Májový cyklovýlet do Kamenice

1. května 2012

Na oslavu prvního májového dne jsme si udělali romantický výlet, v němž kolo bylo pouze přesunovým prostředkem, nelákaly nás dálky ani radost z pohybu. Náš zájem se soustředil na městečko, které v mém životě hraje podstatnou roli – v kamenickém kostele bylo pokřtěno několik mých předků, z nichž někteří odpočívají na místním hřbitově. I mne ve zdejším kostele s požehnáním vyprovodili do světa. jezdíme sem často a rádi – je tedy na čase přiblížit to zajímavé místo důkladněji, ačkoliv základní věci byly napsány ve starších článcích Řehořovský okruh a Stručná historie Řehořova.
Nejprve mapka s vyznačenou trasou, stejnou jsme jeli i zpět, celkem 44 slunečných kilometrů ve svátečním dni:

Ke slavnostnímu dni patří hudba – zde v Kamenici můžeme právem mluvit o dvou výjimečných osobnostech, skrze které hudba proudila tak mocně, že z těch živých pramínků pijeme dodnes a pořád nás osvěžují.
Pamětní deska rodačky Františky Kyselkové (1865–1951), sběratelky lidových písní a etnografky, je v malém parčíku.

V současnosti není její jméno ani dílo příliš známé, ale byla to významná spolupracovnice Leoše Janáčka – obrátila jeho pozornost k horáckým písním a její nejvýznamnější počin tkví v nahrávání lidových písní na fonograf – tím byly zachovány v podobě, ve které je lidé, na počátku 20. století okouzlení tou neslýchanou (a pro ně trochu legrační) možností, nazpívali do dlouhé trouby Edisonova fonografu. Záznam byl zachycen na křehké keramické válečky s tvrzeným voskovým povrchem a tak se zachoval autentický a spontánní projev lidí, do jejichž života zpěv neodmyslitelně patřil…

Františka Kyselková sesbírala a zapsala v letech 1906–1910 na Žďársku a Bystřicku přes 1000 písní, v roce 1920 vydala zpěvník Lidové zpěvy z Podluží – některé z nich zpracoval Leoš Janáček v Moravských písních milostných. Na vrcholu své kariéry působila ve Státním ústavu pro lidovou píseň v Brně a byla uznávanou odbornicí, s níž spolupracovaly významné osobnosti kulturní – bratři Mrštíkové, bratři Úprkové, František Sušil (i jiní sběratelé lidových písní).

Jejího odkazu se před časem ujal vydavatel a muzikolog Jiří Plocek, který přenesl písňové nahrávky z počátku 20. století, zachycené v padesátých letech ze zachovaných válečků na magnetofon a vyčištěné současnou nejmodernější technikou, na desku nazvanou Moravský a slovenský zpěv 1909–1912. Díky zájmu a zaujetí Jiřího Plocka přináší práce Františky Kyselkové radost dodnes!

Kousek cesty odtud je pamětní deska rodáka, jehož není třeba představovat, protože jeho jméno, ale zvláště dílo, je všeobecně známé: František Vincenc Kramář, ve službách u císařského dvora známý také pod jménem Franz Krommer, houslista, kapelník, pedagog, ředitel komorní hudby, dvorní skladatel, stavěný na roveň slavnému Josefu Haydnovi, se narodil roku 1759 ve Staré radnici, kde měli jeho rodiče pronajatý šenk.
Deska byla odhalena v srpnu 2005 na místě někdejší budovy.

Stará radnice stávala na rozcestí proti tvrzi dosud zachované a v roce 1913 zcela vyhořela.

Původ Kamenice zasazují historikové do 12. století – osada vznikla na křižovatce cest z Čech na Moravu, tvrz prý byla postavena v polovině 14. století.

Ve století 16. zvýšili stavbu o jedno patro a přebudovali renesančně – sgrafita podtrhují význam budovy, v níž prý se v roce 1468 sešel uherský král Matyáš Korvín s Jiříkem z Poděbrad, v roce 1567 zde přivítali císaře Maxmiliána, roku 1612 císaře Matyáše, a v roce1620 prý zde krátce pobyl „zimní král“ Bedřich Falcký.

Na přelomu 16. a 17. století sloužila tvrz jako letní sídlo Kateřiny z Valdštejna, sestry Albrechta z Valdštejna, manželky Smila Osovského z Doubravice a po jeho smrti Karla staršího z Žerotína… Slavná jména, zajímavá minulost…
Erby Osovských z Doubravice, Žerotínů a Valdštejnů jsou zachovány nad vchodem s nádherným kamenným ostěním.

Je zázrak, jak dobře se podařilo podle dostupných dobových materiálů tvrz opravit – podívejte se na obrázek z historického atlasu městyse Kamenice vydaného v roce 2008 k 650. výročí první písemné zmínky o obci (1358).

Na trávník vedle budovy byly přeneseny smírčí kameny z blízkého okolí.

Jeden z  nich původně stával nedaleko na břehu říčky Kamenice, kam prý sjel vůz se svatebčany, kteří se utopili.
Na ostrohu nad městečkem stojí zdaleka viditelný kostel pamatující nejranější dějiny zdejšího osídlení a nejstarší kulturní dějiny Evropy, kostel sv. Jakuba Většího.

Podle umístění na skalnatém kopci měl tento románsko-gotický kostel původně i význam obranný.

Při opravách v roce 1972 byly objeveny středověké fresky, ve věži slouží do dnešní doby zvon zavěšený sem v roce 1535. Projdu-li se po nyní již zrušeném hřbitově u kostela, vybavují se mi tváře prarodičů, sousedů i lidí, o jejichž osudech jsem v dětství slýchala…

Někde tady u zdi, v místě, z něhož lze pohlédnout směrem k jejímu rodnému Řehořovu, byla po životě plném zvratů uložena k odpočinku pozapomenutá operní diva Antonie Zalabová, již jako malé děvče uslyšel na kůru zdejšího kostela zpívat nebeským hláskem starý dvorní skladatel Kramář… Ten ji odvezl do Vídně, následovala rychlá a závratná kariéra, která neskončila vlivem mnoha okolností slavně… A tak se Tonička (9.4.1820–5.1.1894) vrátila ke stáru chudá do své domovské obce…
Nostalgická vzpomínka na ni byla úlitbou, po níž jsme zase vklouzli do přítomnosti…

2 odpovědi na “Májový cyklovýlet do Kamenice”

  1. krasne fokty, krasny text, krasna tura – hned bych se ji zucastnil!
    z berlina se srdecnym pozdravem
    petr vasicek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*