Krajem malíře-básníka Jana Zrzavého, 7. března 2013
Vysočina byla (a doufám, že stále je) plná zajímavých lidí – neměli jsme tedy problém, kam zajít, když jsme si prohlédli v jednom z lipnických lomů novou žulovou hlavu Jaroslava Haška, která se už brzy chystá oslovit současné i budoucí generace Švejkovým názorem na podstatu života tesaným v těchto dnech do kamene.
Naším cílem byla nedaleká Okrouhlice, rodná ves malíře Jana Zrzavého (1890–1977), k jehož uctění tu byla loni vyznačena Naučná stezka nazvaná Krajem malíře-básníka Jana Zrzavého.
Stezka začíná v Okrouhlici u nádraží,
celý okruh, který dovede turisty zpět do Okrouhlice, měří 23 kilometrů. Informace mohou dychtiví pochodníci načerpat na deseti zastaveních – tabule u odpočívadel jsou plné zajímavých údajů a zdobí je obrázky malíře Zrzavého, které se týkají dané lokality.
Na cestu jsme se vydávali vybavení plánkem, který byl k dispozici hned před nádražím na začátku stezky, měli jsme sebou i mapu, i když v ní tato značená trasa není dosud zakreslená.
Na letáčku je vidět, že v Okrouhlici by se měli turisté zastavit ještě na dvou místech – před domem, kde měl malíř v letech 1959–1977 v podkroví ateliér
a loni tu byla instalována pamětní deska,
a pak přejít k rodnému domu, v němž je dosud, stejně jako byla v době malířova narození, škola. Okrouhlická škola byla postavena v roce 1880 za vsí, už na katastru blízké obce Vadín, proto se někdy uvádí jako místo narození Okrouhlice, jindy Vadín. Jisté je, že se Jan narodil v roce 1890 jako šesté dítě ředitele zdejší školy, jehož rod pocházel z nedalekého Krucemburku a že už od dětství se mu v paměti ukládaly obrázky podobné tomuto:
Škola zajisté v dětství Jana Zrzavého vypadala jinak, nyní musíme akceptovat tuto verzi:
Co nás zaujalo velmi mile, je řada infotabulí z roku 2009 na stěně budovy – tolik unikátních fotografií a zajímavých sdělení svědčí o opravdovém zájmu poskytnout turistům co nejširší přehled o osobnosti význačného rodáka – strávili jsme před vývěskami moře času!
Neodolám, abych z té spousty nezařadila alespoň fotografii Zrzavého přátel, se kterými se stýkal za svých pobytů v Paříži. Na obrázku z roku 1938 jsou v Lucemburské zahradě klavírista Josef Páleníček, skladatel Bohuslav Martinů (celoživotní přítel Zrzavého), klavírista Rudolf Firkušný a novinář Jiří Mucha:
Do školní zahrady vedou kovaná vrata s postranními brankami – umělecký kovář na nich vykoval motiv ze Zrzavého Kleopatry – známé a charakteristické měkké linie jsou půvabně tajemné a přitažlivé i v tomto provedení.
Pak už jsme se vydali na okruh, který jsme si zkrátili o dvě zastavení – ta místa jsme navštívili už dříve, průběh trasy tedy byl: Okrouhlice – Vadín – Krásná Hora – Mozolov – Babice – Olešnice – Okrouhlice = přibližně 12 km
Údolím Perlového potoka jsme šli do Vadína, kde mají na návsi hezkou kapličku,
vůbec se nedivíme Janu Zrzavému, že tak rád maloval venkovská stavení, kapličky, návsi – tady je ještě pořád cítit pohoda…
Loukami, lesem, nahoru, dolů, přes potůčky a paseky došli jsme do Krásné Hory, která je práva svého jména – na vyvýšenině uprostřed vsi stojí od 14. století kostel sv. Jana Křtitele
a u něj barokní zvonice a márnice – vše opravené a upravené.
Důkladně jsme stavby obešli ze všech stran a kochali se.
V Krásné Hoře je tabule s číslem 5 a na ní mimo jiné text z knihy Jana Zrzavého o zdejším kostele,
kde uvádí, že nad oltářem je snad obraz Brandlův; z údajů na obecní desce se však dozvídáme, že oltářní obraz Křest Kristův v řece Jordánu je připisován Karlu Škrétovi – každopádně vzácné dílo!
Z Krásné Hory je možné pokračovat po stezce dál k Lipnici nebo okruh zmenšit a vydat se přes křižovatku u Mozolova do Babic, což jsme učinili, neb dopoledne jsme se v Lipnici zastavili na všech pro nás zajímavých místech.
Zařazuji text z infotabule s životopisnými daty Jana Zrzavého a mezníky jeho tvorby:
Ani k Ředkovskému rybníku (č.8) jsme dnes nezašli, byli jsme v tom tichém koutě na podzim 2011, když se pořádal turistický seminář v rekreačním zařízení na jeho břehu.
I kaplička v Babicích potěší oko kolemjdoucího,
stejně jako zaujala malíře, jehož cesty za venkovskými motivy vedly touto krajinou.
Přešli jsme silnici, Sázavu, železniční trať a stoupali do kopce k Olešnici, kde je na návsi, která voní štrúdlem a vzbuzuje samé kladné představy, poslední, desáté zastavení naučné stezky.
Návrat do Okrouhlice byl ve znamení dobré nálady a dobré (řízkové) svačiny, snadno jsme se shodli, že návštěva v těchto končinách rozhodně nebyla poslední.
Dobrý turistický den přátelé turistických pochodů, vycházek a historie.
Snažili jsme se pro Vás vyznačit trasu naučné stezky, která se Vám bude líbit po všech stránkách. Podle toho co čtu se to asi povedlo. Nebudu uvádět jména značkařů, kteří tuto trasu vyznačil. Jen věk je možná zajímavý, ne těch posledních dvou. A prosím zapřemýšlejte,zda je těm mladším lhostejná historie. 16 let, 19 let, 31 let, 44 let, 49 let.
Přesto bych doporučil při dobrém počasí až budou pěkné výhledy, pokračujte dál z Krásné Hory přes Svitálku na Lipnici nad Sázavou. Sice jsme se bohužel nevyhnuli asfaltu ( lesní, nebo polní cesta není) ale i tak doporučuji. Při příchodu do obce Svitálka na Vás možná vykoukne bílý hřebec, pak uvidíte a možná i uslyšíte páva, uvidíte perličky a přijdete již lesní cestou na zajímavé místo. Jakoby ze starých časů vystupuje mohutná silueta gotického hradu Lipnice nad Sázavou. Je to naprosto jiný pohled, než na jaký jste zvyklí. Nemluvte a nechte plynout svoji fantazii do dob dávno minulých. Zaposlouchejte se do klidu lesa. Uslyšíte ptactvo, jak chválí Boží den.
Překrásnou turistiku a mnoho inspirace přeje Vláďa Maršík
Vladimíre, děkujeme za komentář – z něj čtenáři poznají, že značkaři jsou nejen turisté, kteří chodí s barvičkami a malují po stromech, ale že jsou lidé se širokým srdcem 🙂
Po tak krásné pozvánce určitě projdeme v letním období celý okruh znovu, protože ta cesta za to opravdu stojí – a doufáme, že i čtenáři se nechají zlákat.