Filmaři se vydali po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě a okolí

a začala výstava Pocta hudbě GM

8.7.2010

Mahlerovské oslavy na Vysočině přitáhly mnoho významných osobností, mezi nimiž ční muzikolog profesor Henry-Louis de La Grange, jenž přijel se štábem francouzských filmařů, kteří natáčejí mnohadílný seriál o Gustavu Mahlerovi. Jeden z největších znalců díla i života světového skladatele je zasvěceným průvodcem po městech v celé Evropě a Americe, kde Mahler jako dirigent působil, a úžasným a neúnavným vypravěčem.

V Jihlavě natáčeli na mnoha místech, spojených s GM a jeho rodinou a věřím, že na výsledku bude znát to nadšení, které filmový štáb projevoval při zastávkách na místech pro nás domorodce známých, ze kterých však oni byli u vytržení. (Jen nevím kdy, a zdali vůbec, se k nám rozměrný seriál dostane.)

Na židovském hřbitově, kde jsou pochováni rodiče Gustava Mahlera, oba zemřelí v roce 1889, i bratr Ernst, jehož smrt v roce 1875 Gustava tolik zdrtila, natáčeli profesor de La Grange i jeho dlouholetý přítel americký barytonista Thomas Hampson, jenž přijel ze včerejšího koncertu v Kalištích, aby si se zájmem a úctou až posvátnou, prošel všechna géniem dotýkaná místa.

profesor de La Grange a Thomas Hampson na zidovském hřbitově v Jihlavě

největsí mahlerovský zivotopisec a nejuznávanější Mahlerovský pěvec při natáčení filmu o GM na zidovském hřbitově v Jihlavě

Pan profesor byl nevýslovně šťastný, že se situace u nás obrátila ve prospěch dobré hudby a uznání opravdových hodnot – porovnával šedivou, nevšímavou a ignorantskou dobu za totality, kdy navštívil Jihlavu, s dobou dnešní, jen zářil a svými vědomostmi uzemňoval filmaře i přihlížející.

zahraniční natáčení štáb v Jihlavě

Je dostatečně známé, že Gustava Mahlera přitahovaly katolické obřady a velice je obdivoval, jeho učitel hudby Heinrich Fischer byl regenschorim, takže návštěvy jihlavských kostelů v dětství a mládí nebyly vzácností – natáčelo se tedy i v nich.

matáčelo se v jihlavských kostelech

Budova jihlavského německého gymnázia, postavená v roce 1727, kam Gustav Mahler nastoupil v roce 1869, dosud stojí a v současné době je v ní knihovna, byla předmětem nejvyššího zájmu filmařů. Gustav Mahler ukončil řádné studium v roce 1875 a další dva roky, kdy už byl žákem vídeňské konzervatoře, studoval jihlavské gymnázium jako privatista. Když zde v roce 1877 složil maturitu, byl už dosti známým a uznávaným muzikantem.

prof. de La Grange a paní Parthonaud v budově bývalého gymnázia, které navštěvoval GM

Další záběry s průvodním slovem pořizovali filmaři i v domě číslo 6 v dnešní Znojemské ulici, hned vedle Domu Gustava Mahlera. V roce 1872 dům s tehdejším číslem popisným 264 koupil Gustavův otec Bernard Mahler od Anny Prokšové za deset tisíc zlatých, přestavěl ho a v prvním poschodí pak bydlel se svou rodinou. Po přestěhování do Jihlavy bydleli totiž Mahlerovi v podnájmu ve vedlejším domě číslo 265 a poté, co si pořídil Bernard Mahler vlastní dům a prokázal se dostatečnou výší majetku, mohl požádat o domovské a měšťanské právo – v roce 1873 mu bylo jako váženému a zámožnému občanovi obojí právo uděleno. Dům č. 6 nyní patří soukromému vlastníkovi, ale manželé Poukarovi s ním domluvili, aby mohli filmaři uvnitř jeho domu natáčet, k čemuž on svolil a štáb jásal. Starý pan profesor obřadně stoupal po původním kamenném schodišti do prvního poschodí, křepce pobíhal po dvoře, který k domu patří, a povídal a povídal…

na dvoře domu, kde rodina Mahlerova bydlela

Poukarovi zavedli natáčecí štáb i do lesů v okolí Jihlavy, na místa, o kterých se povídá ta známá historka, jak otec zapomněl Gustava v lese a když se pro něj plný strachu po několika hodinách vrátil, seděl malý chlapec stále na stejném pařízku a zcela zaujatě poslouchal les, ptáky, vítr… a patrně si vše dobře zapsal do paměti… Filmaři užasli nad tím, jak se při vyprávění této příhody najednou rozestoupily mraky, slunce prudce zazářilo, jakoby vysočinská příroda vědomě spolupracovala s panem profesorem. A on si to vskutku zaslouží – ke všem dosavadním oceněním dostal v roce 2010 Zlatou medaili Mezinárodní společnosti Gustava Mahlera ve Vídni a Čestný doktorát na prestižní umělecké Juilliard School v New Yorku. U nás se na něj alespoň usmálo slunce…

profesorský sbor umělecké školy v New Yorku

Vyhledala jsem tuto fotografii z oslavy, pořádané jmenovanou školou v Lincolnově centru, kde je profesor de La Grange v hvězdné společnosti. Vzadu, zleva doprava je zpěvák Tony Bennett, tanečník Michail Baryšnikov, scénárista a dramatik Tony Kushner a muzikolog Henry-Louis de La Grange; zleva doprava v přední řadě je herečka Patti LuPone, ředitel opery Frank Corsaro a mecenáška Glorya Kaufman.

Vpodvečer téhož dne (8. 7. 2010) se konala v jihlavské M&K Galerii vernisáž výstavy Pocta hudbě Gustava Mahlera, zahájení se ujal onkolog profesor Josef Koutecký, kvůli jehož povídání o vztahu k Mahlerově hudbě by se vyplatilo přijít tam, i kdyby výtvarných děl nebylo… Řekl mimo jiné, že GM je pro něj jedním z těch umělců, kteří nám svou dokonalostí otevírají a přibližují světy, které bychom bez nich nikdy nepoznali, že jeho hudba je pro něj zdrojem otázek a nacházení alespoň části odpovědí, které vedou k vnitřnímu smíru.

Z devíti vystavujících jmenuji grafika Oldřicha Kulhánka a malířku z italského Terstu Annumarii Ducaton, přítelkyni profesora de La Grange i Mahlerovy dcery sochařky Anny a také vnučky Almy žijící ve Vídni. Paní Ducaton na mahlerovské oslavy i zahájení výstavy ráda přijela a věřili jsme jí, když říkala, a také napsala do Almanachu, že pro ni rozhovor s GM neskončil a nikdy neskončí, protože cítí nevysvětlitelnou myšlenkovou i pocitovou spřízněnost s ním a chce pokračovat ve fascinující pouti plné překvapení.

PS: Prosím, promiňte mi s ohledem na dnešní výjimečné datum silvestrovské hloupé překlepy v popiscích fotek. Opravuji: mahlerovský pěvec, natáčelo se, paní Parthonnaud, natáčeštáb

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*