Josef Hoffmann

Rodný dům architekta v Brtnici

V sobotu 27. února nebyly právě ideální podmínky pro lyžování, takže nastoupila varianta KPČ – tedy kulturně poznávací činnost. Máme v zásobě množství cílů, ze kterých jsme vybrali návštěvu rodného domu slavného architekta v Brtnici (už jsem se o něm krátce zmiňovala v jednom příspěvku) – jednak je tam nová expozice z jeho díla, dále jsme před nedávnem viděli v jihlavském Domě Gustava Mahlera krásnou výstavu z Hoffmannových děl architektonických i designérských a také jsme měli potřebu osvěžit si skutečnosti kolem slavného vysočinského rodáka, jehož Palác Stoclet v Bruselu byl zapsán loni v létě na seznam světového kulturního dědiství UNESCO. Do Bruselu je to poněkud z ruky a vila Stoclet stejně není veřejnosti přístupná.

dům Josefa Hoffmanna v Brtnici

Barokní dům na náměstí patřil rodu Hoffmannů od 17. století, otec architektův byl dlouholetým starostou Brtnice, spolumajitelem textilní továrny držitele brtnického panství knížete Collalta. Syn Josef navštěvoval gymnázium v Jihlavě, kde byl jeho spolužákem pozdější konkurent, dá se říci názorový protipól, také slavný vídeňský architekt Adolf Loos, který se sice narodil v Brně, ale jeho rodiče pocházeli z Jihlavska. Výstavu fotografií realizací Loosových staveb jsme viděli asi před rokem v Jihlavě. Jediný syn starostův neměl velké úspěchy na gymnáziu, na vlastní žádost přešel na průmyslovou školu do Brna, kde se mohl věnovat tomu, co jej vždycky zajímalo, totiž stavebnictví. V roce 1895 dokončil studium architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni, odejel na roční studijní cestu po Itálii a poté se zařadil k vídeňským umělcům, mezi nimiž záhy získal svými pracemi jedno z předních míst.

V roce 1897 byl jedním ze zakladatelů Vídeňské secese a ani ne třicetiletý byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. V roce 1903 založil slavné sdružení Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), v jehož ateliérech vznikaly nejen návrhy staveb, ale i interérů, včetně návrhů skla, porcelánu, kovových věcí, šperků, vzorů textilií i oděvů, a následně jejich realizace, přičemž Josef Hoffmann kladl velký důraz na krásu řemeslných výrobků a jejich dokonalé provedení. Architektův názor nerozlišovat mezi uměleckým dílem a předmětem denní potřeby, jej zviditelňoval mezi kolegy v branži, a tak se záhy stal nejžádanějším módním architektem a designérem.

Na výšiny slávy vystoupil po postavení sanatoria v Purkersdorfu u Vídně v roce 1904, kde navrhoval vše, včetně zařízení interiéru. Poté jej oslovil belgický finančník Adolf Stoclet, aby pro jeho rodinu vystavěl v Bruselu vilu včetně kompletního zařízení a ve věcech finančních dal architektu Hoffmannovi volnou ruku. V letech 1905–1911 vznikl v Bruselu palác, který je ikonou secesní architektury, což potvrdil loňský zápis na seznam světového kulturního dědictví.

Josef Hoffmann vystavěl mnoho kultivovaných a stylových staveb ve Vídni, na severní Moravě, v okolí Kladna, byl přístupný a vnímavý k novotám, ale pořád zachovával podstatu ze které vyšel – to je i bez odborného vzdělání patrné. Ctil tradice, miloval krásu a čistotu, vycházel z přirozeného cítění. Sám pro sebe nepostavil žádný dům, za svůj domov stále považoval brtnický dům, kde se spolu s rodinami svých tří sester vždycky o prázdninách scházeli. Po smrti rodičů přestavěl v letech 1907–1911 rodný dům a až do roku 1945, kdy byl dům zabrán komunisty, sem pravidelně jezdil. Navrhl vše, co dnes můžeme v domě vidět – podle původních fotografií byla v roce 2003 dokončena rekonstrukce, protože dům byl předtím značně poničen a původní zařízení až na výjimky rozkradeno. Před pár lety přešel Dům JH do správy Moravské galerie v Brně a Rakouského muzea užitého umění, byl sem doplněn nábytek i ostatní exponáty z dílen, které dosud výrobky podle Hoffmannových návrhů vyrábějí, i když Wiener Werkstätte byly ve třicátých letech zrušeny.

V roce 1936 přestal učit, ale stále dělal návrhy architektonické i designérské, ale většina staveb zůstala kvůli naprosté změně poměrů a názorů nerealizována, teprve v sedmdesátých letech minuléhho století došlo k velkému zájmu o jeho díla s nadčasovým designem. Architekt z malého městečka Brtnice, který ovlivnil svým dílem architekturu celého 20. století, zemřel v roce 1956 ve Vídni.

Pro nás Jihlavany je zajímavé, že v prvním roce minulého století vytvořil Josef Hoffmann pro své přátele, spoluzakladatele spolku Secese, malíře Kolomana Mosera a Carla Molla dvojdům v umělecké kolonii na Hohe Warte ve Vídni. V tomto domě krátce bydlela Alma Schindlerová, jež byla nevlastní dcerou Carla Molla; v roce 1902 se provdala za hudebního skladatele a dirigenta Gustava Mahlera a spolu pak bydleli do roku 1909 v secesním domě, který navrhl učitel Josefa Hoffmanna na AVU ve Vídni, architekt Otto Wagner. V době dirigentského působení v Americe bydlívali Mahlerovi při krátkých návratech do Vídně v domě Carla Molla.

Už jsem se jinde zmínila, že také náhrobek Mahlerův (1860–1911) na hřbitově v Grinzingu navrhoval Josef Hoffmann.

Paní průvodkyně se nám dvěma obětavě věnovala, její výklad byl příjemný, při odchodu jsme si kvůli množství nádherných fotografií koupili publikaci o díle Josefa Hoffmanna od Augusta Sarnitze, architekta a profesora AVU ve Vídni.

Ty fotky, které uvidíte tady, jsou ovšem dílem mým, jsou pouze dokumentační, přesto z nich máme radost a možná se na některé podařilo zachytit záblesk architektova génia.

psací stůl v pracovně v přízemí

vestibul

schodistě z průjezdu k obytným místnostem

ručně malované tapety

víceúčelová truhla

stále vyráběné zidle

stůl s kamennou deskou

 

Předchozí obrázek se jmenuje: „okouzlení lidovými motivy“ (vloudil se „šotek“)

inspirace v lidových výsivkách

Řemeslné zručnosti si architekt Hoffmann velice vážil, každý projev lidového umění považoval za inspirující. Nejsem schopna odborně komentovat to, co vidíme, prostě se nám to líbí a to tak, že hodně. Propojuje se zde lehkost exponátů se solidností původních širokých podlahových prken, která přechází v nápaditou barevnost tapet.

průhled obytnými pokoji

stříbrné příbory

Příbory podle Hoffmannova návrhu dosud prý vyrábí jedna italská firma, tak máte-li zájem…

výstava vzorů sklenic na víno, sampanské a likéry

nadčasový design sklenic 1

nadčasový design sklenic 2

Z období 1. světové války pocházejí vzory sklenic s vlajkami zúčastněných států:

vzory sklenic z období 1. světové války

Vzorování tapet a výmalbu místností navrhoval také Josef Hoffmann.

tapety v loznici

rozkládací barový stolek

dodrzení motivu na jednotlivých kusech

Mnoho mís, váz či užitkového stolního nádobí a náčiní bylo navrženo k provedení ve stříbře.

z uslechtilých kovů 1

z uslechtilých kovů 2

stoleček z ořechového dřeva a zajímavá zidle

Po prohlídce je možné zajít na hospodářský dvůr, kde je znovu postaven altán, který byl za Hoffmannových časů běžně využíván, dokonce je v průjezdu domu i stará fotografie, kde prý snad mladík sedící v okně má být sám pozdější architekt.

altán v hospodářském dvoře

stará fotografie-pohled z altánu na dvůr

zadní vchod ze dvora

spodní chodba

klenutý sklep

plakát k výstavě

Abychom měli vše kompletní, zašli jsme ještě na hřbitov podívat se na náhrobky rodičů Josefa Hoffmanna, které také navrhoval, a cestou jsme viděli jednu z možných brtnických inspirací architektových.

cestou ke hřbitovu

náhrobky rodičů J. Hoffmanna

Bylo časné odpoledne a my jsme měli v zásobě ještě UNESCO-pecku v Třebíči – ale o tom až jindy.

5 odpovědí na “Josef Hoffmann”

  1. Pingback: Vysočinou…
  2. Pingback: MiniEuroRando
  3. Opět jsem nadšena fotografiemi, citem ve Vašich textech. Obohacujete své čtenáře,děláte kraji Vysočina reklamu a to zdarma a s láskou.Vaše informace vždy zaujmou a potěší- děkujeme

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*