Putování z Kališť do Želiva
pořádal KČT, odbor Tesla Jihlava ve spolupráci s OS Mahler 2000 – společnost Gustava Mahlera
u příležitosti hudebního festivalu Mahler Jihlava 2026 – Hudba tisíců
Neděle 21. června 2026
Letošní ročník Putování s Gustavem Mahlerem byl v pořadí 8. – během let jsme s účastníky prošli všechna významná místa na Vysočině, která se týkají Gustava Mahlera, jeho předků a přátel, loni jsme kruh rozšířili akcí Z Vysočiny do Vídně.
Rozhodly jsme se proto s Ivou pro trasu z Kališť do Želiva, což je druhá část turistické zeleně značené trasy Cesta Gustava Mahlera, otevřené v roce 2007:
Kaliště – Holušice – Speřice (tvrz) – Lhotice (hřbitov, tvrz, stará škola) – Lískovice – Vřesník (náves, kaple) – k řece Želivce – Želiv – park se sochou Jana Želivského, klášter, kostel, hřbitov, dub.
První část Cesty Gustava Mahlera na trase: Wolkerův památník pod Lipnicí – Orlovské lesy – hájovna – Kejžlice – Řečice (kostel sv. Jiří) – Pusté Lhotsko – Proseč (tvrz) – Kaliště jsme prošli s účastníky putování v letech 2020 a 2022.
Měsíc před akcí, 22. května 2026, nás zavezl Ivin manžel autem do Kališť a my jsme si trasu (známou) prošly, abychom znaly její aktuální stav. Před 17. hodinou jsme odjely ze Želiva autobusem přes Pelhřimov do Jihlavy s přesným plánem budoucího pochodu.
Běhen jízdy autobusem dostal každý účastník text s popisem zastavení na asi 15 km dlouhé trase. Předpokládaly jsme s Ivou, že všichni turisté nepůjdou společně, ale byly jsme mile překvapeny, že většina se držela s námi a měla zájem o bližší informace z navštívených míst.
V Kalištích proběhlo úvodní seznámení s trasou a přítomní vyslechli základní informace o obci a rodině Mahlerových.
Ves Kaliště byla založena vyšehradskou kapitulou roku 1252. První písemná zmínka pochází z roku 1318, nyní tu žije necelých 400 obyvatel. Důležité budovy: barokní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1812, Penzion Mahler.
Bernard Mahler (1827–1889) zde podnikal spolu s otcem Šimonem ve výrobě pálenky a věnoval se obchodu. Bernad se oženil s Marií, dcerou Abrahama Herrmanna, bohatého obchodníka a výrobce mýdla z Ledče nad Sázavou, manželé si pronajali v Kalištích další dům č. 9, kde byla hospoda, a rozšířili své podnikání.
V roce 1858 se zde narodil jejich první syn Isidor, který však po roce zemřel. Druhorozený syn Gustav se narodil 7. 7. 1860. 22. října 1860 se rodina Bernarda Mahlera odstěhovala do Jihlavy.
Poničeného domu v Kalištích se ujala roku 1996 nadace Musica noster amor, jejímž předsedou a hlavním hybatelem byl houslista Václav Hudeček. čestný patronát převzali sopranistka Gabriela Beňačková a spisovatel Zdeněk Mahler (jeho prapředek Marek se narodil Bernardovi, synu Abrahama z Chmelné), velmi se angažoval i regionální historik Jiří Rychetský. (Dne 14. února 2012 rozhodlo předsednictvo Mezinárodní společnosti Gustava Mahlera se sídlem ve Vídni udělit profesoru Jiřímu Rychetskému Zlatou medaili za dlouholetou službu dílu Gustava Mahlera. 27. března 2012 Jiří Rychetský zemřel.)
Rekonstrukce, která je dílem architektů Vladimíra Krátkého a Jiřího Pelcla, byla ukončena v roce 1998, roku 2004 udělila Obec architektů Grand Prix za zdařilou obnovu budovy.
V roce 2000 se v Kalištích konaly první mezinárodní mistrovské kursy zpěvu, klavíru a interpretace soudobé hudby, v roce 2001 proběhl v Jihlavě na podzim první ročník festivalu, který pořádal světově proslulý klavírista profesor Radoslav Kvapil (*1934).
Od roku 2002 se počítá znovu zahájení festivalu s ředitelem Jiřím Štilcem. Letos je to tedy 25. ročník.
Malá vesnice Kaliště se 7. července 2010 stala světovým střediskem hudby – odpoledne se konal v sále rodného domu recitál předního mahlerovského pěvce, amerického barytonisty Thomase Hampsona, kam kromě prezidenta republiky a nejváženějších osobností z hudebního světa byli pozváni i veřejní činovníci, ale s předsedou Společenství pro zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě se nepočítalo…
Program odpoledního koncertu Hudby Hradní stráže a Policie České republiky vytvořil hudební vědec Josef Šebesta podle dochovaných koncertních a služebních skladeb vojenské hudby v Jihlavě z roku 1875, které slyšel mladý Gustav Mahler.
Hlavním, do všech světových stran médii přenášeným večerním programem v Kalištích, byl open-air koncert nazvaný Mahler Gala pod vedením dirigenta Manfreda Honecka. Pořádala ho norská společnost, vystupovaly největší světové operní hvězdy a tvrdím, že to byl doposud náš největší zážitek tohoto druhu.
Památník obětem Velké války, jehož autorem je Radoslav Dvořák,byl v Kalištích instalován 28. 10. 2018 v den 100. výročí vzniku samostatného Československého státu, obec Kaliště v tom roce zároveň slavila 700 let svého trvání.
Další část povídání jsme uskutečnili v růžovém parčíku u penzionu Mahler – Miluška Bradová se podělila s přítomnými o historii vzniku Cesty Gustava Mahlera a připomněla naši návštěvu Kališť, kdy jsme si připomínali 10. výročí trvání Cesty GM.
Prvním dosaženým bodem našeho putování byly Holušice, část obce Kaliště, kde žije asi 30 obyvatel. První písemný údaj je ze začátku 14. století. Zážitková silnička z Kališť do Holušic nabízela v krásném slunečném počasí výhledy na vrch Stražiště a po daleké části Vysočiny.
Silnice vedoucí náhorní plošinou, lemovaná vzrostlým stromořadím, nás dovedla do malé, půvabné obce Speřice. Jsou částí nedalekých Jiřic, žije tu asi 100 obyvatel a my jsme se především zajímali o torzo tvrze ze 14. století.
Opevnění tvrze zajišťoval původně rybník a vodní příkop. Kachel, zdobený dvouocasým lvem nalezený při boření zbytků tvrze, potvrzuje existenci tvrze v průběhu 15. století.
Předbor ze Speřic, pravděpodobný stavitel tvrze, byl zřejmě jeden z těch, kdo roku 1415 přivěsili svou pečeť pod stížný list proti upálení Jana Husa.
V 15. století byla tvrz i ves Speřice připojena ke Lhoticím.
Lhotice byly dalším místem navštíveným – zde jsme se zdrželi trochu déle, protože bylo více důvodů k prohlídce.
Lhotice jsou částí Želiva, v obci a osadě Ovčín žije asi 50 stálých obyvatel. První písemné zmínky pocházejí z roku 1400, ve 2. polovině 15. století se stal držitelem staré tvrze Oldřich Šáda a vesnice nesla jméno Šádova Lhotice.
Odbočili jsme ze značené cesty vpravo ke hřbitovu, kde je kostel sv. Jiří ze začátku 18. století a dřevěná osmiboká zvonice ze 16. století.
Na hřbitově je pochovaný jedenáctiletý syn autora naší národní hymny Františka Škroupa Oldřich, který v roce 1859 trávil prázdniny u otcovy sestry, provdané za řídícího učitele na škole ve Lhoticích, a zemřel zde na tyfus.
Původní železný kříž na jeho hrobě byl nahrazen v roce 1935 žulovým pomníkem, náklady uhradil ředitel humpolecké nemocnice primář Jan Kašpar.
Na hřbitově je pochováno i pět občanů, kteří byli na konci druhé světové války zastřeleni při přihlížení ústupu německého vojska u silnice z Humpolce na Želiv.
Vrátili jsme se k návesnímu rybníku, kolem něhož vede značená turistická trasa a dopřáli si prohlídku historické části Lhotic.
V 16. století se stal novým majitelem Šádovy Lhotice Jiří Dobrovítovský, který dal postavit novou tvrz a dvůr uprostřed vsi – do dnešní doby se zachovaly pouze obvodové zdi a bašta se střílnami.
Zbytkem tvrze je též budova, která byla v 19. století upravena na školu, dnes je v ubohém stavu. Od konce 17. století patřila obec Lhotice želivskému klášteru.
Ze Lhotic jsme stoupali kousek vzhůru po silnici, pak zahnuli vpravo k polní cestě, dál nás trasa vedla kolem lesa a nahoru travnatým kopcem k Lískovicím, které se ukrývají v terénním zlomu nejvyššího bodu krajiny, jíž jsme se ubírali – z protilehlého návrší už se terén svažoval do údolí k řece Želivce.
Lískovice – část Želiva, asi 3 km od něj vzdálená, žije tu méně než 20 obyvatel s vysokým věkovým průměrem, první písemná zmínka pochází ze začátku 13. století. Lískovice odvozují svůj název od slova „lísek,“ tedy malý les. Malebná vesnička se pomalu vylidňuje.
Když jsme došli do Vřesníku, už jsme měli cíl výletu na dosah.
Vřesníkje částí Želiva, bydlí tu asi 110 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1226, kdy Vřesník a Lískovice patřily do majetku želivského kláštera.
Nedaleko Vřesníku je Malá přehrada na Želivce, postavená jako vyrovnávací vodní nádrž v letech 1925–1928. U přehrady je řada rekreačních chat a v létě i dětských táborů.
Poslední kilometry jsme scházeli z kopce chladivým lesem k řece Želivce – z mostu, kudy prochází silnice na Sedlici, jsme zabočili vpravo k obecní restauraci, kde bylo zamluvené jídlo. Stihli jsme se najíst tak, abychom v 15 hodin byli v necelém 2 km vzdáleném klášteře, kde začínala komentovaná prohlídka o architektonických slozích budov v areálu.
V parčíku, kterým jsme hned za mostem procházeli, jsme se zastavili u sochy Jana Želivského (1380–1422), představitele radikálního křídla Pražanů, který stál 30. července 1419 v čele rozhořčeného davu u pražské novoměstské radnice. Vzbouřenci provedli první pražskou defenestraci konšelů, což byl začátek husitských válek; v roce 1422 byl Želivský popraven.
Původně byla socha umístěna u novoměstské radnice, ale v roce 2003 byla přemístěna do Želiva, kde byl Želivský patrně členem klášterní komunity.
Dalším artefaktem, jemuž je připisováno spojení s husity, je obrovský Žižkův dub na břehu klášterního rybníka. Obvod jeho kmene přesahuje sedm metrů a odhadované stáří je zhruba 350 až 520 let.
Želiv byl osídlen už ve 3. a 4. století, vedla tudy zemská stezka, v roce 1139 byl založen klášter. Žižka klášter premonstrátů v roce 1424 dobyl a vyplenil, ale prý kvůli příteli Janu Želivskému, který odtud vzešel, nevypálil.
Venkovní prostory v areálu kláštera jsou v rekonstrukci, ale restaurace a TIC fungují.
V návštěvnickém centru jsme si zakoupili vstupenky a vydali se na zmíněnou komentovanou vycházku.
Vstřícná průvodkyně nás provedla areálem a vyprávěla o unikátním stavebním vývoji kláštera, který byl původně románským a gotickým komplexem, ale při obnově po rozsáhlém požáru v roce 1712 získal současnou velkolepou podobu. Barokních přestaveb se ujal architekt Jan Blažej Santini-Aichl.
Trčkové z Lípy získali klášter vypálený za husitských válek, po roce 1468 vystavěli hrad a užívali ho jako své sídlo až do konce 16. století. V 17. století se objekt stal součástí obnoveného kláštera.
Po roce 1950 sloužil Trčkův hrad k internaci kněží a řeholníků, od roku 1956 pak tvořil součást psychiatrické léčebny.
Několik obrázků z prohlídky kláštera a kostela Narození Panny Marie:
V interiéru se nachází řada postranních oltářů a díla malíře Franze Antona Maulbertsche.
Průvodkyně nás vyzvala, abychom obešli kvůli stavebním pracím v areálu klášter tak, abychom se dostali na hřbitov ke kostelu sv. Petra a Pavla – původní stavba vznikla už v polovině 12. století, autorem přestavby v 18. století je Jan Blažej Santini – kostel je kulturní památkou ČR.
Zde prohlídka končila, bylo 16.30, tedy nejvyšší čas vrátit se k restauraci, kam pro nás přijel v 17.00 autobus.
Ještě podotýkám, že v klášteře se už od roku 1149 vařilo s různými přestávkami pivo a také v současnosti se vaří. A tak dojití do cíle lze oslavit kalíškem medovinového piva Castulus (jméno mnicha, který tu začal jako první vařit pivo), či tmavého piva Gottschalk (název po prvním opatovi želivského kláštera) nebo višňovým pivem Siard Falco (významný opat ze 17. století) – v nabídce jsou mnohá další.
Já mám raději víno, ale kvůli dobrému pocitu, že jsme dnes v pohodě zvládli vše, co bylo v plánu, jsem si koupila do batohu polotmavé pivo Milo a světlý ležák Haštal. Při výběru fotografií a zápisu tohoto textu jsem je konzumovala a bylo mi fajn…
Krokoměr nakonec ukázal 18 km, které 30 účastníků putování Po Vysočině s Gustavem Mahlerem zvládlo na výtečnou.