Po Vysočině s Gustavem Mahlerem 2022

Lipnice nad Sázavou – Řečice – Kaliště
4. ročník pěšího putování krajem rodu Mahlerů – tentokrát předkové Gustava Mahlera z otcovy strany
A taky trochu o Jaroslavu Haškovi – zkraje příštího roku uplyne 100 let od jeho úmrtí, skautech – letos o prázdninách to bude 110 let, kdy se pod Lipnicí uskutečnil první skautský tábor, a samozřejmě o turistech, kteří právě dnes otevírají svoji 135. sezonu.
Neděle 12. června 2022

Zájezd pořádaly odbory KČT Tesla Jihlava a KČT Čeřínek Jihlava ve spolupráci s Občanským sdružením Mahler 2000, z. s.  jako doprovodný program hudebního festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců, který letos vstoupil do svého 21. ročníku.
V roce 2012 nás požádali členové festivalového výboru o uspořádání turistické akce, která by zájemcům přiblížila místa na Vysočině, spojená s pobytem předků Gustava Mahlera.
Mahlerův rod pochází z Chmelné u Vlašimi a jeho členové se usazovali na Vysočině, často po obou březích řeky Sázavy.

Gustav Mahler se narodil 7. 7. 1860 v Kalištích u Humpolce a jeho rodiče se v říjnu téhož roku přestěhovali do Jihlavy, kde budoucí slavný skladatel a dirigent žil do svých 15ti let.
Do Vídně a dalších evropských měst, posléze i amerických, ho zavedla umělecká činnost. Gustav Mahler miloval přírodu, byl zdatný turista a nadšený cyklista.
Při turistické akci, kterou každoročně na jeho počest pořádáme, nechybí tedy návštěva rodného domu Gustava Mahlera – dosud jsme zorganizovali 7 ročníků slavnostní cyklojízdy z Kaliští do Jihlavy, od roku 2019 se uskutečňují pěší výlety v místech spojených s rodem Mahlerů.

Zájezd organizovala Iva Svobodová z odboru KČT Tesla Jihlava a já z odboru Čeřínek – jako zodpovědné turistky jsme navrženou trasu 16. května 2022 prošly a poté doladily časový rozvrh programu a místa komentovaných zastávek. Iva i někteří účastníci zájezdu fotografovali, proto obrázky v tomto článku budou jak z května, tak z června – podle toho, které se líp povedly. 🙂

Letos začínala trasa v Lipnici nad Sázavou, rodišti Gustavova otce Bernarda Mahlera. Autobus, zcela zaplněný účastníky akce, nás zavezl na náměstí, přímo před dům č. 6, kde se roku 1801 narodila Marie (babička GM), dcera řezníka Abrahama Bondyho.
V roce 1826 se provdala za Šimona Mahlera, který se bez povolení úřadů odstěhoval z Chmelné do Lipnice. Jejich první syn Bernard se narodil rok poté v protějším domě č. 53, který rodině Bondyů také patřil.
(Dům byl v 60. letech 20. století zbourán a vystavěno obchodní středisko, dnes je tam penzion Brixen).

Komentovaná vycházka začala před domem č. 6, kde se narodila babička Gustava Mahlera Marie Bondyová.
Dům č. 6 je na náměstí přímo proti Obecnímu úřadu – turisté tu vyslechli základní údaje o předcích Gustava Mahlera.
Zde dříve stával dům č. 53, který patřil rodině Bondyů – Šimonu a Marii Mahlerovým se tu narodil v roce 1827 Bernard, otec Gustava Mahlera.
V nynějším penzionu je též galerie s 11 sochami Radomíra Dvořáka, autora známého Národního památníku odposlechu v zatopených žulových lomech u Lipnice nad Sázavou.

V témže roce se mladí manželé Šimon a Marie Mahlerovi přestěhovali do Kaliští, kde měli dalších 9 dětí, v matrice zapsaných jako nemanželské – až roku 1850 mohl být sňatek uzavřený bez povolení úřadů zlegalizován.
Nejstarší syn Bernard se s otcem věnoval podnikání a v roce 1857 se oženil s Marií Herrmannovou z Ledče nad Sázavou a spolu si v Kalištích pořídili dům č. 9 s hospodou, nynější penzion Mahler, kde se v roce 1860 narodil pozdější geniální hudebník.

Je jasné, že jsme v Lipnici nemohli přehlédnout i další kulturní a historické zajímavosti – každý má toto městečko spojené se spisovatelem Jaroslavem Haškem, autorem světoznámých Osudů dobrého vojáka Švejka, i když ten tu prožil jen 17 posledních měsíců svého života. V srpnu 1921 dorazil s přítelem malířem Jaroslavem Panuškou do Lipnice, samozřejmě zašli do hostince U České koruny, později se usadil v domku pod hradem a 3. ledna 1923 tu zemřel. V domku je nyní jeho muzeum a poblíž Haškova busta.

Hostinec U České koruny, na jehož fasádě je deska s oznámením, že zde často býval hostem spisovatel Jaroslav Hašek.
Domek pod hradem Lipnice, kde je Haškovo muzeum.

Prohlédli jsme si i sochu spisovatelovu od autora Josefa Malejovského, která byla v roce 2008, poté, co začátek svého života kvůli vzhledu nevyhovujícímu tehdejším komunistickým arbitrům kultury prožila v depozitáři, instalována poblíž lipnického Starého hřbitova, kde je Jaroslav Hašek pohřbený (a prý půllitry piva průběžně obdarovávaný).

Pomník Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou.
Hrob Jaroslava Haška na Starém lipnickém hřbitově (*30. dubna 1883 v Praze, †3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou).
Ze hřbitova je skvělý výhled na hrad Lipnici.

Připomněli jsme si barvitou historii horního městečka, které vzniklo kolem hradu Lipnice, založeného na začátku 14. století Ronovci na skalním ostrohu. Původní sídlo vesnice pod kopcem se začalo nazývat Dolní Město a hořejší sídliště převzalo název podle hradu. Na začátku 19. století žilo v Lipnici na 1 200 obyvatel, ačkoliv během třicetileté války bylo město i hrad švédskými vojsky silně poškozeno. Osudným se stal požár, který v roce 1869 krutě postihl hrad i město – od té doby je stav obyvatelstva jen poloviční.

Hrad Lipnice byl založen na skalnaté vyvýšenině mezi dvěma kopci, aby jako strážný hlídal širé okolí.
Okolí hradu je velmi romantické, takže pod ním vznikl letní amfiteátr, využívaný pro konání koncertů, festivalů a divadelních představení. V roce 1988 tam na akci Folková Lipnice vystoupil Václav Havel.
Na vyhlídkové hradní terase jsme si povídali o historii hradu a vzniku městečka kolem něj – od 20. století se kvůli rozlišení používá název Lipnice nad Sázavou, ačkoliv řeka protéká až o 5 km severněji – sídel s názvem Lipnice totiž existuje více.
Vystoupali jsme na plošinu před hradem a užili si výhled na městečko i nedaleký vrch Melechov a jeho okolí.

Nemohli jsme nezdůraznit, že v roce 1924 získal hradní zříceninu Klub českých turistů, zajistil ji a dokonce bylo otevřeno hradní muzeum. Od roku 1953 vlastní hrad Lipnici stát a opravy průběžně pokračují – památková obnova už je znát a návštěva těchto míst s vyhlídkou na městečko i širý okolní kraj je zážitkem, zvláště při tak krásném počasí, kterého jsme si v neděli užívali.
Jistě stojí za připomínku, že právě dnešního dne vstoupil Klub českých turistů do své 135. sezony včera, 11. června, jsme na Stezce Českem oslavovali jeho založení roku 1888 v Praze.

Dříve, než jsme opustili Lipnici, kde se mohli ti, kteří městečko raději prohlíželi sami, řídit podle textů, které jsme k jednotlivým zastávkám vypracovali a všichni je obdrželi při příjezdu, zastavili jsme se u památníku Jana Husa, v kostele svatého Víta a prohlédli si u křižovatky na dolním konci náměstí přes pět metrů vysoký kamenný objekt s názvem Jednohubka a la Jurajda, vytvořený Radomírem Dvořákem a Jaroslavem Fiegerem.

Kostel sv. Víta v Lipnici byl jako gotický několikrát přestavován, ale při požáru městečka v roce 1869 silně poškozen, opravy byly dokončeny na začátku 20. století.
Ke kostelu sv. Víta, který je kulturní památkou České republiky, vede mohutné kamenné schodiště.
Jednohubka a la Jurajda byla v Lipnici umístěna roku 2005. Párátkem z akátového trámu jsou připíchnuty kousky žuly liberecké, lipnické, světelské a amfibolitu takovým způsobem, že pětitunový kolos působí lehce a vzdušně.
Motto instalace: Vy jste jedli přece mou jitrnicovou polévku a nikdo z vás nepoznal, že místo marjánkou voní myrtou. (Kuchař okultista Jurajda z románu o Švejkovi.)

V 10 hodin jsme se sešli u rozcestníku pod hradem a vyrazili na 3,5 km dlouhou, žlutě značenou turistickou trasu. Pochodníci se řídili popisem pěší cesty, kterou od pořadatelek obdrželi před zahájením putování.

Setkání turistů před odchodem na trasu, v pozadí nad schodištěm busta Jaroslava Haška.
Pořadatelky Iva a Míša upozorňují na průběh trasy a plánované komentované zastávky.

V krásném, téměř letním dni ocenili účastníci pochodu zastávku u romantického lesního rybníka, kde osvěžovna s názvem Vodník nabídla kýžené občerstvení.

Rybník Pelhřimák blízko Lipnice nad Sázavou. V okolí jsou chaty z první poloviny minulého století.
Podobné oko do nebe i duše každý turista vždycky rád uvidí.
Občerstvení při lesní cestě u vody působí jako z jiného světa.
Nedaleko osvěžovány U vodníka hopsají mladí klokani a ve vodě se prohánějí nutrie.

Naším cílem byl Wolkerův památník a studánka. Toto místo a nedaleká myslivna Orlovy jsou spojené se vznikem skautského spolku Junák – český skaut. Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu, přizpůsobil v roce 1912 původní anglická pravidla českým poměrům a téhož roku o prázdninách uspořádal s 13 chlapci první skautský tábor – šli s károu, na níž vezli tábornické potřeby, pět dní pěšky z Prahy a v místech nynější Wolkerovy studánky si postavili tábor, kde zůstali celý měsíc.
Akce získala velkou popularitu, takže roku 1914 byl založen spolek Junák a na tábory se hlásili hoši ze všech částí země. V letech 1916 a 1917 tu pobýval mladý básník Jiří Wolker (1900–1924), který si psal Skautský deník, později knižně vydaný, odkud se dají čerpat informace o tehdejší době.

Wolkerův památník, kde začíná zeleně značená turistická trasa nazvaná Cesta Gustava Mahlera.

Právě zde u památníku Jiřího Wolkera začíná turistická Cesta Gustava Mahlera, otevřená na podzim roku 2007 – zelenou značkou ji vyznačili a průběžně obnovují a udržují značkaři KČT Jihlava. Cesta měří celkem 25 km, končí v Želivě. Vesnice Kaliště, rodiště Gustava Mahlera, leží v polovině trasy.

Lesní studánka u skautského tábora slouží od roku 1912 – v současnosti strádá nedostatkem vody.
Je vidět, že Junáci místo stále využívají.
Antonín Benjamin Svojsík –  jeho portrétem Junáci připomínají 110. výročí konání prvního tábora v těchto místech.
S překladem anglických pravidel skautingu pomáhal A. B. Svojsíkovi jeho švagr Adolf (řečený Dolfíček) Stránský, který zemřel velmi mlád – je pochován na hřbitově v Lipnici.
Na kameni s pamětní deskou A. Stránskému je fotografie obou přátel – vlevo Stránský, vpravo Svojsík.
Na stěně myslivny Orlovy připomíná pamětní deska, že zde je kolébka českého skautingu, A. B. Svojsík tu sestavil první příručku a nedaleko stály v letech 1912 – 1918 první skautské tábory. Od roku 1989 je objekt majetkem Junáka a slouží jako programová a vzdělávací základna.
U skautské základny si vyprávíme o historii těchto nenápadných míst, kde vzniklo hnutí, které i po více než stu letech oslovuje mladé lidi.

Odtud jsme pokračovali do Kejžlice, trasa končila v Řečici, kde čekal autobus a odvezl nás do Kaliští. Celkem měřil pěší pochod po této části Vysočiny 11 km, které bez problémů zvládli všichni účastníci zájezdu. 

Cesta z Kejžlice do Řečice nám po pravé ruce stále nabízela nádherný pohled – celé krajině vévodí hrad Lipnice.
Křížek stojí u silnice vlevo – vždycky jsme se u něj s Mirkem zastavovali a užívali si výhled na Lipnici a hradbu Orlovských lesů s nejvyšším Čejovským kopcem (678 m n. m.).
Tak obnažený je Čejovský kopec po řádění kůrovce…
A znovu, pro spravení chuti, pohádkový hrad Lipnice.
Turistky si mají vždycky co povídat…

Po jedné hodině odpolední jsme se sešli na kopci nad obcí Řečice (má včetně čtyřech místních částí 150 obyvatel), kterou prochází trasa zeleně značené Cesty Gustava Mahlera. Turisté mají možnost zastavit se u zdejšího kostela sv. Jiří, jednoho ze tří známých středověkých podlipnických kostelů. My jsme dostali příležitost prohlédnout si také interiér kostela, v němž je zachováno množství rustikálních fresek ze 14. století. Jejich odkrytí probíhalo v letech 2. světové války, později sice pokračovalo, ale zatím nebylo zcela dokončeno.
O tento, i kostel sv. Martina v Dolním Městě a sv. Markéty v Loukově, se stará sdružení Přátelé podlipnických kostelů – ve spolupráci s obcí Řečice se podařilo zajistit opravu kostelní lodi i venkovní omítky, opravit ohradní zeď hřbitova a položit novou střechu na kostel i vedle stojící barokní čtyřbokou polodřevěnou zvonici s márnicí a zvonem-umíráčkem (všechny dřívější zvony byly zrekvírovány během válek).

Blízko vchodu na hřbitov stojí kamenný augustiniánských kříž z 18. století.
Kostel sv. Jiří v Řečici na zalesněném kopci nad vesnicí je prý nejstarší z podlipnických kostelů.
Naše výprava si velmi považovala toho, že můžeme vstoupit do interiéru kostela, povolení jsme dostali od starosty obce a lipnického faráře.
Zvonice v severovýchodním nároží hřbitova i ohradní zeď celého areálu jsou nově opravené – obci pomáhá občanské sdružení Přátelé podlipnických kostelů, které si vzalo za úkol opravit a zpřístupnit středověké kostely veřejnosti.
Interiér kostela sv. Jiří v Řečici.
Fresky ze 14. století v kostele jsou kostrbaté, ale v tom právě spočívá jejich kouzlo – neví se, kdo je objednal, ani kdo je uskutečnil.
Prohlížíme si malby a jsme uchváceni hloubkou věků.
Účastníci akce velice ocenili možnost pobýt v prostoru využívaném našimi předky několik set let.

V kostele sv. Jiří byla naše, dosud běžná turistická a poznávací akce, pozvednuta na vyšší, duchovní úroveň. V osvěživém chladu prastarého církevního stánku zazněly z kůru tóny z Biblických písní Antonína Dvořáka – jedna z účastnic zájezdu, paní Dana Dubová, vyslyšela naše prosby a překrásně zazpívala píseň Hospodin jest můj pastýř. Jen ten, kdo podobné okamžiky zažil, dokáže ocenit jejich význam pro potěchu duše.

Koncertní pěvkyně Dana Dubová připravila zúčastněným nezapomenutelný zážitek.

Lipnický farář Pavel Veith, který spolu se starostou obce Řečice umožnil naší výpravě návštěvu interiéru vzácného gotického kostela, nám, jako poutníkům, požehnal na cestu a vyzdvihl důležitost dodržování kulturních, historických i křesťanských tradic.

Promluva a požehnání faráře Pavla Veitha přidaly k námětům dnešního dne další, neočekávaný rozměr.

Po několika minutách jsme autobusem dojeli do Kaliští, kde nás v sále penzionu Mahler přivítal ředitel hudebního festivalu Hudba tisíců profesor Jiří Štilec a vyjádřil radost nad zájmem, který o život a hudbu Gustava Mahlera projevujeme. Výborné občerstvení připravené personálem penzionu bylo korunou dnešního programu.

Zde stával rodný dům Gustava Mahlera – v roce 1937 vyhořel, byl na stejných základech znovu postaven, ale během doby silně zchátral. Objektu se v roce 1996 ujala nadace, jejímiž členy se stali významní umělci – rekonstrukce byla dokončena v roce 1998.

V této souvislosti je třeba zmínit dílo regionálního historika Jiřího Rychetského (1926–2012), tvůrce prvního rodokmenu Mahlerova rodu – v roce 2012 mu byla Mezinárodní společností Gustava Mahlera se sídlem ve Vídni udělena Zlatá medaile za dlouholetou službu dílu Gustava Mahlera.

Profesor Jiří Štilec nás přivítal v sále penzionu Mahler a ocenil aktivity turistů v propagaci díla Gustava Mahlera.
Přívětivá atmosféra v místech dotýkaných hudebními velikány byla umocněna vybranou krmí.

Příjemné zážitky dnešního dne si budou účastníci zájezdu Po Vysočině s Gustavem Mahlerem připomínat také při pohledu na Pamětní list, vytvořený pro dnešní putování grafičkou Evou Bystrianskou – ta sladila podobu listu s letošním logem festivalu a tím také podpořila smysl naší turistické akce.

Na Pamětním listu zachytila grafička ve zkratce téma našeho putování.

Kostel sv. Jana Křtitele by neměl v tomto článku chybět – jeho věž už zdálky vítá a pak i vyprovází návštěvníky obce.

Kostel sv. Jana Křtitele v obci Kaliště, kde v současnosti žije 350 obyvatel.
Nejmilejší růže v zahradě u penzionu Mahler.

Rekapitulace dnešního putování krajem předků Gustava Mahlera:

Z Lipnice nad Sázavou po ŽTZ k Wolkerovu památníku, pak po ZTZ Cestou Gustava Mahlera přes Nové Dvory a Orlovy do Kejžlice, návštěva kostela sv. Jiří v Řečici, odjezd autobusem do Kaliští u Humpolce.

Za většinu obrázků v tomto článku vděčím Ivě Svobodové, některé jsou od manželů Veselých a Jitky Lavičkové – těm samozřejmě také děkuji. 🙂

4 odpovědi na “Po Vysočině s Gustavem Mahlerem 2022”

  1. Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé! Díky za vzornou přípravu akce, za zajištění jejího průběhu a za zpracování tohoto úžasného článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*