénu, na níž vystavěla Hradiště. Sídlíce vysoko na skále, stala se ochránkyní řeky Rokytné, Oslavy a Jihlavy a patronkou vznikající osady Ivančice.
K tomu dodávám, že nejstarší listiny zmiňující jméno osady, pocházejí ze začátku 13. století.

Sloup s portrétem secesního malíře Alfonse Muchy, rodáka z Ivančic, u cesty v parku na Réně.
4 metry vysoká železobetonová rozhledna z roku 1930, autorem je Miloš Navrátil.
TIM (turistické informační místo) poblíž rozhledny.
Překrásný výhled na Ivančice se stužkou řeky Jihlavy.
Ivančice a okolí z rozhledny Alfonse Muchy (1860–1939).
Unikátní funkcionalistická rozhledna Alfonse Muchy na kopci Réna nad Ivančicemi.

Už cestou k domovu jsem přemýšlela, co zítra zabalit, protože ve čtvrtek ráno odjíždíme na několik dní do Krušných hor.

O klášteře Porta coeli v Předlášteří u Tišnova se dozvíte ve článku z roku 2014.

4 odpovědi na “Dolní Kounice – město a klášter Rosa coeli”

  1. Díky za Vaši skvělou stránku, která je velmi interesantní i pro „lidi“ mimo organizované turisty. Zvláště za skvělou zmínku o Ivančicích- konkrétně „O Réně“. Znám ji velmi dobře, protože jsem tam chodil se strejdou „Vančákem“ na ryby a na houby (praváky) a o víkendech na výletní restauraci.
    Děkuji za vyvolání vzpomínek a fandím Vaši záslužné práci !
    S úctou
    -j.šimánek-

    1. Mám velkou radost z Vašeho komentáře – vždycky mě potěší, když se někdomu ze čtenářů trefím „do chuti“ a on se ozve – je to pro mne znamení, že texty i fotky, kterým věnuji dost času, nejsou zcela zbytečné. 🙂
      Děkuji Vám a přeji samé dobré dny!

  2. Míšo, s panem Smrčkou jste měli před lety opravdu výživný den, ale ten náš loňský se taky vydařil – děkuji Ti za jako vždy skvělé zpracování a „díky“ odstupu času taky za milou vzpomínku a připomínku všech detailů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*