Po Vysočině s Gustavem Mahlerem

2. ročník pěšího putování krajem příslušníků rodu Mahlerů
Neděle 14. června 2020

Také letos se měl, jako obvykle, konat hudební festival Mahler Jihlava 2020 ve dnech 18. 5. – 7. 7., v období ohraničeném životními daty Gustava Mahlera. S příchodem koronaviru se situace změnila a pořadatelé stanovili začátek festivalu k datu 160. výročí narození skladatele, tedy 7. 7. 2020. Tak se stalo, že turisté, kteří naplánovali doprovodný program Hudby tisíců na 14. června, byli rázem „předskokany“ významné akce. 🙂 A to je velká pocta!

Část pozvánky k putování Vysočinou.

Autobusem přijelo do Kaliští 31 předem přihlášených účastníků, přesně tolik, kolik v té době povolovaly přísné koronavirové předpisy. Počasí bylo, stejně jako loni, nevlídné – během jízdy začalo pršet a po vystoupení z autobusu provázel turisty hustý déšť. Nedbali toho, shromáždili se u rodného domu Gustava Mahlera, kde je v růžovém sadu přivítala Mgr. Jana Černá z organizačního výboru festivalu, aby společně s Bc. Ivou Svobodovou, pořadatelkou z KČT Tesla Jihlava, slavnostně zahájily dnešní akci.

Kaliště u Humpolce i celou Vysočinu zasáhl vydatný déšť. Foto J. Veselý
Účastníci slavnosti se shromáždili u rodného domu Gustava Mahlera. Foto J. Veselý.
Turisté ze všech tří jihlavských odborů i účastníci z veřejnosti se chystají vyslechnout zahajovací projevy. Foto J. Lavičková.
Mgr. Jana Černá z organizačního výboru hudebního festivalu Mahler Jihlava 2020 a Bc. Ivana Svobodová, pořadatelka „Putování“, zahájily u rodného domu skladatelova první doprovodnou akci letošního festivalu. Foto J. Lavičková.

Mgr. Jana Černá oznámila, že z rozhodnutí festivalového výboru bude letošní zasazená růže věnovaná nedávno zemřelému Mirku Svatošovi, který jako ctitel hudby Gustava Mahlera zvláště mezi přáteli turisty léta propagoval a pomáhal připravovat mnohé akce spojené s osobností skladatele.

Organizační výbor festivalu Mahler Jihlava se rozhodl věnovat růži, která se tradičně při zahájení sází, Mirku Svatošovi, který od začátku vzniku festivalu propagoval mezi turisty všechny související akce. Foto V. Veselá
Předseda odboru KČT Čeřínek Jihlava, jehož členem Mirek Svatoš byl, se ujal zasazení růže. Foto V. Veselá
S Jiřím Veselým a Ivou Svobodovou jsem se sázení Mirkovy růže symbolicky zúčastnila také já. Foto V. Veselá
Ať růže na tomto vzácném místě prospívá! Foto J. Lavičková.
Jménem Mirka i svým jsem poděkovala za mimořádnou poctu a ocenění dlouholeté práce – vždycky jsme do Kaliští jezdili rádi, teď mám o pádný důvod víc… Foto L. Bohatá.
Růže zasazená v mahlerovském rosariu v Kalištích na památku Mirka Svatoše je pro jihlavské turisty odměnou za jejich práci ve prospěch kultury na Vysočině. Foto L. Bohatá

Po skončení slavnosti jsme byli pozváni na občerstvení do penzionu v rodném domě Gustava Mahlera – nabídka nás mile překvapila a výběr lahůdek zdaleka předčil standard. Během příjemného pobytu v domě, který touží navštívit mnozí zahraniční obdivovatelé geniálního skladatele, se počasí umoudřilo – na cestu jsme se vydali v poměrně teplém a bezvětrném počasí, za mírného mrholení.
Trasa je zaznamenána na následující mapce:

Z Kaliští po ZTZ do Proseče, pak po ČTZ do Starých Hutí, Rejčkova a na Rohuli, odtud po MTZ do Koňkovic a Smrčné nad Sázavou, po cyklostezce do Mrzkovic na vlak – včetně cest na nádraží dobrých 17 km.
Turisté připravili pamětní list pro účastníky druhého putování mahlerovskou Vysočinou.
U rybníka za vesnicí Kaliště vypráví Miluška Bradová příhodu ze dne 6. 10. 2007, kdy se otevírala Cesta Gustava Mahlera a rybník ani okolí ještě nebyly tak krásně upravené jako jsou nyní. Historka se týkala starosty obce, který zaujatý prací nehlídal den ani čas a teprve množství kolemjdoucích pochodníků mu připomnělo, že právě nadešel ten důležitý den, kdy zanedlouho bude na návsi slavnostně uvedena do provozu nově vyznačená turistická cesta pojmenovaná po zdejším světově proslulém rodákovi. Foto J. Lavičková.
Okolí vesnice Kaliště, kde se 7. 7. 1860 narodil Gustav Mahler. Foto J. Lavičková.

Nevím, jak tuto krajinu vnímali ostatní, pro mne byla zahalená ve smutku a vzpomínání – nemohla jsem nemyslet na dny, kdy jsme těmito místy chodili s Mirkem nebo značili…

Jdeme po zeleně vyznačené turistické trase do Proseče, déšť pomalu ustává. Foto L. Bohatá.
Procházka krajinou, která osvěží tělo a očistí duši. Foto L. Bohatá.
Na návsi v Proseči u turistického informačního místa, čili u směrovníku. Foto V. Veselá.
S přáteli-značkaři si vyprávíme si o tom, jak jsme na této trase obnovovali turistické značení. Foto J. Lavičková.
Zátiší v Proseči. Foto J. Lavičková.
Všechny zahrádky v Proseči byly krásně upravené. Foto J. Lavičková.
Část pochodníků se zašla podívat k prosečské tvrzi (ze 14. století) za vsí směrem k Humpolci, naše cesta ale vedla opačným směrem po červené značce do Nových Hutí a na Rejčkov. Foto J. Lavičková.
Cestou jsme si povídali, že u zdejšího rybníka Pařez je jediné místo v ČR, kde roste třtina nachová, což je pro botaniky úžasná zpráva. 🙂 Foto V. Veselá.
Pod touto obrovskou lípou u Starých Hutí jsme při obnově turistického značení na červené trase směrem na Rohuli parkovali auto se značkařským materiálem. Foto J. Veselý.
Křížový kámen blízko prastaré cesty nedaleko Starých Hutí je datován 1491 a patří k nejstarším v ČR. Foto L. Bohatá.
Poblíž dubu u Rejčkova připíjíme becherovkou pro vzpomínku na Mirka, který vždycky 13. 6. slavil ve společnosti turistů narozeniny. Foto J. Lavičková.
Turisté jsou družní a přívětiví lidé – v přírodě k sobě mají všichni blíž. Foto J. Lavičková.
Směrovník u Rejčkova je dílem šikovného místního občana. Foto J. Veselý.
Pod dubem na kraji obce vznikla Bota-nická zahrada, takže do vsi vcházejí lidé s úsměvem. Foto V. Veselá.
Okolí Rejčkova, nejvýše položené obce okresu Havlíčkův Brod. Foto J. Lavičková.
Louky po dešti. Foto J. Veselý.

Došli jsme na kraj lesa, který přímo zval k úlevné zastávce – několik děvčat ji podniklo a vzápětí byla nejdříve hrůzou, potom však smíchy bez sebe: v pečlivě vybraném bodě totiž umístil nějaký šprýmař kašírovaného divočáka v životní velikosti…
Připomnělo mi to příhodu, která se kdysi v podobné situaci stala, ale hlavním aktérem tehdy byl vyplašený srnec…

Jitka Lavičková zachytila, jak vyprávím příběh, který se stal před mnoha léty na turistice: srnce odpočívajícího v mlází vyrušily turistky, které si právě ono místo vybraly – zběsile prchající srnec jednu důstojnou starší dámu porazil a vůkol způsobil značný zmatek. 🙂

Stoupání na Rohuli, líbezné místo na úpatí masivu Melechov, se tentokrát stalo mou smutnou křížovou cestou, ovládly mě vzpomínky na návštěvu této trasy (viz Značení Proseč – Rohule s mapkou a příslušnými obrázky).

Památka obnovy značení 31. 7. 2013 na okraji Přírodního parku Melechov. Foto L. Bohatá.
Park v lokalitě Rohule. Foto L. Bohatá

Na webu jsem se dočetla, že v roce 1860 zanikla melechovská huť Rohule, která do té doby zásobovala sklem brusírnu v Josefodole.

Nebeské zátiší na Rohuli je obklopeno lesy. Foto L. Bohatá.
Nedaleko kdysi bývala zotavovna ROH, přírodní park byl vybudován až v poslední době. Foto L. Bohatá.
Park na Rohuli. Foto V. Veselá
Směrovník Rohule – pokračovali jsme po MTZ do Koňkovic a Smrčné nad Sázavou. Foto L. Bohatá
Rozcestí u turistického informačního místa; chvíli poté začalo silně pršet. Foto V. Veselá.

Déšť nám byl věrným společníkem do konce putování – prošli jsme obcí Koňkovice, kde bývala slavná trampská hospoda, kam se poděla?, ze Smrčné právě odjel vlak, a tak jsme se po cyklostezce kolem Sázavy vydali do asi dva kilometry vzdálených Mrzkovic na spoj s odjezdem pár minut před druhou hodinou odpolední.

Řeka Sázava před Mrzkovicemi – legendární kameny, které jindy zdobí koryto, nebyly po deštích vidět, temný proud naháněl strach. Foto L. Bohatá.
Lanový most přes Sázavu u Mrzkovic. Foto L. Bohatá.

Den nabitý emocemi a prožitý ve společnosti přátel byl krůčkem na zcela nové cestě…

Související článek:
Značení na Cestě Gustava Mahlera

6 odpovědí na “Po Vysočině s Gustavem Mahlerem”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*