Osvěživé páteční odpoledne 10. dubna 2010
Po celotýdenní námaze a vyčerpání – nezávisle na tom, zda je člověk v zaměstnání či „sám svůj“ – jsme přivítali nabídku turistů z odboru Tesla na tradiční vycházku za bledulemi v přírodní rezervaci Jechovec. Vše bylo jako jindy: autobusem jsme dojeli do Staré Říše, došli do blízkého lesa a jako vždycky jsme žasli nad mocí přírody, nad tím, že znovu z podmáčené země vzešly křehké, nádherně stydlivé květy s hlavičkami elegantně skloněnými k zemi, jen žlutými očky zablesknou a příchozí se v ohromení zastaví…
Když stojíte před tříhektarovou plochou a máte před sebou do nedohledna tu bílou záplavu, nemůžete mít černé myšlenky, našlapujete pozorně, aby některá křehulka nepřišla o život, maně ztišíte hlas jako v chrámu…
Stejně jako před rokem nám Míla Bradová zopakovala pár vět potřebné šedé teorie, zatímco jsme vnímali okolní bíle korunované zelené stvoly nového života.
Náš obyčejný den páteční se proměňoval ve sváteční – a kvůli té proměně jsme tam šli.
A co jsme vlastně našli? Že dosud platí ten zázrak každoročního probuzení cibulky v zemi a neodkladného puzení vyslat křehké kvítky na pár týdnů do světa lidí. Což je dobré pro rekreaci našeho nitra, když už se tělesná schránka k pravidelné každoroční obnově, natož rozkvětu, přemluvit nedá.