Irsko – Belfast a Dublin

Prohlídka dvou největších irských měst, k tomu krátká návštěva v Monasterboice jako rozloučení se středověkými památkami
23. července 2010, pátek

Kulturní prostředí International Youth Hostelu v Belfastu, kde jsme nocovali, a chutná snídaně v místní jídelně, nás přiblížily k „normálnímu“ životu – na spánek pod stanem v nejistém a škádlivém irském počasí už začínáme jen vzpomínat… Včerejší pěší turistickou trasou po Obrově chodníku dospěl zájezd organizovaný jihočeskými turisty do závěrečné fáze – jsme na cestě od 9. července, v neděli pětadvacátého dorazíme domů. Ve zbývajícím čase si prohlídneme dvě hlavní města rozděleného Irska – dnes dopoledne Belfast, ve čtyřech hodinách před odjezdem z Irska si uděláme radost procházkou v Dublinu.
Zavazadla uložena v autobuse, už vystačíme jen s příručními.

Vycházka vnitřním městem nás přesvědčila, že Belfast (přes 300 000 obyvatel), hlavní město Severního Irska, které je součástí Spojeného království, má dvě odlišné tváře: katolickou a protestantskou. Všichni zhruba víme, oč se jedná – krásná rušná ulice náhle končí zátarasy a zdí sedm metrů vysokou, zakončenou bodáky a ostnatým drátem, prý se tomu říká „linie míru“ – tak jsou od sebe odděleny katolická a protestantská čtvrť – jen tímto způsobem se prý daří udržet křehké příměří. Z letmého nakouknutí do „jiného světa“ jsme se rychle a rádi vrátili do moderního a rušného města, užili si před pamětihodnostmi komentovaného výkladu obětavé účastnice zájezdu Renaty a závěrem zašli k řece Lagan, nedaleko ústící do moře.

Připomněli jsme si, že příběh legendárního parníku Titanic, který se potopil v dubnu 1912, začal v Belfastu – v městských docích se roku 1909 začala loď stavět, posledního května 1911 byla spuštěna na vodu…

Zajímavé dopoledne ukončil odjezd krátce po dvanácté – silnicí E 01 jsme z Belfastu mířili do Dublinu, cestou odpočívali a zapisovali si do paměti irskou krajinu. Asi po stu kilometrech, v blízkosti městečka Drogheda, nám moudrá vedoucí zájezdu Lidka dopřála na rozloučenou s irskými středověkými památkami prohlídku Monasterboice, snad nejstaršího kláštera, který vznikl na irském ostrově. Tady znovu naplno vypuklo fotografické hodování – zvláště po dopoledním půstu (z Belfastu bohužel nemáme ani jeden obrázek 🙁 ).

Monasterboice – zříceniny kláštera založeného v 5. století; www.svatosi.cz
klášter založil v 5. století sv. Buithe, učedník a následovník sv. Patrika

Nedokážu smlčet, co jsem se dočetla: sv. Buithe, významný člověk, který řídil klášter, centrum vzdělanosti celého Středního Irska, zemřel v roce 521 – v tu chvíli přispěchali andělé, snesli z oblohy žebřík, aby mohl zesnulý po něm vystoupit přímo do ráje… (Andělé stoupající po žebříku též hráli podstatnou roli při výstavbě katedrály v anglickém městě Bath, kde začínalo naše putování 🙂 )

Roku 923 zemřel jeden z nástupců zakladatele, opat kláštera jménem Muiredach – areál v Monasterboice byl ve všech směrech na vysoké úrovni a opatu se dostalo skvělého ocenění – do dnešní doby se zachoval pět a půl metrů vysoký, nádherně zdobený kříž vztyčený kdysi nad jeho hrobem…

Muiredachův kříž z 10. století
na kříži z 10. století jsou vytesané výjevy z Bible – pro negramotné obyvatelstvo to byl zápis, kterému rozumělo
30 metrů vysoká okrouhlá věž byla součástí kláštera v neklidných dobách nájezdů Vikingů a Normanů – celý areál byl vypálen ve 12. století
kříž z 10. století na hřbitově v Monasterbioce

Do Dublinu jsme přijeli po čtvrté hodině a hned se vydali na komentovanou vycházku, která obsáhla turisticky frekventovaná místa: Trinity College a nejbližší okolí, několik významných soch a památníků, slavné budovy v centru města.

Před pěti lety, v roce 2005, jsme v Dublinu strávili celý den, takže nám zůstalo základní povědomí o městě a teď jsme si užívali „nadstavbu“. Po minulých náročných a intenzivně prožitých čtrnácti dnech jsme nebyli schopni vnímat „velké“ umění – po ukončení společné vycházky jsme bloumali ulicemi, koukali na cvrkot kolem sebe a vymetali malebné hospůdky… 🙂 Téměř ze všech se ozývala hudba, někde se i tančilo, nacpané byly po strop…
Nejslavnější bar v Dublinu dal jméno celé čtvrti v centru – Temple Bar – blízko je univerzitní areál Trinity College, je to část tak proslulá jako v Praze třeba Malá Strana…

V Dublinu, jehož kořeny sahají téměř dvě tisíciletí nazpět, žije asi půl milionu obyvatel – měli jsme pocit, že převážně mladých lidí… Město dělí na dvě části řeka Liffey, odevšad viditelnou dominantou je The Spire of Dublin (Špička), 121 metrů vysoký stožár, o světoznámých katedrálách sv. Patrika (Saint Patrick’s Cathedral) a Ježíše Krista (Christ Church Cathedral) netřeba referovat.

Podívejme se na pel-mel obrázky z Dublinu:

v areálu univerzity v Dublinu – Trinity College byla založená roku 1592
nepřehlédnutelný objekt u knihovny
dominantou města je 121 m vysoký stožár The Spire of Dublin, uprostřed náměstí na důstojném místě je i socha Daniela O’Connela, irského politického vůdce a buditele z první poloviny 19. století
Katedrála sv. Patrika je největší v Irsku, byla založená v roce 1191; foto z roku 2005
Katedrála Ježíše Krista (známá též jako Katedrála sv. Trojice) je nejstarší (založena r. 1030); foto z roku 2005
socha Oskara Wilda (1854–1900) je poblíž spisovatelova rodného domu
neobvyklá socha odpovídá netradičnímu způsobu života slavného dramatika
v centru města nalezne návštěvník kout k rozjímání
zátiší se sochami
Národní památník členů obranných sil, kteří zemřeli ve službě státu – vznikl v roce 2008 – v pyramidě stojí čtyři bronzové postavy představující všechny prvky obranných sil
nádherně zdobené a různobarevně natřené vchodové dveře jsou chloubou Dubliňanů
jedno z největších nákupních center – Shopping Centre Stephen’s Green
nákupní středisko Stephen’s Green v centru Dublinu
jiný způsob prodeje
Molly Malone – prodavačka ryb a ústřic – hrdinka legendární irské písně; socha zdobí město a láká turisty od roku 1988
pouliční umělci rozdávají radost a zkrášlují pěší zóny
rušná ulice v centru Dublinu
po názvu tohoto nejslavnějšího baru je pojmenovaná celá čtvrť ve středu města
do mnoha hospůdek jsme nakoukli – všechny byly plné
z většiny barů se ozývá hudba, někde se i tančí
pro vzpomínku jsme si dali Guinness ve stejném baru jako při minulé návštěvě v roce 2005
na zdraví!
chrám piva
ulice v Dublinu v roce 2005 – stejnou jsme kráčeli letos
v této hospodě se pilo a zpívalo při kytaře

Trajekt z Dublinu odjížděl ve 20:55 a do Holyhead v Anglii jsme připluli v 0:20.

všechno trvá, až se ztrhá!
loučení s Dublinem, loučení s Irskem
zvláštní stav, charakteristický pro cestování – už nejsme v Irsku, ale ještě jsme nedorazili do Anglie… vykořenění
někdy na shledanou, Irsko!

Během cesty k domovu jsme se museli vyrovnat s radostí, že vytoužená cesta se zdárně uskutečnila, a zároveň s jistým smutkem, že je už za námi…

Kolem sedmé ráno jsme dorazili do Londýna a ještě celý den, poslední ve společnosti jihočeských turistů, jsme měli před sebou… 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*