3. turistický výšlap Spolku přátel Heřmanova Městce
Sobota 29. dubna 2023
Náš turistický přítel Vlastimil, člen Spolku přátel Heřmanova Městce, jezdí rád na Vysočinu, známe se s ním už léta. Pozval nás na akci, která prý pro nás bude zajímavá, protože se koná v krajině, v níž nejvyšší kopec, Vysoká, „ční“ do výše 471 metrů. Ano, rozhodli jsme se s přáteli, že si chceme vyšlápnout na sedm okouzlujících vrchů kolem Kutné Hory, jak bylo uvedeno v pozvánce. 🙂
V 7 hodin jsme Míla, František a já nasedli do Václavova auta a za husté mlhy vyjeli z Jihlavy. Cestou začalo pršet, při příjezdu na hlavní nádraží v Kutné Hoře, kde byl start akce, lilo jako z konve, všude se tvořily obrovské louže. Vypadalo to, že není rozumné vydat se na výšlap. Než jsme se sešli – kromě nás čtyř se dostavili ještě čtyři „místní“ – přestalo pršet, dokonce se nesměle objevil maličký kousek modré oblohy. Bylo poměrně teplo.
Vedoucí výpravy Vlastimil nás přivítal a připomněl program dnešního výletu – už předem jsme dostali popis trasy v ele-podobě.
Rozhodně jsme měli o témata k řeči postaráno – Vlastimila a jeho ženu Zlatu známe, zahradník Honza nám hned při představování sdělil, že první rok vysoké školy zemědělské strávil před lety v Jihlavě a má na ni ty nejlepší vzpomínky, pak studenti oboru zahradnického přecházeli do Lednice. Čtvrtým byl Vlastíkův známý, který přijel z Prahy.
Z hlavního nádraží v Kutné Hoře jsme se vydali po nepoužívané vlečce bývalé cihelny a potom na vrch Kaňk.
Foto Vlastimil Hloupý.
Vyšli jsme – nejdříve jsme stoupali na asi 2,5 km vzdálený Kaňk – ze svahu, posetého vápencovými závrty, byly krásné výhledy do okolní krajiny a na dominantní stavby – chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci, kostel v Malíně… Viz článek z roku 2009.
Foto Vlastimil.
Mezi místními je část bývalého lomu v nadmořské výšce okolo 290 metrů nazývána Na vrších nebo prostě skála nad Sedlcem.
V minulosti se zde těžil stavební a štěrkový kámen. Při těžbě bylo ponecháno několik ostrohů s křídovými usazeninami, jejichž výška dosahuje až pěti metrů a délka patnácti metrů. Díky tomu je dnešní terén lomu velmi členitý a ostrohy, které jsou jedním z hlavních předmětů ochrany, nápadně a zajímavě vystupují z okolního terénu.
Kopec se nachází v kutnohorském stříbronosném revíru a téměř celé jeho území je protkáno pozůstatky starých důlních děl. Největší rozkvět těžby se datuje do 15. století, kdy se stříbro dobývalo v 15ti vzájemně propojených štolách.
Bylo hezky, teplo, jaro už se světlezeleně vyklubalo a na lesní cestě bylo v této chvíli útulno a přívětivě. V panující pohodě jsme se v místě křížení modré a žluté značky přiblížili k tajemnému kamennému kříži, o kterém se můžeme jen dohadovat, proč zde byl postaven. Jsme zvyklí, že na Vysočině je množství kamenných křížů, ale v jiných krajích aby je pohledal – právě zde jich ale několik mají.
Zanedlouho jsme došli ke Kalvárii, kde je vybudovaný památník popraveným kutnohorským havířům, účastníkům povstání, a nedaleko je sloup, který upomíná na oběti z řad husitů – obě události se staly v 15. století.
Kalvárie je soubor dvou objektů: pomník zavražděných havířů s ozdobným portálem a dórskými sloupy označuje vchod do bývalých šachet; nad šachtami je navršená mohyla se sloupem na připomínku asi stovky ubitých kališníků.
Pomník nechal vybudovat hrabě Jan Rudolf Chotek v roce 1814. Jednou z obětí v bouřlivém 15. století se stal i kouřimský farář Chuodek, kterého hrabě Chotek považoval za svého předka. A to dalo patrně impuls ke stavbě památníku.
Druhý kopec, k němuž jsme zamířili, byl Sukov (336 m n.m.).
Podle fotografií je vidět, že počasí bylo značně nestálé, začalo poprchávat a na zlepšení nebyla naděje.
Další dva kopce, Velký a Malý Kuklík, jsme absolvovali nejdříve pod deštníky, pak se nebe otevřelo a už nebyly k potřebě.
Vyhledala jsem, co se o kuklíku píše: Je to rostlina vlhkých, stinných a polostinných areálů s humózní půdou jako jsou křoviny, lemy listnatých lesů, parky, málo obhospodařované zahrady, lužní lesy a také rumiště a býlím zarostlé rozvaliny, včetně mnoha dalších lidskou činnosti ovlivněných stanovišť.
V místech, kde se les na Malém Kuklíku otevírá do širé krajiny, začala pořádná bouřka, padaly kroupy a byl velký vítr. To, že jsme byli pod otevřeným přístřeškem, nebylo k ničemu,
Honza řekl, že v jednom starém kalendáři se dočetl, že v dubnu se může během několika hodin vystřídat až devět druhů počasí – naštěstí jsme dnes zažili „pouze“ šestero druhů – ráno byla mlha, pak lilo, nato svítilo slunce, pak byla bouřka, následovaly kroupy a hodně silný vítr (ale docela teplý) – u Havlíčkova Brodu prý v té době bylo tornádo, takže u Kutné Hory to asi bylo nějaké doznívání.
Ale všechno trvá, až se ztrhá – obloha se smilovala nad bláznivými turisty a nechala je pokračovat v původním úmyslu, i avizované voňavé špekáčky už byly v dohlednu. 🙂
Na křižovatce cest stojí od 18. století působivě do krajiny zasazená torzovitá pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého s klečící postavou Almužníka a reliéfem erbu mecenáše na čelní straně podstavce.
Nyní jsme za sebou měli čtyři z plánovaných sedmi kutnohorských kopců a vydali se k NPP Rybníček u Hořan, kde si opečeme buřtíky.
Začalo pomalu pršet, když byl déšť dost silný, dorazily k rybníčku buřty. Pánové si nedali říct, založili ohýnek, ten vydržel déšť, který trochu polevil, opékaná uzenina pekelně voněla a vše se znovu v dobré obrátilo. 🙂
Naše jihlavská skupina se poté rozhodla, že na Opatovický vrch (421 m n.m.) si vyšlápnemeněkdy příště, nejvyšší vrch Vysoká (471 m n.m.) jsme navštívili v roce 2012, proto odpoledne věnujeme kulturním zajímavostem v Kutné Hoře, kam nás vzal autem dovozce menáže.
Ve článku Kutná Hora z roku 2012 jsou obrázky a texty, které se týkají také návštěvy Belvederu a rozhledny na vrchu Vysoká.
Odpoledne se počasí umoudřilo, takže vycházka městem splnila naše očekávání. Dokonce jsme viděli havířky vycházející z útrob země. 🙂
Samozřejmě jsme zašli na terasy u bývalé jezuitské koleje, odkud jsou báječné výhledy – zařadím jen několik fotografií, více jich v případě zájmu najdete ve článku z roku 2009.
Synagoga v jádru města naproti severnímu křídlu jezuitské koleje byla postavena v roce 1902 podle projektu kutnohorského architekta Bohuslava Moravce. Během války byla poničená, pak sloužila jako výrobna varhanářské firmy.
Dnešní den byl opravdu zážitkový – vystoupali jsme na čtyři vrchy, prošli šestidruhovým počasím a zklidnili se v nevšední atmosféře historického města. 🙂
