2. turistický pochod pořádaný jako připomínka historické události z 19. února 1402
A několik obrázků z návštěvy Helenína
Sobota 18. února 2023
Tento leták s informacemi o pochodu, organizovaném stejně jako loni, byl rozeslán elektronicky a zveřejněn i v oblastních novinách. Na zajištění akce se podílel odbor KČT Polná, který má nového předsedu Marcela Moržola, jehož manželka pracuje v Muzeu Vysočiny Jihlava.
Jeli jsme regionálním vlakem do Přímělkova a rozladili průvodčího, když jsme zaplnili dva vagóny (prý nás bylo asi 80), zatímco jindy v tomto termínu tu sedí pár lidí.
Ze zastávky Přímělkov jsme putovali ke zřícenině hradu Rokštejna, kde byl start akce, cestou se přidávali ti, kteří zvolili jinou trasu.
Na hradě nás pracovnice muzea paní Oberreiterová zapsala na startovní listinu a poskytla leták s uvedenými historickými skutečnostmi, které zapříčinily vznik této akce, tzn. napadení Jihlavy v roce 1402 Zikmundem z Křižanova, pánem na Rokštejně.
Text o příčinách a průběhu přepadení Jihlavy Zikmundem z Křižanova, pána na Rokštejně, naleznete v našem článku Přepadení Jihlavy 2022.
Prohlídli jsme si areál hradu na skalnatém návrší nad údolím říčky Brtnice, nově přístupná po žebřících byla plošina na torzu věže.
Torza dvou hradních paláců s hranolovou věží a zbytky hospodářských budov tvoří jednu z největších hradních zřícenin na Českomoravské vrchovině. Rokštejn je zapsán na seznamu kulturních památek a od roku 1981 zde probíhá systematický archeologický výzkum.
Nález řady předmětů vypovídá o životě ve středověku. V základech věže byla nalezena kostra novorozence, což je cenný doklad přežívajících pohanských zvyků ve 13. století. Věřilo se, že hradu lze tímto způsobem zajistit nedobytnost. V šachtě brány do horního hradu byl nalezen unikátní soubor hracích kostek.
Hrad patřil od poloviny 14. století moravským markrabatům, na začátku 15. století převzali areál páni z Valdštejna, zvelebili jej, přestavěli a rozšířili. Po Bílé hoře připadlo zdejší panství rodu Collaltů a patřilo jim až do roku 1945.
Foto Iva.
Před pochodem na Jihlavu jsme se posílili výbornými řezy, které napekla Iva.
Vrátili jsme se do Přímělkova stejnou cestou, po červeně značené turistické trase došli do Bítovčic, kde jsme si U Gurmána dali oběd (restaurace plná lidí, a snad proto bylo mnou objednané jídlo skoro studené 🙁 ).
V naší skupince, která měla v úmyslu dorazit do Jihlavy, byla Míla, Iva, František Tomek, Václav Plánka a já. V restauraci jsme domluvili následující strategii – z Bítovčic si zkrátíme cestu vlakem do Malého Beranova, kde opět zahájíme pěší tažení. 🙂
Jak řekli, tak udělali. Cíl byl asi o 10 km blíž! 🙂
Od vlakové zastávky v Malém Beranově jsme šli po ČTZ do Helenína, prohlídli si slavnou vilu z 20. let minulého století, pak zašli k bývalé továrně Löw, kde dnes působí průmyslová škola textilní a přes most přešli na cyklostezku vedoucí k Jihlavě.
Pěší cesta byla záživná, měli jsme si v docela ucházejícím počasí co povídat – nebylo tak hrozné, jak zněla předpověď. Chvílemi sice drobně pršelo, ale bylo docela teplo, asi 10° C a vítr nebyl zdaleka tak silný, jak hlášeno.
Tento, i obrázky následující, mi poskytla Iva.
Karl Löw studoval v letech 1867–1869 textilní výrobu ve Velké Británii, navštívil i provozy ve Francii a Belgii a roku 1880 už jako tuzemský uznávaný odborník ve vlnařském průmyslu byl vyslán coby vládní expert do Anglie.
Nemohu nevzpomenout, že v březnu roku 2017 se konal v bývalé administrativní budově Löwova textilního komplexu, ve zcela zaplněném, překrásném Rytířském sále, křest knihy jihlavského autora Zdeňka Geista Löwovi s podtitulem Příběh rodu textilních továrníků. Mirka i mě tehdy nadchl doprovodný hudební program i prohlídka přízemí vily a zahrady.
Dvorek je obestavěný kamennou zdí, která odděluje vilu od výrazně svažitého terénu nad ní.
Historii Helenína a slavné doby, kdy zde Karl Loew vybudoval továrnu na sukno a pozvedl celé okolí, naleznete ve článku z roku 2019 a množství fotografií ve článku z roku 2017.
Areál v předměstské části Jihlavy stojí pro svou jedinečnost za prohlídku – spojení strohé cihelné průmyslové stavby, vily majitele ovlivněné anglickou tudorovskou gotikou nedaleko řeky Jihlavy a drobné secesní výklenkové Mariánské kaple ve stráni nad obcí tvoří unikátní stavební komplex.
Nedaleko čističky odpadní vody jsme překročili další most přes řeku Jihlavu a vydali se po nové části cyklostezky na opačném břehu Jihlavy – Mirek se na ni léta těšil, bohužel mu nebylo dopřáno – alespoň jsem na něj během chůze intenzivně myslela.
Pak jsme zakrátko, hlavu plnou historických údajů a zjištění, dorazili do cíle a setkali se s vřelým přijetím – oddychli jsme si, že po cestě 14 km dlouhé nemusíme bojovat s Jihlavany, bránícími své město.
Pořadatelé sdělili, že tentokrát se Přepadení Jihlavy zúčastnilo 120 lidí, zatímco loni, kdy se konal 1. ročník, jich bylo asi 60. Jejich akce má tedy úspěch!
Cestou domů jsem během asi 10ti minutové prudké přeháňky provázené vichřicí na kost promokla. 🙂