Cesta P. Josefa Toufara

Velikonoční pondělí 13. 4. 2009

Měli jsme několik dobrých důvodů projít výše uvedenou cestu:

1. domluvili jsme se s přáteli, že s nimi a jejich kamarády strávíme sváteční den,

2. trasu nově vyznačili havlíčkobrodští značkaři, příští sobotu 18. 4. se bude slavnostně otevírat, ale my máme na ten den naplánovaný jiný program,

3. chtěli jsme se podívat do středu České republiky,

4. chtěli jsme navštívit kostel, kde se stal číhošťský zázrak,

5. při největších křesťanských svátcích jsme chtěli uctít památku kněze Josefa Toufara, umučeného komunisty.

Trasa: Smrčná – Benetice – Dubice(rozc.) – Opatovice – Nezdínská studánka – Nezdín – Prosíčky – Číhošť – Kynice – Dobrnice – Leština u Světlé = 18,5 km.

rozcestník ve Smrčné nad Sázavou

U mostu přes Sázavu je východiště značených cest a je patrné, že nová, modře vyznačená Cesta pátera Toufara, plynule navazuje na dosavadní trasy. V mapách zatím není, proto jsem se snažila modrými tečkami přibližně zakreslit, kudy jsme šli – z Benetic, od kterých moje mapka začíná, je to na start ve Smrčné 3,5 km směrem jižním.

stezka pátera Josefa Toufara

Hned, jak jsme vystoupili ve Smrčné z vlaku, pánové nás „pomladili“, a tak jsme převýšení k Leštince zdolaly bez nejmenších potíží, naši milí mládenci si kopce také nevšímali, protože se zaobírali pomlázkovou výslužkou všeho druhu a zanedlouho jsme se ocitli na návsi v Beneticích, což je úpravná vesnička uprostřed lesů.

lípa Svobody na návsi v Beneticích

Lípu vysadil místní hajný v květnu 1945 z radosti, že skončila válka. Další cesta vedla polem–borem, horem–dolem, od studánky bezejmenné (pro nás) ke studánce proslavené(Nezdínské).

studánka v polesí Ledečsko

Nezdínská studánka

Nezdínská studánka je ve výšce 560 metrů n. m. a od pradávna putovali lidé pro její vodu, ochraňovanou Matkou Boží, až v roce 1929 byla zde postavena kaple zasvěcená Panně Marii a každoročně se sešlo ke konci května i několik tisíc lidí. Slavná byla pouť v roce 1968, kdy zde sloužil mši opat želivského kláštera Vít Tajovský, když krátce před tím po dlouhém věznění získal zpět státní souhlas býti knězem (a krátce po tom mu byl znovu odebrán!).

kaple u Nezdínské studánky

Ochutnali jsme vody ze svěcené studánky, poseděli v poledním lese a pokračovali jsme líbeznou krajinou dál. V literatuře jsem ale našla skvrnku na zdejší kráse – v roce 1636 vlastnil Nezdín a okolí Walter Deveroux, setník, který v Chebu roku 1634 zavraždil Albrechta z Valdštejna a majetek dostal od Ferdinanda II. jako odměnu za vraždu. Honem obraťme list…

dančí obora

Opravdu tu mají velké stádo daňků – ti si byli v dálce vědomi svého bezpečí, tak se ladně a k nám nevšímavě věnovali svým záležitostem.

Už jsme se blížili k Číhošti, k obci, která měla být vymazána z mapy, mělo se na ni zapomenout kvůli umučenému knězi Josefu Toufarovi (1902 se narodil v Arnolci blízko Jihlavy, 1950 zemřel ve vězení). Dne 11. 12. 1949 se během jeho kázání pohnul křížek na oltáři, úkaz vidělo 19 svědků, kteří byli na mši, farář „zázrak“ neviděl, stál na kazatelně, zády k oltáři. Dodnes se vedou spory o příčině pohybu křížku, následek je ovšem znám – na konci ledna 1950 byl farář Toufar zatčen, převezen do Valdic a za čtyři týdny na následky mučení zemřel. StB po něm chtěla přiznání, že zinscenoval zázrak, aby posílil vliv církve na obyvatelstvo a škodil státu. Dva dny po jeho odvlečení byl zatčen i opat Vít Tajovský a želivský klášter byl obsazen StB.

interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhosti

Je možné, že z následujících zpráv učiníte pro sebe nějaký závěr.

V tomto kostele se za čtrnáct dní nato, o Božím hodu vánočním 1949, pohnul zmíněný kříž znovu, 8. 1. 1950 potřetí. Na začátku ledna 1950 se objevily na koberci před oltářem modravé plamínky, které zmizely aniž poškodily koberec.

11. 12. 1998, tedy na den přesně po čtyřicetidevíti letech, při svěcení nového oltáře vyfotili místní lidé námrazu ve tvaru kříže na okně (zůstala celý den a vidělo ji mnoho svědků).

11. 12. 1999, tedy na den přesně po padesáti letech od první číhošťské události, zemřel opat želivského kláštera Vít Tajovský, Toufarův přítel a spoluvězeň. V zimě 1950 byl krutě vyslýchán ve stejné budově jako kněz Toufar a podal zprávu o tom, že vyšetřovatel Mácha nařídil Toufarovi vypít při výslechu tzv. „karlovarskou polívku“, což byl vřelý a velmi slaný roztok, který byl pravděpodobně v kombinaci s mnohahodinovým bitím a nelidským zacházením příčinou prasknutí žaludečního vředu a následné otravy. Páter Toufar byl jeden z prvních lidí, umučených v komunistických vězeních. Byl pohřben ve společném hrobě v Praze-Ďáblicích, před kostelem v Číhošti je jeho symbolický náhrobek a žulový památník z roku 1990.

kostel v Číhosti

Nemůžeme se tím případem do dneška trápit, ale nesmíme na něj ani dneska zapomínat – i proto dostala nově vyznačená stezka jeho jméno.

Kdo ví, třeba jsou číhošťské události v magickém spojení s geografickým středem České republiky… Střed byl vyměřen na louce u Číhoště a náležitě zviditelněn.

střed České republiky

Kromě tohoto žulového označení je tu zastřešené odpočívadlo pro turisty, dřevěný rozcestník a mapka se základními měřickými údaji o České republice.

základní geografické údaje o ČR

A protože bylo krásně, u tohoto křížku nad Číhoští jsme setřásli tíseň a radovali se ze sváteční přírody a ze společnosti milých přátel.

nad Číhostí

vajíčkovec jarní

i tohle je důvod, proč se vydat do přírody

labutí rodiče v očekávání

svězí Vysočina

Cesta nás vedla do vsí Kynice a Dobrnice, tichých a svátečně vyzdobených, a v téměř letním počasí jsme došli do Leštiny, odkud nás vlak odvezl domů a tím pro nás skončila letošní oslava svátků jara.

u Lestiny

3 odpovědi na “Cesta P. Josefa Toufara”

  1. Díky za Váš krásný blog,který jsem nedávno objevila a se zájmem si ho celý během několika dnů prohlédla, za pěkné fotografie a vyhledané informace k nim, které Vám jistě zaberou spoustu času.
    Velký dík patří za tento článek o Josefu Toufarovi a všem kdo trasu vyznačili a otevřeli, abychom nezapomněli na to, co se zde za komunistů dělo.
    Přeji Vám pěkné jarní dny plné sluníčka a hodně zážitků, o které se jistě s námi podělíte. Jarmila

  2. Moc pěknej článek a fotky, to jsou slova mého mladšího syna Vaška, který už to viděl. Osatní účastníci mají odkazy. A já jen . Moc díky za dokumentaci velikonočního pondělí.Jitka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*