Výtisk z roku 1613
V multikulturním centru v Jihlavě uspořádali výstavu, na kterou nás přilákala možnost vidět na vlastní oči bibli vytištěnou roku 1613 v bratrské tiskárně v Kralicích nad Oslavou. Drahocennou knihu, letos čtyři sta let starou, jednu ze čtrnácti u nás zachovaných, zapůjčil pořadatelům výstavy velmi vstřícný soukromý sběratel; oficiální instituce prý mají tak složité podmínky, že je zápůjčka bible téměř nemožná.
Ve výstavní místnosti poutalo pozornost také několik infotabulí zapůjčených Národní knihovnou ČR z výstavy pořádané na podzim 2013 v Galerii Klementinum – texty přiblížily pečlivému čtenáři společenské klima 15. a 16. století, okolnosti a především osobnosti, které se zasloužily o kulturní počin s přesahem do několika dalších století.
Příběh provázející vznik jedné z nejslavnějších knih české historie vzbuzuje dodnes oprávněnou hrdost na um našich předků. Nejznámější a nejdůležitější překlad bible do češtiny vznikl v šedesátých letech 16. století v prostředí Jednoty bratrské – mimořádně vzdělaný biskup Jan Blahoslav (1523–1571) přeložil a v bratrské tiskárně v Ivančicích vydal Nový zákon, jeho pokračovatelé přeložili v následujících letech Starý zákon a obojí, včetně rozsáhlých komentářů a vsuvek, bylo vytištěno postupně mezi lety 1579–1593 v Kralicích nad Oslavou v šesti svazcích – tomuto prvnímu vydání Bible kralické se později začalo říkat „šestidílka“.
Důležité je, že text byl převeden do češtiny z původních jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny), nikoli z latiny jako dřívější překlady.
Vysoká stylistická úroveň a jazyková kvalita textu Bible kralické měly společně s díly vydanými pražským tiskařem Jiřím Melantrichem (1511–1580) zásadní vliv na utváření spisovné češtiny.
Jednota bratrská vznikla v polovině 15. století a už od počátků své existence rozvíjela pozoruhodnou literární kulturu, v 16. století byla výrazně ovlivněna evropskou reformací a začala šířit své spisy i prostřednictvím knihtisku (ten byl vynalezen v polovině 15. století). Jednota byla však zakázaným náboženským uskupením, tedy i tiskárna působila tajně. První samostatnou bratrskou tiskárnu zřídil v roce 1561 Jan Blahoslav v Ivančicích.
V roce 1578 byla tiskárna z důvodu bezpečnosti přemístěna z Ivančic do Kralic nad Oslavou na panství Jana staršího ze Žerotína, kde začala vycházet zmíněná „šestidílka“. Bible byla dostupná pouze majetným – stála prý tolik, kolik se v té době platilo za 120 ovcí…
V roce 1596 vyšla Bible kralická znovu, jen v jednom svazku, bez komentářů – naposledy byla „jednodílka“ vydána v roce 1613 – a to je právě vydání, které jsme viděli na výstavě.
Všichni víme, že Jednota bratrská musela po Bílé hoře ukončit svoji činnost (podívejte se na místa u Brandýsa nad Orlicí , kde se ukrýval poslední biskup Jednoty J. A. Komenský), tiskárna pak na čas působila v polském Lešně a česká Bible kralická byla vydávána převážně v cizině – legálně vyšla na našem území znovu až za 250 let.
Přesto byl text stále vzorem klasické češtiny a používal se až do vydání českého ekumenického překladu bible v letech 1961–1979.
Tiskárna v Kralicích byla tak dokonale utajena, že teprve nález originálních kovových literek a tiskařského nářadí při archeologickém výzkumu doložil, že na tvrzi Žerotínů opravdu bylo intelektuální centrum Jednoty bratrské a dílna s vrcholovou tiskařskou produkcí.
Pro připomenutí události, tak důležité pro český jazyk i kulturu, byl v roce 1936 v Kralicích instalován pomník Bible kralické – první pomník na světě věnovaný konkrétní knize. V šedesátých letech minulého století byl vedle základů původní tvrze vybudován podle architektonického návrhu prof. Bohuslava Fuchse Památník Bible kralické.
Ještě zařadím dva obrázky zapůjčené na výstavu z jihlavského muzea – jedná se o modlicí knížky, které si prý pro vlastní potřebu opisovala kdysi nějaká žena – nebyly tam přesné údaje, ale koneckonců o ně nejde – krása věci vyrobené s péčí a láskou zůstává…
Se zájmem jsme si prohlídli výstavku různých současných vydání bible, včetně těch, která na zvukový záznam namluvili čeští umělci, a také si připomněli, že v Jihlavě byla v roce 2010 k vidění věrná replika Codexu gigas, největší rukopisné knihy světa, ve které se na začátku 13. století pokusil autor z podlažického kláštera u Chrudimi shrnout veškeré vědění tehdejšího světa – a zařadil i latinský překlad bible. Toto dílo je známější pod názvem Ďáblova bible. (M+M Svatošovi – Ďáblova bible)
Výjimečný pátek 13. prosince 2013 měl být zakončen přednáškou na téma Bible kralická – zůstali jsme v multikulturním centru v dychtivém doufání, že se dozvíme podrobnosti… Přijel ovšem jakýsi člověk, prý kazatel, a po jeho prvních pár větách bylo jasné, že se od něj nemůžeme o tématu dozvědět zhola nic…
Odešli jsme nezklamaní – výstava nám poskytla víc, než jsme očekávali.
O překladatelích Jeruzalémské bible, Dagmar Halasové a jejím manželovi Františku X. Halasovi, se dočtete ve článku M+M Svatošovi – Bohuslav Reynek.