Milovy, penzion Poslední míle – akci pořádali členové KČT, odbor Žďár nad Sázavou
Sobota 11. a neděle 12. října 2025
Přihlásila jsem se v mém mateřském odboru KČT Čeřínek, u přátel z odboru Tesla se pro mne našlo místo v autě, takže jsem se mohla zúčastnit.
Vyjeli jsme v 8.30 z Jihlavy, na místo dorazili po 10. hodině, dali si zavazadla do pokojů a podle plánu se hned vyrazilo na vycházku. Tu připravila paní Věra Mifková z KČT Žďár nad Sázavou.
Trasa: Malinská skála, Lisovská skála, Devět skal, Bílá skála – šlo se převážně po značených trasách, jen od Bílé skály neznačenými lesními cestami.
Rulové skalní útvary, tzv. balvanové proudy, které nás provázely cestou k přírodní památce Malínská skála, se obloukovitě stáčejí kolem jejího vrcholu. Jsou výsledkem mrazového zvětrávání ve čtvrtohorách a některé dosahují výšky až 20 metrů. Další dlouhé proudy, porostlé mechem a lišejníky, sestupují po svazích skal. Mezi skalami rostou převážně smrky, na vrcholcích borovice, břízy a jeřáby, které dokážou odolat zdejším drsným podmínkám.
Na konci pásma rulových skalních bloků, které se táhne v délce 1150 metrů směrem na severovýchod od Devíti skal, se nachází Bílá skála.
Ráno bylo hodně pošmourno, ve vyšších polohách drobně pršelo, byla docela zima, ale během dne se počasí vylepšovalo, až při našem návratu skoro svítilo slunce – prostě vydařený den. Ušli jsme 12 km cestami, v některých místech docela náročnými a strmými. Ale trvalá radost, že po dost dlouhé době jsem zase na Žďársku – fůra vzpomínek!
Při příjezdu na Milovy mě překvapila rozloha parkového areálu – několik budov spojovaných cestičkami v příjemném prostředí plném stromů a keřů.
Odpoledne od 16 hodin byla přednáška pracovníka CHKO na téma: Neuvěřitelná cesta vlka Gagata aneb jak se šíří vlci Evropou. Informace byly hodně zajímavé, druhý okruh o cestě vody v krajině neméně.
Lekce probíhaly v zasedací místnosti budovy, v níž jsme byli ubytovaní, stravovali jsme se v nedaleké restauraci. Po večeři byly promítnuty fotografie, které poslali turisté jako nabídku pro zařazení do oblastního kalendáře turistických akcí v roce 2026.
Druhý den, v neděli, byla snídaně od 8.30 – velmi dobrá.
Poté v přednáškové místnosti diskuze o budoucí činnosti KČT Vysočina – odpovědi předsedy oblasti byly jako vždy nicneříkající a alibistické. Náhodou jsme se dozvěděli, že turistická chata na Čeřínku, kterou vlastní odbor KČT Čeřínek Jihlava a nedávno byla nově pronajata, znovu změnila nájemce – odpověď předsedy našeho odboru vzbudila obavy a byla příčinou, proč jsme se začali o věc zajímat. Nyní, když v polovině prosince píšu tento článek, se zdá, že zásadní chyby byly (ovšem na úkor vztahů v odboru) snad napraveny.
Rozpaky nad směřováním vedení KČT Vysočina jsme se snažili rozchodit na vycházce, kterou skvěle připravila a za krásného počasí opět vedla Věra Mifková ze Žďáru.
Trasa Čtyři palice, Podlesí, Milovy měřila 9 km a byla přírodní náplastí na nedobré a zpupné konání, které se v celé společnosti v poslední době rozmáhá.
Na okraji lesa pod Čtyřmi palicemi se nacházejí pozůstatky milovské skelné huti, která byla postavena v roce 1835. Kolem ní mí vznikla osada, v níž byla zřízena i škola, kterou podle údajů navštěvovalo až 107 dětí.
Informace jsme získali z cedulí zdejší naučné sklářské stezky Příběh krajiny pod Čtyřmi palicemi.
Skelmistrovský dům byl zrekonstruován a v současnosti tu sídlí Galerie na Milovské huti, v níž je umístěno muzeum skla.
Zemědělství v tomto kraji na málo úrodné půdě a v drsném klimatu bylo skromné, proto zdejší obyvatelé nacházeli obživu při práci v lese – zabývali se těžbou dřeva a výrobou dřevěného uhlí v milířích.
Tyto skály, obklopené zachovalými lesními porosty, mají délku asi 50 metrů a leží ve výšce 732 m n. m. Vznikly mrazovým zvětráváním a jsou vyhledávány jako cvičný horolezecký terén.
Podívejte se na trasu dnešní hezké podzimní vycházky:
Akce v Milovech končila obědem, naše skupina se cestou domů zastavila v galerii ve Sněžném, kde je v historickém domě na náměstí spousta nádherných obrazů umělců z Vysočiny.
Galerii založili v roce 1997 malíři Jan Odvárka, Rudolf Němec a Pavel Mertlík, po několika letech převzala provoz rodina Bukáčkova.
Bohužel jsme se v galerii také dozvěděli, že letos v červnu zemřel malíř, grafik a řezbář Jan Odvárka (1943–2025), jehož díla obdivovala naše kamarádka Iva, která tu s námi nebyla – jela domů s jinou skupinou. V galerii jsme se dočetli, že Jan Odvárka byl v mládí úspěšným atletem – ve skoku o tyči získal řadu sportovních ocenění, včetně titulu mistra republiky.
Domů jsme dojeli kolem 17. hodiny. Zásluhou pořádajícího odboru KČT Žďár nad Sázavou jsme v srdci Vysočiny prožili dva velmi hezké dny, což se ovšem o „stolové turistice“ tvrdit nedá.