Zimním Podoubravím – memoriál Ladislava Dymáčka 2024

30. ročník akce pořádané obcí Sobíňov a KČT Havlíčkův Brod
Sobota 3. února 2024

Jely jsme s Ivou vlakem, po dojezdu do Sobíňova jsme nespěchaly, ale hned se pustily do KPČ (Kulturně Poznávací Činnost 🙂 ). Ve svahu nad železniční tratí jsme postály u opukového památníku na žulovém podstavci. Na desce pomníku, odhaleného 24. září 1922, jsou vyryta jména padlých místních občanů v letech 1914 – 1919 v 1. světové válce.
Všechny fotografie v dnešním článku pečlivě udělala Iva a poskytla mi je, za což jsem jí vděčná.

Památník obětem 1. světové války.

Řeka Doubrava má mnoho tváří (její divoký kaňon jsme mnohokrát navštívili), zde však vytvořila široké údolí s mokřadními loukami, na jejichž okraji pod svahem byla po úpravách vybudovaná železniční trať. Odtud je nutné vystoupat asi 100 metrů na náhorní plošinu, kde se rozložila obec Sobíňov. Hned za hranou kopce byl kdysi vybudovaný hřbitov a u jeho zdi je pochováno přes 30 mužů, zastřelených Němci 5. května 1945.

V parčíku u hřbitova je pamětní deska se jmény lidí, kteří na samém konci 2. světové války tak nešťastně přišli o život.
Hroby asi 30ti obětí z konce 2. světové války.

Vyhledala jsem popis událostí z té doby:
5. května 1945 místní občané odzbrojili vojenskou posádku v nedalekém Bílku a ozbrojeni jeli s nadšením a radostí z konce války ve dvou nákladních autech směrem na Ždírec. Ždírcem dnem i nocí projížděly ustupující německé vojenské jednotky. Jeden konvoj s SS vojáky jel směrem na Sobíňov a setkal se za železničním přejezdem s lidmi na zmíněných dvou autech, kteří chtěli vyjednávat s Němci, aby složili zbraně. Zřejmě nešťastnou náhodou někdo na korbě jednoho nákladního vozu vystřelil do vzduchu a tím spustil německou palbu, při které zahynula řada lidí. Němci postupovali v rojnici k Sobíňovu a kdo nestihl utéct, byl zastřelen. To připomínají jednotlivé pamětní kříže v okolí.

Obě jsme měly o čem přemýšlet, zvláště v dnešní násilím doutnající době, které jsme se doufaly nedožít, ale nastala, a nebudí důvěru v budoucnost.

Kolem 9. hodiny jsme dorazily na start pochodu, který letos slaví 30. výročí od založení.. Pořadatelský štáb sídlil tentokrát z důvodu oprav budovy obecního úřadu v kulturním domě. Když jsme přicházely do jeho interiéru, nemohly jsme necítit úžasnou vůni pečeného masa – zaujala nás vývěska, na níž bylo psáno, že je možné dát si k jídlu pečenou kachnu, červené zelí a houskový knedlík! Věděly jsme, že po našem příchodu z trasy už bude vše snězeno, proto jsme si dvě porce zamluvily a měly tak další dobrý důvod těšit se do cíle.

V budově, kde je pošta a kulturní dům Sobíňov, sídlil štáb turistického pochodu – tedy start i cíl.

Pořadatelé nabízeli dvě trasy v délce 10 a 20 km. Byly jsme v těchto místech už několikrát, proto jsme si zadaly trasu 10 km, ale upravily ji tak, že v cíli jsme měly za sebou 15 km, celkově za den 17 km, což naprosto stačilo ve velkém větru, který tuto sobotu cloumal vším, co se venku vyskytlo.

Trasa pochodu: Sobíňov ČD – kulturní dům – MTZ Březinka – po neznačené lesní cestě k Hornímu Studenci na ŽTZ – přes Ždírec nad Doubravou k Pobočenskému rybníku – po ČTZ lukami kolem Ranského potoka ke hrázi, pod níž se stéká s řekou Doubravou – pak po ZTZ a NS Sobíňov k tvrzišti Soběnov a do kulturního domu – z cíle k vlakové zastávce ČD a do Sopot na prohlídku historických budov a původního hřbitova u kostela Navštívení Panny Marie – asi 15 km

Bylo hodně větrno, dosti často jsme šly blátem, ale to nebylo nic, co už jsme někdy nezažily. Dívaly jsme se pečlivě po krajině a pochvalovaly si, že máme možnost absolvovat podobné výlety. Samozřejmě, že jsme si měly celou cestu o čem povídat. 🙂

Obec Sobíňov leží v náhorní rovině nad řekou Doubravu v nadmořské výšce 550 m mezi CHKO Železné hory a CHKO Žďárské vrchy 8 km jižně od Chotěboře. Záznam o osídlení tohoto prostoru je již z roku 1144 a váže se k obchodní Liběcké stezce, která tudy procházela.

Kříž pod lipami v Březince.

Nad Sobíňovem pod kopcem Březinka stojí kamenný kříž. Podle pověsti zde bylo ležení švédského vojska po prohrané bitvě u Sloupna.
Kříž z pozdější doby, pravděpodobně kolem roku 1830, se nachází nad bývalou kovárnou při cestě na Březinku. Podle ústního podání zde mělo být pochováno asi 10 švédských vojáků, kteří zemřeli za třicetileté války (1618–1648) po požití hub, které zde nasbírali.
Do roku 1941 zde stály 140 let staré lípy, které byly v době druhé světové války poraženy. V roce 1951 místní občané vysadili dvě nové lípy.

Text z panelu na NS Sobíňov.
Výhled z kopce nad Sobíňovem na Žďárské vrchy a Ranský Babylon jistě v létě vybízí k odpočinutí.
Výhled z kopců nad Sobíňovem na Železnohorský hřbet.

Žlutá značka nás dovedla od Horního Studence přes Ždírec nad Doubravou k Pobočenskému rybníku, odkud jsme se vydali po červené turistické trase až na hráz u Sobíňova.
Ve Ždírci jsme se zastavily také u památníku válečných obětí, znovu velký počet lidí…

Památník obětem válek ve Ždírci nad Doubravou.
Pobočenský rybník – odtud jsme s Ivou pokračovaly po červeně značené turistické trase přes Nové Ransko.

Zaujala nás značená cesta mokřadními loukami kolem Ranského potoka, který tekl v těchto místech souběžně s řekou Doubravou, odděleny byly jen náspem kolem břehů potoka a nevelkým pásem luk. U hráze před Sobíňovem se oba vodní toky stékají a dále pokračuje loukami, chráněnými jako přírodní rezervace, už jen meandrující řeka Doubrava. Nádherné místo, evropsky významná lokalita!

Říčka Doubrava přijímá v těchto místech vody Ranského potoka.

Nedodržely jsme návrh trasy, zašly na ZTZ a pak kolem trati tak, abychom se podívaly na někdejší tvrziště Soběnov, o němž je první doložitelná zmínka v roce 1358. Od pamětního kamene jsme se rozhlédly po svazích zachovaných hradních příkopů a zaznamenaly dobrý výhled na hradbu lesů Žďárských vrchů.

Pamětní deska na místě, kde stávala tvrz Soběnov – roste u ní lípa Svobody, zasazená v roce 1968.
Text z panelu NS Sobíňov.

Tvrz Soběnov, kolem níž jsou dodnes patrny hradní příkopy, se poprvé uvádí v roce 1358. Tvrz byla vystavěna v místech, kde se Liběcká stezka dělila na soumarskou a pěší..
Prvním majitelem, který je písemně doložený, byl Ješek, zvaný Kokot ze Soběnova, který byl v letech 1358 – 1367 patronem sopotského kostela.
Ve 13. století přešla většina strážných k rolnickému životu, a tak vznikla osada nad tvrzí. Sami na polích přímo nepracovali, ale spíše práce řídili. Z tvrze Soběnov se stal malý zemanský dvorec, ke kterému patřil poměrně slušný majetek.
Posledního majitele měla tvrz v roce 1405. Páni ze Sobíňova patřili ke středně bohatým zemanům, sympatizovali s husitstvím, a tím pádem po husitských válkách celé zemanství připadlo vyšší šlechtě (loajální katolické církvi).
Po bitvě na Bílé hoře koupil majetek kardinál František z Ditrichštejna a jeho potomci spravovali panství až do roku 1848, kdy došlo ke zrušení vrchnostenských správ.

Po NS Sobíňov jsme došly do cíle, dostaly pamětní listy, zašly ke stravovacímu okénku a chutě se pustily do toužené krmě. Jídlo bylo výborné, ostatně jako vždycky v Sobíňově bývá!
Od spokojených pořadatelů jsme se dozvěděly, že dnešní účast byla rekordní – více než 300 turistů!

Kulturní dům, kde byl štáb pochodu a kde se mohli turisté občerstvit i si zatancovat.
Voňavé okénko s dobrotami.

Na startu i v cíli jsme se setkaly se známými turisty z Havlíčkova Brodu, Čáslavi, Kolína, Humpolce a samozřejmě se sobíňovským turistou, značkařem a amatérským historikem Jaroslavem Jonákem, který je potěšen, že jeho následovníci mají velmi dobré výsledky.
Protože byl v sobotu masopust, obec pořádala v kulturním domě taneční zábavu, jejíhož začátku jsme byly poslechově chvíli přítomny.

Trasa pochodu: Sobíňov – Horní Studenec – Ždírec nad Doubravou – Pobočenský rybník – Nové Ransko – tvrz Soběnov – cíl v KD Sobíňov – vlaková zastávka = 15 km

Poté, co jsme opustily pohostinnou budovu, vydaly jsme se na vlakovou zastávku, ale nechaly si čas na prohlídku historické vsi Sopoty, tamního kostela a bývalého hřbitova.

Jedna ze stran trojmezného kamene nedaleko hřbitova u cesty na vlakovou zastávku.

Trojmezný kámen z ranských lesů – kdysi byl hraničním kamenem tří panství nad Starým Ranskem. Zhotoven byl zřejmě v první polovině osmnáctého století nedaleko lomu Štenice (dnes opuštěný) u Sázavy blízko Žďáru. Podobné kameny lze nalézt ve skanzenu na Veselém kopci, kde lemují cestu.

Výhled na Sopoty s kostelem Nanebevzetí Panny Marie – zcela vpravo je čekárna ČD.

První zpráva o Sopotech je z roku 1242. V okolí se dolovalo stříbro a železné rudy a horníci postavili na rulové skále dřevěnou kapli. První zmínka o kostele Navštívení Panny Marie v Sopotech pochází z roku 1358. Později se toto místo stalo poutním, a to díky daru kopie milostného obrazu Panny Marie Pasovské. Původně gotický farní kostel byl přestavěn v polovině 18. století v barokním stylu. Důvodem bylo zřejmě to, že jeho kapacita už nestačila a proudily sem davy poutníků.
Zajímavým mobiliářem jsou barokní varhany z roku 1749, které jsou s největší pravděpodobností dílem varhanářského mistra Vojtěcha Schrayera z Kuksu. Generální opravu provedl v roce 2011 varhanář Dalibor Michek ze Studének u Jihlavy.

Na tabulce jsou údaje o opravách kostela a varhan.

V 15.26 jel vlak do Havlíčkova Brodu a navazoval další do Jihlavy.
Rozloučily jsme se s Ivou plny pohody ze skvěle prožitého dne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*