Rodný dům architekta v Brtnici
V sobotu 27. února nebyly právě ideální podmínky pro lyžování, takže nastoupila varianta KPČ – tedy kulturně poznávací činnost. Máme v zásobě množství cílů, ze kterých jsme vybrali návštěvu rodného domu slavného architekta v Brtnici (už jsem se o něm krátce zmiňovala v jednom příspěvku) – jednak je tam nová expozice z jeho díla, dále jsme před nedávnem viděli v jihlavském Domě Gustava Mahlera krásnou výstavu z Hoffmannových děl architektonických i designérských a také jsme měli potřebu osvěžit si skutečnosti kolem slavného vysočinského rodáka, jehož Palác Stoclet v Bruselu byl zapsán loni v létě na seznam světového kulturního dědiství UNESCO. Do Bruselu je to poněkud z ruky a vila Stoclet stejně není veřejnosti přístupná.
Barokní dům na náměstí patřil rodu Hoffmannů od 17. století, otec architektův byl dlouholetým starostou Brtnice, spolumajitelem textilní továrny držitele brtnického panství knížete Collalta. Syn Josef navštěvoval gymnázium v Jihlavě, kde byl jeho spolužákem pozdější konkurent, dá se říci názorový protipól, také slavný vídeňský architekt Adolf Loos, který se sice narodil v Brně, ale jeho rodiče pocházeli z Jihlavska. Výstavu fotografií realizací Loosových staveb jsme viděli asi před rokem v Jihlavě. Jediný syn starostův neměl velké úspěchy na gymnáziu, na vlastní žádost přešel na průmyslovou školu do Brna, kde se mohl věnovat tomu, co jej vždycky zajímalo, totiž stavebnictví. V roce 1895 dokončil studium architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni, odejel na roční studijní cestu po Itálii a poté se zařadil k vídeňským umělcům, mezi nimiž záhy získal svými pracemi jedno z předních míst.
V roce 1897 byl jedním ze zakladatelů Vídeňské secese a ani ne třicetiletý byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. V roce 1903 založil slavné sdružení Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), v jehož ateliérech vznikaly nejen návrhy staveb, ale i interérů, včetně návrhů skla, porcelánu, kovových věcí, šperků, vzorů textilií i oděvů, a následně jejich realizace, přičemž Josef Hoffmann kladl velký důraz na krásu řemeslných výrobků a jejich dokonalé provedení. Architektův názor nerozlišovat mezi uměleckým dílem a předmětem denní potřeby, jej zviditelňoval mezi kolegy v branži, a tak se záhy stal nejžádanějším módním architektem a designérem.
Na výšiny slávy vystoupil po postavení sanatoria v Purkersdorfu u Vídně v roce 1904, kde navrhoval vše, včetně zařízení interiéru. Poté jej oslovil belgický finančník Adolf Stoclet, aby pro jeho rodinu vystavěl v Bruselu vilu včetně kompletního zařízení a ve věcech finančních dal architektu Hoffmannovi volnou ruku. V letech 1905–1911 vznikl v Bruselu palác, který je ikonou secesní architektury, což potvrdil loňský zápis na seznam světového kulturního dědictví.
Josef Hoffmann vystavěl mnoho kultivovaných a stylových staveb ve Vídni, na severní Moravě, v okolí Kladna, byl přístupný a vnímavý k novotám, ale pořád zachovával podstatu ze které vyšel – to je i bez odborného vzdělání patrné. Ctil tradice, miloval krásu a čistotu, vycházel z přirozeného cítění. Sám pro sebe nepostavil žádný dům, za svůj domov stále považoval brtnický dům, kde se spolu s rodinami svých tří sester vždycky o prázdninách scházeli. Po smrti rodičů přestavěl v letech 1907–1911 rodný dům a až do roku 1945, kdy byl dům zabrán komunisty, sem pravidelně jezdil. Navrhl vše, co dnes můžeme v domě vidět – podle původních fotografií byla v roce 2003 dokončena rekonstrukce, protože dům byl předtím značně poničen a původní zařízení až na výjimky rozkradeno. Před pár lety přešel Dům JH do správy Moravské galerie v Brně a Rakouského muzea užitého umění, byl sem doplněn nábytek i ostatní exponáty z dílen, které dosud výrobky podle Hoffmannových návrhů vyrábějí, i když Wiener Werkstätte byly ve třicátých letech zrušeny.
V roce 1936 přestal učit, ale stále dělal návrhy architektonické i designérské, ale většina staveb zůstala kvůli naprosté změně poměrů a názorů nerealizována, teprve v sedmdesátých letech minuléhho století došlo k velkému zájmu o jeho díla s nadčasovým designem. Architekt z malého městečka Brtnice, který ovlivnil svým dílem architekturu celého 20. století, zemřel v roce 1956 ve Vídni.
Pro nás Jihlavany je zajímavé, že v prvním roce minulého století vytvořil Josef Hoffmann pro své přátele, spoluzakladatele spolku Secese, malíře Kolomana Mosera a Carla Molla dvojdům v umělecké kolonii na Hohe Warte ve Vídni. V tomto domě krátce bydlela Alma Schindlerová, jež byla nevlastní dcerou Carla Molla; v roce 1902 se provdala za hudebního skladatele a dirigenta Gustava Mahlera a spolu pak bydleli do roku 1909 v secesním domě, který navrhl učitel Josefa Hoffmanna na AVU ve Vídni, architekt Otto Wagner. V době dirigentského působení v Americe bydlívali Mahlerovi při krátkých návratech do Vídně v domě Carla Molla.
Už jsem se jinde zmínila, že také náhrobek Mahlerův (1860–1911) na hřbitově v Grinzingu navrhoval Josef Hoffmann.
Paní průvodkyně se nám dvěma obětavě věnovala, její výklad byl příjemný, při odchodu jsme si kvůli množství nádherných fotografií koupili publikaci o díle Josefa Hoffmanna od Augusta Sarnitze, architekta a profesora AVU ve Vídni.
Ty fotky, které uvidíte tady, jsou ovšem dílem mým, jsou pouze dokumentační, přesto z nich máme radost a možná se na některé podařilo zachytit záblesk architektova génia.
Předchozí obrázek se jmenuje: „okouzlení lidovými motivy“ (vloudil se „šotek“)
Řemeslné zručnosti si architekt Hoffmann velice vážil, každý projev lidového umění považoval za inspirující. Nejsem schopna odborně komentovat to, co vidíme, prostě se nám to líbí a to tak, že hodně. Propojuje se zde lehkost exponátů se solidností původních širokých podlahových prken, která přechází v nápaditou barevnost tapet.
Příbory podle Hoffmannova návrhu dosud prý vyrábí jedna italská firma, tak máte-li zájem…
Z období 1. světové války pocházejí vzory sklenic s vlajkami zúčastněných států:
Vzorování tapet a výmalbu místností navrhoval také Josef Hoffmann.
Mnoho mís, váz či užitkového stolního nádobí a náčiní bylo navrženo k provedení ve stříbře.
Po prohlídce je možné zajít na hospodářský dvůr, kde je znovu postaven altán, který byl za Hoffmannových časů běžně využíván, dokonce je v průjezdu domu i stará fotografie, kde prý snad mladík sedící v okně má být sám pozdější architekt.
Abychom měli vše kompletní, zašli jsme ještě na hřbitov podívat se na náhrobky rodičů Josefa Hoffmanna, které také navrhoval, a cestou jsme viděli jednu z možných brtnických inspirací architektových.
Bylo časné odpoledne a my jsme měli v zásobě ještě UNESCO-pecku v Třebíči – ale o tom až jindy.
Potěšilo, krásná inspirace, čistý nábytek, zaujala mne moc tapeta s proužky! Díky!
Připojuji se, krásně napsané !
Opět jsem nadšena fotografiemi, citem ve Vašich textech. Obohacujete své čtenáře,děláte kraji Vysočina reklamu a to zdarma a s láskou.Vaše informace vždy zaujmou a potěší- děkujeme