Severní Irsko – Gianťs Causeway (Obrův chodník)

Nezapomenutelná vycházka po severním pobřeží ostrova
22. července 2010, čtvrtek

Probudili jsme se do slunečného dne a měli před sebou dobrých 150 km cesty na severní pobřeží Severního Irska, a velkou naději, že tamní turisticky nejpopulárnější přírodní památku si užijeme se vší parádou. Očekávali jsme odměnu za včerejší dešťové domácí vězení na severozápadním pobřeží Irské republiky.  Přesné geografické označení míst na severu ostrova je třeba respektovat – prohlédněme si mapu – klikatá černá čára vedoucí k Londonderry je hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které patří Spojenému království.

z hrabství Donegal v Irské republice jsme se přesunuli na severní pobřeží Severního Irska 22. 7. 2010; všimněte si městečka Bushmills, kde je nejstarší palírna whiskey na světě

Pozoruhodná geologická lokalita na severu irského ostrova zvaná Gianťs Causeway a okolní pobřežní trasa přitáhla naši turistickou výpravu stejně jako tisíce lidí, kteří chtějí na vlastní oči spatřit to nenapodobitelné přírodní divadlo.
Velmi volně se dá říct, že Gianťs Causeway (Obrův chodník, Obrovy schody, Obrova cesta) se řadí mezi kamenné varhany vzniklé kvůli sloupcovité odlučnosti čediče. V Lužických horách a v Českém středohoří se lze setkat s podobnými útvary, ale mnohem menších rozměrů (vzpomeňme např. na Panskou skálu u Kamenického Šenova, na Vrkoč u Váňova na předměstí Ústí nad Labem).
Na severním pobřeží irského ostrova naleznou užaslí turisté asi 40 000 symetrických sloupců čediče, které vznikly přibližně před 60 miliony lety při sopečné erupci – čedičová láva vzkypěla, vylila se na zemský povrch a rychle ztuhla (tak jsem si zjednodušila odborné pojednání o původu tohoto přírodního skvostu 🙂 ).
Vlivem eroze mají sloupce různého složení různé tvary a mocnost – jejich průměr je 38 – 51 cm, jsou zpravidla šestistěnné, ale některé kusy mají jiný počet stěn. Sloupce vytvářejí úchvatné útesy vedoucí do moře, kde pokračují pod hladinou.

To by jako stručná informace stačilo – zájemci si lehce vyhledají na webu přesné údaje, my se budeme věnovat legendám, které samozřejmě doprovázejí každou přírodní zvláštnost, a obrázkům, jichž se dosud nemůžeme nabažit. 🙂

Legendy a mýty o vzniku Obrova chodníku mají mnoho variant – ústředním motivem některých je příprava na zápas mezi irským bojovníkem Finn MacCoolem a jeho úhlavním nepřítelem skotským obrem Finn Gallem, který bydlel v jeskyni na ostrůvku Staffa. Irský silák Finn si připravil cestu na jeho ostrov – do mořského dna zatloukl kamenné sloupy a po práci si šel domů odpočinout. Skotský obr, chtivý boje, se ale po vytvořeném chodníku vydal na cestu do Irska. Situaci nepřipraveného Finna vyřešila jeho žena – strčila ho do postele, dala mu dudlík a bryndák a Finn Gallovi sdělila, že to je její děťátko, muž prý není doma. Když skotský obr uviděl gigantické batole, pomyslil si, jak asi bude veliký a silný jeho otec – dostal strach a v panice prchal. Při útěku vytrhával za sebou sloupy, aby ho irský obr nemohl pronásledovat.

Jisté ovšem je, že stejné čedičové sloupy jako na irském severním pobřeží jsou na 130 km vzdáleném, malém neobydleném ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska. Jeskyně 80 metrů hluboká, která rovněž patří k oblíbeným turistickým cílům, se nazývá Fingalova. 🙂

Bylo už po poledni, když jsme vystoupili z autobusu nedaleko návštěvnického centra a vydali se na trasu 16 km dlouhou – nejdříve asi jeden kilometr asfaltovou silničkou k Obrovu chodníku – je jasné, že v této části byl čilý provoz – pak po útesech do městečka Ballintoy, kde na ostrůvku Carrick-a-Rede ukončíme dnešní putování.

trasa vycházky po pobřeží – od návštěvnického centra k Obrovu chodníku, pak po pobřežních útesech směrem k Rope Bridge – 1. část, 22. 7. 2010
od návštěvnického centra je asi 1 km k Obrovu chodníku; www.svatosi.cz
lávový proud se táhne směrem do moře, kde pod hladinou stále pokračuje
turisticky nejnavštěvovanější místo Obrova chodníku
kamenná promenáda je výsledkem sopečné činnosti před 60 miliony lety
v roce 1986 byla tato přírodní památka zařazena na Seznam světového dědictví
proslulá čedičová skála
v oblasti se nachází prý kolem 40 000 čedičových souměrných sloupů
sloupy vznikly při sopečné erupci – čedič se odlučuje symetricky
sloupce jsou zpravidla šestistěnné, ale některé kusy mají jiný počet stěn
čedičové sloupce mají průměr mezi 30 – 51 cm
sloupce vytvářejí útesy spadající do moře, kde pokračují i pod hladinou
většina návštěvníků se přepraví ke kamenným varhanám speciálním autobusem – výhledy z ostatních částí pobřeží zkouknou na videu v návštěvnickém centru
barva červeného čediče není v prudkém slunci na obrázku příliš patrná
nejvyšší sloupec kamenných varhan měří 12 metrů
jak nevzpomenout na Panskou skálu u Kamenického Šenova na Českolipsku?
lávový příkrov dosahuje mocnosti 28 metrů
stoupáme na útesy a užíváme si jiných výhledů na přírodní památku Gianťs Causeway
nádherné počasí umožní dobré výhledy z útesů
zbytky Obrova chodníku se prý táhnou 130 km až ke skotskému ostrůvku Staffa, který náleží k Vnitřním Hebridám
podle pověsti vybudoval chodník irský bojovník Finn, aby se mohl utkat se skotským obrem Fingalem
legendy o obrech daly jména zdejším skalám
vystoupali jsme na útesy a pokračujeme po pobřeží východním směrem
fantastické a nezapomenutelné výhledy
cesta, po níž jsme vystoupili na vrcholky útesů
zdejším skalám daly jména legendy o obrech: Obrův tkalcovský stav, Obrova rakev, Obrova děla, Obrovy oči, Obrova bota – fantazii se při jejich určování meze nekladou
o existenci Obrova chodníku informoval v roce 1693 člen Trinity College v Dublinu
místo získalo proslulost až v roce 1739, kdy si dublinská malířka vybrala neobvyklé skály jako námět pro sérii akvarelů
troufám si říct, že tato vycházka byla ještě hezčí nežli po Moherských útesech – svou roli jistě hrálo i počasí
vlivem eroze mají sloupce různého složení různé tvary a podle nich jsou i pojmenovány
kvůli tomuto amfiteátru opravdu stojí za to vážit cestu na sever irského ostrova
velkorysá scéna, kterou dokáže vytvořit jen příroda
není možné nezachytit každý úsek cesty
nejsou to snad Obrovy oči? 🙂
chodník za sebou zničil skotský obr Fingal, když v hrůze prchal od irské jeskyně – podlehl klamu o Finnově velikosti a bál se s ním utkat
lávový chodník vede až k Fingalově jeskyni na ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska
náhorní plošina, která prudce spadá na útesech k hladině moře, patří šťavnatým pastvinám
pokojná stáda dobytka spásají pastviny táhnoucí se do nedohledna
pohled na moře se nikdy neomrzí
v dálce je vidět pláž a skála, na niž máme vystoupit po provazovém mostě

Je čas podívat se na druhý úsek trasy:

po pláži směrem ke Carrick-a-Rede k provazovému mostu Rope Bridge – 2. část, 22. 7. 2010
charakter pobřežní linie se mění – sestupujeme níže k hladině
na severním pobřeží Severního Irska
pohled do vnitrozemí – náhorní plošinu rozdělují údolí ledovcového původu, kterým se říká Antrimské rokle
sestupujeme k lidským sídlištím – na obzoru je skála zvaná Carrick-a-Rede, což prý znamená „skála v cestě“
toto území je začleněno do hrabství Antrim
přírodním oknem ve skále jsme prošli do úseku zcela jiného charakteru
skalnatý chodník těsně u hladiny nás dovedl k písčité pláži
odpolední slunce ozářilo osadu skrytou vedle skalisek
z konce pláže už nebude daleko do vesnice Ballintoy, u níž je Rope Bridge
krajina kamenných obrů
obrázek pro romantické snění – skalními okny nahlížíme do legend
archiv dějin Země
slunce je režisérem strhujícího světelného představení
Obrův chodník se ztrácí v mlžné dálce
tichá zátoka pro meditaci ve společnosti duší dávných obyvatel Irska
skála u pobřeží stojí v migrační trase tahu lososů – rybáři toho využívali k lovu
městečko Ballintoy
přístav v Ballintoy

Závěr cesty byl trochu hektický, protože jsme pro přechod po visutém mostě byli limitovaní časem – vstupenky (4 libry 1 os.) se prodávaly pouze do 18 hodin. Stihli jsme to! Asi po kilometru jsme došli k provazovému, 20 metrů dlouhému a 1 metr širokému mostu, který spojuje ostrov Carrick-a-Rede s pevninou.

turistická atrakce – 20 metrů dlouhý provazový most ve výšce 30 metrů – úžina dělí ostrůvek porostlý houževnatou trávou od pevniny
jeden metr široký provazový most nad propastí

Už od 16. století natahovali rybáři sítě do cesty migrujícím lososům, proto kvůli přístupu na skálu stavěli lanové mosty – dneska jim vydělává vstupné od všetečných turistů…

i fotografa je třeba zvěčnit
idylický podvečerní obrázek na severním pobřeží irského ostrova
během kilometrové cesty k autobusu si ukládáme do paměti dojmy výjimečného dne
sbohem, severní pobřeží, asi se už nikdy neuvidíme!

Poznámka: přibližně tři kilometry od severního pobřeží, v místech, kde dnes začínalo naše putování, je vesnice Bushmills (≈ 1 500 obyvatel), proslulá nejstarší palírnou whiskey na světě. První licence na destilaci „vody života“ byla udělena v roce 1608.
Irové tvrdí, že to „e“ ve slově whiskey prý znamená excelentní… 🙂

V dnešním slunečném dni jsme upustili od prohlídky úctyhodné Old Bushmills Distillery a celý vyměřený čas věnovali nádherné přírodě – zvláště, když jsme před nedávnem navštívili palírnu whiskey v Midletonu.

Sto kilometrů do Belfastu, kde přespíme v mládežnickém hostelu, jsme se vezli jako páni – opravený autobus jede a péruje dokonale…
Kolem desáté večerní už jsme měli v čisťounkém sále s kapacitou 22 osob každý svou postel – příště složíme unavené nohy na lůžko až doma na Vysočině… 🙂

mezinárodní ubytovna v mládežnickém hostelu v Belfastu; www.svatosi.cz

Zítra si prohlédneme Belfast a Dublin, večer odjíždíme do Anglie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*